Dne 14. května jsme navštívili Kutnou Horu.
Cesta
Prvním městečkem, které jsme projeli, byla Uhřiněves. Od pana Čenského jsme se dozvěděli, že zde v minulosti stála templářská komenda. Nyní na jejím místě můžeme vydět zámek.
Následně jsme byli informováni o blízkých Průhonicích. Zde pan Silva Taronča založil park, kde najdeme rosarium, alpinum o 700 druhů květin, 7 000 druhů rododendron, 1 000 druhů stromů a keřů atd. To vše můžeme zhlédnout při procházce po 50 kilometrech cest.
Pak se kolem nás mihly Říčany. Zde prý pan Oliva založil olivovnu jako domov pro sirotky. Nyní tam jezdí na léčbu lidé s problémy dýchacích cest.
Poté jsme projížděli soustavou rybníků, jejichž součástí je i park Voděradské bučiny. Tato oblast je oblíbená k rekreaci a využívají ji hlavně naše celebrity a politici - mají zde mnoho vil. Celá oblast se nazývá Jevany.
Následovaly Kozorody, kde mají turistickou stezku vedoucí kaňony kolem potoka Šembery. Kousek odtud stojí kostelíček jako připomínka zaniklé vsi.
Za malou chvíli nám pan Čenský pověděl o nedaleké Kouřimi, kde stojí zvonice s obrácenými zvony. Kouřim a její páni v minulosti soutěžili s Prahou o správu nad Českými zeměmi.
Pak jsme projeli rodištěm Františka Kmocha - Zásmuky a následně Bečváry, známé generálem Laudonem a jeho zámkem.
Chvíli na to jsme dorazili do samotné Kutné Hory.
Ve 13. století byl na malé skále původně hřbitov s příslušnou kaplí.
Později byl hřbitov zrušen, kaple zbořena a na skálu navežena zemina.Na takto uměle zvětšenou vyvýšeninu byla postavena Kaple božího těla, Kostel Svaté pany Barbory a Jezuitská kolej.
První námi navštívená památka, je Chrám Svaté pany Barbory - patronky havířů.
Chrám se počal stavět v době gotiky. Od roku 1388 ji Jan Parléř začal přestavovat. Roky 1420 a 1480 určují šedesátiletou stavební odmlku. Po ní ve stavbě pokračoval Benedikt Reis.
Stavba má v dolní části 5 lodí a v 2. patře 3 lodě. Jednou z dominant je renesanční třímetrová klenba s erby a znaky cechů. Celý komplex je 70 m dlouhý a 40 m široký. Okna jsou zdobena technikou: malba na skle. V letech 1884 až 1905 proběhla dostavba zádi (bohužel jen z cihel) a kompletní oprava.
Vše prodělalo barokní úpravu.
Kaple havířů ukazuje jejich opravdový život, díky nástěnným malbám.Když v roce 1300 byly vydány první pražské groše, vznikla i mincířskám kaple.
Původní barokní varhany mají 4 000 píšťal.
V roce 1471 zde byl korunován Vladislav Jagelonský.
Socha sedící Madony je původní a nejstarší, později byla pozlacena.
Před hlavním oltářem je umístěna Havířská socha s koženou zástěrou, kahanem a pracovním nástrojem. Havíři pracovali deně 10 až 14 hodin a slézali do hloubky 500 m - té doby nejníže.
2. patro je zdobeno sochami křesťanských cností, to jest: spravedlnost, mírnost, opatrnost a statečnost.
Kaple Svatého Ignáce z Loyoly je zdobena nástěnou malbou, zobrazující Ignácovo vidění. V dolní části zuří bitva a v horní jsou zobrazeny spojené kontinenty. To jej dovedlo k založení jezuitského řádu.
Sakristie je zdobena plaménkovou gotikou.
Lavice stojící vedle ní, jsou zdobené pokaždé jinými řezbami, do nejmenších detailů vyvedené a výce jak 500 let staré.
Hned vedle tohoto skvostu stojí Kaple božího těla.
Protože byl hřbitov zrušen, nosili lidé do nové kaple ostatky .Později kapli koupil krupař Sníšek. Uvnitř kaple vykopal jámy, naskládal do nich kosti a zasypal vše zeminou. Prostor se sice zmenšil, ale to krupaři nevadilo. Navezl tam kroupy a začal prodávat.
V době gotiky zde měl pan Puček varhanickou dílnu.
V době baroka, byla kaple natřena rudě červenou barvou.
V tehdejší době se věřilo, že sluneční paprsky jsou paprsky od Boha, takže slunce bylo dopřáváno jen bohatým. Proto lidé, kteří stavěli tuto kapli a řídili se heslem: ,, Všichni jsou si rovni" , udělali co největší okna , aby na všechny dopadalo světlo.
Celá kaple je promáčená, protože jsou všude kolem ní prameny.
I z toho důvodu trvala rekonstrukce pod záštitou UNESCO 2 roky.
V dnešní době je kaple využívána na koncerty a k filmování.
Cestou k Vlašskému Dvoru jsme minuli Trejf, kde byly z hlubin vytahovány koše s rudou.
Název pochází od Vlachů = Italů, kteří tento dvůr zřídili.
Nyní slouží jako radnice.
Ale v minulosti zde byla mincovna.Mincíři ve svých dílnách = šmitnách pod vedením mistra pregéře razili pražské groše.
Při vstupu nás napomíná Konšelská deska.
V roce 1471 zde byl korunován Vladislav Jagelonský. V roce 1409 zde vydal Václav IV. na popud Mistra Jana Husa Dekret Kutnohorský.
Poté jsme prošli městem.
Viděli jsme Kašnu a Kamenný
dům.Ten byl postaven ve vrchol-
ném baroku a nyní slouží jako
muzeum.
Následně nás pan Čenský zavedl do Tylova muzea, kde nám, namačkaným, s nadšením předčítal o celém životě Josefa Kajetána Tyla.
Já se jen zmíním, že J. K. Tyl žil v letech 1808 až 1856.Dokončil gymnázium v Hradci Královém. Jeho manželka se jmenovala Magdalena. Byl vojenským písařem. Působil ve Stavovském divadle. Některá z jeho děl : Fidlovačka, Paličova dcera, Strakonický dudák, Tvrdohlavá žena.
Po vydatném obědě jsme jeli do Sedlce, navštívit Kostnici.
Kostnice byla původně hřbitovní kaple, se 4 hektary hřbitova.
Byla sem dovezena hlína z Kalvárie.
Hřbitov se postupně zmenšoval a lidé nosili a rovnali ostatky kolem kaple.
Ve 14. století sedlák Santiny poskládal v kapli ostatky do pyramid a podepřel dřevěnou konstrukcí.
V roce 1870 F. Rint z České Skalice vytvořil z kostí výzdobu (erb Švancenberků).
Je zde 40 000 koster - ostatky husitů, 30 000 lidí, kteří zemřeli v roce 1318 na mor a mnoho dalších.
Uprostřed je zavěšen lustr, který je udělaný snad ze všech lidských kostí. Pod ním mají hrob bohatí měšťané. Ten ohraničují 4 svícny.
Kosti jsou ošetřené vápnem a chlórem.
Píbilová Dominika
5. září 2007
5 816×
911 slov
