Švýcarsko

Základní informace

- oficiální název - český: Švýcarská konfederace
- oficiální název - originální: Schweizerische Eidgenossenschaft, Confédération suisse, Confederazione svizzera, Confederaziun svizra
- jazyky: němčina (65 % obyvatel), francouzština (18 %), italština (10 %), rétorománština (1 %)
- náboženství: katolíci (49 %), protestanti (48%)
- státní zřízení: republika
- měna: švýcarský frank (CHF)
- mezinárodní pozn. značka:CH
- počet obyvatel: 7 mil.
- hlavní město (obyvatel): Bern (141 tis.)
- největší město (obyvatel): Curych (380 tis.)
- rozloha: 41 293 km2
- nejvyšší hora: Monte Rosa, 4 634 m n.m.

Státní zřízení:

Švýcarsko je konfederací 23 suverénních kantonů (3 z nich jsou rozděleny na půlkantony). Každý kanton má vlastní parlament, zákony, vládu, rozpočet a dokonce i ústavu. Zákonodárnou moc konfederace představuje dvoukomorový parlament, který je tvořen Radou států (členové pocházejí z jednotlivých kantonů a půlkantonů) a Národní radou (přímo volená). Členové parlamentu jsou voleni na 4 roky. Tyto komory volí prezidenta a nejvyšší výkonný orgán - sedmičlennou Federální radu. Funkční období jejich členů - ministrů - jsou 4 roky.
Zajímavostí je, že volební právo pro švýcarské ženy bylo ustaveno až v roce 1971. (Do té doby volili pouze muži starší 20 let.)
Švýcarsko samo o sobě nemá na poli umění příliš silnou tradici, přestože se zde usazovalo o tvořilo mnoho spisovatelů a umělců z jiných zemí (mezi nimi Voltaire, Byron, Shelley, James Joyce nebo Charlie Chaplin).
Ve středověku byly centrem vědy a umění kláštery. Mezi nimi hrál ve Švýcarsku důležitou roli St. Gallen. Od 16. století dalo Švýcarsko světu mnoho učenců a myslitelů. Například velký humanista Erasmus Rotterdamský (1466 - 1536), reformátor Ulrich Zwingli (1484 - 1531), Jan Kalvín (1509 - 1564), Jean Jacques Rousseau (1712 - 1778), nebo pedagog Johann Heinrich Pestalozzi (1746 - 1827).
V 19. století dosáhli světové úrovně na poli literatury dva spisovatelé: Gottfried Keller (1819 - 1854), představitel realismu, autor Curyšských novel (Züricher Novellen) a románu Zelený Jindřich (Der grüne Heinrich) a Conrad Ferdinand Mayer (1825 - 1898).
Dva švýcarští spisovatelé jsou nositeli Nobelovy ceny za literaturu. Prvním byl představitel naturalismu Carl Friedrich Georg Spitteler (1845 - 1924), autor románu "Konrad der Leutnant". Světový význam má dílo druhého nositele Nobelovy ceny Hermanna Hesse (1877 - 1962). Nejznámější jsou romány Stepní vlk (Der Steppenwolf) a hlavně Hra se skleněnými perlami (Das Glassperlenspiel).
Z novodobých autorů jsou světově proslulí dva dramatici a autoři románů. Friedrich Dürrenmatt (1921 - 1990), jehož nejznámější divadelní hrou je Návštěva staré dámy (Besuch der alten Dame). Max Fischer (1911 - 1991) byl v 50. letech v evropském měřítku jedním z nejrespektovanějších autorů. Jeho nejznámější román Homo Faber z roku 1951 byl i zfilmován. Dalšími jeho díly jsou například drama Andorra nebo román Stiller.
Další osobnosti z oblasti umění:
Konrad Witz (kolem 1390 - 1447), malíř, Paracelsus (1493 - 1447), filozof, přírodovědec, Heinrich Füssli (1741 - 1825), malíř, zástupce preromantismu, Paul Klee (1879 - 1940), malíř, Arthur Honegger (1892 - 1955), hudební skladatel, Paul Hermann Müller (1899 - 1965), objevitel DDT, nositel Nobelovy ceny za medicínu a psychologii.

Historie v datech

Zhruba před 5000 lety ustoupily ledovce, které pokrývaly území dnešního Švýcarska. Tající led zde zanechal spoustu jezer a horských řek, při kterých se začali usazovat lidé.
Od 4. století před n. l. začali do tohoto kraje přicházet Keltové. Konkrétně se jednalo o kmen Helvetů. Od nich je odvozen latinský název Švýcarska - Helvétia. V roce 58 před n. l. se 370 000 Helvetů, hledajících nová území, která by osídlili, utkalo s legionáři G. Julia Caesara. Byli poraženi a tím začala epocha římské nadvlády a kolonializace. Území bylo prvně sjednocené, centrální kontrola však nebyla nijak silná. Římané přinesli kulturu, technologii i náboženství - křesťanství, postavili silnice.
Po rozpadu římské říše se oblast rozdělila na dvě části - východní připadla germánskému kmenu Alemanů a západní Burgundům. Toto rozdělení přetrvalo dodnes v podobě jazykové a kulturní odlišnosti francouzsky a německy hovořících oblastí.
Za Karla Velikého (768 - 814) se celé nynější Švýcarsko stalo součástí Svaté říše římské. Další století ovlivňovaly boje o nadvládu mezi mocnými středověkými rody - Zähringeny, Kyburky a Habsburky. Až do 13. století nebyla oblast jednotná. Habsburkové a Savojský dům v polovině 13. století převládli. 1. srpna 1291 však založily tři oblasti (Uri, Schwyz a Unterwalden) pakt o vzájemné pomoci, který směřoval proti stále rostoucímu vlivu Habsburků. (Od jména Schwyz je odvozen dnešní název "Switzerland".) Tento den, 1. srpen, se ve Švýcarsku slaví jako národní svátek. O boji proti Habsburkům vypráví i známá legenda o Vilému Tellovi, který sestřelil šípem jablko z hlavy svého syna.
Tento pakt vytvořil základ dnešní konfederace. Postupně se k němu přidávaly další oblasti. V následujícím století spojenectví čítalo 8 kantonů sdružených převážně za účelem obrany svojí svrchovanosti. Za burgundských válek (1474 - 1477) slavila konfederace řadu vítězství proti Karlu Smělému - u Grandsonu, u Murtenu, u Nancy. Švýcaři si vydobyli pověsti odvážných a zdatných bojovníků.
V roce 1515 v bitvě u Marignana byla však Švýcarská armáda poražena francouzskými vojsky. Padlo na 12 000 mužů. Smlouva o trvalém míru s Francií, která byla podepsána následujícího roku znamenala konec mocenské politiky Švýcarska a zároveň začátek éry neutrality, kterou se země vyznačuje dodnes. V této době tvořilo konfederaci již 13 kantonů.
Události 15. a 16. století jsou ovlivněny ideály humanismu a protestantskou reformací. K hlavním centrům ve Švýcarsku patřila Basilej (Erasmus Rotterdamský), Curych (Ulrich Zwingli) a Ženeva (Jan Kalvín). Protestantské učení Martina Luthera, Zwingliho i Kalvína se v zemi rychle šířilo, centrální Švýcarsko přesto zůstalo katolické. Vlna reformace a protireformace valící se Evropou s sebou nesla mnoho svárů, násilí i krveprolití na obou stranách i ve Švýcarsku. Konfederace se však přesto dokázala udržet stranou velkých náboženských a politických bojů.
Neutralitu si zachovala i v době třicetileté války (1618 - 1648) díky vybudování federální armády, která svou sílou odradila všechny nepřátele. Po uzavření Vestfálského míru byla uznána nezávislost Švýcarska jako suverénního státu.
Důsledkem Francouzské revoluce 1789 bylo zabrání části území Francouzi a vytvoření tzv. Helvetské republiky. Nová ústava, kterou dal Švýcarsku Napoleon o několik let později přidala ke konfederaci šest nových kantonů. Mnoho odvedenců bojovalo po Napoleonově boku na zahraničních bojištích. Po rozpadu jeho říše obsadili území Rusové, Rakušané a Prusové.
Vídeňský kongres (1815) ustavil tzv. věčnou neutralitu Švýcarska. Zároveň se přidaly poslední kantony a konfederace tak doznala dnešní podoby. Následovaly však další spory mezi katolíky a protestanty. Situace se vyhrotila tak, že se roku 1846 katolické kantony oddělily. Nová ústava z roku 1848 však opět znamenala stabilitu a národní jednotu. Zavedla systém dělby moci mezi orgány místními, kantonálními a federálními, Bern se stal hlavním městem. Dala základ provinčním demokratickým institucím. Tento systém je (s úpravami v roce 1874) platný dodnes.
Švýcarská neutralita zůstala zachována i ve 20. století, kdy stát čelil dvěma světovým válkám. Jediné zapojení do první světové války bylo prostřednictvím Červeného kříže. Síla Švýcarské armády odradila od vpádu dokonce i Adolfa Hitlera. Neutrální postoj s sebou přinesl mnohé politické, ale i hospodářské výhody. Zatímco zbytek Evropy zdevastovaný válečnými škodami podstupoval bolestivý proces obnovy, těžilo Švýcarsko z velmi silné komerční, finanční a průmyslové báze. Přesto na zemi padá stín podezření, že švýcarské banky pomáhali prát nacistům ukořistěné židovské peníze a majetek.
V mezinárodních vztazích si země vydobyla značného respektu. I v průběhu 2. světové války se stala centrem diplomatických aktivit. Dodnes zde sídlí řada mezinárodních organizací. V roce 1863 založil obchodník ze Ženevy Henry Dunant Červený kříž (jeho symbol tvoří Švýcarská vlajka s převrácenými barvami). V Ženevě se zrodili Spojené národy, jejichž nástupcem je OSN, je zde jejich hlavní evropské sídlo. Švýcaři však kvůli své neutralitě členy mezinárodních organizací nejsou.
V poválečné éře byly v evropském kontextu dominantní procesy hospodářské, ale i politické integrace. Švýcarská konfederace je jedním z nemnoha států, které zůstávají ze své vlastní vůle stranou. Švýcarsko odmítlo plné členství v OSN (má statut pozorovatele) i v NATO. V roce 1992 sice byla podána přihláška do Evropské unie a země se stala součástí Evropského hospodářského prostoru, avšak občané přes snahu politiků v referendu členství v EU odmítli. Došlo alespoň k některým ústupkům v oblasti hospodářství, politický postoj konfederace se nemění.

Silniční doprava

Dálnice ve Švýcarsku bývaly značeny Nx, kde N znamenalo "Nationalstrasse", tedy státní silnice a x bylo číslo. Nedávno však došlo ke změně z důvodů harmonizace označení silnic s označením v Evropské unii. Názvy začínají písmenem A (Autobahn německy nebo Autoroute francouzsky). Silnice mezinárodního významu jsou značeny také písmenem E, proto mají některé cesty dva názvy.
K navigaci poslouží lépe obce a města, protože označení silnice je k vidění jen zřídka. Čísla dálnic jsou bílá na zeleném podkladě, čísla hlavních silnic jsou bílá na modrém podkladě a vedlejší silnice jsou označeny černými čísly na bílém.
Švýcarsko je velice motorizovaná země. Má jeden z nevyšších počtů automobilů na 1 000 obyvatel v Evropě. Z toho také vyplývá, že dálnice ve Švýcarsku jsou často (zvlášť v letní a zimní sezóně, kdy do země proudí velké množství turistů) ucpané. Samozřejmě nejhorší situace bývá o víkendech. Nejfrekventovanější je dálnice A1 mezi Curychem a Bernem a zácpy bývají také v Gotthardském tunelu dlouhém skoro 15 km mezi Göschenenem a Airolo. Fronty dosahují délky až 20 kilometrů. Obecně platí, že dostat se přes Alpy si žádá notnou dávku trpělivosti.
Za použití dálnic se ve Švýcarsku platí. Nejsou zde budky s pokladnami jako v některých jiných státech, ale vozidlo musí být označeno nálepkou ("Autobahn Vignette"). Tato nálepka platí jeden kalendářní rok. Na kratší dobu - měsíční nebo týdenní, zatím neexistují. Roční nálepka stojí 50 franků a je k dostání na hranicích, čerpacích stanicích a poštách.
Turista by měl velmi dobře zvážit, zda nepoužije raději dobře fungující hromadnou dopravu (autobusy nebo vlaky a na velkých jezerech i možnost přepravy lodí).

Orientační ceny pohonných hmot u čerpacích stanic:

- bleifrei (u nás natural 95) 1,47 CHF
- bleifrei 98 (natural 98) 1,54 CHF
- diesel 1,58 CHF

Pro bezpečnou jízdu po Švýcarských silnicích potřebujeme znát několik základních věcí z dopravních předpisů. Řidič je nezpůsobilý k jízdě při překročení hranice 0,8 promile alkoholu v krvi. Při dopravní nehodě máme povinnost volat policii pouze v případě, dojde-li ke zranění. Rychlostní limity jsou v obci maximálně 50 km/h, mimo obec 80 km/h, na státních silnicích 100 km/h, na dálnici 120km/h.
Veřejná doprava
Téměř 100 % železnic ve Švýcarsku je elektrifikováno. Švýcarské státní železnice řízené vládou obhospodařují více než polovinu systému. Zbytek, včetně četných horských železnic, provozuje přes 75 soukromých společností částečně vlastněných kantony a ostatními samosprávními celky. Železnice mají třináctiprocentní podíl na celkové osobní dopravě a padesátiprocentní podíl na dopravě nákladní. Obyčejné jízdenky platí jeden den do vzdálenosti 80 km, reps. 2 dny, zpáteční jízdenky platí jeden den do vzdálenosti 35 km a dva dny nad tuto hranici.
Na Jungfrau leží nejvýše položená trať na světě. Na hlavních tratích spojujících velká města jezdí vlaky každou hodinu nebo půlhodinu. Letiště v Curychu a Ženevě mají své vlastní stanice napojené na železniční systém.
Švýcarský dopravní systém nabízí jednu z nejhustších sítí dopravních spojů na světě. Je považován za velmi bezpečný a pohodlný. Kromě toho časy odjezdů a příjezdů jsou dodržovány přesně jako příslovečné hodinky. Vynikající je také koordinace různých druhů spojů, což dovoluje přestupování mezi vlaky, autobusy, ale i ostatními formami bez velkých prodlev.

Letecká doprava

Hlavní letiště s mezinárodním provozem jsou v Curychu (Kloten) a Ženevě (Cointrin). Mezinárodní letiště je také v Bernu a Basilej používá francouzské
letiště Mulhouse. Národní letecká společnost Swissair náleží k největším světovým dopravcům a provozuje linky po celém světě.

MÍSTOPIS - POPIS LOKALIT A MĚST

Bern

Bern je hlavním městem Švýcarska. Leží na rozhraní mezi francouzsky a německy mluvícími oblastmi. Snad právě proto byl jako gesto kompromisu vybrán
za metropoli. Má pouze něco přes 140 tisíc obyvatel a není tak honosný jako některá jiná města, třeba Curych nebo Ženeva. Život zde je spíše prostý a provinciální. Nic naplat, že zde sídlí federální vláda.
Město stojí na vysokém skalnatém poloostrově, který tvoří řeka Aare. Bylo podle pověsti založeno roku 1191 vévodou Berchtoldem. Roku 1405 zničil téměř všechny původně dřevěné domy požár a město muselo být vystavěno znovu z pískovce. Bern se připojil ke švýcarské konfederaci v roce 1353 v průběhu bojů o nezávislost proti Habsburkům. Ústava, která byla navržena v roce 1848 určila Bern hlavním městem. Město si dodnes dokázalo uchovat svůj středověký vzhled.
Na začátku živé nákupní ulice Spitalgasse, která se táhne už od hlavního nádraží, stojí chrám Ducha Svatého (Heiliggeistkirche). Byl postavený roku 1720 a představuje jeden z nejvýznamnějších protestantských barokních kostelů ve Švýcarsku. Městské informační středisko naleznou turisté ve věži Käfigturm, která je zbytkem někdejšího obranného systému.
Bern proslul svými pověstnými kašnami. V horní části Kramgasse se nachází Zähringenská kašna, zpodobňující ozbrojeného medvěda. Na ulici Spravedlnosti (Gerechtigkeitsgasse) stojí stejnojmenná kašna, která patří mezi nejkrásnější ve městě. Jejím tématem je spravedlnost symbolizovaná váhami. Vlevo od Kramgasse stojí gotická radnice Rathaus.
Bernská gotická katedrála (Münster) se stavěla několik století, stavba začala roku 1421. Nad hlavním vchodem se nachází dílo Erharta Künga Poslední soud. Největší zvon katedrály váží přes 10 tun. Panorama celého města nabízí druhá terasa věže, kam mohou návštěvníci vystoupit po 254 točitých schodech.

Muzea

- Muzeum výtvarných umění (Kunstmuzeum) má adresu Hodlerstrasse 12. Zde se vystavuje více než 2500 obrazů bernského malíře Paula Klee z 19. století, ale i výtvory malířů století 20. (Picasso, Kandinsky, Kirchner).
- Švýcarské alpské muzeum (Schwiezerisches Alpines Museum) - náměstí Helvetiaplatz 4. Vystavuje topografické reliéfy hor, vybavení lyžařů a horolezců v různých dobách a spoustu dalších exponátů týkajících se hor.
- Vše, co se týká pošty, telefonování a telegrafování, nabízí k prohlédnutí Švýcarské poštovní muzeum (Schweizerisches PTT Museum). Součást expozice tvoří i rozsáhlá filatelistická sbírka.
- Bernské historické muzeum (Bernisches historisches museum) se široce zabývá historií. Jeho budova imituje 16. století, je však stará pouhých 100 let. Stojí na náměstí Helvetiaplatz 5.
- Na Bernastrasse 15 najdeme Historicko-přírodovědné muzeum (Naturhistorisches museum). Sbírky z oblastí zoologie, geologie, mineralogie, paleontologie jsou jedny z nejbohatších v Evropě.

Curych

Švýcarské nejlidnatější město, žije zde téměř 400 000 obyvatel. Bývá považováno za intelektuální a kulturní centrum země, i když hlavním městem je více než o polovinu menší Bern. Ve městě se nachází více než 50 galerií, ve kterých lze shlédnout velkou škálu expozic všech uměleckých směrů. Zdejší univerzita (největší ve Švýcarsku) bývá považována za jednu z nejlepších inženýrských škol na světě.
Curych se rozkládá přibližně 400 metrů nad úrovní moře na řece Limmat, která se ze severní strany vlévá do Curyšského jezera. Původ sahá 2 000 let do minulosti, kdy na pahorku nad řekou zřídili Římané celnici, ale městské právo dostal Curych až před tisícem let. Postupem času se stal prosperujícím centrem tkalcovského průmyslu hedvábí, vlny a lnu. Ke Švýcarské konfederaci se připojil v roce 1351. V 16. století se město přidalo na stranu reformace (pochází odsud duchovní Ulrich Zwingli, který popřel autoritu papeže). V dalších staletích se stalo útočištěm řady osobností z oblasti vědy i kultury - J. W. Goethe, Richard Wagner, Thomas Mann, Albert Einstein, James Joyce, ale i V. I. Lenin. Z kavárny Voltaire vzešlo nihilistické umělecké hnutí dada (1916). Místní burza byla založena v roce 1877 a postupem času se město stalo jedním z nejvýznamnějších středisek finančnictví na světě.
Překrásné je Staré město s mnoha domy ze 16. a 17. století, četnými alejemi, dvory a neuvěřitelným množstvím fontán (je jich tu 1 030). Od nádraží až k břehu Curyšského jezera vede Nádražní ulice (Bahnhofstrasse), jedna z nejelegantnějších nákupních ulic ve Švýcarsku. Je pěší zónou a nachází se zde nepřeberné množství luxusních obchodů nabízejících šperky, hodinky, kožichy, módní zboží, ale i starožitnosti a umělecké předměty.
Cech obchodníků s vínem postavil v roce 1757 cechovní dům "Zunthaus zur Meise", ve kterém se dnes konají módní přehlídky a významné svatby. Také zde nalezneme sbírku keramiky Švýcarského národního muzea. Budova představuje jednu z nejkrásnějších barokních staveb ve městě. Dalším cechovním domem je "Zunthaus zur Waag", který byl od roku 1637 hlavním sídlem tkalců plátna a kloboučníků. Nyní slouží jako restaurace.
V Curychu může návštěvník také zajít do některého ze zdejších muzeí. Muzeum výtvarného umění (Kunsthaus) nabízí díla převážně německých a francouzských autorů od středověku do současnosti, například Jahonna Heinricha Füssliho, Arnolda Böcklina, Alberta Giacomettiho. Muzeum se pyšní i mistrovskými výtvory van Gogha a Picassa. Švýcarské zemské muzeum (Schwizerisches Landesmuseum) se proti tomu věnuje kultuře, dějinám a umění Švýcarska. Za zmínku stojí i muzeum Reitberg (Gablerstrasse 15).
Atraktivní možností, jak si prohlédnout město, je svézt se v renovovaném trolejbusu Goldtimer z 20. let. Projížďky se konají od května do poloviny října a okruh trvá přibližně jednu hodinu. Z horního konce Seilergrabenu jezdí historická kolejová lanovka.

Luzern

Luzern zakladatelé ideálně situovali v historickém i geografickém centru země v oblasti, která přesně ztělesňuje to, co si lidé představují jako "pravé Švýcarsko". Hory jako na obrázku, jezera, kravské zvonce, alpské vesnice a louky plné květin. Je to okouzlující město rozložené na březích řeky Reuss na západním břehu Luzernského jezera. Může posloužit jako ideální základna pro podnikání výletů do okolí, které není o nic méně zajímavé, než samotné město.
Na severním břehu Reussu najdeme historické centrum města s budovami z 15. století s malovanými fasádami, věžemi, mosty a renesanční radnicí ze 17. století, která dodnes slouží městské radě. Konají se zde výstavy a svatby. Severovýchodně od středu města stojí památník Lövendenkmal. Vytesal jej dánský sochař Bertel Thorwaldsen do skály v roce 1821. Je věnován švýcarským vojákům, kteří zahynuli ve francouzské revoluci. Hned vedle památníku se nachází fascinující Ledovcová zahrada (Gletschergarten). Zde se nabízí jedinečný geologický jev - ledovcové jámy vytvořené snad před 20 000 lety, pozůstatky ustupující doby ledové. O původu této přírodní zajímavosti informuje zdejší muzeum.
Ze zajímavých staveb stojí za prohlídku krytý most Kapellbrücke - symbol Luzernu ze začátku 14. století, ozdobený malbami svatých, hrdinů a výjevy z dějin země. Most slouží pouze pro pěší. Zajímavým se také stal Mlýnský most (Spreuerbrücke) s malbami zobrazujícími Tanec smrti. Vedle sebe stojí jezuitský kostel z 18. století a františkánský kostel postavený v gotickém stylu ze století 13.
Ve Švýcarském muzeu dopravy (Verkehrshaus der Schweiz) na ulici Lido č. 5 přímo na břehu Lucernského jezera naleznou návštěvníci expozici vlaků, letadel i automobilů, která je pravděpodobně největší svého druhu v Evropě. Jedná se o jedno z nejoblíbenějších švýcarských muzeí. Nachází se zde, v rámci sekce astronautiky, třeba i původní kosmické kabiny z počátků amerických letů nebo úlomek horniny z měsíce. Železniční doprava má 60 lokomotiv a až neuvěřitelně podrobný model železnice přes Sv. Gotthard. Na kruhové plátno 360o zde promítají dvacetiminutový film prostřednictvím kterého prohlédneme Švýcarsko jako bychom cestovali letadlem, po vodě, vlakem, pěšky… Pojednává o lidech, kultuře, tradicích i hospodářství Švýcarska. Diváci sledují expozici z plošiny uprostřed projekční místnosti.
Na druhém břehu jezera je Muzeum Richarda Wagnera (adresa: Richard Wagner Weg 27). Muzeum vzniklo v domě, ve kterém skladatel žil od roku 1 866 do roku 1 872. Návštěvník zde může vidět originální partitury, dopisy, fotografie, původní Wagnerovo piano a jeho posmrtnou masku i kolekci historických a exotických hudebních nástrojů.
Chcete-li na čerstvý vzduch, nebo se pouze zbavit kalorií získaných při mlsání švýcarské čokolády, na řece Reuss i na Lucernském jezeru se nabízí spousta možností pronajmout si šlapadla, veslovací lodičky nebo kajak. Na nábřežích se také nachází mnoho tržnic s čerstvým ovocem a zeleninou.

Ženeva

Toto historické a umělecké město s nespočetným množstvím elegantních obchodů, restaurací a parků se rozkládá na břehu Ženevského jezera na březích řeky Rhony. Je jako ze škatulky a dalo by se říci, že daleko více než Švýcarům patří široké mezinárodní komunitě. Vždyť zde sídlí více než 200 nejrůznějších mezinárodních institucí (mezi nimi třeba Organizace spojených národů nebo mezinárodní Červený kříž). Každý 3 obyvatel není původem Švýcar, ale cizinec. Ženeva (francouzsky Geneve, německy Genf), jako neutrální půda, se také často stává vyhledávaným jednacím místem o řadě globálních problémů od jaderných zbraní až po etnické čistky. Ve městě se neustále pohybuje mnoho diplomatů a delegací z celého světa. Navzdory velkému množství cizinců a kulturních vlivů si město zachovalo původní historickou tvář a je i velice bezpečné.
Už v roce 58 př. n. l. hrála Ženeva důležitou roli díky své strategické poloze. Legionáři Julia Caesara se zde střetli s keltskými kmeny Helvétiů, kteří se vydali hledat nová místa pro své osady. Římané zničili starobylý most přes řeku Rhonu a Kelty zastavili. Ve středověku měla Ženeva význam hlavně obchodní a dopravní. Ovládli ji Římané, burgundští králové, savojští vévodové i Napoleon Bonaparte. 11. prosince se ve městě slaví svátek Escalade (zteč hradeb). Občané vycházejí do ulic s hořícími pochodněmi, aby si připomněli památnou bitvu o Ženevu z roku 1 602. V tomto roce zaútočilo na město několik tisíc savojských žoldnéřů. V noci se pokusili překonat městské hradby, ale občané, vyzbrojení vším možným od klacků po nářadí, je zahnali na útěk.
Ženeva je dnes sídlem Světové rady církví a kostely zde jsou protestantské, katolické i pravoslavné. Najdeme dokonce i synagogu a mešitu. Takováto náboženská tolerance však ve městě nepanovala vždy. Ve středověku bylo město jedním z nejvýznamnějších protestantských středisek v zemi. Od roku 1 541 ve městě vládl francouzský teolog Jan Kalvín, kterého si občané pozvali jako duchovního vůdce.
Město má velmi pěknou polohu a procházky kolem jezera nebo výlety na loďkách jsou okouzlující. Výlet lanovkou na horu Mont Saleve nabízí úžasný výhled na celé město i jezero. Řeka Rhona protéká starým městem s původní zástavbou - je to čtvrť s kroutícími se dlážděnými uličkami a historickými paláci.
Dominantou středu města je částečně románská a částečně gotická katedrála sv. Petra (Cathédrale St-Pierre). Toto místo sloužilo k bohoslužbám už v pohanských dobách. Katedrála se začala stavět ve 12. století. Od roku 1 536 do roku 1 564 zde kázal Jan Kalvín a interiér restaurovaný v této době svojí strohostí a střídmostí odpovídá učení, které proklamoval. V parku Promenade des bastions naproti budově Ženevské univerzity, která vznikla z Kalvínovi teologické akademie se nachází impozantní Pomník reformace. Skupina soch znázorňuje Kalvína, francouzské reformátory Théodora de Beze a Guilauma Farela a skotského kazatele Johna Knoxe.
Další unikátní charakteristickou pozoruhodností města je proud vody vystřikovaný z jezera, který může za dobrých podmínek dosáhnout výšky čtyřicetipodlažní budovy. Říká se mu prostě Vodotrysk (Jet d´Eau) a je dobře viditelný z mnoha částí města.
Za pozornost stojí elegantní obchodní čtvrť kolem ulice Rue du Rhone, nebo další obchodní ulice Rue de la Corraterie, která vede na náměstí Place Neuve. Na něm jsou tři významné stavby: Grand Théâtre (zmenšenina pařížské Opery), budova hudební konzervatoře a jedno z muzeí současného umění.
V Ženevě je značně živo jak ve dne, tak v noci. Ale není to nikterak levné město. Přítomnost mnoha diplomatů, úředníků mezinárodních institucí a bankéřů samozřejmě zvedá ceny jídla i ubytování. Pár hostelů a levnějších hotelů se nachází na obou březích řeky, méně drahé restaurace jsou v okolí univerzity nebo severně a západně od Gare de Cornavin.

Ženevská muzea

- Muzeum umění a historie nabízí k vidění nekonečné množství sbírek obrazů, soch, ale i zbraní a archeologických vykopávek. V oddělení krásných umění jsou vystavována díla převážně německých, vlámských, francouzských a švýcarských mistrů. Nejvzácnějším dílem je obraz Konráda Witze z roku 1 444 Zázračný rybolov. Toto muzeum se nachází na ulici Rue Charles Galland.
- Malý palác (Petit Palais) nabízí k vidění sbírku moderního umění. Adresa: terrace Saint-Victor 2.
- V Muzeu hodinářství na Route des Malagnou 15 v budově z 18. století mohou návštěvníci shlédnout sbírku hodin, hodinek a emailů od renesance až po dnešek.
- Další možnosti k prohlídce zajímavých exponátů má turista v Muzeu starých hudebních nástrojů, Voltairovu muzeu, a řadě dalších.
Parky
Na území města se nachází mnoho rozlehlých parků s fontánami a sochami. V četných kavárnách si mohou návštěvníci poslechnout produkci hudebníků na pódiích přímo v parku. Pozoruhodné jsou květinové hodiny, jejichž ciferník je vysázený z tisíce květů a rostlin v Anglické zahradě (Jardin Anglais). Nachází se na levém břehu Rhony. Na pravém břehu v Jardin Brunswick najdete jeden z nejvýraznějších ženevských památníků. Je to náhrobek vévody z Brunšviku, který strávil poslední léta života v tomto městě a odkázal mu veškerý svůj majetek.

Ticino

Ticino tvoří nejjižnější kraj Švýcarska. Součástí země se stal od 16. století a od roku 1803 plnoprávným kantonem. Mluví se zde italsky a také příjemné podnebí připomíná spíše slunnou Itálii než Švýcarsko. Avšak pořádek, čistota a obrovský počet bank je typicky švýcarský. Miláno leží blíže než Bern a tak italský vliv, zejména kulturní, je v tomto kraji znatelný. Počet obyvatel přesahuje něco přes 250 tisíc - s poměrně vysokým podílem cizinců, kterých je asi 20 %. Německy mluví 10 % obyvatel kantonu.
Až do minulého století, kdy byl postaven železniční tunel pod Sv. Gotthardem byl kanton každou zimu izolován od zbytku státu. Tunel pro automobily byl dokonce otevřen až v roce 1980.

Bellinzona

Hlavním městem kantonu se stala Bellinzona se 17 tisíci obyvateli. Pro svou strategickou polohu byla v historii mnohokrát v zájmu dobyvatelů (Římané, Frankové i Švýcaři). Nad městem ční hradby s cimbuřím a tři středověké hrady. Castel Grande je nejstarší, postavili ho Římané už ve 4. století. Návštěvníci mohou vidět i Castello di Montebello z 13. až 15. století a Castello di Sasso Corbaro z 15. století. Z hradeb dohlédneme až k jezeru Maggiore.

Locarno

Jedno z nejníže položených měst ve Švýcarsku - pouhých 205 m. n. m. Má již téměř subtropické podnebí a rostou zde banánové a datlové palmy a spousta dalších květin. Pro turisty je nejzajímavější svatyně Madonna del Sasso, ke které se dá dojet kolejovou lanovkou. Pokud zde přesednete do kabinové lanovky, která vás vyveze na vrchol Cimetta, naskytne se vám velkolepý rozhled na město a jezero Maggiore.

Jezero Maggiore

Toto jezero leží z větší části na italském území. Jeho plocha zaujímá 212 km2 a maximální hloubka úctyhodných 372 metrů. V letoviscích na pobřeží se nabízí řada atrakcí. Je také střediskem vodních sportů - vodního lyžování, windsurfingu, jachtingu. Vyhlídkové čluny mají zastávky na ostrovech Brissago nebo San Pankrazio (největší ostrov na jezeře), na kterém dominuje krásná botanická zahrada s exotickými rostlinami.
Jezero napájí řeka Maggia. Na jejím břehu leží letovisko Ascona, které je kulturním střediskem širokého okolí. Každoročně se zde konají festivaly klasické hudby a pořádá se zde mnoho uměleckých výstav.

Lugano

S 30 tisíci obyvateli je největším městem kantonu Ticino. Toto letovisko leží u stejnojmenného jezera. V samotném městě stojí za povšimnutí hlavní náměstí Piazza della Riforma, navržené podle měřítek italské velké opery, luganská katedrála San Lorenzo nebo Villa Favorita, sídlo barona Bornemyszy z Thyssenu ze 17. století. Nedaleká rybářská vesnička Gandria má Švýcarské celní muzeum (Museo Doganale Swizero), kam se lze dostat člunem přímo z

Lugana

Největší a často navštěvovanou atrakcí v okolí představuje výstava Švýcarská miniatura. Nachází se na jih od Lugana ve vesnici Melide. Je možné se sem dostat po zemi i po jezeře. Návštěvníci zde mohou vidět více než 100 hlavních staveb významných nebo charakteristických pro Švýcarsko vymodelovaných v měřítku 1:25. Mezi nimi i spletitou síť vláčků s pohyblivými modely, miniaturní automobily a dokonce i lodě.

Valais

Osu tohoto kantonu tvoří řeka Rhona, která vytéká z ledovce Rhone a vlévá se do Ženevského jezera. Tato řeka protéká dlouhým údolím Valais (německy Vallis), které bylo odpradávna důležitou trasou spojující sever s jihem a západ s východem Evropy. Mírné podnebí zde umožňuje pěstování ovoce, hroznů pro výrobu vína i prožití příjemné rekreace. Je to způsobené tím, že Alpy zabraňují vlivu studeného větru a deště, zatímco údolím vane teplý a suchý vítr nazývaný föhn.
K údolí Valis vede bočně řada dalších údolí, jimiž protékají řeky zavodňující Rhonu. Mezi těmito lokalitami panují značné rozdíly. Liší se tradice, lidové kroje, na části území se mluví francouzsky, na části švýcarskou němčinou. Celý kanton však sjednocuje katolické náboženství.
V tomto kantonu se nachází jeden z nejslavnějších alpských vrcholků Matterhorn (4 477 m), francouzsky Mont Cervin. Tato hora láká horolezce a dobrodruhy z celého světa a v letním období se o její zdolání pokouší alespoň 60 horolezců. Avšak každoročně si vyžádá asi desítku životů.

Letoviska

- Zermatt leží pod Matterhornem a bývá základnou pro výstupy na tuto horu. Nabízí sjezdové lyžování po celý rok, v okolí najdeme na 230 km běžeckých stop. Do města se nesmí automobilem, jezdí zde kočáry tažené koňmi a elektrické vozíky. Na prohlédnutí Matterhornu a okolních vrcholů je možné použít ozubnicovou železnici, která jede až ke Gornergratu. Na Klein Matterhorn do výšky 3 820 m jezdí nejvyšší evropská lanovka.
- Champéry je místo s vesnickou atmosférou. Zdejší sjezdovky vedou přes hranice až do Francie. Může se zde i bruslit, hrát lední metaná, tenis, plavat.
- Crans/Montana představuje moderní středisko s kapacitami pro 30 tis. návštěvníků. V okolí se nabízí nejrozsáhlejší lyžařský terén ve Švýcarsku. Kromě možnosti letního lyžování na ledovci se zde hraje golf a tenis.
- Saas-Fee. Také zde se do města nesmí autem. K otáčivé restauraci ve výšce 3 505m jezdí podzemní kolejová lanovka (nejvýše na světě).
- Verbier. Módní lyžařské středisko orientované na mládež s terény pro lyžaře všech úrovní.