Portugalsko

Portugalsko za poslední staletí ztratilo hodně ze své slávy. Z rozpínající se zámořské velmoci zůstala jen malá, zato krásná země. Portugalci se plavili v mořích kolem jihozápadního cípu Evropy snad odnepaměti. O největší rozmach a prosperitu se zasloužili mořeplavci 15. a 16. století a především Jindřich zvaný Mořeplavec, který založil námořní akademii, z které vzešli mnozí známí objevitelé, jako např. Vasco de Gama. Poté začala námořní expanze, která neměla do té doby obdoby, a udělala z malé země jednu z největších námořních velmocí. Tehdy se portugalské impérium rozkládalo po celém západním pobřeží Afriky. Obchod, především se zlatem, kořením i otroky, vzkvétal a stal se pro obchodníky i panovníky velice výnosným. Celé zemi přinesl nesmírné bohatství. Lisabon se stav nejdůležitějším obchodním centrem světa.

Přece jenom Portugalcům zbyl věhlas, který už jim nikdo nevezme. Je to portské víno a jeho kolébkou je město Porto, které se rozkládá při ústí řeky Douro. Přístav Porto je jedním z největších portugalských měst a provincie Douro Litoral, jejímž je Porto správním centrem, patří mezi nejhustěji obydlené, ale také hospodářsky nejvýznamnější regiony země. Porto se vlastně skládá ze dvou částí. Samotného Porta, které dalo jméno pověstnému vínu, a Vila Nova de Gaia, kde se nalézá většina sklepů, ve kterých víno dozrává a stáčí se. Podle starých zákonů musí pravé portské pocházet pouze z Vila Nova de Gaia, protože jenom ve zdejších podzemních sklepích a ve věkem poznamenaných starých sudech může dozrávat lahodné portské víno.

Současným symbolem Portugalska je korkový dub. Portugalsko má největší korkovníkové háje na světě a je také největším vývozcem a producentem korku. Korek znali už staří Egypťané a cenili si ho pro jeho schopnost plavat. Polovinu korkové masy tvoří totiž vzduch. Dnes se kotek používá především pro výrobu zátek do lahví a plovoucích bójí, je součástí rybářských sítí a používá se také jako izolační materiál.

Ke koloritu Portugalska neodmyslitelně patří býčí zápasy zvané touradas. Tak jako se u nás v neděli odpoledne chodí na fotbal, míří každou nedělí tisíce lidí do arén, kde se zápasy konají. Liší se však od zápasů ve Španělsku tím, že jsou daleko humánnější, protože býk se v aréně nezabíjí, cavaleiros jsou na koních a jedná se vlastně o jakýsi neškodný tanec silného býka proti elegantnímu štíhlému jezdci na ušlechtilém koni.

Nejjižnější provincií Portugalska je Algarve. Toto jméno se pomalu začíná dostávat do podvědomí všech Evropanů. Toto asi 150 km dlouhé jižní pobřeží při Atlantském oceánu je poseto stovkami útulných, jako dlaň malých pláží z bílého hebkého písku, vtěsnaných do průrev mezi skalnatým pobřežím. Můžete tu strávit den nebo celou dovolenou, aniž někomu šlapete po hlavě. Není tu nekonečnost pláží světoznámých rekreačních oblastí, ale nevšední pocit soukromí a jakéhosi domovského práva. Však si tuto oblast poblíž města Albufeira zvolil jako místo svého letního odpočinku i náš prezidentský pár. Jako na náhrdelníku jsou tu na úzkém pruhu pobřeží zavěšena nevšedně znějící jména: Vila Real de Santo António, bývalé královské město, které nechal na místě rybářské vesnice zničené přílivovou vlnou markýz Pombal v roce 1774. Město bylo postaveno za rekordních pět měsíců a prefabrikáty na fasády se vozily až z dalekého Lisabonu. Tavira, jedno z nejkrásnějších měst na pobřeží – dříve zde sídlili Maurové, ale v roce 1242 dobyli město křesťané a Tavira se stala součástí portugalského království. Olhao, město se starou rybářskou čtvrtí a přístavem vonícím po sardinkách. Typické tu jsou úzké, klikaté uličky s bílými domy. Faro, hlavní město provincie, které je od mořských bouří chráněno nízkými písečnými ostrovy. Mezi jeho nejzajímavější památky patří mohutná městská rána a centrum starého města. Albufeira – město, jehož počátky můžeme hledat už v době římského impéria. V roce 1775 město téměř zničilo zemětřesení. Portimao, které bývalo fénickou a později řeckou a kartaginskou obchodní stanicí. Lagos, který býval důležitým přístavem a sídlem Jindřicha Mořeplavce. A konečně Sagres, kde Jindřich Mořeplavec zřídil námořní akademii. Stovky hotelů a kempů jsou v sezoně plné turistů a Algarve začínají vyhledávat i mnozí zahraniční hosté. Pláže nejsou nikdy, ani v době sezónních špiček, přeplněné a pro cizince z jiných západoevropských zemí je tu lacino.

Lisabon patří k nejstarším evropským městům a založili ho pravděpodobně už staří Féničané. Nad řekou Tejo poblíž mostu 25. dubna vítá návštěvníky, podobně jako v Rio de Janeiru, Ježíš Kristus s rozpaženýma rukama. Přestože Lisabon leží asi sedmnáct kilometrů od moře, široká řeka Tejo a zaoceánské lodě v přístavu vzbuzují dojem přímořského města. Lisabon tak trochu připomíná Prahu – romantikou svých klikatých uliček, starých tramvají a prudkých stoupání i zádumčivostí svých parků. V roce 1755 byl Lisabon z velké části zničen ohromným zemětřesením, při kterém zahynulo 50 000 jeho obyvatel. Město pak bylo přestavěno a jeho centem se stala čtvrť Baixa, postavená v šachovnicovém stylu. Nejstarší částí Lisabonu je Alfama. Je to čtvrť prostých lidí, rybářů a řemeslníků. Typická jsou malinká náměstíčka a levné, útulné hospůdky. Jednou z nejznámějších památek je klášter sv. Jeronýma, nacházející se ve čtvrti Belém, který je pod patronací UNESCO. Světově proslulá je 90 metrů široká Avenida je Liberdade, kterou mnozí přirovnávají Champs-Elysées. Kromě starých tramvají, které spíše slouží jako turistická atrakce, jezdí ve věstě, především na delší vzdálenosti, supermoderní klimatizované tramvaje s kouřovými skly. Další zajímavostí jsou lanovky ve středu města. Jsou to vlastně jakési velké výtahy, které vám usnadní trmácení do prudkých svahů. V restauraci si můžete objednat sklenici vína a v podvečer při západu slunce vám bude do ucha znít podmanivá melodie fada – typické portugalské hudební formy. Za doprovodu kytary zpívají pěvci tklivé a smutné příběhy o zklamání a bolesti nebo o zhrzené lásce.

AZORY

Každý zná Azory z předpovědí počasí. Tlakové výše nad Azorami jsou centrem dění, které rozhodujícím způsobem ovlivňuje povětrnostní situaci v Evropě. Azorským ostrovům se řáká také Mlžné ostrovy podle oblaků husté mlhy, v nichž jsou ostrovy stále zahaleny.Severoamerické pobřeží je od ostrovů dvakrát tak daleko jako evropské pobřeží, a tak byly Azory již od dob velkých mořeplavců důležitou mezistanicí na cestě do Nového světa. K Azorům patří 9 hlavních ostrovů: Sao Miguel, Santa Maria, Terceira, Pico, Faial, Sao Jorge, Graciosa, Flores, Corvo, ale existuje ještě několik malých ostrůvků, které jsou ovšem vesměs neobydlené. Azory jsou vulkanického původu. Některé sopky jsou dodnes aktivní a na mnoha místech ze země unikají sirnatíé a vodní páry. Hora Pico, měřící 2351 metrů, je nejvyšší horou Portugalska. Azory jsou nejvyššími body stejnojmenné plošiny, která tvoří podvodní hřeben Středoatlantického hřbetu a patřila k nim údajně i bájná Atlantida, vědecky se to však dodnes nepodařilo dokázat. Na těchto ostrovech se díky jejich zvláštní poloze vyskytují rostlinné i živočišné druhy, které nelze najít nikde jinde na světě.

Hlavní město Azorských ostrovů Ponta Delgada se nachází na ostrově Sao Miguel. Z jeho pamětihodností můžete shlédnout nábřežní promenádu, botanickou zahradu nebo vlastivědné muzeum.

MADEIRA

Souostroví Madeira není cílem masového CR. Na své si zde přijdou spíše turisté a milovníci přírody. Kdo chce strávit báječnou dovolenou koupáním v Atlantiku, cestuje zpravidla na Kanárské ostrovy. Portugalské ostrovy zůstávají stále v jejich stínu. O Azorách víme tak nanejvýš z předpovědi počasí. A Madeira? Někdo si možná vzpomene, že zde jednou prožila dovolenou císařovna Sissi…. A přitom toho vulkanický ostrov Madeira spolu s menším ostrovem Porto Santo nabízí překvapivě mnoho.

Ostrov Madeira leží 500 km západně od afrického pobřeží. Souostroví Madeira tvoří stejnojmenný hlavní ostrov, dále ostrov Porto Santo a několik dalších malých neobydlených ostrůvků. Madeira má asi 250 000 obyv. a hlavním městem strova je Funchal (funšal) – znamená fenykl, protože se odtud kdysi ve velkém vyváželo. Právě kolem hl. města , na jižním pobřeží, stojí nejvíce hotelů a staví se nejvíce turistických atrakcí. Z kdysi ospalého přístavu vzniklo velice mondénní a velmi rušné turistické letovisko. Na pobřežní promenádě je jedna restaurace vedle druhé – část z nich je na lodích a lodičkách, a působí velice malebně a pohostinně. Mezi nimi je například i loď, která kdysi patřila Beatles.

Když už je řeč o Funchalu, tak je třeba připomenout, že jednoznačně nejkrásnější je v období Vánoc a přelomu roku. Opravdovým vrcholem všech oslav bývá novoroční ohňostroj, který je prý největší na světě. právě v těchto dnech – od 6. prosince do 6. ledna – bývají pobyty na Madeiře nejdražší, ale zároveň také nejkrásnější.

Severovýchodně od Madeiry leží její sesterský ostrov. Na rozdíl od věčně zeleného hl. ostrova je Porto Santo vyschlé jako troud. Na pustém ostrově žije asi 5000 obyv. Každý den dopoledne sem připlouvá loď z Madeiry, plná výletníků, kteří sem míří především na nádhernou devítikilometrovou panenskou pláž. Samotní Madeiřané sem připlouvají během víkendů a mnoho z nich si tu postavilo víkendové domky. Co asi tak můžete v pustině uvidět? Vyhlídkový autobus nebo nájemní taxík vás proveze po celém ostrově za necelé dvě hodinky. Součástí prohlídky je malý pramínek křišťálově čisté vody, velké letiště, které postavilo NATO a které protíná celý ostrov napříč, a jedno zrezivělé dělo bývalé pevnosti, z níž už však nic nezbylo. Vyvrcholením prohlídky je pak návštěva Kolumbova domu v hlavním městě.

Poměrně nudnou prohlídku ostrova však stoprocentně vyváží nádherné koupání na dlouhé pláži Campo de Baixo, kde teprve ponenáhlu vznikají kavárny a byry pod širým nebem a půjčovny sportovního vybavení. Než i taky vzniknou rušná turistická střediska, bude to přece jen ještě nějakou tu dobu trvat. Domorodci jsou zcela spokojeni s tím, co na ostrově je právě teď, a o žádné obří hotelové komplexy rozhodně nestojí.