Kanárské ostrovy

( Islas Canarias )
- biosféra

Sedm ostrovů a šest ostrůvků o celkové rozloze 7242 m leží mezi 27°38´a 29°35´severní šířky a 13°20´a 18°14´západní délky a táhnou se od východu na západ 500 km a od severu na jih 200 km. Jsou vzdáleny 100 km od afrického kontinentu, zato však 1100 km od Gibraltaru a 2000 km od španělské vlasti, ke které politicky patří.
Souostroví byl po dlouhá staletí španělskou kolonií, využívanou jako dodavatel zemědělských produktů. Tamější nacionalisté tvrdí, že tento stav trvá dodnes.
Ve starověku bylo toto souostroví nazýváno „Ostrovy šťastných.“ V roce 1341 je znovu objevili a obsadili Portugalci. Ke Španělsku byly Kanárské ostrovy připojeny v roce 1479. Administrativně je souostroví rozděleno na dvě provincie. Ostrovy Lanzarote, Gran Canaria a Fuerteventura a ostrůvky Graciosa, Alea, Lobos, Montana, Clara, Roque del Oeste a Roque del Este tvoří provincii Las Palmas. Druhá ostrovní provincie Santa Cruz de Tenerife se skládá z ostrovů Tenerife, La Palma, Gomera a Hierro. Obě nejvýznamnější města Las Palmas a Santa Cruz de Tenerife mají statut bezcelních přístavů.
Na ostrově Tenerife se majestátně zvedá sopka Pico del Teide, jejíž vrchol má tvar pravidelného kužele.Výškou 3718 m je nejvyšší horou souostroví a zároveň i celého Španělska.

GRAN CANARIA

Gran Canaria, po Tenerife a Fuerteventuře třetí největší ze sedmi obydlených Kanárských ostrovů, leží ve stejné zeměpisné výšce jako marocká Sahara a ve vzdálenosti 197 km od africké pevniny. Tento ostrov dostal své jméno podle toho, že na něm údajně žili velcí psi ( pes = lat. Canis ). Jiné vysvětlení odvozuje toto jméno od ptáka, zvaného canora ( zpívat = lat. canere ) nebo od místa Cabo Caunaria, které leží na africkém pobřeží. Mimochodem – slavný kanárek, jak ho známe z domova je produktem zdejšího chovu. Ten, který žije volně v přírodě je spíš nevzhledného vzezření. Ať už je původ názvu jakýkoli, tento ostrov vznikl, stejně jako ostatní, sopečnou činností. Zda se to stalo před 13 až 14 miliony let je však sporné. Charakteristickým rysem, dokazujícím sopečný původ, je téměř kruhový tvar ostrova Gran Canaria a skutečnost, že se od nejvyššího vrcholku centrálního masívu Pico de las Nieves, vysokého 1949 m, se radiálně táhnou k pobřeží úžlabiny ( barrancos ), jejichž dna vytvořila úrodnou půdu na severu ostrova. Naproti tomu oblast pláží na jihu vznikla vlivem výkyvů mořské hladiny, k níž docházelo během doby ledové. Duny v Maspalomas nejsou nic jiného než rozdrcené zbytky lastur.
Klima: Letní teploty, jež zde celoročně panují způsobuje severovýchodní pasát, který se ohřívá nad Karibikem a vane celých 365 dnů v roce neustále po stejné dráze kolem severní poloviny zeměkoule. Ke Kanárským ostrovům přichází od severovýchodu a přináší ochlazení, ale zároveň i hustá mračna. Pasátová mračna se pohybují ve výšce 800 m, takže na plochých ostrovech Lanzarote a Fuerteventura prší mnohem méně. Mezi další klimatické činitele patří azorská výše a příjemně temperovaný kanárský proud. Tito činitelé způsobují, že se Gran Canaria nazývá ostrovem „ věčného jara.“ Starší lidé milují toto podnebí, protože malé rozdíly mezi nejvyššími as nejnižšími denními teplotami neztěžují jejich srdce a krevní oběh. Obtíže může naproti tomu právě lidem s chorobami krevního oběhu způsobit saharský vítr levante. Kdo se mu chce vyhnout, nesmí sem přijet v červenci nebo v srpnu.
Fauna: Na Gran Canarii se nevyskytují žádní nebezpeční živočichové, ani hadi ( i když scink Chalcides sexlineatus, neškodná ještěrka živící se rostlinnou potravou vypadá nesmírně nebezpečně ), ani štíři a kromě komárů ani jedovatý hmyz. Existují jen dvě výjimky: pro děti může být nebezpečné bodnutí stonohy jedovaté ( ciempiés ), u dospělých postižené místo jen bolestivě oteče. Tato až 15 cm veliká stonožka je však stejně vzácná jako černá vdova (snovačka jedovatá ). na ostrově žijí divoce jen čtyři druhy savců. Bez lidské pomoci se sem mohl dostat jen netopýr. Králíky sem importovali feudální pánové, aby měli co lovit, krysy a myši připluly jako černí pasažéři na lodích. Dovezena byla i užitková zvířata – dnes se zde chovají hlavně kozy, vzácněji ovce, pár krav a koní. Muly, osly, dromedáry, kdysi nepostradatelné pomocníky v zemědělství, zde dnes najdeme jen jako turistickou atrakci. Kanárský prapředek kanárka ( Serinus canarinus ) kanárek zelenavý zpívá neméně vesele, ale jeho peří není zdaleka tak barevné. Za „kanárského slavíka“ je spíš považován capriot, který se na ostrově cítí spolu s několika dravci ( krahujec obecný, poštolka, káně bělochvostá, sup mrchožravý ) jako doma. Kanárek, jak ho známe z našich domovů, byl vyšlechtěn teprve před 100 lety v Harcu. Hodně přes 90% fauny tvoří hmyz. Přestože je na Gran Canarii tak málo povrchové vody, najdeme zde dokonce i vážky, motýly a cvrčky. Mouchy a cucarachas (švábi ) se bohužel staly téměř místní pohromou. Stejně nepřehlédnutelné je množství mořských živočichů. Vyskytují se zde dokonce i žraloci, převážně však druhy žijící na volném moři. Pravidelně jsou v okolí ostrova vidět velryby a delfíni stejně jako mořské želvy. Nejčastěji se na ostrově setkáváme s ještěrkami ( lagarto ), například s ještěrkou perlovou či paještěrkou španělskou, stále šramotícími kdesi v křoví. Tyto roztomilé hmyzožravce však nesmíme zaměnit s gekonem, který někdy pronikne i do hotelových pokojů.
Flora: Na Kanárských ostrovech, souostroví, které nikdy nebylo spojené s pevninou, se vyvinuli živočichové a rostliny, jež se výrazně liší od fauny a flóry na ostatních kontinentech. Tato situace je srovnatelná jen s faunou a flórou oblasti východního Atlantiku, kam patří Kapverdy, Madeira a Azory. Flóra na Gran Canarii je naprosto jedinečná.Místní rostliny najdeme stranou od hotelů na vlhkých svazích na severní straně ostrova či v zapadlých stržích v Centrálním masívu – jako třeba coregelu, druh povijnice, která se vyskytuje jen v Barranku de Mogán. Patří k místním endemitům, které tvoří asi 10% všech rostlinných druhů ( dalších 11% jsou endemity Kanárských ostrovů ). Zdejší rostliny se brání proti nadměrnému výdeji vody drobnými úzkými listy nebo je nemají vůbec ( např. kaktusovité pryšce ). typickými představiteli tohoto pásma jsou Euphorbie ( pryšce ), Cardón donales ( sloupovité pryšce ) nebo taliba, keře, jež mají úzké listy a vypadají jako stromečky. Některé pryšce, třeba oblíbená „trnová koruna“ ( Euphorbia milii ), se u nás pěstují jako okrasné rostliny. Dále sem patří také opuncie ( nopál ), která se zde nazývá tunera. Na opunciích se pěstuje červec nopálový, který poskytuje nádherné šarlatové barvivo známé jako košenila. Vedle několika vzácných palem ( kromě palmy datlové je to především tropický datlovník kanárský ) se zde ze stromů daří jen endemické borovici kanárské. Ta přežívá na suchých sopečných ostrovech zvlášť dobře. protože její tlustá načervenalá borka a velmi tvrdé pryskyřičné dřevo odolává požárům. Strom obrazí příští rok přímo z kmene, i když ztratí všechny větve.V podrostu piniových lesů se daří jen dvěma endemiům: Jsou to Amagatnes, bledě růžově kvetoucí cist kanárský a Codeso, čilimník, kvetoucí jasně zářivě žlutě. K endemitům horských oblastí patří impozantní hadinec španělsky taginaste ), brutnákovitá rostlina dosahující až do výšky dvou metrů. Z vlhkých vavřínových lesů se dochovalo jen několik čtverečních metrů na severní straně. Tam najdeme (Laurus canariensis, vavřín kanárský, jehož listy voní jako vavřín používaný ke kořenění, dále vinatigo, jehož plody se podobají černým olivám. Na humusových půdách dnes rostou ovocné stromy jako fíky, mišpule ( Mespilus ), avokádo ( hruškovec přelahodný, španělsky aguacate ) a dokonce mango a papája.
Říká se, že všechny ozdobné rostliny rostou na Gran Canarii, pakliže jsou uměle zavlažované. Araukárie: Tento strom, jemuž dali jméno praobyvatelé Chile, vypadá jako pravidelná, zdola nahoru zastřižená jedle. Bougainvillea: Popínavá rostlina nazvaná po svém francouzském objeviteli pochází ze subtropické afriky. Má lila, růžové, karmínově červené, oranžové a také bílé květy a pne se do velké výše po pergolách a domovních zdech. Fíkus: Zatímco u nás tato rostlina živoří jako ozdoba kanceláří, na ostrově roste venku jako hezký stromek. Poinciana: Nádherný ozdobný strom vděčí za své jméno ohnivě červeným latám, jimiž je v době květu doslova posetý. Ibišek: Slézovitá rostlina s jednoduchými či plnými květy ve všech barvách kromě modré se používá do živých plotů. Liliovník tulipánokvětý: Strom pocházející z Afriky má nahoru obrácené zářivě červené květy vypadající jako předimenzované tulipány. Jeho dřevo přichází na trh jako nábytkářské pod názvem kanárské dřevo. Mučenka: ( Passiflora, maracuja ) Plody této popínavé rostliny se přidávají do jogurtu a do tropických šťáv. Rostlina oslňuje krásnými modrobílými květy. Ohnivá begonie: Stále kvetoucí křovitá rostlina s tmavozelenými listy, která má ve vrcholičnatých květenstvích plnokvěté, výrazně oranžové kvítky. Oleandr: Keře vysoké až 5 m nesou bílé a růžové květy od léta do podzimu. Strelicie: Banánovitá rostlina pojmenovaná po pruské princezně Charlottě von Mecklenburg – Strelitz pochází z jižní Afriky. Má až dvoumetrové květní stvoly. Oranžové vnější květní plátky rámují namodralé lesklé vnitřní plátky jako peří – proto se strelicii říká také rajská lilie, čímž se její květ napodobuje rajce. Vavřín: Nenajdeme snad jediné náměstí, kde by nerostl tento strom, který má hustou korunu a vrhá hluboký stín. Nesmíme ho zaměňovat s azorským vavřínem, jehož listy se požívají jako koření. Vánoční hvězda: Krásně červené hvězdice, které se u nás prodávají jen v květináčích přivezli na ostrov vystěhovalci z Mexika. Na Gran Canarii dosahují stromy až čtyřmetrové výšky. Jejich květy jsou zcela nenápadné, ale celé květenství obklopují ploše rozestřené ohnivě červené listeny. Žakaranda: Oblíbený strom rostoucí podél silnic. Laici ho často zaměňují za poincianu. Pochází z Jižní Ameriky. Nejsnáze ho poznáme podle světle fialových lat. Jeho ušlechtilé dřevo nahrazuje pravý palisandr a vyrábějí se z něj dýhy.

TENERIFE

Co do plochy, kterou zaujímá, je to největší kanárský ostrov a současně nabízí nejpestřejší paletu zážitků. Zde si každý přijde na své, přátelé přírody stejně jako ti, kdo hledají odpočinek nebo vzruch. Příroda je tu rozmanitá. od impozantního kráteru Las Canadas až k bujné vegetaci údolí Orotava, od nejvyšší hory Španělska, dosahující úctyhodných 3718 m výšky, od bizarního světa lávových srázů a sopečného popele až po divoké pohoří Anaga na severu. A ten, kdo dává přednost městské civilizaci, najde ji zde v její nejkrásnější podobě – v Puerto de la Cruz, které má nezaměnitelné kouzlo a v Santa Cruz de Tenerife, hlavním městě ostrova.

LANZAROTE

Čtvrtý největší ostrov archipelu je především úplně jiný. Tady prakticky nikdy neprší. Krajina se vyznačuje bizarní krásou, ze které se tají dech: černá moře lávy, obrovské lávové jeskyně, Ohnivé hory, přes 300 sopečných kuželů a kilometry písečných pláží. V roce 1736 zažil ostrov sopečný výbuch, po kterém zůstaly útvary připomínající měsíční krajinu. Tím úžasnější je skutečnost, že tady – ovšem za ochrannými zdmi – toho tolik roste, mimo jiné znamenité víno.

GOMERA

Kulatý, rozpukaný ostrov se tyčí jako sopečný kužel přímo z Atlantského oceánu. Rokle vypadají jako brázdy vyorané obrovským pluhem. O ostrovu se říká, že je to kontinent v malém, protože se tu kontrasty vyskytují bezprostředně a ve velké rozmanitosti. Gomera působí ještě dojmem nedotčenosti. a tomu také tak je: v národním parku v Garajonay se nachází hustý les s živočišnými druhy, které v jiných částech světa vyhynuly. A ještě něco se tu zachovalo – „silbo,“ řeč píšťal horalů.