Libanonská republika

LIBANON

Přímořský stát v jihozápadní Asii u východního pobřeží Středozemního moře. Rozvojový agrární stát s ekonomikou postiženou dlouholetou občanskou válkou ( 1975 – 90 ). Na severu a východě hraničí se Sýrií a na jihu s Izraelem – dvěma největšími protivníky na Blízkém východě. Rozloha je 10 452 km 2. V roce 1998 byl počet obyvatel 3,2 miliony. Hustota zalidnění 305 obyv. / km 2. Hlavním městem Libanonu je Bejrút s 1,9 mil obyvatel. Úředním jazykem je arabština. Měnovou jednotkou je 1 libanonská libra (LBP), která se rovná 100 piastrům.

HISTORIE
Ve 2. – 1. tis. př. n. l. byl Libanon centrum foinických městských státu. V letech 64 př. n. l. – 7. stol. Byl součástí Římské a Byzantské říše.V 7. – 10. stol. byl součástí centralizovaného arabsky feudalistického státu chalífát. V čele státu byl panovník a současná hlava věřících chalífa, Muhamedův zástupce. V 11. – 13. stol. Zde byly křižácké státy, Libanon se stal útočištěm křesťanů, ši´ítů, a dzúrů.V roce 1516 byl připojen k Osmanské říši a v roce 1854 byla vyhlášena autonomie Horského Libanonu.V 1. světové válce byl pod okupací francouzských a britských vojsk, poté spolu se Sýrií mandátním územím Společnosti národů pod správou Francie, která mu v roce 1943 přiznala nezávislost a došlo k vyhlášení republiky. Po 3. arabsko – izraelské válce přerostlo stoupající náboženské a etnické napětí v mnohaletou občanskou válku, která Libanon přivedla na pokraj zničení. Navíc v 80. letech obsadil Izrael skoro polovinu země, druhou část fakticky ovládla syrská armáda. Navzdory tomu pokračuje pomalá obnova země.

PŘÍRODNÍ POMĚRY
Územím Libanonu probíhají dvě paralelní horská pásma. Z úzké pobřežní nížiny se zvedá mohutnější pohoří Libanon, které vrcholí na severu horou země Karnat as – Saudá, vysokou 3087 m. K jihu se snižuje až ke Galilejské vysočině v Izraeli. Na východ je odděluje úrodné údolí Bikáa – součást velké příkopové propadliny – od Antilibanonu ( nevyšší hora vysoká – 2 814 m n. m )a horského pásma Hermon na syrských hranicích. Teplé subtropické podnebí se suchým,horkým létem, nejvíce srážek spadne v severní části pohoří Libanon ( přes 3000 mm ročně), zimy jsou mírné a vlhké. V horách je klima chladnější a vlhčí, kde spadne více než 1000 mm srážek. Na nejvyšších vrcholcích zůstává sníh téměř po celý rok. Nejdelší řekou je al – Litani (145 km ). Jsou zde porosty hustých,nepropust- ných macchií, tvořené suchomilnými, teplomilnými, trnitými dřevinami a také zbytky vždyzelených listnatých lesů. Slavné libanonské cedry rostou v horách na severu a jsou přísně chráněny. Po horách se dosud potuluje pár medvědů, běžní jsou hlodavci, malí savci a šelmy jako divoké kočky a kuny.

SPOLEČENSKÉ POMĚRY
Libanon je nejhustěji zalidněnou zemí na Blízkém východě a vzhledem k přistěhovaleckým vlnám v minulosti má pestrou etnickou skladbu. Dominují arabsky hovořící Libanonci (80 % ). Největší menšinu představují palestinští uprchlíci ( 12% ), následovaní Armény( 5 % ). Náboženská struktura je komplikovaná, přičemž země je rozdělena především podle náboženského klíče. Muslimů 65 % ( nejvíce ši´íté, sunnité, dzúrové ), křesťanů 35 % ( zejména maronité, pravoslavní, řeckokatoličtí). V roce 1997 byl přirozený přírůstek obyvatel 1,8 % ročně. Střední délkou života mužů je 68 let, žen 71 let. Negramotnost byla v roce 1995 7,6 %. V roce 1995 byla urbanizace 87 %. Hospodářsky je postižen občanskou válkou a následnými konflikty. Hrubý domácí produkt je asi 4 870 USD /obyv. ( 1998 ). Zemědělství zaměstnává jen 15 % obyvatel a většinou se omezuje na zavlažované nížiny u pobřeží, údolí Bikáa a přilehlé svahy. Je obděláváno 29 % plochy. Nejdůležitější je pěstování vinné révy, citrusů, jablek , rajčat, oliv, zeleniny a brambor. Velmi významná byla ve válečných letech produkce opia a marihuany. Chová se především drůbež, kozy a ovce. Těží se pouze stavební suroviny. Existují ložiska lignitu a kvalitní železné rudy. Asi 10 % elektřiny dodává, vedle vody rozsáhlému zavlažovacímu systému,přehrada na řece Lítání. Většina energie pochází ze spalování dovážené ropy.Válkou poničený průmysl reprezentuje výroba cementu, oděvů, koberců, šperků, léků, zpracování ropy, ovoce, zeleniny a tabáku. Pouze trvalý mír může přispět k návratu zkušených pracovníků a také k obnově cestovního ruch. Vzdělání je prvních pět let povinné a bezplatné, ale střední školy, odborné a vysokoškolské vzdělání poskytují vesměs soukromé školy.

FORMA STÁTU
Libanon je nezávislý stát, republika. Hlavou státu je prezident, který je volený parlamentem na šest let. Zákonodárným orgánem je jednokomorové Národní shromáždění, které má 128 poslanců volených obyvatelstvem na období čtyř let. Poslanci jsou voleni podle náboženského klíče tak, aby polovinu Národního shromáždění tvořili křesťané a polovinu muslimové. Podle nepsaného pravidla je prezidentem republiky maronitský křesťan, předsedou Národ. Shromáždění ší´itský muslim a předsedou vlády sunnitský muslim. Poslední parlamentní volby se konaly v srpnu a v září 2000. Prezidentem je Emil Lahúd. Libanonský generál a politik.

PREZIDENTI
1941 – 1943 Alfred Nakkaš (do 1942 s titulem hlava státu)
1943 – 1952 Bišára Chúrí (Bechara el-Khoury)
1952 Fuád Šiháb (úřadující)
1952 – 1958 Camille Šamún (Chamoun)
1958 – 1964 Fuád Šiháb
1964 – 1970 Charles Helú
1970 – 1976 Sulejmán Franžíe
1976 – 1982 Elias Sarkis
1982 – 1988 Amín Džamáíl
1989 René Muavad
1989 – 1998 Elias Hráví
od 1998 Emil Lahúd

KULTURA
Výtvarné umění – Vyvíjelo se jako národní umění až po získání nezávislosti v roce 1943.Vychází z moderních evropských uměleckých směrů, zároveň se projevilo úsilí o vytvoření vlastního národního stylu. Rozvíjí se výroba koberců, keramiky a textilu.
Divadlo – vyvíjelo se z představení s divadelními prvky. V roce 1960 bylo v Bejrútu založeno divadelní studio. Byly uváděny hry evropských dramatiků. V roce 1965 otevřeno Národní divadlo a Bejrútské divadlo.
Literatura – zpočátku náboženský, naučný a filozofický charakter. V próze převládal historický román. Po 1 svět. válce vznikla významná emigrantská větev libanonské literatury. Po roce 1946 se rozvíjely všechny literární žánry.
Hudba – v Bejrútu působí Národní konzervatoř, při ní komorní orchestr. Od roku 1956 se datuje organizační působení libanonské Hudební mládeže.V roce 1966 bylo na vysoké uměnovědné škole zavedeno oddělení hudební vědy.

RADY
Po vstup je požadován platný cestovní pas ČR, v kterém nesmí být izraelské vízum nebo
vstupní či výstupní razítko jordánských či egyptských přechodů na hranicích s Izraelem. Libanon je země, která uspokojí milovníky letní i zimní pohody. Nejjednodušším způsobem dopravy do země je přímá letecká linka z Prahy do Bejrútu, ale taky možno jiný způsob dopravy. Za lékařské ošetření je nutno platit. Lékařská péče je většinou soukromá, na dobré úrovni. Návštěva lékaře stojí od 50 USD výše. Silnice jsou na přijatelné úrovni, ale provoz na nich je velmi chaotický. Hromadná doprava prakticky neexistuje. V oblékání je tato země značně konzervativní. Zvolte raději méně vyzývavé oblečení. Ženy by měly mít zakrytá ramena a nohy. Pokud budete chtít navštívit mešitu, nezapomeňte se vždy zout. Bez problémů se domluvíte francouzsky, angličtinu uplatníte pouze v turistických střediscích.Nedílnou součástí života jsou tržiště a smlouvání na nich.