Půda

Co je to půda

Ať jde o černozem, červeno zem, hnědozem nebo žlutozem, ať tvoří mocnou vrstvu nebo tenký pokryv skalního podloží, půda je všude složitou substancí. Jejím základem jsou vždy zvětralé nebo erodované úlomky hornin-jíly, silty a písky. Avšak tyto složky se stávají půdou jen za předpokladu, že se spojují s organickými materiály, odumřelými či tlejícími zbytky flóry a fauny. Nezbytnými součástmi je i voda, jejíž velmi tenká vrstvička lne k nesčetným drobným úlomkům hornin, a vzduch, který zaplňuje volné prostory mezi nimi.

Půda není ani zdaleka sterilní, kypí vůní života, zvlášť v jejích vrchních vrstvách. Některé formy života jsou přímo pozorovatelné. Půdou se proplétají kořeny rostlin, provrtávají ji žížaly, hmyz , krtci, a další živočichové. Většina jejích obyvatel je však neviditelná. V každém hektaru životadárné půdy totiž najdeme celé kilometry podloubí,stamiliony bakterií a spousty dalších mikroorganismů.

Odkud se půda bere

Život na zemi se svým nekonečným koloběhem růstu a odumírání by nebyl možný bez bohatého půdního pokryvu naší planety. Půda je totiž laboratoří, kde se minerály stávají potravou pro živé a odumírající rostlinné a živočišné organismy se rozkládají na živiny, aby na nich mohly opět žít a bujet nové rostliny.
Ne vždy však měla planeta půdní pokryv. Po miliony let byl její povrch jen holou skálou, která postupně zvětrávala. Opakovaným zamrzáváním a táním se hornina roztavovala a smršťovala, praskala a rozkládalo ji chemické zvětrávání. Rozrušoval ji vítr a voda a ty pak přenášely zvětralý materiál z místa na místo. I pomalu se pohybující ledovce horninu drtily, obrušovaly a mlely na jemné částice. Nakonec se objevily a uchytily suchozemské rostliny. Některé se ujaly přímo na holých skalách, jiné na jejich pokryvu tvořeném nahromaděnou zvětralinou. Tak žily a umíraly celé generace rostlin a jejich pozůstatky se stávaly součástí neživé masy nerostných částic a postupně ji přetvářely v zázračně životodárnou půdu.

Vědeckým studiem došlo k poznání, že za určitých místních podmínek vzniká pouze určité rozvrstvení půdy, takový zákonitě vytvořený půdní profil nazýváme půdním typem. Každé podnebí si tvoří svoje půdy, svoje půdní typy. Jiné budou v krajinách vlhkých, jiné v krajinách suchých, kde je podnebí chladné, jiné kde je podnebí mírné, a jiné, kde je podnebí zase teplé. Dobře vyvinutými a rozvrstvenými půdními typy jsou u nás: černozem, slinovatka, hnědozem a podzol.

Slinovatka je, stejně jako černozem, složena jenom ze dvou vrstev. Slinovatky jsou ovlivněny více povahou matečné horniny nežli podnebím. Tvoří se výhradně na vápenatých horninách. Jsou tmavé skoro jako černozem a bohaté humusem. Jsou ale těžké, hlinité a dosti špatně se obdělávají. U nás jsou mezi Mladou Boleslavou a Chlumcem nad Cidlinou, na Lounsku, Mělnicku, na Moravě pod Chřiby a na JV Moravě.
Kde prší častěji, splachuje se část humusu a rozpustné látky do spodnější vrstvy půdy. Vzniká tu mazlavá vrstva, rezavě hnědá od spláchnutých humusových látek a sloučenin železa. Takový půdní typ označujeme jako hnědozem. Voda se za dešťů drží v povrchové vrstvě, protože mazlavou střední vrstvou nemůže prosakovat. Ke kořínkům rostlin nemůže dobře vzduch, a proto za velkých dešťů ve vodě chřadnou a uhnívají. Je to původní půda listnatých lesů, které dříve pokrývaly velkou část českých zemí. Nejhorší půdy vznikají v krajinách, kde převládá deštivé a drsnější podnebí. Jsou u nás v podhorských a horských oblastech.Častý a vydatný déšť vplavuje hluboko do země všechny jílnaté látky, humus i soli. Proto pod zcela slabou a šedivě zabarvenou ornicí je vrstva vyloužením popelavě bílá nebo šedá. Podle zbarvení této podpovrchové vrstvy říkáme tomuto typu půd podzol. Tuto světlou vrstvu vídáme pod vyvrácenými stromy v jehličnatých lesích nebo v zářezech lesních cest. Splaveniny se hromadí v půdě poměrně hluboko (asi v hloubce 1 m) a tvoří vazkou, železitou a nepropustnou vrstvu. Podzoly jsou sypké, kyselé a velmi neúrodné. Vyžadují proto velké práce, neustálého hojného hnojení a vápnění. Daří se na nich nuzně pouze méně náročné rostliny, jako brambory, oves a žito. Naše plánované hospodářství proto nepočítá v takových krajích s polním zemědělstvím, ale s lesy a pastvinami.
Půdy jsou tudíž výtvorem neživé i živé přírody a žijí a vyvíjejí se na různých místech různě podle podmínek prostředí, zejména podnebí a porostů. Člověk může půdy ovlivňovat a mít někdy příznivý , někdy nepříznivé vliv na ně i na život rostlin. Je proto nutno mít pro půdu cit a zacházet s nimi rozumě a hospodárně, abychom jim ve vývoji pomáhali a odstraňovali rušivé vlivy. Tak zvýšíme i úrodnost polí a životní úroveň všeho lidu. Péče o půdy je jeden z důležitých úkolů ochrany přírody.