Litosféra

- kamenný obal Země, tvořena zemskou kůrou
(35km) a nejsvrchnější částí zemského pláště
- obvykle 70-100km, menší na oceánském dně
a naopak větší pod masivy horstev

Podle starších teorií se Země dělila na tři zóny:

SIAL (do 100km, převážně Si a Al)
SIMA (do 1400 km, Si a Mg)
NIFE (Ni a Fe)

Zemská kůra

a) pevninská – lehčí a starší, 64%,
mohutnost 30-35km, ale Himaláje 75km)
- usazeniny
- žula
- čedič
b) oceánská (21%, 5-7km, těžší)
- usazeniny
- usazeniny + čedič
- čedič
c) přechodná (15%)

Složení: horniny (tvořeny nerosty, nestejnorodá přírodnina), minerály,
samostatně se vyskytující prvky, nerosty (stejnorodá přírodnina)

dělení hornin:

a) vyvřelé (krystalizace magmatu, převaha v zemské kůře)
- hlubinné (žula) – pod povrchem
- výlevné (čedič) – na povrchu
- žilné (aplit) – v žíle
b) usazené/sedimentované – převažují na zemském povrchu, asi 75%, usazené
rozrušením starších částí (ledovcem, větrem, vodou)
c) přeměnné/metamorfované – přeměna starších hornin (za vysokého tlaku a teploty)
ruly, svory, fility

Mohorovičičova diskontinuita

- zkratka MOHO
- plocha nespojitosti mezi zemskou kůrou a zemským pláštěm
- její hloubka pod povrchem Země se pohybuje mezi 10-90 km.

Zemský plášť

a) svrchní plášť – ohraničen ze shora Mohorovičićovou plochou diskontinuity, spodní hranice je pak přibližně
v hloubce 650km a souvisí s fázovým přechodem v hornině
– astenosféra – nachází se kolem 200km pod povrchem, oblast vzniku endogenních pochodů
rozžhavené magma, pohybují se po ní litosférické desky
b) spodní plášť – sahá od hloubky 650km až k zemskému jádru, tedy přibližně do hloubky 2 900 km,
od něhož je oddělen Gutenbergovou diskontinuitou

Guttenbergova diskontinuita

- plocha nespojitosti mezi zemským pláštěm a zemským jádrem
- nachází se v hloubce 2900 km

Zemské jádro

- Fe, Ni
a) vnější jádro – je nejspíše polotekuté (2900-5000 km pod povrchem)
b) vnitřní jádro (jadérko) – pevné, teploty do 5800°C

Litosférické desky

- pohybují se po astenosféře (nachází se kolem 200km pod povrchem, oblast vzniku endogenních pochodů, rozžhavené magma)
- desky se posunují přibližně o 1-5cm za rok

- 2 desky se mohou:

a) přibližovat – náraz, buď se těžší deska zasune pod lehčí (tvorba oceánských
příkopů) nebo se zapříčí a nastane horotvorný proces (Himaláje)
b) oddalovat – trhlina, výstup magmatu (tvorba oceánských hřbetů – Středoatlantský)

- největší litosférické desky: Pacifická, Severoamerická, Jihoamerická, Euroasijská, Africká, Indická, Australská, Antarktidská
- spojnice litosférických desek: Tichomoří, V Asie, S Amerika, J Evropa