V 15. století pronikli na pobřeží portugalští obchodníci s otroky. Od začátku 19. století mohli američtí černoši, kteří byli vykoupeni z otroctví, přišli o svého pána nebo se jim podařilo uniknout z otrokářských táborů, se usídlit na tomto území. Proto se země začala nazývat LIBÉRIE(SVOBODA). Protože šlo o nehostinné místo, které nešlo tehdy využít k velké potravinové nebo textilní produkci souhlasila s tímto statutem řada koloniálních států. 26.července 1847 se Libérie stává první africkou nezávislou republikou. Toto vydrželo až do doby než byly objeveny v zemi geologickým průzkumem obrovská ložiska diamantů, zlata a železné rudy. Tehdy většinu těžebních práv získalo USA, které na oplátku poskytlo potravinovou a ekonomickou pomoc pro rozvoj dané oblasti. Za 2.světové války několik německých válečných lodí ostřelovalo pobřeží, aby tak zničilo těžební, lehký strojírenský a potravinářský průmysl země, který tehdy byl soustředěn při pobřeží. Několika německým ponorkám se podařilo potopit několik obchodních a dopravních lodí. Presidentem země v letech 1943 až 1971 byl William V.S.TUBMAN. Od roku 1971 dalším prezidentem W.R.TOLBERT. Libérii potkal podobný osud, jako Sierra Leone. V 70. a 80. letech 20. století je zde patrný nárůst socialistického komunistického hnutí. Politická vlna přicházející z Guineje, ale naráží na křesťansky smýšlející africké obyvatele s určitými vazbami na USA. Dochází tak postupně k růstu napětí v zemi, způsobené dvěma odlišnými politickými pohledy na svět. V roce 1989 dochází v zemi k občanské válce ve které Liberijští levicový povstalci podporovanými jednotkami RUF se pokoušejí ovládnout těžební průmysl a získat tak moc v zemi. Občanská válka trvala až do roku 1996 a vyžádala si podle neověřených údajů na 8 000 mrtvých a 23 000 zraněných civilistů a vojáků. V roce 1996 na nátlak Afrických států bylo uzavřeno mezi znepřátelenými stranami příměří a vyhlášeny svobodné parlamentní a prezidentské volby. Opozice sestavená z Liberijských povstalců neuznala výsledky a vyprovokovala několik srážek mezi oběma stranami. V dubnu 1997 se prezidentského úřadu ujímá Charles Ghankay TAYLOR (NPP), který zvítězil ve volbách v roce 1996. Zástupcem prezidenta je v současné době Moses Zeh BLAH. Nejsilnější politickou silou v zemi je NPP (National Patriotic Party). Nová opozice, která vzešla z voleb však není opozicí v pravém slova smyslu. Jedná se o strany UP a ALCOP. Liberijská vláda se zatím nedokázala vypořádat s levicovými povstalci a nedokázala ani v letech 1998 - 2000 zabránit transportu vojenského materiálu přes tyto povstalce k jednotkám RUF v Sierra Leone. Proto v roce 2001 OSN vypracovala rezoluci zakazující vývoz a nákup diamantů ze země, dovoz jakéhokoliv vojenského materiálu a doporučila zemím v OSN, aby zavedli vízovou politiku pro všechny občany Libérie, pokud budou chtít vstoupit do jejich zemí. V květnu a červnu 2003 podnikli spojené povstalecké frakce z Libérie a Sierra Leone soustředěný útok na pozice vládních vojsk. Ovládli tak zhruba 60% území Libérie. Francie vyslala průzkumný oddíl do Monrovie. Nigérie vyslala oddíl speciálních sil do Monrovie. USA požadovala pro vyslání kontingentu sil do Libérie odchod prezidenta TAYLORA. Dne 6.července 2003, po řadě demonstrací v hlavním městě, bylo oznámeno, že prezident Charles Ghankay TAYLOR odchází do exilu, který mu poskytla Nigérie. Americká a Nigerijská vojska by měla tvořit hlavní síly, které budou v zemi soustředěny do vypsání nových prezidentských voleb a demilitarizace povstalců.
4. květen 2008
3 270×
531 slov
