Od 1.1. 2000 dělíme Českou republiku na 14 krajů (původně jich bylo 8) včetně Pardubického kraje, kterého se týká naše práce. Celková rozloha kraje je 4519 km2, což znamená desátý největší kraj v republice. Tvoří asi 5,7 procenta rozlohy České republiky. Skládá z následujících čtyř okresů: Pardubice, Chrudim, Ústí nad Orlicí a Svitavy, z nichž největší je okres Svitavy a nejmenší Pardubice. Má poměrně výhodnou polohu, poněvadž sousedí s pěti kraji. Na severu s Královéhradeckým krajem (okresy Rychnov nad Kněžnou a Hradec Králové)), na východě se Středočeským krajem (okresy Kolín a Kutná hora), na jihu s Jihlavským krajem (okresy Havlíčkův Brod a Žďár nad Sázavou), na jihovýchodě s Brněnským krajem (okres Blansko) a s Olomouckým krajem (okresy Šumperk a Olomouc). Většina Pardubického kraje se nachází v Čechách, okresy Svitavy a Ústí nad Orlicí zasahují na Moravu.
Co se týká polohy v síti poledníků a rovnoběžek, tak kraj leží přibližně mezi rovnoběžkami 43°35′ a 50°10′ severní šířky a mezi poledníky 15°10′ a 16°17′ východní délky. Pardubický kraj sousedí na severu s Polskem prostřednictvím okresu Ústí na Orlicí. Hranice je však dlouhá jen asi 35 km.
Vzhledem k tomu, že na západě se rozkládá úrodná Polabská nížina a vůbec celý kraj má poměrně dobré přírodní podmínky, byl také poměrně brzy osídlen. Můžeme zde najít mnoho starých hradů, tvrzí a zřícenin. V kraji je také poměrně mnoho míst s velikou kulturní tradicí, jako například Litomyšl, Pardubice či Ústí nad Orlicí. Velká města, která jsou nyní městy okresními, byla založena ke konci 13. století.
Pardubický kraj patří podle geomorfologického hlediska do provincie Česká vysočina, která vznikla při hercinském vrásnění v prvohorách zhruba před 350 – 270 miliony lety. Kraj zasahuje do Krkonošsko-Jesenické subprovincie a subprovincie Česká tabule. Z geologické mapy lze vyčíst, že většinu území tvoří horniny mladších druhohor, což jsou například pískovce, opuky, jíly a vápence. Kolem velkých řek jsou to pak horniny ze čtvrtohor -spraše, písky, jíly, čedič, štěrk a podobně. O něco složitější a rozmanitější je situace na východě kraje, kde jsou zastoupeny mnohé druhy různého stáří. Na severu, v podhůří Orlických hor, se jedná o metamorfované horniny, v oblasti přilehlé k Jeseníkům jsou to horniny ze starohor (žula, granulit, rula). Na východě kraje je mnoho dalších druhů hornin různého stáří.
V Pardubickém kraji můžeme nalézt jak nížiny, tak i několik menších pohoří. Na severu v pohraničí částečně zasahuje okres Ústí nad Orlicí do Orlických hor. Nejvyšší vrchy jsou zde Suchý vrch (995 m.) a Jeřáb (1003 m). Zcela na severovýchodě pardubického kraje je jeho nejvyšší bod – Králický Sněžník (1423 m). Toto místo je nesmírně zajímavé, zejména díky tomu, že tvoří hranici tří úmoří (více v kapitole vodstvo). Na jihovýchodě kraje se rozkládá Zábřežská vrchovina, Podorlická pahorkatina a Svitavská pahorkatina s nejvyššími vrcholy kolem 600 m nadmořské výšky. Do okresu Chrudim zasahuje, byť jen z menší části, Českomoravská vrchovina Žďárskými vrchy, jejichž nejvyšší vrcholy dosahují téměř 700 m. Zajímavým místem je i Kunětická hora, která se nachází mezi Pardubicemi a Hradcem Králové. Měří 307 m, což není zas tak mnoho, ale je sopečného původu a proto je v krajině dosti výrazná. Na této hoře je také starý hrad. O Kunětickou horu byly vždy spory mezi dvěma rivaly: Pardubicemi a Hradcem Králové.
Do Pardubického kraje zasahuje i Polabské nížina. Podél Labe v pardubickém a částečně i v chrudimském okresu je území s výškovými rozdíly do 30m. Taková oblast se nazývá v geografii rovina. Tím jsme se dostali k výškové členitosti. (Měří se podle výškového rozdílu ve čtvercových polích 4 x 4 kilometry.) V Pardubickém kraji jsou zastoupeny všechny typy reliéfu, od již zmiňovaných rovin , přes pahorkatiny, vrchoviny, hornatiny, až po velehory (přes 600m). Tento výškový rozdíl se nachází v oblasti Králického Sněžníku. Je však sporné, jestli se tato oblast dá uznat jako velehory, poněvadž pro velehory se často jako další kritérium uvádí nadmořská výška vyšší než 2000 m.
Jak již bylo naznačeno v předchozí kapitole, Králický Sněžník tvoří hranici tří úmoří: Černého moře , Severního moře a Baltského moře. Proto se mu také říká „střecha Evropy“. Vzhledem k tomu, že toto místo leží v severovýchodním cípu Pardubického kraje, nezasahuje do tohoto kraje úmoří Baltského moře. (Pokud však tímto krajem neprotéká malý nevýznamný tok, patřící k úmoří Baltu.) Velkou část tvoří povodí Labe, jen na východě pramení několik řek patřících k povodí Dunaje, dokonce i samotná řeka Morava. Ta pramení právě u Králického Sněžníku, samotný kraj však brzy opouští. Z důležitých toků patřící k tomuto úmoří bychom mohli ještě jmenovat Moravskou Sázavu (pramenící v podhůří Orlických hor), Třebůvku a Svitavu, která se na rozdíl od ostatních řek nevlévá přímo do Moravy, ale v Brně se vlévá do Svratky, později do Dyje, a pak teprve do Moravy. Jméno, které dostala díky své průzračnosti, zdědilo i stejnojmenné okresní město.
Řeka Třebůvka má nedaleko svoji „téměř jmenovkyni“, řeku Třebovku. Ta, spolu s ostatními řekami, o kterých bude psáno dále,již patří k povodí Labe. Vlévá se zlava v Ústí nad Orlicí do Tiché Orlice, která se později po soutoku s Divokou Orlicí vlévá do Labe v Hradci Králové. Dalšími významnými přítoky jsou řeky Loučná, Doubrava a Chrudimka, která se do Labe vlévá v Pardubicích. Labe protéká Pardubickým krajem jen v úseku mezi Opatovicemi nad Labem Týncem nad Labem. V tomto úseku vede říční „obchvat“ kolem Pardubic, a to poměrně starý Opatovický kanál. S řekami je to v tomto kraji je situace podobná jako v České republice. Hodně řek zde pramení a potom odtékají různými směry pryč, kde se později stávají velkými řekami, jako například Morava či Svitava. Jedinou výjimkou je právě Labe. To je splavné od Chvaletic, kde je také říční přístav, jeden z nejdůležitějších u nás.
Na Pardubicku byla kdysi velice významná rybníkářská tradice, podobně, jako v jižních Čechách. Byla i o něco starší než tamtéž, někteří slavní jihočeští rybníkáři se z Pardubicka dokonce inspirovali. Později však byla k veliké škodě tato tradice zrušena a většina rybníků zrušena. Přesto, zejména v okolí Lázní Bohdaneč, je poměrně mnoho rybníků. Největší z nich se nazývá Bohdanečský.
V kraji je i několik vodních nádrží. Na Divoké Orlici je vodní nádrž Pastviny, na Chrudimce vodní nádrž Seč (plocha 220 ha). Tyto vodní nádrže plní ochrannou a hydroenergetickou funkci. Mají také spolu s vodní nádrží Nemilka na Moravské Sázavě vodárenský účel. Co se týče zásob podzemních vod, jsou dosti značné. Téměř celý kraj patří k oblastem s velkými zásobami podzemních vod. To znamená, že převládající vydatnost jednotlivých zdrojů přesahuje 10 l/s.
V Pardubickém kraji jsou zastoupeny všechny podnebné oblasti, na které je Česká republika rozdělena. Teplá oblast s průměrnými ročními teplotami kolem 8°C se nachází v Polabské nížině. Chladná oblast se nachází v horách na severozápadě. Roční průměrná teplota vzduchu tam klesá až k 4°C. Ostatní oblasti patří do mírně teplé oblasti. Toto poměrně příznivé klima dovoluje rozvoj turistiky a rekreace.
Nejnižší roční úhrn srážek je mezi 600-700 mm/rok, ten se však vyskytuje jen v několika malých oblastech. Ve střední části Pardubického kraje naprší 700 – 800 mm/rok. V oblastech s vyšší nadmořskou výškou, jako např. Žďárské vrchy nebo podhůří Orlických hor má 800-1000 mm srážek a oblast samotných Orlických hor prodloužená až ke Králickému Sněžníku je nejdeštivější: roční úhrn srážek přesahuje 1000 mm – v letním období naprší kolem 450 mm, v zimním kolem 600 mm. Vůbec Jeseníky, u kterých je Králický Sněžník, jsou jednou z nejdeštivější oblastí v republice. Obecně se dá říct, že v Pardubickém kraji stoupá množství srážek s nadmořskou výškou.
Nyní bude řeč o zemědělské krajině. Pod tímto pojmem rozumíme ornou půdu (tj. pole, sady, vinice, chmelnice apod.) a zelené plochy (tj. louky a pastviny). Procento orné půdy se pohybuje mezi 45 –55 %, v okresu Ústí nad Orlicí o něco méně. Lesy jsou převážně jehličnaté. Vyskytují se zde i listnaté lesy, avšak jen v okolí Pardubic. Smíšené lesy se téměř nevyskytují. Zbývá ještě jeden typ krajiny, a to zemědělsko- lesní krajina. Dosti hojně je v okresu Ústí nad Orlicí zastoupena krajina s loukami a lesy. Na jihu okresů Chrudim a Svitavy, kam zasahuje Českomoravská vrchovina, se vyskytuje typ krajiny buď s poli a lesy nebo s loukami a lesy. Nevyskytují se žádné těžební či devastované plochy.
V kraji je zastoupena většina vegetačních stupňů. Nejčastější je jedlovo – bukový a dubovo – jehličnatý. Podrobněji je to znázorněno na mapce.
Pro hospodářství jsou důležité i vlastnosti půdy. Z půdních typů se nejčastěji setkáme s podzolovými půdami a hnědými lesními půdami nížin a pahorkatin. V hoských oblastech to jsou pak hnědé horské lesní půdy, případně horské podzoly. Hnědozemě, které jsou vhodné k pěstování obilovin, se vyskytují na Pardubicku a také na Chrudimsku,kde jsou i úrodné černozemě, ideální pro pěstování kukuřice či řepy. V Polabí se vyskytují také nivní půdy, kde se daří hlavně zelenině.
Z půdních druhů se nejčastěji vyskytují půdy hlinité. V Polabí a na Pardubicku a Chrudimsku se vyskytují jílovihlinité půdy. V hoských oblastech to jsou hlinitopísčité nebo písčitohlinité a ve vyšších polohách půdy silně štěrkovité až kamenité.
Do Pardubického kraje nezasahuje žádný národní park a chráněné krajinné oblasti jen minimálně. Je to CHKO Železné hory a malou plochou také CHKO Orlické hory. Úroveň životního prostředí stoupá západovýchodním směrem. Zatímco okolí Pardubic díky průmyslu patří k silně narušeným oblastem, na severozápadě je to již životní prostředí vysoké úrovně. Znečištění vodních toků je ve srovnání se znečištěním ostatních toků v České republice průměrné.
13. srpen 2008
16 219×
1584 slov
