-rozloha: 504 780 km2
-obyvatelstvo: 39 134 000 (72% Španělé, 16% Katalánci, 8% Galicijci a 2% Baskové)
-hlavní město: Madrid (3 041 000 obyvatel)
-jazyky: kastilská španělština(úřední), katalánština, galicijština a baskičtina
-náboženství: 96% římských katolíků, 3% bez vyznání a 1% ostaní
-měna: EURO
Barvy španělské vlajky navazují na znak aragonského království z 12. století. Současná úprava, při níž je ústřední žlutý pruh dvakrát širší než červené pruhy na okrajích, byla přijat v roce 1938 během španělské občanské války.
Španělské království je druhou největší zemí západní Evropy, hned po Francii. Dělí se s Portugalskem o Pyrenejský poloostrov. Většina území Španělska se rozkládá na rozsáhlé náhorní plošině Meseta. Nad ní však vyčnívají horská pásma Sierra Morena a Sierra Nevada. Na severu se tyčí Kantaberské pohoří (Cordillera Cantabrica) a vysoké Pyreneje, tvořící hranici s Francií. Nejvyšší vrchol Španělska však leží na jihovýchodě v Sieře Nevadě (Mulhacén 3478m). Španělsko má také úrodné pobřeží roviny a nížiny v povodí řekk Erba na severovýchodě a Guadalquiviru na jihozápadě. Ke Španělsku patří rovněž Baleárské ostrovy ve Středozemním moři a Kanárské ostrovy u severovýchodního pobřeží Afriky.
Madrid v srdi Španělska má horká léta, ale studené zimy, kde teploty klesají pod bor mrazu. Sníh pokrývá nejvyšší vrcholy horstev v Mesetě. Pobřeží nížiny mají horká, suchá léta a mírné zimy. Většina srážek (např. v přístavu Málaga naprší 474 mm za rok) se soustřeďuje do zimních měsíců. Málaga má typické středomořské podnebí a je střediskem turistického ruchu.
Většina původních španělských lesů byla již dávno vymýcena. Nyní rostou lesy jen na horských svazích a nepravidelné porosty se nacházejíi v jiných oblastech. Velké plochy pokrývají travnaté a křovinaté porosty.
Prvními obyvateli Španělska byli Iberové, kteří začali obchodovat s Féničany z východního Středomoří asi před 3000 lety. Kolem roku 600 př. n. l. založili Řekové na území Španělska obchodní stanice. Od 7. stol. př. n. l. začalo do oblasti pronikat Kartágo, ale později Kartagince vynhali Římané. Španělsko se stalo římskou provincií a dodnes se zde zachovalo mnoho architektonických památek římského původu. Kolem roku 400 n. l. vpadly do Španělska germánské kmeny, ale v roce 711 dobyli Španělsko Arabové. Arabská kultura se ve Španělsku rozvíjela, budovaly se velké mešity a paláce, mnohé z nich stojí dodnes. Od 11. stol. zahájili křesťanští Španělé dlouhý boj proti Maurům. Poslední maurská pevnost ja jihu Španělska, Granada, padla v roce 1492. Ve Španělsku, rozděleném na několik království, hrála v 15. sto. významnou roli Kastílie. Po sňatku Isabely Kastilské s Ferdinandem Aragonským (1469) se vytvořily podmínky pro sjednocení Španělska. V 16. stol. se Španělsko stalo světovou mocností. Na svém vrcholu ovládalo území ve Střední a Jižní Americe, v Africe a na Filipínách. Od konce 16. stol. začala moc Španělska upadat. jeho námořní síly byly zničeny při pokusu o dobytí Anglie (1588), kdy se prakticky polovina španělské Armady ( válečného loďstva) potopila buď v Lamanškém průlivu, nebo při pokusu o obeplutí Skotska. Rostoucí vliv Anglie a Nizozemí na mořích ztížil dopravu uloupeného bohatství v Nového světa a honba za zlatem odčerpávala domácí pracovní síly i finance. Ve 20. stol. již bylo Španělsko chudou zemí. V roce 1931 byla vyhlášena republika, ale po fašistickém povstání, v jehož čele stál generál Francisco Franco y Bahamonde, vypukla občanská válka (1936-39). Republikání byli nakonec poraženi a generál Franco (1892-1975) vládl jako diktátor. Po smrti generála Franka (1975) byla ve Španelsku obnovena monarchie a princ Juan Carlos I. se stal králem.
Ve Španělsku žije několik skupin obyvatelstva, které mají vlastní jazky i kluturu. Některé z nich usilují o získání samosprávy či dokonce samostatnosti. Především jde o Basky na severu, jejichž organizace ETA využívá při boji za nezávislost i teoristické akce. V 70. tech získaly Baskicko i Katalánsko autonomní statut. V září 1998 vyhlásila ETA jednostranné příměří, ale v srpnu 2000 provedla další teoristické akce a pokračovala v nich i na počátku roku 2002.
Vzestup španělské ekonomiky, krutě postižené občanskou válkou, začal v 50. a 60. letech jednak díly růstu turistiky, jednak po rozvoji průmyslu. Od 50. let se Španělsko změnilo z chudé země, závislé na zemědělství, v prosperující průmyslový stát. Na počátku 90. let pracovalo v zemědělství asi 10% obyvatelstva, v průmyslu 35% a v obchodě a ve službách (včetně cestovního ruchu) 55%. Zemědělská půda a pastviny zabírají asi dvě třetiny rozlohy, necelou třetinu tvoří lesy. Najrozšířenějšími plodinami jsou pšenice a ječmen, brambory, citrusy a jiné ovoce, vinná réva a olivy. Významný je také chov ovcí. Španělsko má rozvinutý těžební průmyslo (zejména uhlí a rudy železa). Mezi hlavní hospodářská odvětví patří také automobilový, chemický, textilní, potravinářský a strojírenský průmyslo, výroba cementu a dopravních zařízení.
Španělsko patří mezi pět hlavních světových výrobců automobilů.
24. červenec 2007
7 862×
758 slov
