Biblické město plné úchvatných památek a přátelských lidí je častým cílem cestovatelů, a to oprávněně. Jeruzalém prošel bouřlivým historickým vývojem, během něhož zažíval slávu, ale i pohanu. Jednou z nejsmutnějších kapitol dějin města bylo židovské povstání proti Římu roku 66 po Kristu. Neuplynulo ani několik let a Jeruzalém prakticky srovnala se zemí krutá římská vojska. Židé byli hromadně zabíjeni a zotročováni, ženy znásilňovány a zneuctívány. Lidem, kteří teror přežili, bylo umožněno, aby jednou ročně zpustošené město navštívili a na hrobech svých předků si společně zanaříkali a uctili tak jejich památku. Tato tradice se udržela dodnes a Zeď nářků symbolizuje jednu z nejtragičtějších chvil židovství.
Nejimpozantnější stavbou Jeruzaléma ovšem není z obrovských kusů kamene postavená Zeď nářků, ale Skalní dóm, jedna z nejposvátnějších islámských svatyní je uvnitř nejstarší islámské stavby. Stejně jako celé město prošel i tento monumentální skvost vskutku ďábelskými dějinami.
Skalní dóm je nejvýznamnější islámskou svatyní. Je to třetí nejposvátnější muslimské místo na světe, hned po Mecce a Medině.Stojí ovšem na místě, které mělo náboženský význam už dlouho před islámem. Když král David na počátku prvního tisíciletí př. Kr. zabral Jeruzalém, pokusil se provést sčítání lidu, a přivolal tím hněv Boží. Jahve seslal mor, a by si ho David zase udobřil, vybudoval na této skále oltář. Ten byl uctíván jako ono místo, kde chtěl Abraham obětovat svého syna Izáka . Skálu, vrcholek hory Moria, považovalo mnoho lidí za střed světa.
Zde později postavil Davidův syn Šalomoun velký chrám, v němž byla přechovávána Archa úmluvy . Ještě dnes si lze prohlédnout malou část plošiny, na níž stál. V 6. stol. Př. Kr. po zničení města Nebukadnezarem byl chrám znovu postaven. V 1. století př. Kr. pak král Herodes plošinu chrámu zvětšil.
V 7. stol. po Kr. arabský dobyvatel Jeruzaléma Omar Ibn-Khatib odkryl původní skálu a nechal postavit v její blízkosti mešitu. Kalif Abd al-Malik toto místo později prohlásil za poutní místo muslimů. Tady mělo dojít k Mohamedově noční jízdě. Probudil ho archanděl Gabriel a okřídlený kůň jej dovezl do Jeruzaléma. Skála prý chtěla skočit za ním, ale Gabriel ji zadržel. Tam směl z vrcholku hory Moria vstoupit na nebesa a Bůh mu svěřil přikázání islámské víry. Skalní dóm vyznačuje místo, z něhož Mohamed vstoupil na nebesa. Poutníci tu mohou vidět otisk jeho nohy a tři vousy.
Skalní dóm, v podobě, jakou známe dnes, byl postaven v letech 688 až 692, možná i jako záměrný pokus odvrátit poutníky od Mekky . Je to nejstarší dosud zachovaná islámská budova na světě. Přesto byla označena za "neislámskou", protože její tvar vykazuje vlivy rané křesťanské architektury.
Vypráví se, že dóm byl původně ze zlata. Je symbolem posvěcené skály , která je uvnitř. Dóm má průměr 20 metrů, výšku 34 metrů a spočívá na plošině, kterou podpírají kamenné sloupy. Je obklopen dvojitým ochozem osmiúhelného půdorysu. V centru budovy stojí skála a druhá arkádová chodba, která vede kolem ní dokola, umožňuje poutníkům v procesích volně se pohybovat kolem uctívaného předmětu.
Uvnitř jsou překrásné mozaikové vzory , jednoznačně ovlivněné byzantským uměním. Stěny zdobí svazky spisů, které byly už tehdy důležitým islámským dekorativním prvkem. Vnějšek byl původně pokryt skleněnou mozaikou, která však byla v 16. stol. nahrazena islámskými dlaždicemi .
Nápis připomíná zakladatele Skalního dómu kalifa Abd al-Malika z dynastie Omaijadů. Později kalif z dynastie Abbásovců si stavbu dómu přisvojil. Změnil sice na nápisu jméno, ale zapomněl vyměnit datum. To je malým znamením jeho nevěrohodnosti. Je pravděpodobnější, že dóm vybudoval Abd al-Malik. Chrámová hora, na níž Skalní dóm stojí, je tedy místem, které má velký význam pro tři náboženství.
Součástí plošiny někdejšího chrámu je Zeď nářků . V roce 66 po Kr. vypuklo židovské povstání proti Římu a o čtyři roky později zničila římská armáda Jeruzalém. Židé byli zabíjeni a zotročováni. Těm, kteří přežili, bylo zakázáno vrátit se na místo Šalomounova chrámu. Později bylo věřícím dovoleno jednou za rok navštívit zničené místo, aby naříkali. Tato tradice se udržela dodnes, a Zeď nářků je jedním z nejotřesnějších symbolů židovství. Je z obrovských, asi 1,2 metru vysokých kamenných kvádrů
5. srpen 2007
4 017×
658 slov