Kartografie

- vědní obor zabývající se tvorbou, reprodukcí a užitím map

- glóbus
- zmenšený, zjednodušený, 3-rozměrný model zems. povrchu
- všechny délky na glóbu jsou zmenšeny v určitém poměru
- úhly a tvary a velikosti ploch jsou zachovány
- mapa
- zmenšený, zjednodušený, ale rovinný obraz části zemského povrchu
- je zkreslena
- délkojevné – u délk. zobrazení – nejsou zkresleny délky
- plochojevné – u plochojevného nejsou zkresleny plochy
- úhlojevné – u něj nejsou zkresleny úhly
- měřítko mapy
- měřítko glóbu, ze kterého byla mapa odvozena
- mapy dělíme podle měřítka : a) mapy s velkým měřítkem 1 : 100 – 1 : 200000
- např. turistické m.
b) mapy se středním m. 1 : 200000 – 1:1000000
- n. mapa Paříže
c) mapy s malým m. 1 : 1000000 a více
- n. klimatická mapa světa
Tvorba mapy – zabývá se jí matematická kartog.
1) Země se nahradí glóbem
2) G. se matem. převede
3) Plocha se rozvine

Rozdělení map
1) podle PLOCHY, na kterou se promítá
a) mapy azimutální
- promítá se přímo do roviny
- nejčastěji pro zobrazení vrchlíku Země – polární krajiny
b) mapy válcové
- promítá se na plášť válce
- nejčastěji pro zobrazení celé Země nebo její části v oblastech rovníkových
c) mapy kuželové
- promítá se na plášť kužele
- nejč. oblasti podél rovnoběžek
d) mapy kombinované
- většina, matematickým odvozením

- plocha může být v poloze – normální, příčné, obecné ( sečná, tečná )

2) podle ZPŮSOBU PROMÍTÁNÍ
a) gnómonická projekce
- promítá se ze středu
b) ortometrická pr. ( zobrazení )
- promítá se z opačného bodu tečny
c) stereometrická pr.
- promítá se z nekonečna

- obsah mapy tvoří 3 složky
1) polohopis
- zachycuje horizontální situaci v krajině ( vodstvo, sídla, rostlinstvo…)
- znázornění – značkami – plošné, bodové, čárové, jsou v legendě
2) výškopis
- zachycuje proměnlivou nadm. výšku pomocí
vrstevnic – čára zachycující místa se stejnou nadmořskou výškou
opak - hloubnice
kót – číselné označení nadm. v. významného bodu
barevná hypsometrie – sled barevných vrstev
stínování – od JZ osvětlení Sluncem
3) popis
- podává potřebné informace o mapovém území
- typ, sklon, velikost písma + vysvětlivky

- podle obsahu mapy dělíme
1) mapy s topografickým obsahem
- mapy středních měřítek
- katastrální mapy – pozemky , komunikace…
- topografické mapy – nejpodrobnější mapy s vysvětlivkami
- obecně-zeměpisné ( fyzické mapy )- podávají přehled o základních rysech větších územních celků
2) mapy tématické
- geologické, půdní, dopravní,…
- způsoby vyjadřování v tématických mapách
a) značky
- písmenka
- geometrické značky
- obrázky
- symboly
b) lokalizované diagramy
- diagram – umístěn v místě výskytu
- kartodiagram – umístěn doprostřed předem vymezených regionů

c) plošné značky – plochy se vybarví, vyšrafují, vystínují…
- kartogram – vyjadřuje kvantitu jevů v předem daných regionech ( hustota železnic)
- metoda areálů – vymezuje území na základě rozšíření jevu stejné kvality
( typy půd, podnebí – co převažuje )
- met. dasimetrická – vymezuje území na základě stejné kvantity jevu ( hustota obyvatel na km čtverečný )
- metoda barevných vrstev – oblasti jsou ohraničeny tzv. izoliniemi (čára spojující něco stejného )
d) zvláštní
- metoda ztuhová
- metoda anamorfózy – kvantita nějakého jevu

pojmy

izobátha – čára stejných hloubek v mořích, jezerech nebo řekách
izohyeta – čára spojující místa se stejnými srážkami za určité období
izobara – čára spojující místa stejného tlaku vzduchu
izohypsa – vrstevnice – izolinie nadmořských výšek

kartografické zobrazení – určuje vztah polohy bodu na glóbu k poloze odpovídající bodu na mapě
kartogr. generalizace – proces výběru, zjednodušení, zevšeobecnění obsahu mapy
nivelace – přesné měření nadmořských výšek