Peru se nachází v Jižní Americe. Dříve to byl jeden z nejmocnějších a nejbohatších indiánských států v Jižní Americe. O jeho rozvoj se zasloužili především Inkové, kteří z něj vytvořili nejdůmyslnější indiánský stát, jaký kdy existoval. V 16. století ho však rozvrátili španělští dobyvatelé. V dnešní době sem proudí velké množství turistů, aby spatřili alespoň zbytky po této pozoruhodné říši. Mezi nejnavštěvovanější místa patří Machu Piccu, jezero Titicaca na hranicích s Bolívií, tajemné obrazce na planině Nazca a bývalé centrum incké říše Cuzco.
Oficiální název: Peruánská republika
Název: República del Perú
Peru podle říčky Birú (Pirú), do jejíhož ústí Španělé poprvé připluli. Pirú indiánský název pro „řeku“
Hlavní město: Lima (7,4 mil. obyvatel; 2000)
Sousedící země: Kolumbie, Ekvádor, Chile, Brazílie, Bolívie
Rozloha: 1 285 215,6 km2 (3. největší země Jižní Ameriky, 22. největší stát světa)
Rozloha vodní plochy: 5 220 km2
Rozloha pevniny: 1 280 000 km2
Délka hranic: 5 536 km
Délka pobřeží: 2 414 km
Státní zřízení: pluralitní prezidentská republika
Administrativní dělení: 24 departementů a 1 ústavní provincie
Měna: 1 peruánský nuevo sol (nový sol) (PEN) = 100 centimos
Nezávislost od: 28.7.1821 (od Španělska)
Prezident: Alan García Pérez
Hymna: Somos libres, seámoslo siempre
Vstoupení do OSN: 1945
Země je republikou včele s prezidentem, který je volen přímou volbou na 5 let. Prezident má funkci vrchního velitele ozbrojených sil, jmenuje a rozpouští vládu vedenou ministerským předsedou a může rozpustit i parlament. Stát se dělí do 24 krajů, vládnoucím krajem je Callao (Lima), 155 provincií a 1 586 okresů.
Nejvýznamnější města: Lima, Cuzco, Arequipa, Callao, Huaráz, Trujillo, Cajamarca, Iquitos
Nejvýznamnější přístavy: Callao, Chimbote, Ilo, San Martin, Pucallpa
Časové Pásmo: GMT-5
Telefonní předčíslí: +51
Mezinárodní zkratka: PER
Internetová doména: .pe
Internetových uživatelů: 4 570 000
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 27 925 628 (2005; 40. stát světa)
Hustota zalidnění: 22,1 osob/km2 (185. na světě)
Jazyk: španělština (úřední), kečuánština (úřední), aymarština
Náboženství: 95,1% římsko-katolické, 2,7% protestantské, 2,2% ostatní
Národnostní složení: Kečuánci a Aymarové 45 %, mestizos 37 %, běloši 15 %, černoši, Japonci, Číňané a ostatní 3 %
Peruánci 61 %, Kečuové 34 %, Ajmarové 3 %
Gramotnost: 90,9 % (2003)
Nezaměstnanost: 13,4 % (2003)
I přes velkou rozlohu země, zde žije poměrně málo obyvatel, okolo 24 miliónů. Přesný počet se ale špatně zjišťuje kvůli nedostupnosti některých míst. Malý počet obyvatel je způsoben extrémními podmínkami v zemí a neklidnou politickou situací v posledních letech.
Téměř polovinu obyvatel tvoří domorodí Indiáni, Kečuánci a Ajmárové, vesměs potomci Inků. Indiáni jsou většinou chudí rolníci a sedláci. Někteří domorodci si ale postavili živnost na rychle se rozvíjejícím turismu. Provádějí cizince po místních památkách, předvádějí se v tradičních krojích při slavnostech a nebo v horším případě sami své národní památky rozkrádají a prodávají zahraničním sběratelům.
Dalších 37% tvoří mesticové, potomci španělských dobyvatelů a domorodých obyvatel. Nejbohatší a nejméně početnou vrstvou jsou běloši, asi 15%.
Tři čtvrtiny obyvatel žijí ve městech, protože na venkově díky nepříznivým podmínkám nemají dostatek obživy. Většinu země tvoří drsné Andy s amazonským deštným pralesem, takže polovina obyvatel žije na úzkém pruhu pobřeží při Tichém oceánu. Jen v Limě najdeme třetinu obyvatel. Zbytek obývá náhorní plošiny. Největšími městy země jsou Lima, Arequipa a Trujillo.
Téměř 60 % veškerých zemědělských produktů se pěstuje v Amazonii, ale žije zde pouze 5 % obyvatel. Mnoho kmenů a vesnic se nachází v odlehlých oblastech. Jen v Amazonii najdeme přes 100 různých domorodých skupin, které mají vlastní jazyk a zvyky a živí se loven, rybolovem a zemědělstvím.
Peru rozhodně nepatří k nejvyspělejším státům světa a navíc trpí velkou nezaměstnaností. Polovina práceschopných lidí nemá práci a v zemí navíc neexistuje podpora v nezaměstnanosti. Školní docházka je sice pro děti do 15 let povinná, ale někteří se do školy nemají jak dostat. Více jak 10% dospělých Peruánců je negramotných. Studium na střední škole je nepovinné a ze základní školy na ně pokračuje jen polovina dětí. Vysokých škol je tu 50, ale všechny jsou soukromé.
Nejhorší podmínky k životu mají lidé na náhorních plošinách, proto mnoho z nich odchází do velkých měst na pobřeží, aby si zde našli práci a lepší život. Většina z nich však končí v chudinským čtvrtích, slamech, v ještě beznadějnější situaci než předtím.
Přes 90 % Peruánců je římsko katolického vyznání. Zbytek tvoří protestanti, židé a muslimové. Od roku 1973 je v zemi náboženská svoboda.
Věkové složení: 0-14 let ….. 34,61 %
15-64 let ….60,8 %
nad 65 let ... 4,79 %
Roční přirozený přírůstek: 1,39 %
Střední délka života - muži: 67,9 let
- ženy: 72,81 let
Bezpečnost
Země za posledních sto let prošla několika vojenskými převraty a válkami a potýká se s ohromnou nezaměstnaností, inflací a ekonomickými problémy.
Země je také rodištěm proslulé levicové teroristické organizace Sendero Luminoso („Světlá stezka“), která se snažila v 80. letech v zemi nastolit komunistický režim. Zavraždili mnoho svých odpůrců a spáchali mnoho bombových atentátů. V roce 1993 byl jejich vůdce Abimael Guzmán zajat a uvězněn
Většina ozbrojených skupin v zemi už byla zlikvidována, přesto je kriminalita v zemi, hlavně ve velkých městech opravdu vysoká.
Stravování:
Peruánská kuchyně je hodně rozmanitá. Jídlo je dost kořeněné a přidává se do něj mnoho zeleniny. Častým kořením je tzv. ají, opravdu pálivé papričky. Známé jsou skvělé peruánské polévky. Nejčastějšími přílohami jsou brambory, které mimochodem pochází právě z Peru. Populární jsou zde čaje, někde do nich ale turistům přidávají koku, aby se lépe aklimatizovali. Známý místní nápoj je Inca cola.
cebiche - národní pokrm; rybí filé nakrájené na malé kousky s česnekem, cibulí, ají a limetkovou šťávou
Přírodní poměry
Nejvyšší hora: Nevado de Huarascarán (6.768 m)
Nejnižší bod: Tichý oceán (0 m)
Nejdelší řeka: Ucayali-Apurímac (1.980 km) a Maraňon
Poloha: 69°-81° z. d. a 0°-18° j. š.
Využití plochy: 3 % orná půda, 21 % pastviny, 66 % lesy, 10 % ostatní
Národní parky: Pacaya-Samiria, Manu
Peru se nachází v Jižní Americe. Na východě jej omývá Tichý oceán. Na západě se nachází mohutné vrcholky And, které postupně přecházejí v tropické deštné pralesy Amazonky. Je zde velmi častá tektonická aktivita, hlavně zemětřesení a občas také tsunami nebo mírná vulkanická činnost.
Peru je specifické svými velkými geografickými rozdíly, pomocí nich můžeme zemi rozdělit do tří různých oblastí s odlišným klimatem, přírodními podmínkami i faunou a flórou.
Pobřežní pás, costa
Tento pobřežní pás je dlouhý 2 300 km a široký 19-100 km. Zabírá přibližně 11% rozlohy země, ale žije zde přes třetina obyvatel. Najdeme zde především pouště a polopouště. Na jihu costy se nachází nejsušší poušť světa Atacama a na severu zase nalezneme mangrovníkové bažiny. Do této oblasti stékají řeky z And, které vytvářejí přes 40 oáz. Tyto oázy jsou velmi zemědělsky využívané. Průměrná celoroční teplota okolo 20°C.
Sierra
Sierra zabírá náhorní plošiny a peruánské Andy. Tvoří asi 30% země. Vrcholky And vytvářejí pás dlouhý asi 100 km. Západní a východní úbočí And mají rozdílné klimatické podmínky. Nadmořská výška hor je přibližně 3 000 – 4 000 m.n.m..
V Západních Andách se nachází nejvyšší hora země Huascarán (6768 m) a také hlavní rozvodí země, odkud řeky stékají do Tichého oceánu. Východní Andy přecházejí do hornaté a hustě zalesněné oblasti Montaňa. Na jihu najdeme ve výšce 4 000 m.n.m. náhorní plošina Antiplano.
Oblast na severu sierry až po hranici s Ekvádorem se označuje jako Paráno. Je zde drsné klima, vysoké UV záření a mnoho mokrých rašelinišť. Jižní oblast se nazývá Puno, je sušší a náhorní plošiny jsou zde více travnaté.
Sierru postupně přechází na východě v tropické deštné pralesy Amazonky.
Amazonie
Amazonský deštný prales zabírá přes 50% rozlohy, ale žije zde pouze nepatrná část obyvatel. Největší srážky zde přicházejí od listopadu do dubna, kolem 3 800 mm za rok. Pěstuje se zde většina plodin, hlavně kakao, čaj, káva a tropické ovoce. V oblasti je málo cest, proto většina lidí využívá k dopravě řeku nebo leteckou dopravu. Tato odlehlá a drsná oblast je z větší části špatně prozkoumaná, což umožňuje přežití vzácných rostlinných i živočišných druhů.
Rostliny a živočichové
Pobřežní pásmo:
V této oblasti je především pouštní vegetaci - zakrslé keře, kaktusy, trávy a hlíznaté rostliny. V Národní rezervaci Paracas najdeme mnoho mořských živočichů (tučňáci, inčtí rybáci a lvouni) a významné kolonie vodních ptáků (pelikáni, kormoráni, fregatky a racci).
Sierra:
Andy můžeme označit za „přírodní houbu“, zachycují a uvolňují většinu dešťové vody. Rostou zde různé druhy trav, plazivé rostliny, zakrslé keře a stromy a andské kaktusy.
Z živočichů tady najdeme lišky, pumy, jeleny a viscachas (zvíře podobné veverce nebo králíkovi). V horách žije známý andský kondor, největší létající pták na světě, který váží 10 kg a rozpětí jeho křídel je přes 3 metry. V okolí jezera Titicaca hnízdí tři druhy plameňáků. Obyvatelům hor se podařilo za dlouhá staletí domestikovat lamy, alpaky, vikuně a guanaco, které používají k přepravě nákladů a nebo je chovají pro maso a vlnu.
Nejméně chované ze všech jsou vikuně, jsou totiž přísně chráněné. Chovají se pro vlnu, která je považována za nejkvalitnější na světě. Z jednoho zvířete se však získá pouze 250 g vlny jednou za tři roky a můžou se stříhat jen 5krát za život. Cena jednoho kabátu z vikuní vlny je přibližně 5 000 USD.
Amazonie:
Nejvíce živočišných druhů najdeme v oblasti amazonských nížin. Z 30 000 druhů známých rostlin bylo 20 000 objeveno právě zde a další tisíce ještě na své objevní čekají. Díky kácení deštných pralesů se ale některé druhy nacházejí na hranici vyhynutí.
V deštných pralesech se nachází hustý porost, najdeme zde parazitické rostliny, orchideje, bromélie, kapradiny, atd. Některé stromy obzvláště v zátopových oblastech, například dešťová palma, mají zvláštní kořeny, které vypadají jakoby „je podpíraly“. Žije zde také mnoho živočichů, jaguáři, opice, tapíři, lenochodi, pásovci, kajmani, želvy a mnoho ptáků a hmyzu. V Amazonii najdeme 1 700 druhů ptáků (2. místo na světě), 120 druhů kolibříků, 400 druhů savců, 500 druhů plazů a obojživelníků a okolo 2 000 druhů ryb.
Každoročně zde dojde k objevu mnoha nových živočišných i rostlinných druhů. V jednom vědeckém pokusu, který probíhal v pěti různých oblastech Amazonie, přičemž každá měla rozlohu pouze 12 m2, bylo objeveno v každém přes 3 000 druhů brouků.
Podnebí
Peru se nachází v tropickém pásmu. Nemají zde čtyři roční období, ale pouze dvě. Období sucha, které je spojené s relativně menšími srážkami, a období dešťů. Klima i množství srážek se liší v různých oblastech. Střídání ročních období se neprojevuje změnami teplot, ale různými srážkami.
Nad pobřežím se po většinu roku nachází hustá mlha zvaná garúa. Srážky jsou zde výjimkou. Ve vyšších oblastech (náhodní plošina Nazca) a na západních svazích And se vyskytuje garúa jen zřídka a po celý rok zde panuje suché a slunečné počasí. Sucho na pobřeží způsobuje studený Humboltův proud, který zabraňuje proudění teplého vzduchu od oceánu a tím také srážkám.
Na náhorních plošinách sierry je podnebí vesměs mírné a srážky jsou sezónní. Nejdeštivějším obdobím je leden. V nejvyšších horách je trvale chladné sněžné pásmo.
Na východních svazích And a navazující amazonské nížině je období sucha zhruba ve stejnou dobu jako v horách. Podnebí je zde teplé a vlhké s velkým množstvím srážek. Například ve městě Iquitos je celoroční teplota asi 26,5°C a za rok zde napadne 2 850 mm srážek.
Jezero Titicaca
Jezero Titicaca leží na náhorní plošině Altiplan na hranicích Bolívie a Peru v Centrálních Andách. Jeho rozloha je 8 549 km². Západní část patří Peru a východní Bolívii. Náleží mu několik prvenství. Je to největší jezero v Jižní Americe, největší vysokohorské jezero a nejvýše položené splavné jezero na světě. Propadlina, ve které se jezero nachází je tektonického původu a nejspíše je pozůstatkem obrovského zaniklého jezera Ballivián.
Původ jména Titicaca není přesně znám. Nejspíš vzniklo sloučením dvou aymarských slov titi („velká kočka; puma“) a kak („skály“). Tedy ve volném překladu skály pum. Podle legendy první Inka Manco Capac při svém sestupu na zem poprvé stanul právě zde. Jezero je 194 km dlouhé a v nejširší části 65 km široké. Průměrná hloubka je 140-180 m. Maximální hloubka je 304 m. Leží v nadmořské výšce 3 821 m. Jeho pobřeží je značně členité a na severovýchodě a jihozápadě hornaté a srázné. Bylo zde postaveno 42 umělých ostrovů. Na původních ostrovech nalezneme pozůstatky incké kultury, která nejspíše pocházela právě odsud.
Do jezera přitéká více jak 25 řek (největší Ramis). Největším odtokem je řeka Desaguadero, která přitéká do jezera Poopó. Nejvyšší hladina je v březnu a nejmenší od května do prosince. Teplota vody se pohybuje okolo 12°C, v létě a v noci však hodně kolísá, takže se pobřeží pokrývá ledem.
Největší přístavní město na jezeře je Puno na peruánské straně, které je železnicí spojeno s Mollendem (na břehu Tichého oceánu). Pro domorodce je zde velmi důležitý rybolov a jezero Titicaca je považováno za pravlast brambor. Důležitá pro místní hospodářství je lodní doprava.
Hospodářství
Členství: OSN, OAS, ALADI a SELA
Průmysl: těžba nerostů, rybářský, textilní, potravinářský, zpracování oceli, stavba lodí
Zemědělství: pěstování kávovníku, bavlny, cukrové třtiny, rýže, pšenice, brambor, kukuřice, koky, chov drůbeže, hovězího dobytka, ryb, produkce mléčných výrobků, vlny
Přírodní zdroje: měď, zlato, stříbro, ropa, stavební dřevo, ryby, železná ruda, uhlí, fosfáty, zemní plyn
HDP: 5 200 USD/obyvatel (2003)
Rozložení HDP: 48,5% služby, 21,5% průmysl, 15 % zemědělství a rybolov, 10,5% těžba, 6,5% stavebnictví
HDP na 1 obyv.: 5 900 USD
Zaměstnanost: 49% služby, 17% průmysl, 34% zemědělství
Inflace (2005): 1,6 %
Hospodářský růst: 6,7 %
Dluh (2005): 30,94 mld. USD
Průmysl - energetika (podíl elektráren): tepelné 23,04 %, vodní 76,43 %
Doprava: 1 988 km železnice, 72 900 km silnice
Peru patří k jedné z nejchudších zemí Jižní Ameriky. Její zadlužení dosáhlo v roce 1986 takové míry, že země byla vyloučena z mezinárodního finančního společenství. K většímu zvratu došlo až v roce 1993, kdy se prezidentem stal Fujimori a zemi byla znovu potvrzena důvěryhodnost z hlediska poskytování úvěrů. I přes momentální příznivý vývoj patří Peru stále mezi velmi hospodářsky slabé státy a většina Peruánců se pohybuje pod hranicí chudoby.
Zemědělství
V Peru je velký nedostatek orné půdy, asi 3% celkové rozlohy, přesto na farmách pracuje 36 % práceschopných obyvatel. Celková produkce ale nestačí pokrýt potřeby země. Velmi rozšířené je pastevectví, 21% celkové půdy. Chovají se lamy, alpaky, kozy a ovce v Andách a dobytek v nížinách.
Hlavní zemědělské oblasti se nacházejí podél řek. Na pobřeží se pěstuje cukrová třtina, bavlna, rýže, vinná réva, ovoce a zelenina. Ve vyšších polohách a náhorních plošinách převládají obiloviny, fazole a brambory a v Amazonii kakao, káva a čajovník. V zemi je také rozšířené pěstování koky, ze které se ilegálně vyrábí kokain.
Rybolov
Díky velkým zásobám ryb je rybolov pro zemi velmi důležitý. Peru patří mezi největší producenty ryb, jeho průměrný roční úlovek je 45 miliónů tun. Loví se především sardele, tuňáci, makrelovité ryby a sardinky.
Ryby sem láká hlavně velké množství planktonu, kterým se živý a který je sem přinášen chladným Humboldtovým proudem. Každých 9 nebo 10 let ale teplý mořský proud El Niño naruší rovnováhu organického života a ryby odplouvají za potravou jinam. To způsobuje velké problémy rybářskému průmyslu.
Průmysl
Nejdůležitějšími průmyslovými odvětví jsou hutnictví, výroba cementu, oceli, strojírenský průmysl (stavba lodí, montáže aut) a těžba surovin. Důležitý je také zpracovatelský průmysl - textilní, potravinářský, chemický a rybářský. Peru je největší výrobce rybí moučky na světě.
Průmysl se rozvíjí především ve městech. Hlavní průmyslová oblast se nachází okolo Limy (70% veškerého průmyslu).
Těžba
Těžba je jedním z nejvýnosnějších odvětví průmyslu. V Peru se nacházejí bohatá naleziště mědi, stříbra, železa, ropy a uhlí.
těžba stříbra (2. největší producent na světě), těžba olova (1. v Latinské Americe) a těžba mědi (2. v Latinské Americe). Centrem těžby železné rudy je město Marcona na jižním pobřeží. Ropa a zemní plyn se těží především v Amazonii a na hranici s Ekvádorem.
Doprava
Doprava v zemi je velmi limitována přírodními podmínkami. Špatně přístupné především pouště při pobřeží, hustě zalesněné vnitrozemí, Andy a Amazonie. Významná dopravní tepna je transandská železnice, která vede z Limy do La Oroya ve vnitrozemí a také známá Panametrická dálnice (3337 km).
Celková silniční síť v zemi měří 69 942 km, ale pouze 20 000 km má pevný povrch.
Lima
Provincie Lima y Callao
Lima, hlavní město Peru, leží v této provincii, která se nachází na západě Peru. Její celková rozloha činí 33 895 km2. Na západě ohraničena Tichým oceánem a na východě Andami. Žije zde přibližně 7 miliónů obyvatel, asi třetina celkového obyvatelstva. Tvoří politické, hospodářské a kulturní středisko státu. Jsou zde také soustředěny hlavní průmysly a těžba. Díky nedalekému pobřeží zvanému costa a nedostatku deště je zdejší podnebí docela mírné. Nedaleko Limy se nachází důležitý přístav Callao.
Lima
Poloha a přírodní podmínky
Lima leží asi 12 km od pobřeží Tichého oceánu. Její průměrná nadmořská výška je 185 m.n.m. a průměrná roční teplota se pohybuje v lednu okolo 20°C a v červenci kolem 15°C. Srážky jsou zde, jako všude na západním úpatí And, nízké. Za rok zde napadne pouze 20 mm srážek, což dělá z Limy nejsušší hlavní město na světě. Město je postaveno ve strategicky výhodném údolí, které obtéká řeka Rimac. Typická pro město je také tzv. garúa, těžká mlha, která se nad městem drží klidně i několik měsíců.
Historie města:
Město bylo pravděpodobně založeno 6. ledna 1535 španělský dobyvatelem Franciscem Pizzarem. Tento den je oslavován jako Epiphany, Den tří králů a právě díky tomu byla Lima dlouho známá pod názvem Ciduad de los Reyes v překladu „Město králů“.
Lima si může z historického hlediska připsat mnoho prvenství. Roku 1551 zde byla postavena univerzita San Marcos, nejstarší univerzita v Latinské Americe, 1563 nejstarší divadlo a 1585 nejstarší tiskárna v latinské Americe. V letech 1542-1821 byla Lima vyhlášena hlavním městem mistokrálovství Peru, které sahalo od dnešního Ekvádoru po střední Chile. V té době také sloužila jako základna španělské inkvizice v Jižní Americe.
Po vyhlášení nezávislého Peru, roku 1821 se Lima stala jeho hlavním městem. Roku 1852 zde byla postavena nejstarší železnice v Jižní Americe, která spojovala Limu s přístavem Callao. Historické centrum města bylo 1988 zapsáno do seznamu kulturního dědictví UNESCO.
Dnešní město
Dnešní Lima se vyznačuje především moderní výstavbou, kterou se vláda snaží zakrýt velkou chudobu. V porovnání s ostatními peruánskými města Lima vypadá vskutku moderně, je poměrně čisté a žijí zde vesměs přátelští a živí lidé.
Tato metropole má však stále mnoho záporů. Největším z nich je velkým přísun přistěhovalců, kteří se do města hrnou z nehostinných hor nebo chudých deštných pralesů, aby zde našli lepší život. Díky tomu dochází k růstu chudinských čtvrtí, slamů. Dále je tu velké znečištění, nedořešená dopravní situace a chudoba. Městu určitě na atraktivnosti nepřidala ani neklidná politická situace v 80. a 90. letech 20. století, která ze země vyhnala turisty na mnoho dalších let. Stejně jako ve většině země je zde velká kriminalita.
Město můžeme dobře charakterizovat jako plné kontrastů. Na jedné straně nádherné historické budovy s dřevěnými balkóny a krásně zdobenými fasádami a moderní dálnici Panamerikánu a na druhé straně chudinské slamy plné žebrajících děti.
Zajímavá místa:
Jedním z nejzajímavějších a nejnavštěvovanějších míst je náměstí Plaza de Armas („Náměstí armády“¨) s ukázkou nádherných koloniálních staveb. Je obklopeno několika honosnými paláci. Městská radnice Cabildo, arcibiskupský palác, Palacio de Gobierno neboli prezidentský palác a honosná katedrála San Francisco. Tato katedrála byla postavena už za dob Pizzara a právě zde byly uloženy jeho ostatky. Původně byla dokončena 1555, ale roku 1746 ji zničilo mohutné zemětřesení. Byla však znovu postavena.
Dalším významným náměstím je Plaza San Martín, který nese jméno zakladatele republiky Peru. Nejkrásnějšími a nehonosnějšími čtvrtěmi města jsou Orantia, Magdalena, Mira Flores a San Isidro, kde se nacházejí vily peruánské smetánky a velvyslanectví. Významnou pěší zónou je Jirón de la Union, který spojuje náměstí Plaza de Armas a San Martín. Mezi okrasy města patří také kostel sv. Petra, který je o trochu menší než katedrála, ale honosí se nádhernou barokní fasádou.
Cuzco
Město bylo založeno ve 12. století inckými kmeny, které sem přišly od jezera Titicaca. A od 14. století bylo hlavním městem proslulé Incké říše. Název Cuzco pochází z kečuánštiny a znamená „pupek“ nebo „střed“. Nacházelo se totiž přímo ve spojení všech čtyř provincií a vycházely z něj všechny hlavní incké cesty. Město je navrženo ve tvaru pumy. Jako hlava slouží pevnost Sacsahuaman z 15. století a ocas byl vytvořen upravením soutoku řek Huatanay a Tullumayo.
Město se nachází v rozlehlém údolí v Andách v nadmořské výšce 3 416 m.n.m. Roční srážky zde činí okolo 750 mm a podnebí je zde celkem chladné. Město se nachází v oblasti častých zemětřesení. Nejničivější zemětřesení město postihly v letech 1650 a 1950.
Dnes je město hustě osídleno a velmi zemědělsky využíváno. Pěstuje se zde obilí a tabák a chovají se zde ovce. Dnes zde žije okolo 350 tisíc obyvatel. Dnešní obyvatelstvo je tvořeno třemi odlišnými kulturami. Převážnou většinu tvoří potomci původních Kečuánů a míšenci indiánů a španělských dobyvatelů.
Významný pro město je turistický průmysl. Každoročně zde přijíždějí turisté z celého světa. Najdou zde památky na jedinečnou inckou architekturu, ale koloniální stavby vytvořené španělskými dobyvateli. Inkové po sobě zanechali jedinečné a velmi odolné budovy, které dokáží přestát i ta nejsilnější zemětřesení. Stavby jsou totiž postaveny z velkých kamenných bloků, které do sebe zapadají naprosto perfektně. Mezi dva bloky nelze prostrčit ani stéblo trávy. Nejpozoruhodnějšími incké stavby v Cuzco - chrám slunce „Coricancha“ a pevnost Sacsahuaman.
Historie Cuzca
Město se dělilo na dvě části: Hannan („Horní Cuzco“) a Hurin („Dolní Cuzco“). Právě v Hurinu žily privilegované vrstvy. Nejdůležitější budovy se nacházely na hlavním náměstí Hauika pata („Náměstí radosti“). Chrám slunce, měsíce a hvězd, který byl zasvěcen především Venuši (předsunutá hlídka svého otce Slunce). V jejich sousedství stával Kuri-Kanča („Zlatý dvůr“), nejhonosnější stavba města, dům, který si nechal podle pověsti postavit první Inka Manko Capac. Uprostřed Kuri-Kanče se nacházela zlatá zahrada ozdobená zlatými lamami s mláďaty a zlatými pastýři v životní velikosti. Vše cenné však bylo rozebráno Španěly. Ti si pak na ruinách inckých staveb postavili své kostely, ty se však často díky zemětřesením hroutily, ale incké zdi vždy vydržely.
Inkové dávali velký důraz na čistotu a nezávadnost vody, proto postavili pozoruhodný kanalizační systém.
Další památkou je Inky je proslulá ulička Loreto lemovaná typickými inckými zdmi. Jedna z těchto zdí patřila k Amarucanchi („Hadí dvůr“), bývalému sídlu Inky Huayna Capaca a další, nejstarší, k domu, kde bydlely Panny Slunce.
Veškeré bohatství Incké říše a nepřeberné zásoby zlata a stříbra, které do měst proudily, byly uloupeny španělskými dobyvateli. Ti si jím zase vyzdobili své chrámy a paláce, ale zničit veškeré pozůstatky po ohromné Incké říši se jim nepodařilo. Pod španělskou nadvládou město vzkvétalo a proslulo jako domov vyznané španělské malířské školy. Španělů zde vybudovali například kostel Santo Domino. Střed města tvoří náměstí Plaza de Armas („Náměstí armády“) s proslulou katedrálou zdobenou barokními obrazy.
Machu Piccu
Toto tajuplné incké město leží ukryté hluboko v Andských horách v údolí řeky Urabamby. Nejvyšším vrcholem Machu Piccu je masiv Huaynac Picchu. Název místa pochází z kečuánština a znamená „vrchol mužů“. Toto nejznámější a nezachovalejší město Inků se nachází přibližně 100 km od Cuzco ve výšce 2700 m.n.m. Místo bylo dlouhou dobu opuštěno a je dost zarostlé okolní vegetací.
Dodnes nevíme k čemu přesně Machu Piccu sloužilo. Díky své výhodné poloze hluboko v džungli uniklo pozornosti španělských dobyvatelů. Nalezeno bylo až v roce 1911 americkým archeologem Hiramem Binghamem, který ho nazval „schodišťové město“.
Nejspíše se jednalo o obřadní centrum Inků. Podle jedné teorie se zde uchýlily zbytky incké šlechty, poté co španělský dobyvatel Pizzaro dobyl už většinu jejich území. Machu Piccu dal nejspíše postavit Inka Pachacuti Yupanqui v letech 1460-1470. Město je obklopeno mnoha terasami, na kterých se dříve pěstovaly plodiny. Je rozděleno na chrámovou čtvrť napravo a obytnou čtvrť nalevo.
Z velkých chrámových komplexů, které se tu kdysi nacházely zbyly pouze kamenné bloky, některé velké až 6 metrů, kulatá věž Torreon a granitová jeskyně s obětním oltářem slunečního kultu.
Celému městu vévodí Posvátné náměstí, kolem kterého najdeme chrám slunce, dům nejvyššího kněze a chrám tří oken. Společně tvoří duchovní centrum města.
O úroveň výš než Posvátné náměstí je Intihuatana („Připoutané slunce“), svatyně zasvěcená slunečnímu kultu. Ve svatyně stojí sluneční hodiny, podle kterých inčtí astronomové mohli určit dobu slunovratu, což pomáhalo Inkovi dokázat, že vládne slunci („má jej připoutané“) a dokáže obrátit jeho běh na obloze.
Nazca a okolí
Plošina Nazca se nachází v poušti 60 km ve vnitrozemí. Najdeme zde pozůstatky předincké kultury Nazca (200-700 n.l.).
pohřebiště Chauchillo
Mumifikované pozůstatky původních obyvatel. Většina koster však byla poničena vykradači hrobů, kteří jim strhali šaty a předměty kolem nich rozprodali zahraničním sběratelům.
akvadukt Cantallo
Pozoruhodná stavba, která vznikla před stovkami let, ale ještě dnes odvádí vodu z hor a zavlažuje okolní pole. Zvláštností je, že se nachází pod zemí. Jeho tvůrci se totiž snažili zabránit vypařování vody silným žárem a jejímu znečištění. , nebezpečí znečištění
Je „děrovaný“. Z povrchu do něj vede systém oken, děr, kterými se schází do samotného akvaduktu. Slouží to k údržbě a čištění.
Obrazce na planině Nazca
Nejvýznamnějším turistickým lákadlem v celé Nazce jsou nejznámější geoglyfy na světě, které se nachází na rozloze asi 500 km². Najdeme zde více jak 300 obrazců, které jsou zřetelné pouze z letadla nebo balónu. Obrazce jsou zřetelné jako světlejší linie, ty se vytvořily velmi jednoduše, prostě se odstranilo několik centimetrů svrchního tmavého povrchu.
Geoglyfy byly objeveny náhodně v roce 1929 Paulem Kosokem při letu nad pouští. Od té doby se jejich zkoumání ujalo mnoho významných vědců, ale nikomu z nich se nepodařilo objasnit z jakého důvodu vznikly. Nejspíše se jednalo o ohromný zemědělský kalendář. Podobné geoglyfy se nacházejí po celém Peru i jinde ve světě.
Obrazce: i několik kilometrů dlouhé linie, geometrické obrazce a také obrazy zvířat. Nejznámější geoglyfy jsou Ještěrka, Strom, Ruce, Kolibřík, Astronaut a další.
Ulasa, sarkofágy v pralese
V amazonském pralese od 7. do 15. století žil kmen Chachapoyasuů. V jejich hlavním středisku zvaném Ulasa bylo nalezeno sedm sarkofágových soch s mumiemi vysoce postavených osob. Sochy se nacházejí v skalnaté stěně hlubokého kaňonu a vznikly nanášením hlíny a slámy na rákosové kostry. Původně byly nejspíše pomalovány bílými a červenými motivy.
Chan Chan [Čančan]
Bývalé největší město z cihel na světě. Leží přibližně 5 km od přístavu Trujjila. Toto původní centrum předincké kultury Chimor bylo postaveno kolem 1300 n.l. z nepálených cihel. Mělo přibližně 60 000 obyvatel a největší rozkvět město zaznamenalo v 13.-15. století. Dnes se nám z něj zachovaly pouze ruiny pyramidálních staveb a architektonických dekorací, např. La Huaca Esmeralda a La Huaca Arco Iris. Roku 1986 bylo města zapsáno jako archeologická lokalita do seznamu památek UNESCO.
Čerpáno:
http://ireferaty.zpravy.cz/301/1245/Inkove
http://www7.yo.cz/pages/ageofkings/slunecni.html
http://www.tady.cz/amerika2001/peru/narodyperu2.html
http://esoteric.mysteria.cz/america.htm
http://mujweb.cz/veda/civil/
http://www.geocities.com/CapitolHill/6502/index.htm
http://referaty-seminarky.cz/inkove-1/
http://ireferaty.zpravy.cz/301/1809/Inkove-trochu-jinak
http://zeme.sopka.cz/zeme_kapitola.php?idZeme=185&Klic=11416
8. červen 2008
8 005×
4431 slov
