Strojírenský průmysl ČR

Strojírenský průmysl byl již před druhou světovou válkou nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím Československa. Už ve 30. letech minulého století patřilo Československo mezi 10 nejvýznamnějších strojírenských států na světě a toto postavení si zachovalo až do 80. let, přičemž každý z ostatních devíti států s větší strojírenskou výrobou měl i větší počet obyvatel.

Již při prvním nahlédnutí do mapy průmyslu České republiky je patrné, že jsou strojírenské závody rozptýleny po celé republice. Strojírenský průmysl má vedle průmyslu potravinářského a textilního největší územní rozptyl výrobních jednotek.

Strojírenství zahrnuje velké množství oborů v různě velkých závodech. Výrobně navazují nejen na hutní základnu, ale i vzájemně je mezi nimi často velká propojenost.

Všechna velká strojírenská střediska leží na dopravních tepnách, která umožňují přemísťování materiálů, výrobků a dojíždění lidí do zaměstnání.

Strojírenské obory, které mají úzkou návaznost na jiná průmyslová odvětví, jsou umístěny v jejích blízkosti – textilní, dopravní a chemické strojírenství. V období po druhé světové válce se zakládaly nové strojírenské závody (většinou elektrotechnické) tam, kde byl nedostatek pracovních příležitostí. Strojírenský průmysl tu byl činitelem sociálním, poskytoval možnosti k vyrovnání životní úrovně obyvatelstva v neprůmyslových nebo jen málo či jednostranně vyvinutých průmyslových oblastech (spotřební průmysl). Proto také určité obory investičního strojírenství, tj. závody vybavující stroji některé jiné průmyslové závody, nacházíme většinou v místech, kde je toto spotřební odvětví rozvinuto: potravinářské strojírenství je u potravinářských závodů, dopravní strojírenství v dopravních střediscích atd.

U mnoha strojírenských výrob se uplatňuje dlouhá výrobní tradice. Strojírenský průmysl neznehodnocuje životní prostředí a navíc svými výrobky může dokonce přispět k řešení problémů týkajících se životního prostředí.

Strojírenský průmysl jako nejsilnější odvětví našeho průmyslu s největším počtem pracovníků výrazně ovlivňuje hospodářský význam oblasti.

Strojírenská výroba je v České republice nejvíce soustředěna ve středních Čechách a v Praze, v Brně a okolí, v oblasti Ostravy a na střední Moravě mezi Přerovem, Olomoucí, Vsetínem a Zlínem. K dalším střediskům strojírenství patří Mladá Boleslav, Plzeň a okolí, Pardubice, Hradec Králové a v severních Čechách Liberec a Jablonec nad Nisou.

Největší podíl na celkové strojírenské výrobě mají obory:
• dopravní strojírenství
• výroba strojů a zařízení pro průmysl
• elektrotechnika a elektronika (mnoho podniků z důvodů nekonkurenceschopnosti zaniká, avšak další vznikají, například v Plzni a v Hranicích na Moravě).

Těžké strojírenství zajišťuje výrobu základních výrobních prostředků pro vlastní potřebu strojírenství a ostatní odvětví a obory a je rozhodujícím odvětvím strojírenského průmyslu. Těžké strojírenství je výrazně zastoupeno v blízkosti hutí. Závody těžkého strojírenství najdeme na Ostravsku (Vítkovice, Nová huť, Třinecké železárny), v Praze (ČKD Praha), Plzni (Škoda), Hradci Králové (ČKD), Opavě (Ostroj) a Přerově (PSP). Zařízení pro elektrárny se vyrábí v První brněnské strojírně a v Blansku (ČKD).

Největšími výrobci strojů pro chemický průmysl jsou strojírny v Brně (KPS) a Děčíně (Ferox).

Gumárenské stroje se vyrábějí v Komárově u Hořovic (Buzuluk) a v Chodově u Karlových Var (Chodos).

Stroje pro potravinářský průmysl vyrábějí v Hradci Králové (konzervárny, sladovny, pivovary, lihovary aj.), v Pardubicích ( Prokop – mlýnské stroje) a v Kolíně (Frigera – chladicí zařízení).

Sklářské strojírny jsou v Turnově (Sklostroj). Strojírny pro průmysl celulózy a papíru jsou v Litovli (Papcel).

Textilní strojírenství je převážně soustředěno do oblastí textilní výroby, při níž zpravidla vzniklo. Významným střediskem textilního strojírenství je Liberecko (SVV Elitex Liberec, Elitex Chrastava – výroba strojů a zařízení pro tkalcovny, pletárny a textilní tiskárny) a Třebíč. Šicí stroje se vyrábí v Brně (Zetina) a Boskovicích (Minerva).

Obuvnické stroje a zařízení se vyrábějí především v centru obuvnického průmyslu – Zlíně (Remont). Koželužské stroje se vyrábí v Krnově (Strojosvit).

Stroje a zařízení pro polygrafický a rozmnožovací průmysl pocházejí z Adamova (Adast) a Dobrušky (Grafitec).

Důležitým oborem strojírenství je výroba obráběcích a tvářecích strojů, které užívají další strojírenské závody ve výrobě – soustruhy, frézky, brusky, lisy apod. Velké závody tohoto oboru jsou ve Zlíně (ZPS), Plzni (Škoda – těžké obráběcí stroje), Sezimově Ústí (Kovosvit) Kuřimi (Tos).

Tvářecí stroje jako hydraulické lisy, buchary apod. se vyrábějí hlavně v Brně (Šmeral) a ve Žďáru nad Sázavou (Žďas).

Výroba čerpacích zařízení je soustředěna do několika závodů s tradiční výrobou na střední Moravě v Olomouci a okolí, Olomouc – Lutín a Hranice na Moravě. Pro čerpací zařízení je důležitá výroba armatur a potrubí (Severočeská armaturka v Ústí nad Labem a Jihomoravská armaturka v Hodoníně).

Hlavním výrobcem vzduchotechniky jsou závody v Milevsku (ZVVZ).

Ve starých strojírenských střediscích doplňují závody silnoproudé elektrotechniky základní obory těžkého strojírenství v Praze (Elektropřístroj, Závody elektrotechnických zařízení) a v Plzni (Škoda). Na střední Moravě se rozvíjí elektrotechnická výroba ve Vsetíně (TES) a v Mohelnici (MEZ).

K silnoproudé elektronice se počítá také výroba kabelů a vodičů, která je soustředěna v Kladně (Kablo).

Slaboproudá elektrotechnika je odvětví poměrně mladé se závody rozptýlenými po celé republice. Drobná a jemná práce v čistém prostředí, s většími nároky na práci než na množství materiálu poskytuje zaměstnání především ženám. Největší zaměstnanost je v několika závodech Tesla v Praze (Hloubětín, Karlín, Vršovice, Holešovice). Televizory se vyrábí v Rožnově pod Radhoštěm (Tesla Television), zabezpečovací zařízení v Lanškrouně (Tesla), rozvaděče v Kolíně (Tesla), radary v Pardubicích (Tesla) a speciální lékařské přístroje ve Valašském Meziříčí (Tesla).

Do přesného strojírenství patří výroba průmyslové automatizace a měřících přístrojů (Metra Blansko, Regula Praha, ZPA Trutnov, ZPA Brno, Somet Teplice), samočinných počítačů, strojů na zpracování informací, fotopřístrojů (Meopta Přerov), kinopřístrojů, hodinek (Chronotechna Šternberk), zbraní (Zbrojovka Brno, Česká Zbrojovka Uherský Brod) a kancelářských strojů. Přístroje zdravotnické techniky se vyrábí v Praze (Chirana).

Dlouhou tradici má v České republice dopravní strojírenství. Elektrické lokomotivy se vyrábí v Plzni (Škoda), motorové v Praze (ČKD) a vagóny ve Studénce a v Ostravě (ČKD Vagónka).
Na výrobě automobilů se podílejí svými výrobky desítky závodů. Naše největší automobilka je v Mladé Boleslavi (Škoda Auto). Osobní auta se montují i ve Vrchlabí a Kvasinách (Škoda). Nákladní automobily se vyrábí v Kopřivnici (Tatra), Liberci a Mnichově Hradišti (Škoda Liaz) a Praze (Daewoo Avia). Autobusy se montují ve Vysokém Mýtě (Karosa), tramvaje a metro v Praze (Škoda), Trolejbusy v Ostrově nad Ohří (Škoda), motocykly v Divišově (Jawa), letadla v Praze (Aero Letňany), Vodochodech (Aero) a Kunovicích (Let). Velké loděnice jsou v Praze, Mělníku a Děčíně (České loděnice). Výroba traktorů je soustředěná v Brně (Zetor), dopravní vozíky v Děčíně (Desta).

Zemědělské mechanizační prostředky dodávají závody v Pelhřimově a Prostějově(Agrostroj) a Opavě (Ostroj). Pro zemědělství vyrábějí některá zařízení i další strojírenské závody, jako senážní věže ve Vítkovicích, hydraulické nakladače v Humpolci (HSH) a další.

Stavební strojírenství zajišťuje nejen výrobu stavebních strojů, ale též dopravních zařízení pro přemísťování objemných a těžkých stavebních materiálů (Transporta Chrudim). Závody v Novém Městě nad Metují (Stavostroj) se specializují výhradně na stavební a silniční stroje.

Spotřební strojírenství je rozptýleno po celém území republiky. Elektrické spotřebiče se vyrábí v Hlinsku (ETA), pračky ve Fulneku (Romo), elektrické a plynové sporáky v Mariánském údolí u Olomouce (Mora).