Praha

Téma: Hlavní město Praha - památky
Zdroj : prospekty Pražské informační služby a CK Turista
rok vydání 1958

Praha patří mezi nejkrásnější města světa, především díky svému zachovalému historickému jádru, kde jsou zastoupeny všechny historické slohy. Na tom, že Praha má své neopakovatelné podmanivé kouzlo, se shodují turisté z celého světa, kteří Prahu navštěvují. Historickým jádrem Prahy je Staré Město, Josefov, Nové Město, Malá Strana a Hradčany, dominantní památkou Prahy je Pražský Hrad s chrámem sv. Víta.

Pražský hrad a chrám sv. Víta

Důstojné panorama Hradčan odnepaměti srostlo s představou Prahy.
A nejen cizí návštěvníci, ale i samotní Pražané přicházejí znova na Pražský hrad, aby si s obdivem prohlédli místa tak bohatou svou historií.
Z původního hradiště slovanského kmene Čechů vyrůstal pomalu Hrad obývaný knížaty a králi, měnil se, vzkvétal, upadal a znova se vzpamatovával, až dospěl k dnešní podobě, k podobě historicky nejcennějšího památníku našeho národního bytí.
Středem Pražského hradu je známý Vladislavský sál s krásnou gotickou klenbou.
Stojí zde také chrám sv. Víta, jehož věže dodávají Pražskému hradu tak typického tvaru.Mohutná gotická stavba, nádherná svou vnější i vnitřní výzdobou, je již sama o sobě jedinečnou stavitelskou památkou.Je tu hrobka českých králů se sarkofágy Karla IV., Jiřího z Poděbrad, Ladislava Pohrobka, kaple s ostatky sv.Václava, klenotnice s nejrůznějšími zlatými a stříbrnými klenoty,stříbrný sarkofág sv. Jana Nepomuckého a pečlivě uložené korunovační klenoty.Plány této stavby vypracoval francouzský stavitel Matyáš z Arrasu, jenž ji také vedl až do své smrti.Jeho nástupcem se stal Petr Parléř.

Karlův most

Není divu, že výstavba mostu s věží díla, jež bylo nesmírně důležité zejména pro hospodářský rozvoj, obchod a obranu města, a které bylo velmi náročné i technicky, bylo svěřeno Petru Parléřovi.
Stavělo se asi do konce 14.století a některé doplňky byly dělány ještě na počátku 15.století. Po každé straně mostu je patnáct plastik.

Národní divadlo

Národní divadlo vzniklo z dobrovolných sbírek českého lidu.
Roku 1868 byl položen základní kámen budovy (Bedřich Smetana pronesl:,,V hudbě život Čechů.").Stavba byla dokončena roku 1881, ještě téhož roku ND vyhořelo.Dne 18.11.1883 divadlo slavnostně otevřeno - pro toto zahájení byla zvolena Smetanova opera Libuše.
Výmluvný nápis ,,Národ sobě" nad proscenériem divadla a alegorický obraz Hynaisovy opony nám připomínají hlavní ideu a historickou skutečnost obětavého budování Národního divadla.Dostavba byla svěřena pokračovateli Zítkovu, architektu Josefu Schulzovi.Prvním sochařem povolaným k výzdobě divadla byl Josef Václav Myslbek, dalším sochařem byl Bohuslav Snirch. Mikoláš Aleš a František Ženíšek jsou autory vítězného návrhu „Okřídlená paleta". Vojtěch Hynais, tvůrce opony Národního divadla pro budoár lóže vytvořil v podobách krásných žen alegorické obrazy „Čtyři roční doby". Dalšími malíři byli Josef Mánes
a Václav Brožík. Krásná budova Národního divadla se stala jedním z nejdůležitějších předpokladů českého divadelního umění.

Tylovo divadlo (Stavovské divadlo)

Tylovo divadlo je vystavěno ve slohu klasicizujícího baroka (vzniklo v letech 1781 až 1783). Plány divadla nakreslil hrabě Künigel a stavbu provedl dvorní stavitel A. Haffenecker. Jak dodnes hlásá nápis na průčelí,
bylo Stavovské divadlo věnováno Vlasti a múzám.
Po svém příjezdu do Prahy v roce 1787 zde Mozart vystoupil na samotném koncertě a 20. ledna tu osobně dirigoval svoji Figarovu svatbu, která nedosáhla ve Vídni úspěchu. Nadšení Pražanů bylo veliké.
Mistr dojat srdečným přijetím, se rozhodl složit pro Prahu operu Don Giovanni. Mozartovými operami se stalo Stavovské divadlo známým po celém kulturním světě.

František Škroup se v roce 1827 stává druhým kapelníkem Stavovského divadla (opery: Dráteník, Oldřich a Božena).
Stavovské divadlo ve smyslu českém nabývá pak významu až po první světové válce, kdy bylo přičleněno k divadlu Národnímu.
Po revoluci 1945 byla zahájena představení ve Stavovském divadle Jiráskovou hrou Lucerna.
Současně s novým divadelním statutem dostalo dne října 1949 Stavovské divadlo i nové jméno - Tylovo divadlo.
Dnes je Stavovské divadlo druhou scénou Národního divadla. Srdci českého člověka je blízké a drahé nejen jako dějiště desítky let trvajících bojů o české divadlo, ale především jako místo, kde poprvé zazněla naše národní hymna.

Staroměstská radnice

Právo vybudovat radnici udělil Staroměstským lidem Jan Lucemburský
18. září 1338.
Stavby a úpravy od románských dob až po ty, které vznikly v 19. století, se tu vrší na sebe a přes sebe a vytvářejí pozoruhodný architektonický celek.
Z výzdoby radnice upoutávají pozornost mozaiky ve vestibulu provedené v letech 1936 až 1939 podle kartonů Mikoláše Alše z roku 1904 a obrazy z měsíců na kalendářní desce orloje, namalované r. 1865 Josefem Mánesem.
Staroměstská radnice je památná mnoha významnými historickými událostmi. Roku 1458 tu byl zvolen Jiří z Poděbrad českým králem.
K nejtruchlivějším událostem patří poprava 27 vůdců stavovského povstání r. 1621 před radnicí.

Týnský chrám

Týnský chrám se stal duchovním střediskem Starého Města pražského.
A jako v minulosti byla nejvýznamnějším obdobím v dějinách radnice doba husitská, kdy se v jejích zdech mnohdy rozhodovalo o osudech českého státu, tak je tomu i v dějinách chrámu Týnského, který se stal v 15. století hlavním chrámem národní církve našeho lidu - církve podobojí.

Prašná brána

Prašná brána byla založena roku 1475, vyrostla na trase tzv. Královské cesty. Měla také za úkol reprezentovat Staré Město. Prašná brána, stejně jako Staroměstská mostecká věž, je dvoupatrová, fasádu téměř pravidelně člení římsy. Renesance vrší na sebe patra i motivy, gotická stavba vyrůstá ze země a tryská do výše.

Petřín

Nejvyšší ze sedmi pahorků, na nichž se rozložilo historické jádro Prahy,
nese odnepaměti jméno Petřín.
Je zde lanová dráha, která Vás dopraví až na vrchol během 4 až 5 minut.
Petřín byl obohacen o tři další stavby: rozhlednu a bludiště, na vrcholu Petřína stojí Lidová hvězdárna.
Stavbu Petřínské rozhledny inspirovala pařížská Eiffelova věž.
Petřínská rozhledna dosahuje výšky 60 metrů, na horní patro vede 299 schodů. Je odtud vidět i Blaník, Říp, oba Bezdězy a zvlášť příznivé viditelnosti i Krkonoše se Sněžkou.
Velmi známou památkou je Hladová zeď. Vyrostla za Karla IV. jako jakási
z nouze postavená stavba v době hladu.
Velkým přínosem je výstavba Výhledové cesty, která nám otevírá ty nejkrásnější pohledy na naše město.

Vyšehrad

Již v 10. Století se zde razila česká mince (denár).
Vyšehradský hřbitov se Slavínem se stal pohřebištěm nejvýznačnějších osobností našeho národa. Zde nalezli místo posledního odpočinku:
Mikoláš Aleš, Zd. Braunerová, Svatopluk Čech, Karel Čapek, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich, J.V.Frič, Vítězslav Hálek, Václav Hanka, Adolf Heyduk, P. Václav Krolmus, Julius Mařák, J.V. Myslbek, Jan Neruda,
Vítězslav Nezval, Božena Němcová, Františěk Ondříček, Jan Presl,
Jan Evangelista Purkyně, Bedřich Smetana, Julius Zeyer a řada jiných.
Z hradeb Vyšehradu nás uchvátí krásný pohled na panorama Hradu,
Petřín, Strahov i jiné stavby.

Královský letohrádek (Belveder)

Belveder je nejvýraznějším projevem dvorskoaristokratiského směru v naší renesanční architektuře. Jeho stavba byla podniknuta jako jedna z řady akcí, které přizpůsobovaly Pražský hrad novým náročnějším požadavkům. Kdo je autorem projektu, není přesně známo. Stavba vyniká uměleckým zvládnutím hmoty. V sálech restaurovaného Královského letohrádku jsou vystaveny obrazy ze sbírek Pražského hradu.

Národní muzeum

Národní muzeum bylo založeno 15. dubna 1818.
Se jménem Národního muzea jsou nerozlučně spjata jména klasiků české vědy, především Dobrovského, Šafaříka a Palackého.
Od druhé poloviny 19. století se Národní muzeum soustřeďuje na vlastní úkoly muzejní a vědecké, zůstávajíc při tom neustále ústavem soukromým až do roku 1934, kdy bylo převzato do správy zemské,
v roce 1949 do správy státní.
Jsou zde sbírky, které za více než 130 let existence ústavu narostly do velikého bohatství, a které svědčí o přírodním bohatství země a zvláště naší vlasti a o velikosti naší národní kultury.

Národní technické muzeum

Rychlý růst techniky dal profesorskému sboru Vysoké školy technické v Praze popud, aby roku 1908 založil - za všeobecného souhlasu technických i průmyslových kruhů - České technické muzeum.
Tento ústav chtěl od svého počátku zobrazovat bohaté tradice české techniky a hlavně podněcovat novou tvořivost. Roku 1951 bylo české technické muzeum postátněno a přeměněno na Národní technické
muzeum.
Pečuje o významné památky vývoje výrobních prostředků, uchovává je, vědecky je zpracovává a vytváří ucelené vývojové řady, které zpřístupňuje návštěvníkům. V nejvyšší míře se snaží využívat výsledků vědeckého a technického bádání k účelům osvětovým, k propagaci nové techniky.