Švédsko je jedna z největších a zároveň nejméně lidnatých zemí v Evropě. Opírá své přírodní bohatství o přírodní zdroje a přírodu rozlehlých lesů a nesčetných jezer. Švédsko prožívá již druhé století bez válek, a proto mělo čas věnovat se zvelebování země. Má vysokou životní úroveň a jeden z nejpropracovanějších systémů sociálního zabezpečení na světě a rozlehlé plochy nedotčené přírody. V mnoha ohledech může budit závist.
Jejich ráj, ale není zadarmo, protože Švédové platí jedny z nejvyšších daní na světě. I když jejich příjmy jsou vysoké, sociální zabezpečení přijde draho. Navíc od hospodářského útlumu na konci 80. A na počátku 90.let není Švédsko již schopné poskytovat svým obyvatelům takové sociální vymoženosti, na které byli zvyklí. V roce 1992 přistoupila nová centristicko-pravicová vláda k rozsáhlým škrtům ve výdajích, ke zvýšení daní a k omezení dávek sociálního zabezpečení. Přestože se v roce 1994 vrátila k moci sociální demokracie, rozpočet pro rok 1995 předpokládal rovněž rozsáhlou redukci veřejných výdajů, jež v té době dosahovaly téměř 70% hrubého národního produktu. V roce 1997 byly veřejné výdaje pod kontrolou, ale vysoká nezaměstnanost (13,3%) kazila jinak zdravou hospodářskou situaci země. Svým hlasem pro sociální demokraty se Švédové zároveň vyjádřili ve prospěch členství v Evropské unii. V referendu v listopadu 1994 odsouhlasili vstup země do EU, k němuž došlo v lednu 1995. V té době byla rovněž schválena stavba sedmnáctikilometrového silničního a železničního spojení tunelem a mostem přes Oresund do Dánska, které by mělo být uvedeno do provozu v roce 2000.
Švédsko je rozlehlá a štědrá severská země. Spolu s Norskem leží na Skandinávském poloostrově, a to na jeho východní polovině. Na západě prochází hranice státu zhruba po hřebenech Skandinávských hor a odtud se území zvolna svažuje k východu k Botnickému zálivu. Tato část země bývá označována jako severní Švédsko. Jižní Švédsko se táhne od Uppsalského výběžku na jih a tvoří je Jihošvédská vrchovina a pásmo jezerních nížin s největšími jezery Vanern, Vattern a Malaren. Pobřeží jižního Švédska je nízké a ploché včetně nejjižnějšího výběžku Skane. Součástí Švédska jsou i dva rozlehlé ostrovy v Baltském moři-Oland a Gotland. Skandinávské hory i švédské pobřežní a jižní roviny silně modelovaly ledovce, které ve svazích hor vyhloubily široká údolí a pokryly většinu území ledovcovými uloženinami – morénami , jež tvoří typické valy a kopečky. Také skandinávská jezera, zabírající 8,5% plochy země,jsou ledovcového původu, stejně jako malebné shluky ostrůvků šéry (skargard) v jižních jezerech i podél celého pobřeží. Hřbety Skandinávských hor jsou dosud zaledněny malými karovými a údolními ledovci, kterých je přes 200 a leží především na severu země v okolí nejvyšší hory Švédska Kebnekaise (2111m). Nesmírná hmotnost kontinentálního ledovce, jenž zde ustoupil teprve před 12000 lety, zatížila území a zatlačila je částečně pod mořskou hladinu. V současnosti se osvobozená země znova zvedá-na severu Botnického zálivu se břehy zvedají o 1m za století, na jihu u Goteborgu o 20cm za století. Ostrůvky v moři se postupně zvětšují, až se nakonec připojí k pevnině.
Úzký a nápadně protáhlý tvar Švédska v poledníkovém směru a v délce území kolem 1600km ovlivňuje i charakter podnebí, které navíc podléhá vlivu nadmořské výšky. Severní Švédsko má podnebí kontinentální s velkými teplotními výkyvy a navíc dosti suché, protože leží v deštném stínu Skandinávských hor. Jelikož území Švédska zasahuje až za polární kruh, léto bývá nejen suché a relativně teplé, ale i krátké. Na severu trvá pouze čtyři měsíce. Krátké léto však vyvažují „bílé noci“, nebo také „půlnoční slunce“, které v červnu a červenci vůbec nezapadá. Zimy jsou naproti tomu mrazivé a podobné mnohatýdenní noci, osvětlované pouze polární září. V jižním Švédsku je mírné přímořské podnebí s hojnějšími dešťovými srážkami. Vegetace odpovídá podnebí a charakteru krajiny. Jedině nížinné jižní Švédsko je vhodné pro zemědělství, a proto tam můžeme vidět pole a kosené louky, které se na vrchovině střídají se smíšenými lesy. Severní Švédsko, jak nížinné podél Botnického zálivu, tak hornaté směrem na západ, porůstají především lesy-smrkové a borové s příměsí břízy, která je národním stromem. Nad hranicí lesa směrem na sever a do vyšších nadmořských výšek roste bezlesá tundra, jež se v létě promění v pestrou mozaiku rašelinišť,lišejníků a mechů, kterými prorůstá suchopýr, plané květiny a keříky morušek, borůvek a lesních jahod.
Švédské lesy dnes patří k nejlépe udržovaným na světě. Ročně se více stromů vysazuje než kácí, a dokonce byly vysušeny a zalesněny některé bažinaté oblasti. V zemi jsou zachovány rozsáhlé plochy původní přírody, kde hnízdí hejna stěhovavých ptáků a žijí medvědi, sobi, losi a jelení zvěř. V zemi se chová na 270000 sobů, kteří tráví léta na vřesovištích a zimy v lesích. Tato početná stáda však svou nadměrnou pastvou lesy ohrožují.
Ve Švédsku se voda a pevnina mnohde prolínají. Podél pobřeží se táhnou větší i menší souostroví, zejména v okolí Stockholmu. Ovšem skalnaté a bouřemi bičované ostrovy při západním pobřeží Botnického zálivu, které se stále ještě zvedá tlakem způsobeným poslední dobou ledovou a kde se stále objevují nové ostrovy, skalnaté ostrůvky a mělčiny. O strovy jsou i na vnitrozemských jezerech, z nichž Vanern Vattern patří k největším v Evropě. Vodnaté řeky mají horský charakter a jsou typické svými vodopády, peřejemi a proudy. Nejkrásnější řeky tečou v Norrlandu, tedy v severní části země. Pramení tam ve vysoce položených jezerech podél norských hranic a stékají rovnoběžnými údolími do Botnického zálivu. Jsou na nich majestátní vodopády, které se využívají na výrobu elektřiny. V jezerech, řekách a okolních mořích žijí sledi, lososi, humři, krabi a pstruzi.
V rozlehlém Švédsku žije kolem 8,5 milionu obyvatel. Zatímco jižní třetina byla vždy hustěji obydlena, na severu zůstávají rozlehlé oblasti takřka liduprázdné. V oblasti Stockholmu žije na 1km2 252 obyvatel, na severu necelých 5.
Důležitým zdrojem příjmů bylo vždy zemědělství, i když dnes zaměstnává pouhá 3% ekonomicky činných obyvatel. Většina švédských farmářů pracuje na vlastní půdě, kterou obdělávají s pomocí členů rodiny a úrodu prodávají prostřednictvím družstev. V severním Švédsku se chovají krávy dojnice. Chov skotu se uplatňuje i na jihu. Zemědělci obdělávají 6,8% povrchu země a pěstují převážně pícniny, obilniny a cukrovku. Farmy na jihu jsou větší než na severu, ale na severu se zase těží výrazně více dřeva. Počet farem je dnes poloviční než v roce 1955 , ale zemědělská výroba přesto vzrostla. Dnes je Švédsko ve výrobě potravin soběstačné.
Hlavním vývozním artiklem zůstává dřevo. Lesnictví je samostatným odvětvím, v minulosti však byla těžba dřeva zimní prací rolníků. Stejně tomu bylo i s hornictvím, zejména v okolí Bergslagenu v jižním Švédsku. Tam se tradičně těžily rudy železa, které se tavily pomocí dřevěného uhlí a ve vodních hamrech se kovalo železo. Zavedení nových výrobních postupů v polovině 19.století přivedlo mnoho malých hutí a sléváren ke krachu. Železářská a ocelářská výroba se pak soustředila do několika měst na severovýchodě země. Tyto nové postupy později uchránily Švédsko před celosvětovým přesycením trhu, jež postihl o mnoho výrobců oceli. Švédsko dnes patří k nejvýznamějším světovým producentům rud železa, které se těží převážně v Kuranavaaře, Luossavaaře a Svappavaaře v Laponsku. Laponská ruda se zpracovává v severském městě Lulea, zatímco nejvýznamější ocelárna na jihu Švédska je v Sandvikenu. Doly v okolí Bolidenu na pobřeží Botnického zálivu skýtají také rudy zinku, stříbra, zlata a mědi. Největší evropský měděný důl ve Falunu byl vytěžen už v 19.století.
Rozvoj průmyslu v 19.století, který přeměnil ocelářství, si vyžádal rovněž přesun zpracování dřeva z malých vodou poháněných pil na horních tocích řek do velkých továren na splavných úsecích vodních toků. Tyto velkokapacitní závody dnes vyrábějí nejrůznější druhy papíru, tapet, laminátů, prefabrikovaných dílů, chemických látek a samozřejmě i zápalky. Historii výroby zápalek je věnována expozice muzea v Jonkopingu.
Švédsko má jen omezená ložiska uhlí a ropy, takže průmyslový rozvoj byl závislý především na rozvoji vodních elektráren. Většina zdrojů vodní energie se však nachází daleko na severu, zatímco nejvyšší poptávka je na jihu. Energetická síť byla později doplněna jadernými elektrárnami a dovozem levné ropy. Odpor obyvatel proti jaderným elektrárnám začal narůstat v polovině 70. let, kdy došlo i k ropné krizi. Provoz jaderných reaktorů by měl být ukončen v roce 2010.
Industrializace začala ve Švédsku poměrně pozdě. Země však převzala ke konci 19. století britské a německé výrobní postupy ocelářského a papírenského průmyslu, které v kombinaci se švédskou šikovností přinesly obdivuhodné výsledky, zejména ve zbrojním průmyslu, což je u tak mírumilovného národa udivující. Alfred Nobel nejdřívevynalezl dynamit a vybudoval průmyslové impérium a teprve potom založil fond, z nehohž se vyplácí cena nesoucí jeho jméno. Muniční továrna Bofors ve středním Švédsku se na celém světě proslavila lehkými automatickými kulomety. Výrazně pozitivněji ovlivnili Švédové design nábytku a domácích potřeb, kde propagovali rovné a jednoduché linie skleněných, porcelánových, textilních a kuchyňských výrobků.
Z dobře koordinovaného energetického programu těžil i těžký průmysl, jehož elektrotechnické a strojírenské výrobky si získaly světovou proslulost. Ve velkých přístavech Goteborg, Malmo a Uddevalla vyrostly velké loděnice, i když pouze goteborské jsou dnes ještě v provozu. Firma Husquarna se na počátku 20. století stala průkopníkem ve výrobě šicích strojů a motocyklů. Švédští konstruktéři automobilů získali světovou proslulost za jedinou generaci. O úspěchu průmyslu svědčí rozsáhlé montážní haly firem Volvo, Saab a Scania. Švédský letecký průmysl (Saab) si získal pověst zejména výrobou jednasedadlových letadel. Jako ve většině zemí jsou úzce specializovaná průmyslová odvětví svázaná s určitými místy: Eskilstuna je proslulá výrobou nožů, Orrefors výrobou skla, Vasteras elektrotechnikou a Boras textilním průmyslem.
Pozdní nástup Švédska na světovou průmyslovou scénu měl jednu velkou výhodu: ve městech nevznikly nouzové dělnické kolonie, kde jinde v Evropě žila první generace průmyslových dělníků. Mnoho švédských měst je velmi starých, ale většinou se mohou pochlubit jen několika historickými budovami, protože většinu starých staveb pohltily požáry. To je ostatně osud všech měst vystavěných ze dřeva. Při jejich rekonstrukci se v půdorysech prosadila švédská záliba v pořádku. Šířka ulic, velikost domovních bloků a veřejných prostranství je přísně regulována. Ve větších městech převažují v centrech činžovní domy, je tam i menší množství věžáků, ale řadové či samostatné domky se zahrádkami naleznete jen na předměstích. Mnoho měst má jen několik tisíc obyvatel a vyrostla často okolo jediného průmyslového podniku či dolu.
Na severu , kde je život na venkově obtížný, pokračuje stěhování obyvatel do měst, a to i z měst na severu do měst na jihu. Na severu je také výrazně vyšší nezaměstnanost. Značné investice do dopravních sítí , dotace průmyslu, zřizování regionálních středisek a platová zvýhodnění situaci sice ulehčují , ale neřeší.
Do určité míry se jedná o problémy malého počtu obyvatel ve velké zemi. Na druhé straně dostatek prostoru umožňuje Švédům uchovat si zvláštní životní styl a zřizovat například tak rozlehlé parky , jakými jsou rezervace Vindelfjallen (4800 km) a národní parky Padjelanta (2010 km , vyhlášený 1962) či 1940km rozlehlý Sareks v Laponsku, který patří k nejstarším v Evropě (vyhlášen 1909). Ve Švédsku je kolem stovky národních parků a chráněných území o celkové ploše asi 17 500 km , což jsou asi 4% území. Téměř každá rodina vlastní automobil, mnoho jich vlastní také motorové či plachetní čluny. Mnoho rodin má chaty, z nichž mnohé jsou využívány i při podzimních lovech a zimním lyžování.
Podobně jako Norové jsou rovněž švédové vášnivými běžkaři. Nejvýznamnější sportovní událostí zimy je Vasův běh,na jehož trasu dlouhou 85 km se každoročně vydávají tisíce nadšenců.
Život ve Švédsku značně ovlivňují roční období. Obyvatelé se snaží co nejvíce využít krátkého léta. Školní prázdniny začínají na začátku června a trvají do konce srpna. Národním svátkem je 6. červen , ale vrcholem léta je oslava slunovratu 21. června, kdy ve všech obcích vztyčují vysoký kříž ozdobený zeleným listím, květinami a stuhami a oslavy pokračují celou noc. Při takových příležitostech Švédové vyvěšují svou modrožlutou vlajku . Když se noci začínají prodlužovat , oslavuje se odchod léta srpnovými račími hody.
V listopadu začíná přítmí , které se prodlužuje až do zimního slunovratu, kdy je v jižním Švédsku světlo pouze šest hodin a v severním necelé tři hodiny. Za polárním kruhem se veřejné osvětlení v zimních měsících vůbec nezhasíná. Sněžné pluhy, rozmrazující zařízení a ledoborce jsou v provozu po celé čtyři měsíce.
Každoročně si obyvatelé zpestřují zimní svátky světla. Čtvrtou neděli před Vánocemi se počátkem advent za každým oknem rozsvítí svícen a na náměstích se objeví vánoční stromy. Třináctého prosince se slaví svátek Lucie , kdy se dívky převléknou za patronku světla a na hlavu si posadí korunu s hořícími svíčkami. Chlapci nosí klobouky s hvězdami. Při této příležitosti se popíjí glogg, svařené víno s hořící pálenkou, pečou se perníčky. Na stůl se stavějí figurky trollů s červenými čapkami. Vánoční svátky vrcholí Štědrým dnem, kdy se prostírá švédský stůl, který je tou nejbohatší podobou tradičních švédských smorgasbord.
Nejnižší teploty roku bývají ke konci února, v březnu však již často svítí slunce. Děti mají zimní prázdniny a s prodlužováním dne se v celé zemi organizují místní i národní lyžařské závody. A studenti se začínají připravovat na podvečer prvního máje – Valpuržinu noc, kdy si oblékají bílé kápě a slaví příchod jara.
Nejstarším švédským hospodářským a politickým centrem byla od 6. století Uppsala. Výboje Vikingů probíhaly od 7. století do 9. století a směřovaly hlavně na východ do Ruska a Finska , ale obchodní kontakty Švédové navázali i s Byzancí . Boj o trůn ve 14. Století ukončila takzvaná kalmarská unie všech skandinávských států pod nadvládou Dánska . Za zakladatele novodobého švédského státu je označován Gustav Vasa (1496 – 1560) , který svou vzpourou pomohl Švédsku k nezávislosti. Švédové také úspěšně zasáhli do třicetileté války (1618 – 1648). V jejím posledním měsíci před vestfálským mírem zpustošili tři švédské armády levobřežní Prahu včetně královského hradu. Švédské výboje trvaly až do počátku 19. století. Roku 1818 nastoupil na trůn Karel XIV. Johan, který zahájil švédskou mírovou politiku a jeho nástupci v ní pokračují až do konce 20. století. I v současnosti výrazná většina Švédů podporuje neutralitu své země, i když vláda věnuje značné prostředky na obranu , povinou vojenskou službu a výnosný zbrojní průmysl.
Pokud jde o náboženské vyznání , do kostela chodí sice jen malé procento obyvatel , ale Švédové se nezdráhají platit desátky státní církvi, která používá tuto podporu na údržbu historických budov. Přísná luteránská morálka je ve švédské duši hluboce zakořeněna a z ní pramení i charakteristická švédská kázeň a pracovitost.
Název - Švédské království
Rozloha - 449 964
Obyvatelstvo - 8 843 000
Hlavní město - Stockholm
Politický systém - parlamentní monarchie
Měna – 1 švédská koruna=100ore
Jazyky – švédština, menšinově laponština a finština
Náboženství – křesťané (luteráni 94%)
Zeměděl produkty a suroviny – mléčné výrobky, obilí, brambory cukrovka, dřevo, rudy železa, mědi, zinku, olova, zlata
Hlavní hospodářská odvětví – strojírenství, elektrotechnický, chemický, automobilový a petrochemický průmysl, těžba dřeva,výroba nábytku
Všechno o Zemi – místopisný průvodce světem,z anglického originálu Guide to Places of the World, vydaného v Londýně v r. 1996, přeložil Pavel Červinka a kol. Vydal Reader's Digest Výběr v Praze v r. 1998
22. duben 2008
4 844×
2425 slov
