Malá a převážně hornatá Rakouská republika bývala jádrem velké Rakousko-uherské říše. Po druhé světové válce získala svrchovanost v roce 1955. Západní část státu leží v Alpách, podél Dunaje a východní hranice se táhnou úrodné nížiny. Na svazích hor se pasou stáda dobytka, obilninám a ovoci se daří hlavně na severu země. Moderní Rakousko je vysoce industrializovaný stát, kde se vyrábí železo, ocel, stroje a chemikálie. V roce 1995 se Rakousko stalo členem Evropské unie.
Doprava
Silniční a železniční síť (5767 km), jsou vedeny údolími převážně západovýchodního směru.
Díky horskému terénu musely být pro spojení s Německem a jižní Evropou vybudovány tunely a další komunikační stavby. Nejdůležitější dálnice vede z Německa přes Brennerský průsmyk do Itálie, další překonává Taury dlouhým tunelem. Železnice jsou státní a více než z poloviny elektrifikovány. Vodní doprava (po Dunaji) slouží ke spojení s Německem a Černým mořem. Největší přístavy jsou ve Vídni a Linci. Domácí letecká doprava obstarává spojení mezi městy Vídeň, Linec, Salzburg, Innsbruck, Štýrský Hradec a Klagenfurt a využívá mezinárodní letiště 19 km od Vídně. Pro cestování po Rakousku po železnici je výhodné zakoupit Auastrian Rail Pass s možností neomezené přepravy po čtyři dny z deseti. Slevy jsou pro mládež a důchodce.
Školství
Školství v Rakousku je jednotné, od šesti let začínají děti navštěvovat čtyřletou národní školu. Na ni navazuje buď základní škola nebo vyšší všeobecně-vzdělávací škola, která trvá osm let. Dále existují technické školy, obchodní akademie, atd. Školní docházka se zakončuje zkouškou. Vedle státních škol existují také soukromé a církevní školy. Po složení maturity na těchto školách mohou studenti dále studovat na vysoké škole nebo na univerzitě . V Rakousku je pět univerzit: nejstarší rakouská univerzita ve Vídni (r. 1365), dále v Linci, Salcburku, Štýrském Hradci a Innsbrucku.
Turistika
Cizinecký cestovní ruch vytváří přibližně 15 % národního důchodu Rakouska. Návštěvníci přicházejí za památkami starobylých měst stejně jako lyžovat a chodit po horách. Ve zdejších horách leží některé z nejoblíbenějších lyžařských středisek světa. Jsou to například St. Anton, Kitzbühel a Innsbruck, kde se konaly zimní olympijské hry v letech 1964 a 1976. Známá a hojně navštěvovaná jsou i velká jezera v klínu Alp.
Rakouské hlavní město Vídeň bývalo zářící metropolí rakousko-uherské monarchie. Koncem 18. století a v 19. století to bylo jedno z nejpozoruhodnějších měst Evropy s velkolepou architekturou. K nejnavštěvovanějším památkám ve Vídni patří paláce Hofburg a Schönbrunn, kostely sv. Štěpána a sv. Karla Boromejského. Hofburg – z „Hradu“ vládli císařové rakousko-uherské monarchii do roku 1918. Dnes je zde umístěno úřední sídlo spolkového prezidenta Thomase Klestila. V historických slavnostních sálech se konají kongresy a plesy. Schönbrunn je císařské letní sídlo, nádherná barokní stavba vystavěná koncem 17. století architektem Johannem Bernhardem Fischerem z Erlachu.
Velkému zájmu se těší budova opery, kde se konají tradiční honosné plesy a kde se zrodil světoznámý vídeňský valčík, který proslavili skladatelé Johann Strauss a jeho syn. Město hudby inspirovalo i další skladatele: Mozarta, Beethovena, Brahmse, Schuberta, Haydna, Brucknera a Mahlera, kteří tu prožili část svého života. V 17. a 18. století se Vídeň stala jedním z center operního umění.
Vídeň má i skromnější pozoruhodnosti, např. útulné kavárny, kde jsou vždy k dispozici poslední vydání deníků, a malé, přátelské vinné sklípky na statcích v okolí hlavního města, kde se podává tzv. Heuriger, mladé víno. V roce 1703 zde byl vytisknut nejstarší novinový deník na světě – Vídeňské noviny.
Mezi vídeňské atrakce, které určitě stojí za to si prohlédnout, patří i architektonicky zajímavý Hundertwasserhaus od malíře a architekta Friedensreicha Hundertwassera. Tento dům byl postaven vídeňskou obcí v letech 1983-1985 v rámci programu výstavby sociálních bytů, ovšem s nesociálním nájemným.
Turisticky velmi vyhledávaný je i zábavní park Prater s Obřím kolem, jedním ze symbolů Vídně.
Dalším významným hudebním městem je Salcburk na řece Salzach u hranic s Německem. Zde se roku 1756 narodil skladatel Wolfgang Amadeus Mozart, jehož rodný dům ve městě stále stojí. Střed města je lákavou spletí úzkých uliček s malými krámky, kde si kromě jiného můžete koupit i tradiční pánské kožené kalhoty Lederhosen, decentní alpský klobouk, který je často zdoben perem, či tradiční ženský kroj dirndl se širokou sukní a přiléhavým živůtkem.
Hudba zní Salcburkem především v srpnu, kdy se tam koná tradiční hudební festival.
Město Innsbruck je známo díky Zlaté stříšce na pěší zóně. Byla postavena císařem Maximilianem I. kolem roku 1500 a má 2738 pozlacených měděných šindelů, které byly asi před dvěma lety restaurovány. Stavební mistr Zlaté stříšky byl Niklas Türing, malby pocházejí od Jörga Kölderera z Inzingu. Nyní se v prvním poschodí této budovy nachází Městský úřad Innsbrucku. Dalšími památkami jsou Insbrucký oblouk, Sloup Sv. Anny, městská věž, olympijský skokanský můstek a olympijské stadiony.
Kuchyně
Rakouská kuchyně zaujímá mezi ostatními světovými kuchyněmi své zvláštní, specifické místo. Vyplývá to z možností nejrůznějších vlivů. S výjimkou Vídně převládá v zemích Rakouska poměrně dlouho kuchyně venkovská, která vycházela z potřeby nasytit početnou rodinu i čeleď po namáhavé práci pokud možno s vlastních zdrojů. Rakouská kuchyně vstřebala celou řadu cizích prvků a odráží vlivy všech národů, které kdy k monarchii patřily. Například vídeňský řízek (Wiener Schnitzel) se dělá z naklepaného, obalovaného a osmaženého plátku telecího nebo vepřového masa a pochází zřejmě z Itálie. Celosvětově známé jsou vídeňské kavárny s širokou nabídkou zákusků a moučníků (Sacherův dort, Dobošův dort).
Typy vídeňských káv:
1) Melange: káva s mlékem se šlehačkou nebo bez šlehačky,
2) Der kleine Braune: černá káva se smetanou
3) Der kleine Mocca: černá káva, moka
4) Der Türkische: turecká káva, silná, černá káva, spařená v měděné konvičce (často s cukrem), podává se horká,
5) Der Einspänner: moka ve sklenici se šlehačkou
6) Der Wiener Eiskaffe: silné, studené moka s vanilkovou zmrzlinou a šlehačkou,
7) Der Masagran: studená káva s kostkami ledu a maraschino,
8) Der Kapuziner: malé moka s trochou šlhačky, posypané strouhanou čokoládou,
9) Der Fiaker: moka s rumem.
Salcbursko: patří k těm méně rozhledným spolkovým zemí, většinou hornatým, kde šestina půdy nemůže být zemědělsky využita. Horské pastviny dávají dobrý předpoklad k chovu dobytka. Z toho také vyplývá skladba stravy, založená hlavně na mléce a mléčných výrobků.V selských domácnostech se denně snídalo svařené osolené mléko, k nedělní snídani pak mléčná polévka, která také často byla prvním chodem večeře.
Salcburské hovězí na pivě:
750 g zadního hovězího masa,
150 g šunky,
1 cibule,
1/2 l černého piva,
Jemně nasekanou cibuli zpěníme na másle,přidáme maso se šunkou nakrájené na hranolky o tloušťce 1 cm a opečeme. Poprášíme moukou, krátce osmahneme, zalijeme pivem, osolíme, opepříme, okořeníme tymiánem, petrželkou, bobkovým listem a přikryté poklicí dusíme
do měkka. Nakonec dochutíme trochou cukru a octa.
Příloha: těstoviny
Další zajímavosti
V žádné jiné zemi světa nesouvisí lyžařský sport, vrcholový i rekreační, tolik s každodenním životem obyvatel jako v Rakousku. Zdaleka nejde jen o to, že úspěchy či neúspěchy nejlepších lyžařů vyvolávají podobné reakce jako jinde výkony fotbalistů či hokejistů. Zimní turistický ruch je důležitým faktorem národního hospodářství celé země, životní úrovně obyvatel, prosperity živnostníků a firem, a to navzdory řadě jiných úspěšných odvětví ekonomiky a postavení Rakouska jako jedné z nejbohatších zemí světa. Rakušané dokázali přírodních podmínek svého území dokonale využít. Rakouským vynálezem je mimo jiné propojení několika sousedících údolí systémem tzv. houpačky do rozsáhlých lyžařských regionů, v nichž platí pro všechny lanovky a vleky jediný lyžařský lístek neboli skipas. Lyžařskou sezónu prodlužuje na celoroční provoz několik areálů na ledovcích. Příjemnou stránkou pobytu v rakouských střediscích je nepochybně skutečnost, že ubytovací zařízení jsou v drtivé většině vybudována tak, aby funkčně a esteticky doplňovala tradiční venkovskou zástavbu v alpských údolích.
Hydroelektrárny – Rakousko má jen malé zásoby uhlí a ropy, takže muselo hledat jiné energetické zdroje. Četné řeky tekoucí strmými stupňovitými alpskými údolími mají dostatečný potenciál na výrobu elektřiny. Hydroenergetické zdroje jsou levné a ekologické. V údolích leží několik přehradních hrází nad sebou a zadržená voda se vypouští z horních do spodních přes turbíny, které vyrábějí elektrický proud.
Gramotnost: 99 %
Délka života: 76 let
Počet obyvatel na lékaře: 230 osob
Televizorů na 1000 obyvatel: 470
Poměr žáků na učitele: 6 žáků
Protože 85% obyvatel jsou římští katolíci, má církev v zemi velký vliv. Kříže a mariánské sochy jsou nepřehlédnutelným znakem rakouské krajiy, zejména u horských vesnic. Ve venkovských oblastech můžeme také vidět tradiční stavení, jejichž podoba se v různých oblastech mění.
Státním svátkem je 26. říjen, výročí přijetí neutrality. Slaví se Nový rok, 6. leden (Tři králové), Velikonoční pondělí a další pohyblivé křesťanské svátky - 1. listopad, 8. prosinec a
Vánoce 25. a 26. prosince.
Je to republika v čele s prezidentem (Thomas Klestil). Zákonodárným sborem je dvoukomorové Spolkové shromáždění, které tvoří Národní rada (dolní sněmovna - 183 poslanců, funkční období 4 roky) a Spolková rada (horní sněmovna, 63 členů, funkční období 5 let).
Ve Feldkirchu (městečko poblíž Bregenzu) strávil spisovatel James Joyce několik měsíců. Své stopy tu zanechal i další spisovatel, „otec“ Sherlocka Holmese, sir Arthur Conan Doyle. Přidejme ještě Thomase Manna a Ernesta Hemingwaye, i ti zde byli. Na tak malé místo, slušný počet známých návštěvníků.
Zdroje
www.maturita.cz
www.rakousko.cz
www.golden-roof.com
www.innsbruck.at
Hana Justová: Deutsch-sprachige Länder
Nakladatelství Slovart: Velká dětská encyklopedie Zeměpis světa
prospekt Setkání ve Vídni
vlastní fotografie
10. srpen 2008
6 093×
1482 slov