Švýcarsko - turistické zajímavosti

OBSAH: 1) Švýcarsko - základní údaje
2) Švýcarsko - administrativní členění (mapka)
3) Švýcarsko - Jižní oblast
4) Sion + plán města
5) Obrazová příloha
6) Seznam použité literatury

ŠVÝCARSKO (Helvetia)
Švýcarská konfederace (Schweizerische Eidgenossenschaft)

Rozloha: 41.000 km2
Obyvatelstvo: 7.000 tis.
HDP: 250.000mil.$
HDP na obyv. 35.700$
St. zřízení: feder. republika
Úř. jazyk: něm., fr., ital. a rétorománština
členství: EFTA, OECD
Měna: švýcarský frank (CHF)

Poloha: • velmi výhodná poloha na západě střední Evropy
• leží na rozhraní západní, jižní a střední Evropy
• alpský stát („střecha“ Evropy)

Přírodní podmínky: Povrch: • 70% rozlohy zaujímají Alpy - glaciální útvary (kary, morény, ledovce)
• probíhají ve dvou pásmech oddělených údolím Rhôny a Rýna: - S - Bernské Alpy (Jungfrau 4161m)
- J - Penninské Alpy (Monte Rosa 4634m, Matterhorn 4478m)
• střed země zaujímá Švýcarská plošina
Podnebí: • mírné s kontinentálními vlivy (silně ovlivněno výškou)
• v Alpách horské (čára věčného sněhu nad 2500m)
• na jihu v oblasti jezer středomořské
• teplý a suchý vítr fén
Vodstvo: • hlavní pramenná oblast evropských řek(Rýn,Rhôna,Inn)
• četná a velká jezera ledovcového původu: Bodamské, Curyšské, Neuchatelské, Ženevské)
• ledovec na Aletschhornu (26km dlouhý)
Rostlinstvo a živočišstvo: • původní rozsáhlé lesy v nižších částech vykáceny
• výšková stupňovitost: jehličnany - horské louky (hořec, protěž)
• v jižních údolích: fíkovníky, cypřiše
• typická alpská zvířena: kamzík, kozorožec, svišť
Historický vývoj: • země míru a stability (během obou světových válek oáza klidu ve válčící Evropě)
• v minulosti to bylo naopak, Švýcaři patřili mezi největší válečníky (najímání jako elitní vojsko; osobní stráž francouzských králů; dnes Vatikán)
• švýcarští vojáci se utužili v boji s odvěkým nepřítelem (Habsburky)
• v r. 1921 uzavřely tři kantony Uri + Schwyz + Unterwalden protihabsburský obranný spolek (počátek konfederace)
• 1474 boje končí vítězstvím Švýcarů
• v 16. a 17. stol. jsou postupně připojovány další kantony (Valais, Valud)
• prakticky od r. 1815 neutrální stát

Švýcarsko - turistické oblasti

Jižní obast: Oblast je velmi hornatá a jejím středem protéká Rhôna. Severně od oblasti se táhnou Bernské Alpy, jižně Walliské (Penninské) Alpy, které ve východní části přecházejí v Alpy Tessinské.
Z turistického hlediska jsou nejpřitažlivější Walliské Alpy s několika průsmyky (Col du Grand Saint Bernard, Simplonpaß) a nejmalebnější horou ve Švýcarsku - Matterhornem. Pozornost si však zaslouží i skupina Monte Rosa s vrcholy Piz Dufour (4634m), La Ruinette (3875m) a Großer Comin (4314m).
Velké výšky dosahují i Bernské Alpy, které jsou navíc v několika místech pokryty ledem. Zde je třeba vyzvednout vrcholy Breithorn (3782m), Wannenhorn (3906m), pod nímž je ledovec Fiescher Gletscher a Aletschhorn (4195m) s velkým ledovcem Aletschgletscher. Kromě Rhôny zaslouží pozornost několik velkých jezer (Ženevské na západě, Lago di Maggiore a Lago Lugano na východě).
Správně je oblast rozdělena do tří kantonů. Dva z nich Genéve/Genf a Valais/Wallis - vznikly v roce 1815; Ticino/Tessin v roce 1803. Velkými městy jsou Ženeva, Lugano, Locarno, Bellinzona, Sion a Sierre. V oblasti se hovoří francouzsky a italsky.
Krajina byla osídlena již Kelty. Větší stopy po sobě však zanechali Římané, kteří přecházeli přes horské průsmyky a zakládali v údolí města (Col du Grand Saint Bernard - zbytek silnice, vykopávky v Martigny). Brzy do oblasti proniklo křesťanství; byla založena řada kostel a klášterů (Saint Maurice, baptisterium v Rivě). Stavěly se pak hrady; z nich připoměňme stavby v Sionu a Bellinzoně.
Zvláštní postavení měla vždy Ženeva; vynikla v 16. století, kdy se odtud šířil kalvinismus. V pozdějších letech se stala dostaveníčkem vědců, umělců i politiků (Voltaire, Rousseau, Goethe, Byron, Schelley). Do světových dějin zasáhla i v nedávné minulosti (založení Červeného kříže, Společnosti národů, dnes evropské středisko OSN)
Obyvatelé jsou zaměstnáni v zemědělství i v průmyslu. Pěstování vinné révy dosáhlo největších výsledků kolem Ženevského jezera i mezi městy Martigny, Sion a Sierre (daří se obzvláště bílým odrůdám).
V oblasti je největší švýcarské nerostné bohatství - rud, olova a molybdenu, uranu a kamenné soli. Významnými energetickými zdroji jsou četné vodní elektrárny.
Oblast je jedním z největších turistických magnetů v zemi. Kromě historických památek (hlavně v Ženevě, Sionu a Bellinzoně) a velkých galerií (Ženeva, Locarno) zaujme i folklór (řada charakteristických lidových staveb v okolí Vispu a Bellinzony). Hory umožnily rozvoj známých středisek (Fionnay, Arolla, Zinal, Grimentz, Saas Grund, Montana-Vermala, Leukerbad a Fiesch). V Bernských Alpách je navíc možnost lyžování i v letních měsících. Zdejší příroda však není skoupá ani na přírodní krásy. Velkému zájmu se těší skalní pyramidy severně od Evoléne, údolí Val d’Hérens, soutěska Piottino jižně od Airola, jiná - Bischina-Schludt - severně od Biasca. Lugano a Locarno jsou velkými turistickými středisky; přitahují uměleckými památkami i koupáním a společenským životem. Zde je také možno navštívit jednu z nejstarších památek - Riva San Vitale.

Sion / Sitten

Správní středisko (22.000 obyv., 520m) kantonu Valais/Wallis v údolí řekyRhôny, 28km východně od Martigny, sídlo biskupa, středisko vinařství, ovocnářství a zelinářství, průmyslové a obchodní středisko. Četné nálezy z okolí dokazují, že kraj byl osídlen již v mladší době kamenné. Později zde vzniklo římské město Sedunum. V 5. století obsadili oblast Burgunďané, v roce 580 Frankové. V roce 565 se stal Sion sídlem Biskupa, od roku 1032 byl součástí říše římské. V 16. století prošel velkými politickými nepokoji, v roce 1810 jej obsadili Francouzi a pod názvem départment du Simplum ho připojili k Francii. V roce 1815 byl kanton Valais/Wallis připojen ke Švýcarské konfederaci.
Městu dominují dva hrady. Výchozím místem pro prohlídku je náměstí Place de la Planta, na jehož východní straně je kantonální vládní budova z roku 1838./1/ Odtud sev.biskukpský palác z roku 1840./2/ Na Evenue Ritz jsou zbytky středověkých opevnění s Věží čarodějnic (Hexenturm); /3/ Přes náměstí je možno přejít k domu Maison de Supersaxo /4/ z roku 1505, kde zvlášť upoutá slavnostní sál s dřevěným stropem. Poblíž je mariánská katedrála Notre Dame du Glarier /5/ založená ve 12. století, přestavěná v 15. století. V jejím interiéru je gotický triptych ze 16. století a hroby biskupů z 15. století. Významná je i klenotnice. Jihozápadně od katedrály je kostel sv. Teodula /6/ z let 1514 - 1515 (Ulrich Ruffnier). V ulici Rue du Grand Pont je radnice z let 1656 -1665. /7/. V jejím přízemí je zazděn kámen s nápisem z roku 337, který je nejstarším dokladem křesťanství ve Švýcarsku. Jižně odtud stojí jezuitský kostel z roku 1810 a v blízké malebné ulici skupina domů ze 13. století. Zajímavý je i zámek Viztumschloß i vedle stojící zámeček LA Majorie /8/ z roku 1536 (Ulrich Ruffiner), dnes se sbírkami (galerie a archeologické nálezy).
Odtud je možno navštívit zříceninu hradu Tourbillon /9/ z roku 1294, který v roce 1788 - spolu s městem - vyhořel. Z téhož místa je možno přehlédnout i hrad Valére /10/, který pak - jako zámek - až do 18. století sloužil jako panské sídlo. Významnou památkou je kostel Notre Dame de Valére /11/, postavený ve 12. až 13. století. Trojlodní bazilika je vyzdobena freskami z 15. století, zajímavé jsou i jedny z nejstarších dosud hrajících varhan v Evropě, z konce 14. století. V sedle je románská kaple.

Seznam použité literatury:

1) Anděl, Jiří - Mareš, Roman: Evropa - Enyklopedický přehled zemí. Vyd. nakladatelství Olomouc 1997
2) Sopouch, Jaromír - Průša, Jindřich a kol.: Švýcarsko, Lichtenštejnsko. Olympia 1993
3) Kolektiv autorů: Země světa. Svoboda 1987
4) časopis Globo, 1994, č. 9