Pardubice

Pardubicko se rozkládá na obou březích Labe na dolním toku řeky Chrudimky a Loučné přibližně mezi 15 a 16° východní délky a okolo 50° severní šířky. Město Pardubice je vzdáleno přes 100 km na východ od Prahy, přes 20 km jižně od Hradce Králové, okolo 10 km severně od Chrudimi. Na severu sousedí s okresem Hradeckým, na východě je okres Rychnov n/Kněžnou a Ústí n/Orlicí, na jihu okres Chrudim a na západě okresy Kolín a Kutná Hora. Hranice okresu je okolo 250 km. Donedávna patřil okres do Východočeského kraje (1960-1991) předtím bylo město Pardubice hlavním městem kraje (1950-1960). Okres Pardubice má zhruba tvar obdélníku v jehož přibližném středu se nachází Pardubice, z něhož vybíhají některé výběžky jako na severu u Opatovic n/Labem a u Hoděšovic a Bělečka, na východě u Kojic a Bílé Vchýnice, na jihu pak u Turkovic a Stojic. Rozloha Pardubicka je okolo 80.000 ha. převážnou většinu tvoří obdělané pozemky, asi 1 třetina jsou lesy.
Fytogeograficky patří Pardubicko do oblasti mírného pásma opadavých listnatých lesů palearktické oblasti. Nadmořská výška se pohybuje mezi 205 (Labské Chrčice) a 335 (Holice) metry. Většina Pardubicka je do výšky 230 m n.m. Nejdelší vzdálenost ze západu na východ je 55 km (Kojice - Čermná n/Orlicí), nejkratší ze severu na jih 15 km (Bukovina - Mětice).
Povrchem je převážně nížinný, spadající do labské roviny, nejvyšší body jen na několika místech přesahují 300 m n.m. - v západní části přechází labská rovina mírně do oblasti Železných hor, nejvyšší místo u obce Bukovky - 383 m n.m. - nejvýchodnější část okresu přechází do podhoří Orlických hor, nejvyšší místo - návrší u Poběžovic - 327,4 m n.m. - ve střední části je nejvyšším bodem Kunětická hora - 294 m.
Geologie Pardubicka je poměrně velice jednoduchá. Je tvořeno téměř výhradně křídovým útvarem, který je součástí České křídové tabule, která vznikla v druhohorách z usazenin někdejšího křídového moře, které sahalo od Krušných hor až na západní Moravu. Jen na jihu sem zasahuje výběžek Železných hor (Labská Týnice), jež je pra a prvohorního stáří. Tento druhohorní útvar je na několika místech protržen vyvřelinami čedičového typu třetihorního stáří (Kunětice, Semín, Spojil, Sovolusky aj.). Nejtypičtější je právě dominanta kraje Kunětická hora, jejíž vznik spadá do hlavní fáze vulkanizmu (spodní miocén). Na kontaktech s druhohorní opukou došlo při vyvření čediče k přetavení opuky na porcelanit. Výplň četných dutin ve vyvřelých horninách tvoří některé sekundární nerosty (analcin, hyalit, stroncianit, nathrolit, pyrit, haematit aj.). Celkový obraz Pardubicka byl dokončen až ve čtvrtohorách. Došlo k překrytí původní druhohorní tabule mohutnými vrstvami diluviálních a aluviálních náplavů místních řek. V těchto náplavech možno najít některé minerály. Tyto terasovité náplavy jsou často kryty vátými písky, které vytvářejí místy výrazné přesypy (Živanice, Bohdaneč, Rokytno). Také rašeliny slatinného typu využívané k lázeňským účelům jsou čtvrtohorního původu.
Pamětihodnosti města Pardubic
Bartolomějská ulice začíná na severozápadní straně Pernštýnského náměstí a ústí za kostelem sv. Bartoloměje, na Wernerově nábřeží. Domy stojí na úzkých, protáhlých parcelách a mají pozdně gotický původ. Průčelí dostala svoji podobu až v první třetině 19.století. Na domě čp.90 byly pod omítkou objeveny části pozdně gotického štítu s malovanými výklenky. Ulici uzavírala budova masných krámů (před kostelní zdí), dnes již zbořená. Prvá jatka a prodej masa zde byl již roku 1507. Domy v Pernštýnské ulici (vychází ze severního rohu Pernštýnského náměstí) jsou pozdně gotické s častými renesančními a barokními přestavbami a štíty. Význačné místo v zástavbě zaujímají domy číslo popisné 11 a 13 s rozsáhlým souborem pozdně gotických maleb, vytvořených před rokem 1515. Mají jak světský, tak i náboženský obsah. V této době jsou zde zařízeny obchody. Dnešní arciděkanský kostel sv.Bartoloměje stojí na místě cyriackého kláštera, zničeného za husitských válek (1421). V pozdně gotickém slohu s renesančními prvky byl kostel dostavěn v druhém desetiletí 16.století. Dalších změn doznala vnitřní dispozice kostela při renesanční úpravě ve třicátých letech 16.století. Poslední přestavba byla provedena roku 1912. Tehdy vznikl především dnešní západní vchod, pro jehož průčelí navrhl Mikoláš Aleš vyobrazení českých světců sv.Ludmily, sv.Václava a sv.Prokopa. Mozaiky provedl Viktor Förster.
Historie hokeje v Pardubicích
Hokej se v Pardubicích objevil počátkem tohoto století, svědkem hokejových začátků v Pardubicích bylo Matiční jezero. Stejně jako v jiných zemích starého kontinentu byl považován za sport poněkud nezvyklý, tělu neprospívající a tudíž společensky nepřijatelný. Přes tyto obtíže nadšenci, kteří tento sport sami provozovali a také samozřejmě organizovali ve městě perníku zůstali. První zápas v tzv. "kanadském hokeji" se hrál v roce 1913 právě na Maťáku s Českou sportovní společností Praha. V dresech Pardubic nastoupili pánové Vilém Weiss, Potůček, Reiberg, Přibík, M. Komeštník. Organizovaný hokej byl v Pardubicích založen v roce 1925 panem Vilémem Weissem, vznikl hokejový klub v LTC Pardubice. Pravidelné soutěže se začaly hrát až v sezóně 1930-1931. Intenzita rozvoje byla samozřejmě ovlivňována jak pohybem ve společnosti (světová válka), tak samozřejmě klimatickými podmínkami, právě počasí zapříčinilo, že některé předválečné ročníky zůstaly nedohrány. Později byla v Pardubicích instalována umělá ledová plocha, zimní stadion byl otevřen na konci roku 1947. Stávající zimní stadion byl postaven v roce 1960. Tento významný fakt určil podstatně další směr vývoje této hry v Pardubicích. V Pardubicích byl postupně vybudován silný a divácky velmi populární tým, používající ve svém znaku půlkoně. V nejvyšší československé a později české soutěži působil pod názvy Slávie Pardubice, Dynamo Pardubice, Tesla Pardubice a v poslední době pod názvem ČSOB Pojišťovna Pardubice.Po postupu do nejvyšší soutěže v roce 1949 Pardubice nikdy nesestoupily.Po dalším "zestátnění" se jméno mužstva změnilo na Dynamo.
Během své dlouholeté historie vybudoval klub obrovský hokejový potenciál, a to hráčský i trenérsko metodický. První ligová medaile-bronzová přichází v roce 1960. Klub získal tři tituly mistra republiky v mužské kategorii v letech 1973, 1987 a 1989. Poslední velký úspěch přináší rok 1994, kdy klub pod vedením prvního mimopardubického trenéra Marka Sýkory získává stříbrné medaile v prvním ročníku samostatné české ligy. Prvenství a medailová umístění žáků a elévů, juniorů a dorostu tvoří dlouhý výčet úspěchů mládežnické základny pardubického klubu, patřící již dlouhou řadu let mezi nejlepší v republice. Po dobu existence se v dresu HC objevilo mnoho slavných jmen, která jsou nyní uvedena v síni slávy hokeje v Pardubicích.Mezi nejznámější patří například Danihelka, Kuna, Rejda, Kobranov, Danda, Vohralík, Paleček (současný trenér A-mužstva), Martinec (současný asistent trenéra reprezentace ČR), Novák, Štastný (současný technický vedoucí A-mužstva), Veith, Janecký, Šejba, F. Musil, M. Sýkora, Lubina, Hejduk, Bulis a samozřejmě jméno ze všech nejslavnější-Dominik Hašek, nejlepší brankář světa.

Danihelka, Kuna, Rejda, Kobranov, Danda, Vohralík, Paleček (současný trenér A-mužstva), Martinec (současný asistent trenéra reprezentace ČR), Novák, Štastný (současný technický vedoucí A-mužstva), Veith, Janecký, Šejba, F. Musil, M. Sýkora, Lubina, Hejduk, Bulis a samozřejmě jméno ze všech nejslavnější-Dominik Hašek, nejlepší brankář světa.