Sokolovsko

Sokolovsko leží v hornatém koutu severozápadních Čech při hranicích s Německem. I když to na první pohled tak nevypadá, představuje území plné krásy, rozmanitosti, krásné přírody, řady historických památek a pozoruhodností, ale též území plné moderní techniky a významných průmyslových výrob.
Svou rozlohou 754 km2 patří okres Sokolov k nejmenším v České republice. Na jeho území však žije téměř 100 000 obyvatel. Území okresu lze rozdělit do tří základních oblastí, které měly podmíněn svůj vývoj a historii předurčenými přírodními podmínkami a geografickou polohou. Jsou to západní Krušné hory, Slavkovský les a mezi těmito pohořími ležící Sokolovská pánev.
Sokolovsko vždy vynikalo značným přírodním bohatstvím, jehož těžba a zpracování značně ovlivnily celkový charakter regionu a rozvoj jednotlivých průmyslových odvětví. Asi bychom marně hledali na mapě České republiky druhou oblast, kde se na tak malém území nalézají prakticky téměř všechny možné typy těžených surovin. Ať již se jedná o rudy barevných kovů (např. cín, wolfram, měď, olovo, zinek, stříbro, zlato, železo, aj.), energetické zdroje v podobě zásob hnědého uhlí, tradiční nerudní suroviny (kaolín, fluorit, jíly), uranové rudy nebo dokonce i lokality s výskytem drahých kamenů. Nelze zapomenout ani na bohatství relativně běžného kamene, ať již kvalitní suroviny pro stavební průmysl nebo speciální materiály (žuly, čediče, pokryvačské břidlice, aj.). Těžba těchto surovin zcela změnila ráz krajiny z typicky zemědělské oblasti s rozvinutým obilnářstvím, chmelařstvím, ovocnářstvím a pastevectvím na krajinu výrazně průmyslovou.
Omezování těžby některých surovin v historickém vývoji znamenalo hledat a postupně zajistit novou obživu pro zdejší obyvatelstvo. Tak se zde v průběhu času rozvíjí pestrá škála řemesel, manufakturních a později i továrních výrob. Mezi nejtypičtější je možné zařadit cínařství, železářství, produkci porcelánu a skla, výrobu hudebních nástrojů, textilní průmysl, strojírenství, aj. Průmyslový charakter odvíjí ve své podstatě stavební vývoj a vzhled městských center i jejich okolí.
Postupně se objevují ekologické problémy, které se nám však v současnosti daří pomalu odstraňovat. Tuto daň moderní době nám však i dnes zcela vyvažují a pomáhají překonat neopakovatelné kouzelné přírodní scenérie, zákoutí a krásná údolí ve Slavkovském lese a v západní části Krušných hor. Tato místa jsou opravdovou oázou klidu, odpočinku i ukázkou neporušené přírody a mohou tak nenahraditelně sloužit pro zimní i letní rekreaci, ale bohužel některá sídla v průběhu doby i vlivem těžby surovin, odsunem německého obyvatelstva nebo vznikem vojenského újezdu Císařský les zanikla.

Sokolov – poloha: leží při soutoku řek Ohře a Svatavy
je to průmyslové centrum v lázeňském trojúhelníku Karlovy Vary – Mariánské Lázně – Františkovy Lázně

V roce 1946 došlo k výraznému úbytku obyvatel, především jako následek vysídlení zhruba 80% původních obyvatel německé národnosti.V současné době má Sokolov více jak 26 500 obyvatel.Jejich průměrný věk není vyšší jak 36 let.

Chodov - Chodov patří k lokalitám Sokolovska s nejstaršími historicky doloženými počátky. Do počátku 19. století vyrostl Chodov v ekonomické středisko průmyslové oblasti mezi Sokolovem a Karlovými Vary s bohatým společenským a kulturním životem. Důsledky druhé světové války přinesly změny ve složení obyvatelstva Chodova.Na místo vystěhovalé většiny německých obyvatel sem přišli lidé české, slovenské i dalších národností, aby se podíleli na rozvoji základů moderního města.

Kraslice - Pro Kraslice se stala v minulém století typickou textilní výroba, zejména krajkářství. Již v roce 1802 vznikla ve městě jedna z nejstarších přádelen bavlny u nás. Roku 1813 zde existovala jedna z prvních odborných krajkářských škol. V roce 1910 bylo ve městě deset textilních závodů; továrna na samety a plyše byla největší svého druhu v Rakousko-Uhersku. Kraslice prosluly i tovární výrobou dřevěných a plechových hraček.
Ve městě je rozšířeno malování kraslic.

Horní Slavkov - Nachází se v severní polovině území Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les.
Přestože chráněná krajinná oblast leží mezi turisticky velice navštěvovanými lázeňskými městy, je její centrální část velmi řídce osídlena, a proto i zde ještě existují zachovány nejcennější přírodní prvky rostlinných společenstev, které tvoří vhodné prostředí pro vzácnou květenu a to jak v rašeliništích, tak i v horských vrchovištích.

Loket - Do katastru obce patří důležitá dopravní tepna - most přes vodní nádrž Želivka - Švihov, dlouhý 306m, stojící na 65m vysokých pilířích, který spojuje osady Brzotice a Bezděkov.
Hrad Loket

Nové Sedlo - Od malebného historického Lokte se rozprostírá až k úpatí Krušných hor východní část Sokolovské pánve. V jejím středu se nachází město Nové Sedlo. Plochu města v krajině vystihuje již jeho název, který je odvozen od popisu místa v teréní proláklině nazývané přeneseně sedlo.
Poprvé je Nové Sedlo uváděno v písemných pramenech roku 1397. Ves, ležící nedaleko hlavní cesty, byla těžce postižena husitskými válkami, když tudy táhla husitská a křižácká vojska. V 16. století vlastní velkou část obce Sebastian Thüssel z Taltitz, později se koupěmi dostává Nové Sedlo do vlastnictví města Lokte. V polovině 19. století se stává samostatnou obcí. Roku 1899 bylo povýšeno na městys a byl mu udělen znak. V téže době nastává rozvoj obce.
Město Nové Sedlo leží v nadmořské výšce od 440 m do 484 m, což je nejvyšší bod Chodovské pánve - Pískový vrch.
Vodu z území odvádí Loučský potok, který se vlévá před Loktem do řeky Ohře. Přítokem je malý Novosedelský potok, odvodňující střední část města.
Nové Sedlo je vysoce průmyslové město. Je známé výrobou obalového skla ze závodu Avirunion a.s. Teplice, těžbou uhlí ze závodu družba Sokolovská uhelná a.s. a výrobou porcelánu Leander1946 Loučky. Ve městě je velké seřaďovací nádraží, sloužící k přepravě uhlí.
K zajímavostem města patří kostel Nanebevstoupení Páně z roku 1904.

Oloví - První nalezená zmínka o Oloví (Bleistadt) pochází z r.1523. Za svůj vznik i jméno vděčí olověné rudě. Doly patřily k hartenberskému panství. Teprve v 16. století se staly majetkem královským. R.1558 bylo Oloví rozhodnutím císaře Ferdinanda I. povýšeno na královské svobodné město.
V roce 1865 byla těžba olověné rudy zcela zastavena. Neutěšenou hospodářskou situaci částečně vyřešila výroba paličkovaných krajek, perleťových knoflíků a zpracování dřeva. Roku 1875 protkala údolí Svatavy železniční trať z tehdejšího Falknova (Sokolova) do Kraslic.
Druhé období rozkvětu obce je spojeno se vznikem První české akciové společnosti na výrobu skla. Od té doby se zde vyrábí sklo tabulové. S rozvojem výroby skla začíná, v oblasti dříve ryze německé, osídlování obce národnosti českou.