Národní park Šumava

Národní park Šumava se rozkládá od průsmyku Sv. Kateřiny až k průsmyku Vyšebrodskému na jihozápadní hranici Čech. Člení se na – Šumavské pláně, které vytvářejí střední část, Železnorudskou hornatinu na severozápadě, v Boubínskou, Želnavskou a Trojmezenskou hornatinu s Vltavskou brázdou na jihovýchodě. Nejvyšší hora Šumavy je Plechý s 1 378 m.

Národní park Šumava zaujímá téměř celé území Šumavy. Od vlastní Šumavy je nutné odlišit Šumavské podhůří v okrajových částech, které pozvolna spadá do nitra Čech.
Český název Šumavy se vztahuje jen na tu část horstva, která se nachází na území státu, kdežto německý název Böhmerwald zahrnuje kromě Šumavy i Český les.

Svou rozlohou 1 630 km2 patří Národní park Šumava mezi největší chráněná území v Evropě.
Šumava je naším nejstarším horstvem, které prodělávalo nejdelší suchozemský vývoj a je budováno absolutně nejstaršími horninami z celého území České republiky. Nejrozsáhlejším a také nejvyšším horským celkem je vlastní Šumava.

Vodstvo:

Převážná část území NP Šumavy náleží k povodí Vltavy, jen nepatrná část při státní hranici náleží k povodí Dunaje.
Hlavní šumavská řeka je Vltava. Pramení na svahu Černé hory, po soutoku se Studenou Vltavou nese jméno Teplá Vltava. Až po vtok do Lipenské údolní nádrže protéká Vltava Vltavskou brázdou.
Železnorudskou hornatinu odvodňuje řeka Úhlava, jednou ze zdrojnic zdrojnic Berounky, která se vlévá do Otavy. U Nýrska byla postavena na Úhlavě vodárenská přehradní nádrž.
Železnorudskou kotlinu odvodňuje říčka Řezná se svými přítoky do Dunaje.

Mezi Černým a Čertovým jezerem probíhá hlavní evropské rozvodí mezi Severním a černým mořem. Černé jezero leží v povodí Úhlavy /Severní moře/, zatímco Čertovo jezero leží v povodí Řezné /Černé moře/.

Druhou hlavní šumavskou řekou je Otava, vznikající soutokem Vydry a Křemelné u Čeňkovy Pily. Vydra vzniká v Modravě soutokem Roklanského, Modravského a Filipohuťského potoka a dále přibírá Hamerský a Zhůřský potok.
Křemelná přijímá přítoky – Slatinný, Jezerní, Prášilský a Plavební potok.

Přirozená vodní soustava v NP Šumava je doplněna dvěma pozoruhodnými vodními stavbami, které sloužily k plavení dřeva z těžko přístupných lesních míst. Projektantem i částečně stavitelem plavebních kanálů Schwarzenberského a Vchynicko-tetovského byl lesní inženýr Rosenauer.

Východní část Šumavských plání je odvodňována Teplou Vltavou a severovýchodní část Volyňkou. Severovýchodní část Boubínské hornatiny a severní část Želnavské hornatiny je odvodňována Blanicí.

Šumavská oblast je vzhledem k poměrně vysoké nadmořské výšce velmi chudá na rybníky.
Nacházejí se zde však ledovcová jezera:
Černé Čertovo, Plešné, Prášilské a Laka (Pleso).

Drobná rašelinná jezírka jsou v některých šumavských rašeliništích. Největší z nich je v Chalupské slati (u Borové Lady), několik malých jezírek je v rašeliništi Tříjezerní slať u Srní a v Rokytské a Mlynářské slati u Modravy

Nejvýznamnější údolní nádrž je Lipno. byla vybudována na Vltavě v letech 1950-1960 u obce Lipno jako první stupeň vltavské kaskády.

Podnebí:

Podnebí Šumavy má přechodný ráz mezi klimatem oceánským a vnitrozemským, tj. má poměrně malé roční výkyvy teploty a poměrně vysoké srážky se stejnoměrným rozložením během celého roku.

Rostlinstvo:

Jedním z nejosobitějších rysů šumavské květeny je výskyt četných horských rostlin alpského původu. Poměrně bohatě rozšířená je květena lesní. Skoro celé území Šumavy bylo pokryto listnatými a smíšenými lesy, horskými lesy a horskými smrčinami.

Živočišstvo:

V NP Šumava je vysoce zastoupena skupina bezobratlých, především hmyz, stonožky, koráši. Ochrana ryb, raků perlorodky a ostatních vodních živočichů je především podmíněna ochranou vod proti znečišťování. Z neobyčejně početné skupiny hmyzu se stal pro šumavské lesy nepřítelem brouk kůrovec, který zničil celé lesní komplexy. Skupina obojživelníků a plazů je na Šumavě jen chudě zastoupena. Počet ptačích druhů vyskytujících se na Šumavě je přibližně 220, z nichž 120-130 zde hnízdí. Savci tvoří nepatrnou část šumavské fauny. Lovecká vášeň si vybrala krutou daň v podobě vyhubení několika původních šumavských druhů (např. poslední medvědi byli zastřeleni v roce 1856). V posledních letech byli opět uměle vysazeni jeleni, rysy, kočka divoká, vlci a další drobné šelmy.

Průmysl:

Rýžování a těžba zlata v povodí Otavy a jejích přítoků, v okolí Kašperských Hor a Rejnštejna,
těžba stříbra, těžba železné rudy u Dešenic, Nýrska a na Železnorudsku, těžba tuhy v Černé v Pošumaví, těžba a zpracování dřeva a naleziště křemitého písku stály na počátku hospodářského vývoje Šumavy. Na základě tohoto nerostného bohatství, zde vznikaly sklárny (Sklenářova Lhota na Vimpersku, Vimperk, Anín, Lenora), výroba brýlí, strojírny, koželužny, textilní výroba (Vimperk, Klatovy a Prachatice), výroba dřevotřískových desek a zápalek (Volary, Solo Sušice).

Zemědělství:

Zemědělství zaujímá relativně významnější postavení než průmysl. Poměrně značný podíl luk a pastvin vytváří dobré podmínky k chovu skotu. Také pícninářství je na dobré úrovni. Hlavními plodinami jsou žito, brambory, jejichž produkce staví kraj na přední místo v celostátním srovnání. Celostátně je rovněž známé lesní hospodářství.

Obyvatelstvo:

Šumava zůstávala dlouho neosídlena z důvodu nepříznivých přírodních poměrů. Počátky soustavného osídlení této oblasti počínají od 14. stol. př.n.l.

Ve 13. a 14. stol. n.l. byly založeny královská města Klatovy, Sušice a Kašperské Hory. Souběžně vznikla síť poddanských měst – Vimperk, Prachatice. Největším rodem, zejména jižní části byli Rožmberkové. 14. až 15. stol. se staly Husinec a Prachatice centra husických válek. Řadu změn přivodil roku 1848. Bylo zrušeno poddanství a oblast byla rozdělena do okresů – Klatovy, Prachatice, Sušice a Vimperk. Při vzniku ČSR došlo k několika pokusům Němců o odtržení části Šumavy. Roku 1938 byla mnichovským diktátem odtržena značná část Šumavy a Pošumaví a připojena k Velkoněmecké říši. Po osvobození byly obnoveny okresy dle předválečného stavu. Po odsunutí Němců došlo k osidlování Šumavy v několika vlnách.

Území NP Šumava je v současné době rozděleno do třech okresů – Klatova v Západočeském kraji, Prachatice a Český Krumlov v Jihočeském kraji. Je to území v celostátním srovnání velmi málo a řídce osídlené s významným zimním a letním turistickým ruchem.

Turistika:

Šumava je turisticky přitažlivá po celý rok, ale především v letní a zimní sezóně. V létě se turistický ruch soustřeďuje především do oblasti Železné Rudy a šumavských jezer, dále do oblasti Povydří, Modravy, Kvildy, Borové Lady, Srní, do komplexu Boubína (Boubínský prales) a do oblasti Lipna. V zimě je pak pro turisty nejzajímavější Železnorudsko, Modrava, Kvilda, Nové Hutě, oblast Churáňova, Kubova Huť.
Po zrušení vojenského a pohraničního pásma je zpřístupněna oblast zčásti neporušené krajiny. Turisté však zde mohou nalézat pomníky po vesnicích, které byly zničeny při vojenských cvičeních. Mezi negativní vlivy turistického ruchu patří zejména volná výstavba chat, volné táboření, znečišťování a devastace krajiny, škody způsobené nezodpovědným provozem motorových vozidel, bezohledné chování návštěvníků a ničení kulturních památek.