Portugalsko

* Oficiální název státu je Portugalská republika, zaujímá plochu 92 389 km2.

* Státními symboly jsou: státní vlajka, kde červená barva symbolizuje revoluci z roku 1910, zelená je symbolem naděje. Obě barvy jsou odvozeny ze standarty, která byla vyvěšena při vypuknutí revoluce na bitevní lodi Adomastor. Dále státní hymna (1910) "Herois de mar, nobre poro" (Hrdinové moře, vznešený lide) - hudbu složil roku 1890 Alfredo Keil a slova dodal Henrique Lopes de Mendonca. A státní znak - pět modrých štítků, každý s pěti stříbrnými kotouči, je původním znakem země. Dle jedné legendy připomínají porážku pěti maurských náčelníků v roce 1139 a stříbrné kotouče symbolizují pět ran Kristových. Lem se sedmi kastilskými hrady byl přidán na památku sňatku krále Alfonse III. s kastilskou princeznou Beatricí. Štít je položen na zlatou armilázní sféru, důležitou pomůcku starých námořníků, a připomíná Jindřicha Mořeplavce, zakladatele kdysi rozsáhlé portugalské koloniální říše.

* Portugalsko je republikou v čele s prezidentem. Do moci výkonné patří Rada ministrů (vláda, v čele s předsedou vlády, kterým od 28. 10. 1995 je António Manuel de Oliviera Gutteres) a prezident, který je volen na 5 let a nesmí být ve funkci ve více jak třech po sobě jdoucích obdobích.V současné době (od 9. 3. 1996) jím je Jorge Fernando Branco de Sampaio. Do moci zákonodárné pak jednokomorové shromáždění republiky (230 členů; 4leté volební období). Portugalsko je od roku 1143 nezávislým královstvím, 1. 12. 1640 byla ukončena personální unie se Španělskem a 5. 10. 1910 bylo vyhlášeno nezávislou republikou, čímž je dodnes. Ústava je z roku 1976 a poslední změna v ní byla provedena v roce 1992. Mezi hlavní politické strany patří: Socialistická strana; Sociálně - demokratická strana (umírněná konzervativní); Lidová strana (konzervativní); portugalská komunistická strana a Zelení. Portugalsko je jedním ze zakládajících členů ESVO, je členem EHS (od r. 1986). Je spoluzakládajícím členem NATO, od roku 1955 je členem OSN a od r. 1986 EU.

* Počet obyvatel Portugalska byl v roce 1996 9,9 mil.; v r. 2000 pak 9,74 mil. Roční přírůstek v letech 1990-1996 činil 0,1%, v období let 1992-2000 pak 0,0%. Hustota zalidnění byla v roce 1996 108,0/km2 ; v roce 2000 pak 105,4/km2. Průměrná délka života u mužů je 72 let u žen 79 let (světový průměr činí 64 let u mužů a 68 let u žen). V Portugalsku je 90% obyvatelstva římskokatolického vyznání; protestantů je asi 38 tisíc; muslimů 15 tisíc; židů 0,1% obyvatel; ostatní náboženství zaujímají 0,9% a bez vyznání je 3,8% obyvatelstva. Urbanizace je něco kolem 36%; gramotnost obyvatelstva 89,6%. Věkové složení obyvatelstva z roku 1996: do 14ti let věku je v zemi 20,2% obyvatel; od 15ti do 60 let 58,8%; a nad 60 let 21% obyvatel. Úředním jazykem je Portugalština.

* 3.5.1996 bylo odsouhlaseno nové administrativní členění Portugalska a sice na 9 (10) administrativních oblastí (Alentejo; Algarve; Beira Alta; Beira Litoral; Douro; Estremadura; Minho; Ribatejo; Trazoz-Montes), 18 distriktů na pevnině (Aveiro; Beja; Braga; Braganca; Castelo Branco; Coimbra; Evora; Faro; Guarda; Leisia; Lisboa; Portalegre; Porto; Santarém; Setúbal; Viana de Costelo; Vila Real; Viseu), dvě zámořské autonomní oblasti: Azory (3 okresy) a Madeira (1 okres). 20.12.1999 připadlo Číně Macao, které bylo do té doby portugalské zámořské teritorium.

* Portugalsko je přímořským státem ležící v západní Evropě při pobřeží Atlantského oceánu a na ostrovech Madeira a Azory. Měří ze severu na jih něco přes 560 km, největší šířka je 248 km. Na severu a východě hraničí v délce 1215 km se Španělskem, západní hranici o délce 823 km tvoří pobřeží Atlantického oceánu. Administrativně patří k Portugalsku také ještě Azorské ostrovy (2304 km2) a ostrov Madeira (797 km2), nacházející se v Atlantickém oceánu. Povrch se vyznačuje značnou rozmanitostí forem - od hlubokých údolí, pánví a rovin po horské útvary, nikoli však velehorské. Výšky přes 1200 m dosahuje něco přes 0,5% území. Nejvyšší bod Portugalska je v pohoří estrela (hora Torre - 1991 m). Ze Španělska postupuje na portugalské území pásmo Střední planiny, zvlněné paroviny vysoké 700 - 800 m. K západu hory klesají až na pobřežní nížinu. Přímým pokračováním Střední planiny je pohoří Serra de Estrela, táhnoucí se 115 km od severu k jihozápadu. Jeho pokračováním je pohoří Serra de Lousa (1204 m). Na severu proniká ze španělské Galície několik kratších horkých pásem. Na území Portugalska přitékají všechny větší řeky ze Španělska, jejich dolní toky jsou splavné a patří do Atlantského úmoří. Na severu tvoří část portugalsko-španělské hranice řeka Minho. Řeka Douro ústí do oceánu v oblasti Porta , jímž protéká, z celé její délky 322 km na portugalském území je 118 km splavných. Z pravé strany přijímá přítoky Sabor, Tua, Tamega, zleva pak Coa. Řeky Vouga a Mondego - jižnější, pramení na portugalském území. Řeka Tejo ústí mohutným nálevkovitým ústím u Lisabonu jimž protéká, její tok je na portugalském území dlouhý 256 km, z toho 212 km splavných. V cádizském zálivu ústí řeka Guadiana, hraniční v části středního a dolního toku. Z její celkové délky 207 km na portugalském území je 72 km splavných. Na jezera je země neobyčejně chudá, ledovcová jezírka jsou jen v oblasti pohoří Serra de Estrela, při pobřeží u Fara na jihu a Aveira v severní části země jsou pobřežní laguny. Portugalsko má poměrně vyrovnané teploty v průběhu celého roku. Klimaticky můžeme zemi rozdělit do tří pásem. Na severu a na pobřeží Atlantiku vládne atlantické klima ovlivňované Golfským proudem. Podnebí je tady mírné a vlhké, zima je deštivá, v horách může napadnout sníh, teplotní rozdíly v průběhu roku jsou tu velmi malé. Pro střední Portugalsko, přesněji pro oblast Alentejo - jižně od řeky Tejo, je charakteristické přechodné klima s velmi teplým a suchým létem a krátkou, mírnou zimou. Algarve, pobřežní část na jihu země má suché středozemní klima bez extrémních teplotních rozdílů po celý rok. Pro Madeiru a Azory je typické mírné a po celý rok příjemné podnebí. Lisabon je hlavním městem Portugalska od roku 1256, kdy se stal politickým, hospodářským a kulturním střediskem země. Díky své poloze na pobřeží Atlantského oceánu je Lisabon městem s bohatou námořní tradicí a významnou dopravní křižovatkou, slouží jako hlavní přístav země ( založen Féničany kolem roku 1200 př.n.l.). Je to město mnoha galerií, kostelů a historických paláců, které byly sice z velké části zničeny při zemětřesení v roce 1755, ale při obnově města byly mnohé barokní a rokokové kostely znovu postaveny. Porto - dříve Oporto - další přístavní město u ústí Doura do Atlantického oceánu. Druhé největší portugalské město. Do roku 1164 bylo hlavním městem. Dalším významným městem je pak například Vila Nova de Gaia ležící na řece Douro.

* Vyšší dešťové srážky na severu způsobují, že oblast je z poloviny pokryta lesy. Jih je zalesněn méně, ale jižní oblast Algarve je pověstnáporosty rohovníku (svatojánský chléb), fikovníku a mandalovníku. Pro celé jižní Portugalsko jsou typické porosty korkového dubu. Všude na nižších svazích se pěstují olivy. Ve vyšších horách je vegetace subalpinkého typu. V Portugalsku žije mnoho druhů savců, včetně vlků, divokých prasat a lišek. Hojní jsou též plazi, zvláště ještěrky a chameleoni. Rozmanité je ptactvo s četnými stěhovavými druhy. V Portugalsku jsou četná ložiska černého uhlí, rud wolframu, manganu, železaa uranové rudy. Jediným národním parkem je na severu země Parque Nacional de PenedaGeres s rozlohou 72 000 ha. Mezi přírodní parky pak patří například Parque natural de Serra da Estrela (100 000 ha), či Parque natural de Montesinho (75 000 ha), Portugalsko má celkem 19 chráněných území (3 542 km2). Tam patří hlavně chráněné území ústí řeky Teja, R.n. do Castro Marim či R.n. das Dunas de Sao Jacinto.

* Zásoby rud jsou poměrně značné , ale naprosto scházejí paliva. Světové významná je těžba rud wolframu, dále se těží rudy mědi , cínu, stříbra, uranu, pyriky, mramoru, kaolín a sůl. Výrobu elektřiny zabezpečují ze 70% tepelné elektrárny na bázi dovážených paliv, zbytek dodává voda. Průmyslová výroby absolutně i relativně roste. Nekonkurenceschopný těžký průmysl soustředěný v přístavech Lisabonu a Portu byl postižen recesí. Rozhodující význam má produkce bavlněných látek.

* I když je Portugalsko nejzaostalejší zemí západní Evropy, zemědělství se svojí nízkou produktivitou již v jeho ekonomice hraje jen malou roli a zaměstnává jen 11% pracujících. Na severu země zabraňují možnosti zavedení moderních metod malé zemědělské usedlosti. Velké zemědělské podniky (latifundie) na jihu byly v roce 1975 znárodněny, ale dosud nebyly patřičně modernizovány. Rostlinná výroba dominuje, přesto je nutné dovážet značné množství pšenice a kukuřice. Hlavní plodiny představují vinná réva, olivy a zelenina (rajčata). Dále se pěstují brambory, rýže, citrusy, fíky a jedlé kaštany. Portugalsko zaujímá první místo ve světě v produkci korku. Chovají se zejména ovce méně vepři a skot. Velmi významný je lov sardinek a důležitá je těžba dřeva (stavební dřevo a celulóza se dokonce vyváží).

* Rozhodující význam má produkce bavlněných látek, oděvů, pleteného zboží a obuvi. Následuje montáž automobilů, výroba cementu a elektrospotřebičů. Potravinářství produkuje rybí konzervy (sardinky), víno, olivový olej, významná je produkce korku a výrobků ze dřeva. Více než 3/4 zahraničního obchodu připadá na země Evropské Unie. Rychle roste příjem z cestovního ruchu, soustředěného obzvláště do oblasti Algarve na jihu. Počet návštěvníků se blíží 20ti milionům. V roce 1996 činily hlavní vývozní faktory stroje (17%), vozidla (16%), dřevo, papír a korek (22%), oděvy (10%), a zemědělské výrobky (9%). Dodavateli pak jsou hlavně Španělsko (22%), SRN (15%), a Francie (11%).

* Portugalsko bývá označováno jako nejchudší země EU (v dnešní době je však před Řeckem). Hospodářský vývoj v pozitivním slova smyslu se projevil v roce 1997 v růstu HNP ve výši 4%, v roce 1998 pak 5%. Snížila se inflace (2,3%) a také nezaměstnanost (6,8%). Protože rozpočtový deficit poklesl, splnilo Portugalsko kriterium pro vstup do Evropské hospodářské a měnové unie. Přesto nemá portugalsko výrazně dobrou životní úroveň a HSP na jednoho obyvatele v ECU je v různých částech Portugalska rozdílný, v rozmezí od 3494 (Alentejo) až po 8067 (Lisabon) - z roku 1994.

* Síť silnic pokrývá většinu země a stále se vylepšuje. Dokončuje se železniční síť Lisabon - Porto. Železniční síť je zatím málo elektrifikovaná. Vedle Lisabonu mají významná letiště Porto a Faro v Algarve. Nejdůležitějším přístavem je Lisabon.

* Ceny služeb v portugalském zdravotnictví jsou poměrně vysoké, ale úroveň zařízení je nízká. Základní sazba za lékařskou konzultaci činí v průměru 10 000 - 15 000 PTE (100-150 DEM), ošetření zubů cca 8000 PTE (80 DEM). Doporučuje se, aby všichni občané České republiky měli pro pobyt v Portugalsku platné pojištění na cesty a pobyt. V zemi jsou jak veřejné, tak soukromé nemocnice, o které se starají charitativní a církevní organizace. V zemi připadá 352 obyvatel na jednoho lékaře.

* Portugalsko je zemí s dlouhou historickou tradicí ve vzdělávání. Byla zde založena jedna z nejstarších univerzit na světě (1290), školství a kultura se významně rozvíjely také působením jezuitů v 16. a 17. století. Přesto ještě ve druhé polovině tohoto století patřilo k zemím s relativně vysokým počtem analfabetů, respektive lidí funkčně negramotných. Proto byl v polovině 70. let realizován mohutný Národní program alfabetizace, díky jemuž se podařilo negramotnost téměř úplně odstranit. Pro Portugalsko jsou typické ohromné rozdíly mezi vyspělými městskými a zaostalými venkovskými oblastmi což se projevuje i ve školství. Struktura portugalského školního systému je poměrně jednoduchá. Tvoří ji mateřské školy (pro děti od 3 do 6 let); trojstupňová základní škola (každý stupeň 3 ročníky; pro děti od 6 do 15 let); střední (dělí se na typ se všeobecným zaměřením a typ s technicko-odborným zaměřením pro děti od 15 do 18 let; 1/3 učebního času je věnována volitelným předmětům); a vysoké školy, které mají dva základní typy: univerzity a polytechniky. Celkem je v současné době v Portugalsku 15 univerzit. Magisterské studium trvá 4-6 let a bakalářské 2-3 roky.

* Literatura začíná trubadúrskou poezií v jazyku galicijsko-portugalském, od konce 12. Století je zachována ve třech zpěvnících. V dramatu vynikl v 15. století G. Vincente, v próze kronikář F. Lopes. V literatuře cestopisné dosáhl uměleckého vrcholu F. Mende Pinto. V oblibě byly romány rytířské pak i pastýřské. Renesanci představoval zejména největší portugalský básník Luis de Camoes. Nejvýznamnější tvůrci literatury barokní byli všestranný F.M. de Melo a zvláště autor náboženských děl A. Vieira. V 2. pol. 18. stol. převládl novoklasicismus, zvaný též arkádismus. Řadu autorů završil básník M.M.B. Bocage, už s rysy preromantismu. Romantismus obrodil národní literaturu a k rozkvětu opět přivedl román. Hlavní tvůrci byly Almeida Garret, A. Herculano a z další generace pak C. Cartelo Branco, Joao de Deus a Júlio Diniz. V 70. letech nastoupil realismus, jehož vůdčími osobnostmi byli A.T. de Quental, T. Braga, romanopisec J.C. Eca de Queirós a básník F. Pessoa. Od konce 20.let 20.stol. je vedoucím směrem neorealismus k němuž patří J.M. Ferreira de Casto, J.S. Perreira Gomes, A.Alves Redol, A. Ribeiro, J.P. dos Aarcos, Carlos de Oliviera, F. Namora, Cardeso Pires, U. Tavares Rodriques. Základem divadelní tvorby byly středověké scénky, lidové hry a liturgické příběhy. Klasické divadelní hry spadají do období renesance, kdy se do popředí dostává plodný tvůrce Gil Vicente, jehož tvorbu podporuje král Manuel I. Po Vicentově smrti bylo divadlo u dvora zrušeno a nějaký čas trvalo než vznikly další scény, např. Patio das comedias v Lisabonu. Během španělské nadvlády dramatická tvorba upadala a teprve v 18.stol se objevují satirické hry se zpěvy a tanci, nezývané comédia baira (nízká komedie) a určené pro lidové vrstvy. Ve druhé půli 18.stol. vydržoval královský dvůr čtyři divadla a v roce 1973 vzniklo Národní divadlo sv. Karla postaveného v Lisabonu podle milánské scény La scala. V roce 1846 k němu přibyla další divadelní budova Národní divadlo královny Marie III. Třetí velkou scénou bylo Teatro de Sao Luis. Samozřejmě existuje v Lisabonu i v jiných městech několik dalších, menších scén. Kdo rozumí řeči, může na jevištích vidět především současné, , moderní a avantgardní hry. Dějiny portugalské kinematografie sahají sice až do roku 1896, ale filmová tvorba nikdy nedosáhla větších úspěchů. V roce 1908 vznikla společnost O Filme Portuges, v r. 1919 Lusitania (Lisabon) a Invicta-Film (Porto). První zvukový film (Severa, 1931) natočil režisér J. Leitao de Barros, který v 60.letech realizoval i dva historické snímky Ines de castro a Coamoes. 30.a 40. Léta se však nesla v duchu tvorby populárních a komediálních snímků, zaměřených vysloveně komerčně (Beátriz Costa, António Silva). V 60.letech nastoupila mladá filmařská generace. Především Paulo rocha, asistent Jeana Renoira a António reis. Po karafiátové revoluci se vrátil do Portugalska José Fonseca e Costa, který se ve svých dílech vyrovnával s problémy militarismu (O Recarrdo). K jeho vrstevníkům patřil António Pedro de Vasconcelos (O lugar do Morto) a Lauro António. Novou generaci konce 80. a začátku 90.let zastupují Joao Mario Grilo, Joao Botelta a Joao Cesar Monteira. V celé historii portugalského filmu dominuje osobnost manuela de Oliveiry (*1908), typického představitele své země, uznávaného i v zahraničí. První filmové snímky natočil v roce 1931 v rodném Portu. Později se věnoval především filmovému přepisu literárních předloh dle děl Branca, Claudela či Flauberta. Portugalská hudba byla ve svých počátcích ovlivněna prvky španělské a saské hudby. Nejrozšířenější formou lidové hudby sólová lyrická píseň s doprovodem kytary nebo mandolíny, široký je repertoár lidových tanců. V oblasti umělé hudby se ve 12.-13.století rozvíjelo umění trubadúrů. V 15.-16.století nastal rozvoj vokální a instrumentální polyfonie. V 18 století se uplatnil vliv italské operní hudby a v roce 1793 bylo založeno v Lisabonu operní divadlo. Roku 1835 byla založena národní konzervatoř a vedle těchto dvou působí dnes v hlavním městě ještě hudební akademie, dva symfonické orchestry, pěvecký sbor Polyfonia aj. Ze skladatelů 20.století vynikli josé Viana de Mota(1868-1948);Fernando Lopes Graca(*1906);Joly Braga Santos(*1924) a Jorge Peixinho (*1940).

* Nejstaršími architektonickými památkami jsou dolmeny, menhiry, kromlechy a hroby s nepravou kupolí z mladší doby kamenné. Pevnostní civilizace ze 6.stol př.n.l., jejíž příslušníci stavěli opevněná hradiště. Z římského období se zachovaly památky ve městech Coimbra, Conímbriga a také v Evoře. Z období vizigótského (6.-8.stol.) baziliky v Idanha-a-Velha a Balsemau, a chrámy v Beje a Sao Giao ve Famalicau. Sochařství této doby pak představuje například reliéf zabudovaný do románské katedrály v Lisabonu a fragmenty soch v bejském muzeu. Z mozarabského období (7.-11.stol.) se zachovala jediná neporušená památka kostel v Lourouse z r.920. Po příchodu benediktů následuje rozvoj románského stylu (koncem 11.stol.). Nejstarší katedrála v Braze a katedrála v coimbře. V sochařství tympanony, portály, hlavice sloupů a náhrobky. Gotické období představuje dominikánský chrám v Elvasu(13.stol.), cisterciácký klášter v Alcobace (12.a14.stol.) a klášter v Batalze (založen r.1338), který představuje tzv. plaménkovou gotiku. Jedním z nejvýznamnějších portugalských malířů byl Nuno Goncalves, autor polyptichu sv. Vincence (r.1453).Typický portugalský sloh vznikl na přelomu gotiky a renesance. Nazývá se manuelský sloh a uplatňují se v něm převážně ornamentální motivy. Betlémská věž a Klášter jeronýmů v Lisabonu. Hlavními představiteli byli Mateus Fernandes, Diogo de Arruda, Francisco de Arruda a Diogo Pires o Moco. Malířství bylo inspirováno vlámskými mistry a tato doba se považuje za jejich Zlatý věk (Francisco Henriques, Frei Carlos, Vasco Fernandes). Renesance přinášela především italské a francouzské vzory. Mezi hlavní představitele renesanční architektury patří: Joao de Castilho (balustráda nad portikem Nedokončených kaplí v Batalze); Diogo de Torralva (kostel Panny Marie Milostné v Évoře); Francisco de Holand (kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie v Tomaru, klášter Bom Jesús ve Valverde).V pozdní renesanci vznikla stavba, jejíž typ se nadále rozšířil do celé Evropy. Dlouhý jednolodní prostor , lemovaný kaplemi, které jsou vzájemně propojeny průchody. V sochařství se projevují především francouzské vlivy: Nicolas de Chanteréne (sousoší prosebníků s patruny v Lisabonu); Hodart (refektář kláštera v Santa Cruz Coimbře). Dvorním málířem byl v té době Cristovao de Lopes ml. (1516-94), který namaloval královu podobiznu. Baroko má v Portugalsku daleko umírněnější formu. Jeho typickým znakem je kachlový dekor (azulejos) a centrální půdorys.. Nejvýznamnější architekti 17. Století patří k rodu Tinoco. Pedro Nunes (sakristie kostela sv. Kříže v Coimbře) a Joao Nunes (kněžský semináž s Santarému). V sochařství se uplazňují polychromované plastiky jako součásti velkých oltářních celků. Ukázkou je pak chrám Bom Jesús v Braze (1740-74). Výrazným reprezentantem barokního sochařství je Jacinto Vieira. V malířství působí Vieiro Lusitano (1699-1783) a Domingos Antónios de Sequera (1768-1837), portrétista a znamenitý grafik. Z dalších pak Andrés Reinoso (cyklus obrazů ze života františka Xaverského) či Josefa de Ayala, která byla malířkou jemných zátiší a sv. Rodiny. Klasicismus nalezneme především v Lisabonu, který byl po zemětřesení v roce1755 znovu vybudován v duchu tohoto stylu. Přstavbu řídili Manuel de Maia a Eugénio dos Santos. Vrcholnými díly jsou palác sv. Benedikta (dnes shromáždění republiky) a divadlo sv. Karla. Z dalších památek například špitál sv. Antonína v Portu a muzeum v Coimbře. Sochařem klasicismu byl Machada de Castro (1731-1822), tvůrce jezdeckého pomníku krále Josefa I. Či barokních figur Betlému v lisabonské katedrále. Romantismus se dostal do Portugalska zásluhou spisovatele Joaa Garreta, který se sním seznámil v anglickém hrabství. Záliba v historizujících slozích dala vzniknout nádraží Rossio v Lisabonu, nebo zámku Pena, který byl vybudován na ruinách kláštera. Ze sochařů 19.stol. vynikl Soares dos Reis (1847-1889), představitel nejprve naturalismu, později realismu (jeho díla nalezneme v Národním muzeu starého umění v Portu). Jeho žák Teixeira Lopes (1837-1918) reprezentuje elegantní techniku uplatňovanou v bustách dětí. Romantické malířství zastupuje malíř vikomt de Meneses (1820-1878), k naturalismu se kloní Miguel Lupi (1826-1883) a Alfred Keil (1850-1907). Lidové náměty inspirovaly José Malhou (1855-1933), krajina krále Karla I. (1863-1908). Z portrétistů vynikl Colubano Bordalo Pinheira (1857-1929). Moderní architektura 20.století se objevuje až v 40.a 50.letech. Kostel Panny Marie Fátimské z r. 1938 v Lisabonu. Po 2. svět. válce vznikly nové, moderní čtvrti.Vrcholný projev moderní architektury představuje kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova v Lisabonu. Z autorů realistických plastik vynikl Francisco Franco (1885-1955), surrealismus a abstrakce tvoří Jorge Vieira (*1922). Ve 20.letech našeho století se začínají objevovat avantgardní umělci, např. José de Almada Negreiros jehož tvorba vychází z futurismu. Největším představitelem expresionismu byl Mario Eloy, který ovšem tvořil v Paříži a v Berlíně. Světově známá malířka Maria Helena Vieira da Silva (1908-92) se od roku 1935 věnovala abstraktnímu umění.

* Co se etnického složení obyvatelstva týče, zaujímají Portugalci 99,5%. Dále je v zemi 47,9 tisíc Afričanů, 12 tisíc Brazilců, 9 tisíc Britů a 7,5 tisíce Španělů. Dřívější tradiční řemeslné umění zaniká a v některých oblastech se udržuje jen kvůli turistickému ruchu. Filigránské zpracování stříbra má svou tradici v obci Gondomar u Porta a v oblasti Minha, košíkářství především v Trás-os-Montres a Algarve. V horských oblastech můžeme nalézt ručně tkané koberce s lidovými vzory. Dekorativní řezbářství proslavilo oblast Barcelos, výšivky Castelo Branco, kovářské výrobky Trás-os-Montres, paličkované krajky severní oblast Minha, Visco, Estremaduru a Algarve. Nejobdivovanějším řemeslem však zůstává keramika, především majolika (azulejos - keramické kachle sloužící k výzdobě interiérů i exteriérů. Obytné domy lidové architektury jsou převážně jednopatrové. Patro je obytné, přízemí se využívá hospodářský. Domy se liší směrem od sever k jihu, a to jak typem stavby tak materiálem. Na náměstí obcí obvykle najdeme pranýř, symbol práva obce na vykonávání spravedlnosti, někde ovšem jen symbol městských práv. Dochovala se řada manuelských pranýřů, v 17.stol. bývaly jejich sloupy točené a zakončené dekorativním prvkem.dalšími zajímavými stavbami jsou mlýny, a to jak větrné tak vodní.

* Portugalsko zaujímá první místo ve světě ve vývozu korku (92 000 t). Nelze zde nezmínit portugalské zámořské objevy, které byly počaty již za Jindřicha Mořeplavce, který později námořnictví velice podporoval až do své smrti. V roce 1419 Portugalci objevili Madeiry, roku 1428 Azory, v roce 1434 obeplul Gil Eanes obávaný mys Bojador v Maroku, roku 1436 se Portugalci dostali k Rio de Oro, a do doby Jindřichovy smrti prozkoumali území západní Afriky až k území dnešní Sierry Leone. Bartolomeu Dias pak v letech 1487-88 velel námořní expedici s níž obeplul mys Dobré naděje. V roce 1498 zase Vasco da Gama obeplul jižní cíp Afriky a dostal se až do Indie. Tohoto mořeplavce pak v 16. Století obdivoval portugalský básník Luís de Comoes, jež si získal celosvětové uznání. Z dnešních autorů je pak třeba připomenout novely a povídky Miguela Torgu, jež roku 1977 získal Evropskou literární cenu.

* Přes 75% veškerého portugalského obchodu připadá na obchodování s EU, na které je tedy Portugalsko velice závislé. Největšími odběrateli a zároveň dodavateli jsou pak Německo, Španělsko a Francie. Vyhrocená situace kolem Macaa byla již v roce 1999 vyřešena a vzájemné náklonnosti již nic nebrání. Samozřejmě díky geografické poloze si Portugalsko nemůže dovolit a ani nechce žádné nepokoje vůči Španělsku a snaží se tedy co nejvíce spolupracovat jak s ním tak s celou EU, neboť odtud putují z celkového rozpočtu EU do Portugalska nemalé finanční částky.

* V Portugalsku je 90% obyvatelstva římskokatolického vyznání; protestantů je asi 38 tisíc; muslimů 15 tisíc; židů 0,1% obyvatel; ostatní náboženství zaujímají 0,9% a bez vyznání je 3,8% obyvatelstva. Křesťanství přinesl do země v 6. Století mladý mnich, který se jmenoval Martin a pocházel z Panonie, dnešního Maďarska. Po svém příjezdu do města Braga, ležícím na severu Portugalska založil opatství a v roce 559 se mu podařilo obrátit na křesťanskou víru krále Svebů, Theodonmira. Podobně jako ve Španělsku tak i Portugalsku hraje náboženství v životě obyvatel důležitější roli než je tomu například u nás. Na severu země navštěvuje nedělní mši až 40% lidí. Oslavy světců a ochránců jednotlivých měst a vesnic patří k společenským událostem a slaví se patřičně pompou. Vrcholem festy bývá slavnostní procesí po mši, při kterém je místní patron nesen na nosítkách v kruhu. Po této oficiální části pak festa přerůstá v lidovou veselici s hudbou, tancem, bohatě prostřeným stolem, hojností vína a s ohňostrojem. Nejznámějším poutním místem země je Fátima, město, které leží asi 120 km severně od Lisabonu. Podle legendy se zde roku 1917 třem dětem zjevila Panna Marie. Zvláště ve 30.a40.letech se Fátima proměnila v centrum nově oživovaného katolicismu, který tvořil jednu z hlavních opor Salazarova režimu.

* Sportem číslo jedna je v Portugalsku fotbal. Portugalská reprezentace patří k nejlepším fotbalovým výběrům světa. Nuňo Goméz, jež je členem týmu Real Madrid je nejdražším fotbalovým hráčem světa, dalším známým fotbalistou je například Luis Figo, který roku 1999 získal zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu planety. Mezi známé fotbalové kluby patří: FC Porto, Sporting Lisabon, Boavista Porto, FC Setúbal a další. V roce 2004 bude Portugalsko pořádat ME ve fotbale. Portugalsko je vedle Španělska druhou zemí s největší evropskou golfovou tradicí. První hřiště zde bylo založeno roku 1890 a dnes je jich v Portugalsku 35. Nejslavnější oblastí portugalského golfu je pak Algarve. Nejznámějším portugalským golfistou je pak zřejmě Antonio Solzinko.

* 1.leden - státní svátek Matky Boží (Panny Marie); Velikonoce - Zelený čtvrtek až Velikonoční pondělí, velké procesí v městě Braga; 25.duben - den karafiátové revoluce; 1.květen - Svátek práce; 10.červen - Den Portugalska a současně Božího Těla, svátek národního básníka Luise Vaz de Camoes (1525-1580); 15.srpen - Nanebevzetí Panny Marie; 5.říjen - Den republiky, výročí vzniku republiky v r.1910; 1.listopad - Všech svatých; 1.prosinec - Den obnovení nezávislosti (1640, po 60 letech španělské nadvlády); 8.prosinec - Neposkvrněné Početí Panny Marie; 25.prosinec - Hod Boží vánoční. Kromě vyjmenovaných existuje ještě spousta svátků katolických a regionálních, které bývají velmi zajímavé a přitažlivé, například: 12.-13.květen - pouť do Fátimy (do Batalhy). Koná se na počest Matky Boží, která se tu měla 13.května 1917 zjevit třem pasáčkům; polovina května - Queima das Fitas, pálení na univerzitě v Coimbře. Absolventi na proslulé univerzitě slaví konec studia; 13.červen - Svátek národního světce Santo Antónia (sv. Antonína), lisabonský městský svátek; 23.červen - Sao Joao (sv. Jan); 29.červen - Sao Pedro (sv. Petr); Srpen - v prvním týdnu se v městě Guimaraes drží Gualterianas (tanec, ohňostroj, průvody); konec září - slavnost vinobraní v údolí Doura.

* O nejstarších obyvatelích Portugalska - Iberech existuje jen minimum informací. Keltové začali pronikat do země přes Pyreneje asi v 7.stol.př.n.l. Lusitáné bylo pokelštěné etnikum, dle kterého byla pojmenována římská provincie ve středním Portugalsku. Současný název dnešního Porta je odvozen od římské pevnosti Portus Cale z 2.stol.př.n.l. Po rozpadu římského impéria v 5. Století n.l. se portugalské území stalo předmětem soupeření mezi Svéby pronikajícími od severu a Vizigóty, kteří zde zůstaly z římského období a sloužily Římanům jako pomocné sbory. Země byla rozdrobena až do doby muslimské arabské invaze ze severní Afrik. V křesťanských rukou zůstal jen sever země. Boj za osvobození začal pozdější král Alfonso Henriques (1109-85). Jeho následníci dobyli pak Portugalsko od Maurů zpět. V roce 1270byla vytyčena portugalská hranice v Evropě. Nové království brzy zabředlo do bojů o moc se Španělským královstvím Kastílie. V roce 1385 vtrhl Jan I. Kastilský (1358-90) do země, ale u Aljuborotta byl zastaven. Portugalský král Jan I. pak vybudoval politické a obchodní spojení s Anglií a Flandrami a dobyl Ceutu v severní Africe. Od 15.stol., pod patronací prince Jindřicha Mořeplavce (1394-1460), portugalští námořníci prozkoumali atlantské pobřeží Afriky a plavili se na východ až do Indie, Indonésie a Číny. Přepluli rovněž Atlantik a dosáhli obou Amerik. V roce 1500 Pedro Alvares Carbal (1467-1520) zabral pro Portugalsko Brazílii. V důsledku svazku s kastilskou královskou rodinou přešel v roce 1580 portugalský trůn na španělského krále Filipa II. (1512-80). Španělsko se chovalo vůči Portugalsku jako k nevýznamné kolonii, vhodné pouze k vykořisťování. Ve stejné době slabě chráněné portugalské kolonie v jižní Americe byly ohrožovány Holandskem. V roce 1640 se Portugalci, podporovaní Francií, proti španělské nadvládě vzbouřili. Novým králem země se stal pod jménem Jan IV. stal vévoda Bragantský (1603-56), ale nezávislost Portugalska byla uznána teprve v roce 1668. Hospodářské oživení země bylo urychleno novým přílivem bohatství z kolonií, zvláště zlata a diamantů z Brazílie. V roce 1807 ovládl portugalsko Napoleon I. Britové, spojenci Portugalska, evakuovali portugalskou královskou rodinu do Brazílie. V tříleté válce nakonec britská vojska vytlačila Francouze ze země (1811). Královská rodina však zůstala v Brazílii, která nakrátko vytvořila s Portugalskem spojené království. Již v roce 1822 však Brazílie vyhlásila nezávislost . bezvýsledná občanská válka známá jako "válka dvou bratří" (1826-34), byla počátkem dlouhého období neklidu a úpadku země. Na konci 19.století se obnovilo hnutí za vytvoření republiky. V roce 1908 byli král Karel (1863-1908) a jeho dědic zavražděni. Karlův následník Manuel II. (1889-1932), byl zase svržen v revoluci v roce 1910. Portugalsko se stalo republikou v čele se spisovatelem Téofilem Bragou (1843-1924), ale již ve volbách následujícího roku byl zvolen novým prezidentem Manuel José de Arriaga (1842-1917). V roce 1926, po pokračujících nepokojích, došlo k pravicovému vojenskému převratu, který dosadil k moci profesora ekonomie Antonia de Olivieru Salazara (1889-1970). Ten dal do pořádku devastované finance a změnil Portugalsko na polofašistickou "korporativní republiku" pod jeho, i když skrytou, osobní diktaturou. Salazar odmítal jakýkoliv projev nezávislosti afrických kolonií. V roce 1968 nahradil Salazara Marcelo Caetano (1906-80). Hnutí za nezávislost v Africe vedlo ke zvyšujícímu se napětí mezi mateřskou zemí a koloniemi a v 60.letech přerostlo v gerilovou válku. Vroce 1974 byl propuštěn generál António de Spinola (*1910) za kritiku portugalské koloniální politiky. Jeho odstranění vedlo k levicovému převratu. Spinola se stal prezidentem, kterého přijaly všechny vrstvy obyvatel, a byla vytvořena prozatímní koaliční vláda. Během jednoho roku všechny portugalské kolonie získaly nezávislost vyjma Macaa. V zemi brzy získala na síle část marxisticky orientovaného armádního hnutí (MFA). Komunistická strana zase ovládla odbory a začala vyvlastňovat půdu. Ještě v roce 1974 byl však Spinola svržen. Následujícího roku levicové armádní hnutí uskutečnilo převrat, který však byl potlačen. Brzy poté bylo zvoleno přechodné ústavní shromáždění. Nová demokratická ústava umožnila v roce 1976 první demokratické volby. Prezidentem se stal generál António Ramalho Eanes (*1935) a Mario Soares (*1924) se stal předsedou vlády. Ten začal s obnovou ekonomiky, která v období revolučních zmatků upadala. Situace v zemi se postupně stabilizovala. V roce 1982 vstoupila v platnost nová ústava a byly konečně zrušeny revoluční orgány. V lednu 1986 se Portugalsko připojilo k Evropskému společenství a ke konci téhož roku byl Soarés zvolen prvním civilním prezidentem od převratu v roce 1926.

* Na základě mezistátních dohod o bezvízovém styku, potřebují občané České a Slovenské republiky k pobytu v Portugalsku, pokud tento nebude delší než 90 dní, pouze platný cestovní pas. V opačném případě budete potřebovat vízum, které Vám udělí Portugalské velvyslanectví v Praze. Běžně dovážené zboží má tato omezení: tvrdý alkohol nad 22°- 1L; víno - 2L; cigarety - 200 ks; doutníky 50 ks; tabák - 250 g; parfémy 50 g; káva 500 g; čaj 100 g; léky jen pro osobní potřebu. Další dovážené zboží nesmí přesáhnout 90 ECU na osobu starší 15 let a 45 ECU na osobu mladší 15 let. Měnovou jednotkou je portugalský escudo (PTE), volně směnitelný za konvertibilní měny. Kurs (2000) 100 PTE = 17,5 Kč. Escudo se dělí na 100centavos. V oběhu jsou mince 200; 100; 50; 20; 10; 2,5; 1; a 0,5 escudo. Bankovky jsou v hodnotách 10 000; 5 000; 2 000; 1000 a 500 escudos V Portugalsku je omezení rychlosti v obcích 60 km/h; s přívěsem v obci 50 km/h; na silnicích 90 km/h; s přívěsem na silnici 70 km/h a na dálnicích 120 km/h. V Portugalsku je povolen obsah 0,4 promile alkoholu v krvi a povinné je používání bezpečnostních pásů.

* Lexikon zemí 2000 (1999); Geografický místopisný slovník (1993); Státy a území světa (1998); Encyklopedie zeměpis světa (1998); Portugalsko/Globus (1996); Portugalsko/Olympia (1997).