Středočeský kraj

Středočeský kraj je územně správní jednotkou České republiky. Středočeský kraj jako vyšší územně samosprávný celek byl vytvořen v roce 2000. Na rozdíl od ostatních krajů nemá své sídlo umístěno na vlastním území, ale na území jiného kraje, Hlavního města Prahy. Středočeský kraj se svojí rozlohou řadí k největším krajům a patří mezi čtyři kraje, na jejichž území žije více než 1 milion obyvatel. Jeho rozloha je 11 014 km².

Středočeský kraj leží uprostřed Čech. Kraj obklopuje hlavní město Prahu a dále sousedí na severu s Libereckým krajem, na severovýchodě s Královéhradeckým krajem, na východě s Pardubickým krajem, na jihovýchodě s krajem Vysočina, na jihu s Jihočeským krajem, na jihozápadě s Plzeňským krajem a na severozápadě s Ústeckým krajem.

Povrch a vodstvo

Na území Středočeského kraje se stýkají 3 ze 6 geomorfologických subprovincí provincie Česká vysočina. Jsou to Česká tabule, Českomoravská a Poberounská subprovincie. Mezi nejvyšší pohoří patří Brdy, Středočeská pahorkatina, Hřebeny, Křivoklátská vrchovina či Dolnooharská tabule. Ve Středních Čechách se nenalézají příliš vysoká pohoří. Nejvyšším vrcholem kraje je Brdský Tok (865 m) a nejnižší bod se nachází na Labi u Horních Počápel s nadmořskou výškou 153 m.

Celá oblast patří do úmoří Severního moře, do kterého Labe ústí v Hamburku. Celková plocha povodí je 139 182 km2 . Největší a nejvýznamnější řeky jsou Labe, Vltava, Sázava, Berounka a můžeme jmenovat ještě ty menší: Cidlina a Jizera. Jezera ani rybníky nevynikají rozlohou, největší mezi nimi jsou jezera Probošťák a Lhota, z rybníků to jsou Bucek, Červený, Huťský a Loděnický. Největší přehradní nádrže leží na Vltavě známé jako Vltavská kaskáda. Ta se skládá z nádrží Kamýk a Slapy, která je největší, dále z Vranské, Orlické a Štěchovické přehrady. Další přehrady jsou Suchomastská, Klíčovská a Švihov.

Podnebí

Podnební poměry středních Čech jsou značně závislé na nadmořské výšce a utváření terénu. Celkově však kraj patří do mírně teplé podnební oblasti. Nejtepleji je v dolním Povltaví, v oblasti nízkých nadmořských výšek a nejchladněji v Brdech. Nejvyšší srážky v celoročním průměru kraje zaznamenal Ondřejov, nejnižší Velké Přítočno.

Členění kraje

Kraj je vymezen územím 12 okresů: Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Praha-východ, Praha-západ, Příbram, Rakovník.

Benešov

Město leží 44km jihovýchodně od Prahy. Nedaleko od města se nachází zámek Konopiště, kterému byl Benešov do roku 1800 poddanským městečkem. Je to kulturní a hospodářské středisko, ve kterém žije přibližně 16 000 obyvatel. Průmysl v Benešově je strojírenský, mlékárenský, pivovarnický, pekárenský, masný a průmysl stavebních hmot. V celém okresu žije 93 588 obyvatel v 115 obcích.

Beroun

Beroun leží při soutoku Berounky s Litavkou 15km jihozápadně od Prahy. Žije zde přibližně 23 700 lidí. Beroun je zmiňován od 12.století. Zdejší průmysl je poměrně rozvinutý: hutnický, cementárenský, strojírenský, textilní, potravinářský, pivovarnický, průmysl stavebních hmot.

V Berounském okresu žije 76 182 obyvatel v 86 obcích.

Kladno

V Kladně žije asi 72 600 obyvatel. První zmínky o městě jsou ze začátku 14. století. Kladno leží 20km severozápadně od Prahy. Je to velké průmyslové město, největší město středočeského regionu. Průmysl v Kladně je hlavně těžební, hutnický, energetika, elektrotechnika, polygrafie, strojírenství, průmysl stavebních hmot, mlynářský, masný a dřevozpracující. V Kladenském okresu se nachází 100 obcí a dohromady v nich žije 151 355 lidí.

Kolín

Toto město leží na řece Labi, žije zde 31 000 obyvatel. Kolín byl založen někdy kolem roku 1261 králem Přemyslem Otakarem II. Kolínský průmysl: strojírenský, elektrotechnický, chemický, energetika, polygrafie, textilní prům., stavebních hmot, kožedělný, pivovarnický, cukrovarnický, pekárenský, mlékárenský, mlynářský a masný. V tomto okresu žije 96 279 lidí ve 100 obcích.

Kutná Hora

Kutná Hora leží na rozhraní Kutnohorské plošin a Čáslavské kotliny. Žije zde přibližně 21 600 lidí. V 2. polovině 13. století zde byla zahájena těžba stříbra a současně vznikala osada, která se koncem 13. století městem. Průmysl nejvíce těžební (barevné kovy), strojírenský, hutnický, textilní a oděvní, dřevozpracující, polygrafický, průmysl tabáku, čokolády a cukrovinek.

Od roku 1995 patří Kutná Hora mezi památky UNESCO. Je to hlavně díky chrámu sv. Barbory, unikátnímu dílu pozdně gotické architektury, a katedrále Panny Marie v Sedlci, postavené v 18. století ve slohu barokní gotiky. V Kutnohorském okresu žije v 88 obcích 73 910 obyvatel.

Mělník

Mělník leží na soutoku Vltavy a Labe. Žije tu přibližně 19 500 obyvatel. Město vzniklo ze slovanského hradiště v 10. století. Mělnický průmysl: strojírenský, dřevozpracující, cukrovarnický, pekárenský a mlynářský, masný, energetika (3 elektrárny), vinařství. V tomto okresu se nachází 70 obcí a v nich 95 317 lidí.

Mladá Boleslav

Město leží na řece Jizeře, žije zde 48 500 obyvatel. V 10. století zde vzniklo hradiště, které bylo v roce 1334 povýšeno na město. Průmysl: automobilový (Škoda), strojírenský, dřevozpracující, textilní, masný, mlynářský a pekárenský, cukrovarnický, mlékárenský.

V Mladoboleslavském okresu žije 115 003 obyvatel ve 123 obcích.

Nymburk

Nymburk leží v Nymburské kotlině na řece Labi. Počet obyvatel tohoto města je přibližně 15 500. Nymburk byl založen roku 1276. Průmysl: strojírenský, oděvní, pivovarnický, konzervárenský, mlynářský a pekárenský. V okresu je 90 obcí a v nich žije celkem 84 574 lidí.

Příbram

Město se nachází v Příbramské pahorkatině na řece Litavce. Žije zde 39 300 obyvatel. Příbram vznikla někdy v 1. polovině 13. století. Zdejší průmysl: těžební (rudy neželezných kovů a uranu), hutnický, průmysl stavebních hmot, hračkářský, dřevozpracující, mlékárenský, masný a průmysl nápojů. V Příbramském okresu žije 108 227 obyvatel ve 120 obcích.

Rakovník

Rakovník leží v Kněževeské pahorkatině na Rakovnickém potoce. Žije zde přibližně 17 000 lidí. Město bylo založeno v roce 1386, předtím bylo osadou příslušnou k nedalekému hradu Křivoklátu. Průmysl v Rakovníku je hlavně: strojírenský, chemický, keramický, potravinářský, pivovarnický. V tomto okresu se nachází 85 obcí a dohromady v nich žije 54 457 lidí.

Obyvatelstvo

K 30.9.2005 měl Středočeský kraj 1 154 193 obyvatel. Nejlidnatějším okresem je okres Kladno. Nejméně lidnaté je okres Rakovník.

Doprava

Středočeský kraj patří mezi největší samostatné územně správní celky České republiky. Území kraje má velmi rozsáhlou silniční a železniční síť. V kraji se nachází dálnice a rychlostních komunikace. Přes jeho území vedou historicky radiálně uspořádané hlavní železniční tratě i silniční tranzitní sítě. Své zastoupení zde má i vodní doprava.

Ekonomika

Spojení kraje s hlavním městem, hustá dopravní síť, je pro středočeský kraj velmi výhodné. Kraj je pro Prahu významným zdrojem pracovních sil, doplňuje pražský průmysl, zásobuje Prahu potravinami, poskytuje Praze rekreační možnosti.

Hospodářství

Těžba nerostných surovin: kámen, cihlářské suroviny, černé uhlí (okolí Kladna), vápenec a cementářské suroviny. Největším průmyslovými odvětvími jsou strojírenství, chemie a potravinářství. Škoda Mladá Boleslav se stala podnikem celostátního významu. Je zde zastoupeno i sklářství, keramika a polygrafie. Úpadek zaznamenaly těžba uhlí, ocelářství a kožedělný průmysl. V zemědělství vyniká hlavně pěstování pšenice, ječmene, cukrové řepy, brambor, ovoce, zeleniny a okrasných rostlin. Rozvíjí se pěstování energetických plodin, zejména řepky olejky.

Národní kulturní památky

Karlštejn

Vrcholně gotický hrad byl založen v roce 1348 českým králem a římským císařem Karlem IV. Měl sloužit jako místo pro uložení královských pokladů, především sbírek svatých relikvií a říšských korunovačních klenotů. Na hradě se nachází zcela ojedinělá původní nástěnná výzdoba ze 14.stol., soubor 129 deskových obrazů Mistra Theodorika v Kapli sv. Kříže (největší na světě) a největší portrétní galerie českých panovníků v ČR. Hrad se nachází v národní přírodní rezervaci Karlštejn, pod ním protéká řeka Berounka. Mezi národní kulturní památky patří od roku 1962.

Mezi pozoruhodnosti v okolí Karlštejna patří např. Budňanská skála – zajímavý geologický odkryv zvrásněných vrstev vápenců a břidlic s výskytem zkamenělin; Dub sedmi bratří – památný strom o stáří 350 let; Mořina – velké opuštěné vápencové lomy propojené navzájem podzemními šachtami; Svatý Jan pod Skalou – ves s klášterem a poutním místem u jeskyně legendárního poustevníka Sv. Ivana.

Hrad Křivoklát

Počátky tohoto hradu sahají až do 12. stol. V první polovině 13. století se stal jedním ze sídelních hradů českých králů. Rozsáhlý a velkolepý královský hrad vznikl za vlády Přemysla Otakara II., poté byl přestavěn Václavem IV. a Ludvíkem Jagellonským. Hrad Křivoklát mnohokrát v historii poškodily požáry. Hořelo zde každých 200 let. Roku 1422 byl hrad poškozen požárem poprvé. Poslední požár jej postihl roku 1826. Po tomto velkém požáru byl v roce 1929 restaurován do dnešní podoby. Nachází se v CHKO Křivoklátsko. Národní kulturní památkou se stal v roce 1989.

Kutná Hora

Na seznamu UNESCO je zapsáno historické jádro Kutné Hory s gotickým chrámem svaté Barbory a kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci. Centrum Kutné Hory nabízí řadu gotických, renesančních a barokních domů. K dalším významným památkám patří také Vlašský dvůr, který býval mincovnou, pozdně gotický měšťanský Kamenný dům, gotický kostel sv. Jakuba, Jezuitská kolej nebo klášter řádu sv. Voršily. Dominantou města je pozdně gotický katedrální chrám sv. Barbory. Byl založen již roku 1388 a prvním stavitelem chrámu byl Jan Parléř, syn stavitele chrámu sv. Víta v Praze Petra Parléře. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci byl založen kolem roku 995 a je nejstarším cisterciáckým klášterem v Čechách. Bohatství Kutné Hory umožnilo, aby byl v letech 1280 až 1320 na místě klášterního kostela postaven monumentální pětilodní chrám Nanebevzetí Panny Marie. Poté měl kostel podobnou historii jako chrám sv. Barbory a také v 17. století prošel barokní přestavbou.

Levý Hradec

Jedná se o staré přemyslovské hradiště, které se nachází nedaleko Roztok u Prahy. Dnes se zde nachází kostel sv. Klimenta, jehož předchůdce, původní kostel sv. Klimenta, tu založil v 9. století kníže Bořivoj, 1. známý kníže z rodu Přemyslovců. V roce 1978 byl zapsán na seznam NKP.

Lidice

Malá obec na Kladensku, která byla 10.6.1942 vypálena německými nacisty. V roce 1945 byla 300m od původních Lidic postavena nová vesnice se stejným jménem, Lidice. Lidice jsou od roku 1962 na seznamu NKP.

Průhonický park

Zámecký park u zámku Průhonice je jeden z nejvýznamnějších zámeckých parků v Česku. Průhonický park založil majitel zámku a panství Průhonice hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca roku 1885 a budoval jej prakticky až do své smrti roku 1936. Hrabě Silva-Tarouca využil členité údolí potoku Botiče, jeho rybníky i původní porosty s domácími dřevinami. Ty pak obohatil množstvím cizokrajných dřevin. Park doplnil průhledy, vyhlídkami i volnými loukami. Na skalnatých partiích nad Botičem vybudoval rozlehlé Alpinum. Mimo významu umělecko-historického je park cenný i dendrologicky jako sbírka domácích a introdukovaných rostlin. K Průhonickému parku patří také sbírka šišek. Celková rozloha parku je 250 ha, délka parkových cest je cca 23 km.

Blaník

Blaník je legendární český vrch spjatý pověstmi o blanických rytířích. Masiv Blaníku tvoří dva zalesněné skalnaté vrchy Velký Blaník a Malý Blaník. Velký Blaník je charakteristickým bodem rozsáhlé zvlněné krajiny, která tvoří přechod mezi Středočeskou pahorkatinou a Českomoravskou vrchovinou. Blaník je součástí chráněné krajinné oblasti CHKO Blaník (z r. 1981, 40 km2). Pod kopci se nachází obec Louňovice pod Blaníkem a protéká řeka Blanice.

Na vrcholu stojí 30m dřevěná rozhledna z roku 1940 ve tvaru husitské hlásky. Lze z ní shlédnout nejen blízké okolí, západním směrem podstatnou část Středočeské pahorkatiny, nazývanou Českou Sibiří, západním vrcholy Českomoravské vvysočiny s dominujícímm Strážištěm, severně město Vlašim a Posázaví, ale při optimální viditelnosti je možno jihovýchodním směrem dohlédnout až vrcholů Šumavy a na severovýchodě spatřit Prahu.

Na Malém Blaníku se nachází zřícenina starobylé poutní kaple svaté Máří Magdaleny. Stavba byla dokončena v roce 1753, zrušena pak v roce 1783 nařízením císaře Josefa II.. Uprostřed zříceniny dnes roste obrovský smrk, kterému se říká „Mnich“. Ve středověku zde stál hrad.

Blaník je opředen mnoha nejrůznějšími pověstmi, z nichž některé mají původ zřejmě již v keltských dobách. Hlavní legenda vznikla patrně v 15. století mezi prostými lidmi na základě události, kdy bylo podivuhodným až zázračným způsobem na jihovýchodním úpatí Blaníka, u vesnice Býkovice, poraženo nepřátelské vojsko.

Obsah pověsti: Uvnitř hory odpočívá vojsko, které čeká, až bude českému národu nejhůře. Jeho velitelem je sám světec a patron země České svatý Václav. Ve chvíli, kdy bude naše vlast v největší tísni, zazelená se suchý dub na Blaníku a pramen pod ním vydá tolik vody, že studánku přeplní a voda poteče až po stráni dolů. Pak se v hoře otevře tzv. Veřejová skála, rytíři uvnitř se probudí z hlubokého spánku a pod vedením patrona české země vyrazí proti nepřátelům, porazí je a v Čechách nastane opět klid a mír.

Pozornost Blaníku a legendě o svatováclavskému vojsku přineslo národní obrození, putování lidu na Blaník má však ještě starší tradici. Od roku 1989 se zde pravidelně pořádají Svatováclavské slavnosti, kdy na svůj svátek sjíždí z Velkého Blaníku na bílem koni Sv.Václav s doprovodem svých vojáků na louňovické náměstí, kde se konají vlastní oslavy.

Chráněné krajinné oblasti

Český kras

CHKO Český kras byla vyhlášena 12.4.1972. Rozkládá se na 128km2 (12838ha) v okresech Praha, Praha-západ, Beroun. Na jejím území se nachází 18 malých chráněných území o celkové rozloze 2842ha.

CHKO Český kras leží na území Karlštejnské pahorkatiny, která je součástí Brdské vrchoviny a v menší míře do ní zasahuje Chotečská plošina. V Českém krase jsou četné krasové jevy, jak povrchové, např. kaňonovité údolí Berounky, Kačáku, Budňanského a Bubovického potoka, tak i podzemní. Nejznámějším podzemním krasovým jevem jsou Koněpruské jeskyně na Zlatém koni s celkovou délkou chodeb přes 2km. Koněpruské jeskyně jsou nejdelší jeskynní systém v Čechách. Jedná se o rozsáhlé třípatrový jeskynní systém budovaný z vápence s rozdílem asi 70m mezi jednotlivými patry. Střední patro bylo objeveno v roce 1950. Koněpruské jeskyně byly zpřístupněny v roce 1959.

V rezervaci Český kras roste zhruba 30 druhů stromových dřevin a přibližně stejný počet keřů, dále 73 druhů bylin a 7 druhů hub. Ze živočichů se tu nachází přes 100 druhů měkkýšů, přibližně 70 druhů plžů, 1390 druhů motýlů, 9 druhů ryb, 17 druhů netopýrů, dále různí hlodavci, vodní ptáci, drobné šelmy, a další.

Hlavním posláním této CHKO je ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a jejích typických znaků i zdrojů a vytváření životního prostředí.

Kokořínsko

Chráněná krajinná oblast Kokořínsko se rozkládá na území celkem 265 km2 v okresech Mělník, Česká lípa a Litoměřice, zhruba v rozmezí 40 až 80 km severozápadně od Prahy.

Jedná se o turisticky velmi atraktivní oblast s možnostmi rekreačního vyžití od turistiky přes cykloturistiku až k projížďkám na koních v přírodě. V celé oblasti jsou velmi zajímavé skalní útvary, tzv. skalní města, která se vyvinula postupným zvětráváním skalních plošin. Přibližně 60% území Kokořínska tvoří lesy. Na plošinách, které jsou pokryty vrstvou spraše, se vytvořily kvalitní půdy zemědělsky využívané (převažuje pěstování obilnin, kukuřice, cukrovky). Nezalesněné okraje plošin pokrývají travnaté porosty místy zarůstající křovinami.

Chráněná krajinná oblast Kokořínsko byla vyhlášená v roce 1976. Zahrnuje 5 přírodních rezervací a 17 přírodních památek.

Dominantou Kokořínska je hrad Kokořín. Hrad dal ve druhé čtvrtině 14. století postavit Hynek Berka z Dubé, jemuž již patrně nepostačovala tvrz nad západními skalními srázy kokořínského údolí, zčásti vytesaná ve skále. Majitelé panství obývali hrad nejpozději do prvního nebo druhého desetiletí 16. století. Od té doby byl vystaven ničivé síle přírody i nezodpovědných lidí, až se z něj do 1. poloviny 19. století stala zřícenina. Tu si spolu s celou zdejší dramaticky působící krajinou oblíbili romantičtí umělci, např. malíři Antonín Mánes a Max Pirner, básník Karel Hynek Mácha aj. V roce 1894 Kokořín koupil velkostatkář Václav Špaček, jehož syn Jan dal hrad v letech 1911 - 1918 nákladně obnovit a upravit pro návštěvnický provoz. Kokořín je od roku 1950 vlastnictvím státu. V letech 1974 - 1981 byl hrad celkově opraven a technicky přizpůsoben modernímu návštěvnickému provozu. Ve vnitřních prostorách hradu jsou sbírky dobového nábytku, expozice českého romantického umění a památník K. H. Máchy.

Křivoklátsko

Křivoklátsko patří od 1.3.1977 na seznam biosférických rezervací UNESCO. Chráněnou krajinnou oblastí bylo vyhlášeno v roce 1978.

Tato CHKO se rozkládá na ploše 630 km2 a na jejím území se nachází 4 národní přírodní rezervace, 15 přírodních rezervací a 5 přírodních památek. Většina území je součástí Křivoklátské vrchoviny, na severovýchodě zasahuje Plaské pahorkatiny. Nejnižším bodem je údolí Berounky, nejvyšším bodem je Těchovín na jihozápadě. Více než 63% území pokrývají listnaté a smíšené lesy. Roste tu mnoho druhů cévnatých rostlin, lesy tvoří převážně duby a buky. Nachází se tu 14 vzácných a ohrožených rostlinných společenstev a 61 druhů rostlin ze zákona zvláště chráněných. Žije zde mnoho druhů hmyzu, ryb, ptáků, plazů, ze savců hlavně hlodavci, ale žije zde i vlk, vydra říční a rys.

Křivoklátské hrady a zámky jsou: hrad Křivoklát z r. 1230, hrad Točník z konce 14.stol., hrad Žebrák z 2. pol. 13. stol., zřícenina hradu Krakovec z roku 1381 a zámek Lány.

Český ráj

Chráněná krajinná oblast Český ráj byla vyhlášena v roce 1955 na území okresů Semily, Mladá Boleslav a Jičín. Patří mezi nejstarší chráněné krajinné oblasti ČR - Českého ráje se podařílo pro tuto oblast získat statut geoparku UNESCO. Celková plocha oblasti je 1800 km².

Geoparkem je nazývána oblast, která zahrnuje geologicky a esteticky významné lokality. Důležitá je její jedinečnost a vzácnost jako zdroj vzdělání a poznání. Geopark má své vymezené hranice a v určené oblasti by mělo docházet ve spolupráci s místními podniky, samosprávami i jednotlivci k propagaci geologického dědictví a k celkovému regionálnímu rozvoji. Vedle geologických hodnot jsou důležité i kulturní a ekologické fenomény, archeologické a historické památky významné z celoevropského hlediska. Logického rozvoje turismu lze s úspěchem využít pro hospodářský rozvoji oblasti. Geopark spojuje propagaci geologického a přírodního dědictví s regionálním rozvojem.

Geopark UNESCO Český ráj zahrnuje i území mimo CHKO Český ráj např. Boskovské jeskyně nebo Novou Paku na Jičínsku. Díky začlenění do sítě geoparků se očekává rozvoj turistiky a cestovního ruchu. Měl by se usnadnit i přístup k dotacím z evropských fondů. Zařazení na seznam geoparků UNESCO ale není trvalé a Český ráj bude muset své místo obhajovat každé tři roky!

V Českém ráji se nachází řada historických a kulturních památek. Zámky Dětenice, Hrubý Rohozec, Hrubá Skála, Humprecht, Jičín, Kamenice, Mnichovo Hradiště, Staré Hrady a Sychrov. Hrady a zříceniny Brada, Bradlec, Drábské světničky, Frýdštejn, Chlum, Kavčiny, Kost, Kozlov, Kumburk, Pařez, Rotštejn, Trosky, Valdštejn, Valečov, Veliš, Vranov, Zásadka, Zbirohy. K vzácně dochovaným památkám patří Dlaskův statek v Dolánkách u Turnova, Bičíkův a Holanův statek v obci Příšovice, Boučkův statek na Malé Skále, Karlov v Lomnici nad Popelkou, Kopicův statek na Hruboskalské plošině u Valdštejna, Šolcův statek, Studeňany.