Maďarsko

Co se vám vybaví, když vyslovíte slovo Maďarsko? Budapešť, architektonický klenot na Dunaji, městečka lákající k oddechu v termálních pramenech nebo Balaton, jedno z největších jezer Evropy? A možná si připomenete guláš, jídlo tolik oblíbené českými labužníky.

Ani když pátráte v paměti, víc vás většinou asi nenapadne. Vzhledem k tomu, že Maďarsko nemůže nabídnout moře ani hory, nebývá obvyklým cílem turistických výletů. Důvodů může být jistě více. Nezanedbatelnou roli hraje i jazyková bariéra - není mnoho těch, kteří by maďarštině rozuměli, vždyť z evropských jazyků má nejblíže k finštině.

Maďarsko ovšem skrývá i malebné kouty a nemusíte kvůli nim přejíždět stovky kilometrů úrodné, ale poněkud nudné uherské nížiny. Jedním z nejpozoruhodnějších míst této země je Šoproň, která se chlubí přívlastkem nejšarmatnější středověké město. Leží v Západním Podunají na úpatí pohoří Lever. Poloha jen 6 kilometrů od hranic s Rakouskem z ní dělá rozhodně atraktivní místo nejen pro Rakušany, kteří si sem jezdí někdy jen na večeři, ale i pro české turisty. Pokud se sem vydáte z Prahy autem, cesta vám zabere přibližně 5 hodin.

Starobylé město Belvároš na vás dýchne gotickou, raně barokní atmosférou, takže si budete připadat jako na Malé Straně. Procházka úzkými křivolakými uličkami, které se rozbíhají z náměstí jako chapadla chobotnice, ve vás vyvolá pocit, že jste se vrátili do minulosti. Prvními obyvateli této oblasti byli Keltové, ovšem v 1. až 4. století se zde usadili Římané, následovali Germáni, Avarové, Slované a konečně Maďaři.

Ať už strávíte den kdekoliv v Maďarsku, večer byste neměli vynechat návštěvu vinárny, spojenou s ochutnávkou místních specialit. Tradiční kuchyně má základ v kočovných kmenech. Nezapře se, že maďarská kuchyně má svoji jedinečnou a příznačnou příchuť. Zřejmě nejvýrazněji se na ní podílí paprika, jež se objevuje snad ve všech jídlech. Od nomádů pochází například proslulý maďarský guláš. Původně to byla ovšem polévka na způsob dnešních instantních polévek. Kostky hovězího masa se vařily s cibulí a nechaly na slunci uschnout. Vzniklá surovina nejen dlouho vydržela, ale zabrala málo místa, což kočovníkům velice vyhovovalo. Kočovné kmeny také zavedly používání kotlíku, což v jejich případě znamenalo spíše velký litinový kotel zavěšený nad ohněm. Maďaři používají kotlík při přípravě guláše nebo rybích jídel dodnes, a to jak při rodinných slavnostech nebo při větším pikniku.

Pokud vás však omrzely paprikové delikatesy, v Šoproni si můžete zajít i na pořádný steak do Papa Joes, kde se ocitnete se v restauraci kovbojského stylu. Nemůžete samozřejmě zapomenout ani na víno, které se zde pije z velkých sklenic stejně jako u nás pivo. Vinné sklípky poznáte snadno - podle džbánku či vinného hroznu zavěšeného nade dveřmi.
Turecký vliv je zase patrný zejména v oblibě kávy a její přípravě. Je také jedním z důvodů, proč káva v Maďarsku byla v posledních padesáti letech jednou z nejlepších po celé Evropě. Od Turků převzali Maďaři také známý štrůdl, o kterém se většina Čechů mylně domnívá, že je to typicky české jídlo. Turci jsou totiž při přípravě tenoučkého těsta známí kouzelníci, do pekáče dokáží nacpat až 100 vrstev. Toto těsto Maďaři převzali a turecké deserty vylepšili o nejrůznější náplně, včetně u nás oblíbených jablek s ořechy.

Možná nakonec ani neodoláte některým z typických maďarských suvenýrů. Obrovskou zavařovací sklenici s paprikami plněnými zelím, pořádný kus uherského salámu, ale třeba i typickou keramiku, košíky z proutí nebo džbánek na víno v kůži.