Mikulov

Na úpatí Pavlovských vrchů, uprostřed bohatých vinohradů, v bujné zeleni jižní Moravy, se zvedá proslulé město Mikulov, jehož dominanta okouzluje návštěvníky jak od nás, tak i ze zahraničí. Očaruje Vás mikulovská hora - Svatý Kopeček - která ostře spadá svými stěnami do podhůří, na jehož dně se kolem mohutného zámku rozkládá město Mikulov. Bělostné skály se stříbrnými útesy, s rozmanitou květenou a unikátními druhy fauny a nad nimi blankytné nebe - to je Mikulov, jedna z nejkrásnějších perel Moravy. Město je rozloženo uprostřed tří návrší: Zámeckého vrchu, Kozího hrádku a Turoldu, pod charakteristickým Kopečkem.

POLOHA:
Mikulov leží na jižní státní hranici s Rakouskem a patří do soustavy Vněkarpatské sníženiny.

KLIMA:
Území města leží v klimatické oblasti T4 - která patří k nejteplejším v České republice. Jde o oblast teplou, suchou s mírnou zimou, převládající směr větrů je západní a severozápadní.

OBYVATELSTVO
Vliv určité izolovanosti v pohraničí v posledních desetiletí i přes značné finanční injekce se projevil zpomalením růstu, v posledním desetiletí dokonce poklesem počtu obyvatelstva.

Počty obyvatel města Mikulova:
1970 1980 1991 2000
6 254 7 614 7 475 7 716

Věková struktura obyvatel:
do 24 let ... 33,9 %
45 až 64 let ... 25,9 %
25 až 44 let ... 29,6 %
65a více let ... 10,6 %

VZDĚLÁNÍ:
Vzdělanostní struktura obyvatel města:
základní 38,6 %
středoškolské s maturitou 21,8 %
vysokoškolské 6,4 %

Z historie
Ditrichštejnská hrobka, uzavírající dnes východní stranu náměstí, je stavbou s pohnutou historií. Kardinál František Ditrichštejn zde po papežském povoletní z roku 1623 založil při kapucínském klášteře tzv.Loretu, napodobeninu Santy Casy (Svaté chýše) v italském Loretu, nad níž byl postaven a v roce 1656 vysvěcen kostel sv. Anny. Celá kaple byla bohatě zdobena sochami a štukami a na jejím vrcholu stála socha Černé madony. Dnes Loretu připomíná pouze její půdorys naznačený na nádvoří hrobky, které bylo založeno při přestavbě v 19. století.. Na konci 17. století byla ke kostelu přistavěna jednopatrová klenotnice, kterou bohatí věřící plnili dary pro tehdy již mnoha legendami opředenou Černou madonu. V roce 1700 zadal kníže Leopold z Ditrichštejna Janu Bernardu Fišerovi z Erlachu přestavbu kostela. Ten nahradil původní jednověžové renezanční průčelí monumentálním portálem ve stylu pozdního římského baroka s dvěmi věžemi zakončenými cibulovitými střechami. Vzorem pro tuto přestavbu byl kostel sv. Karla Boromejského ve Vídni. V kostele sv. Anny byli od poloviny 17.století až do požáru roku 1784 pohřbívání Ditrichštejnové. Během tohoto požáru vyhořela celá severní část náměstí, tedy i loretánský kostel sv.Annny. Vyjma kněžiště a Náchodské kaple byl celý areál zničen. Plastika Černé madony a zachráněné rakve byly převezeny do kostela sv. Václava, mariánský poklad rozprodán v aukci a ruiny měli být prodány jako stavební materiál. K tomu naštěstí nedošlo a v letech 1845 - 1852 byla realizována přestavba areálu na hrobní kostel Ditrichštejnů. Ruiny kostela mikulovské Lorety, v jehož lodi byla Santa Casa kdysi umístěna, byl v letech 1845-1852 přestavěn na hrobku Ditrichštejnů podle projektu knížecího architekta Heinricha Kocha. Pravoúhlé kněžiště bylo přebudováno na hrobní kapli s empírovou fasádou. Hlavní loď s propadnutou klenbou byla upravena jako otevřené atrium a arkády bočních lodí byly zazděny, čímž došlo k vytvoření chodeb pro uložení rakví. Barokní průčelí od Jana Bernarda Fišera z Erlachu bylo doplněno sochami stojícího Krista a dvou andělů od Josefa Kässmanna. Původní cibulovitá podoba střech věží, pocházející z počátku 18.století, nebyla obnovena. V roce 1852 sem bylo slavnostně navráceno 45 rakví s tělesnými pozůstatky členů rodiny Ditrichštejnů, které byly od požáru z roku 1784 uloženy v kostele sv. Václava. Péčí okresního archívu byla při rekonstrukci kanovnických domů obnovena dochovaná, avšak z velké části zdevastovaná, manýristická štuková výzdoba z roku 1679 od vídeňského štukatéra Giovanniho Castelli. V adaptovaných prostorech je dnes umístěna městská výstavní síň.Obnova Od roku 1993 probíhá náročná rekonstrukce objektu. Byl restaurován kamenný plášť budovy a bohatě figurálně zdobený portál. V interiéru byla obnovena výzdoba původní Náchodské kaple a kněžiště od Giovanniho Tencally z roku 1642. Byl zrestaurován mramorový oltář, mobiliář a varhany z poloviny 19. století. Na nádvoří hrobky byla umístěna socha knížete Františka Josefa od Emanuela Maxe z roku 1859 vytvořená původně pro Sál předků mikulovského zámku, který byl zničen při požáru, který na konci Druhé světové války zachvátil celý Mikulovský zámek.