Tábor

Tábor leží v jižních Čechách,asi od Prahy,v nadmořské výšce 437 m.n.m. Zeměpisné souřadnice Tábora jsou 49o 30 minut severní šířky a 14o 45 minut východní délky. Jméno Tábor dali r. 1419 zprvu hoře a pak i osadě husitští kněží (podle biblické hory Thabor u Nazaretu)
Katastrální výměra: 6221 ha
Počet obyvatel: 36680
Průměrný věk: 36
HISTORIE- Předchůdcem města Tábor byla osada a hrad Hradiště, vypálená Vítkovci. Husité, kteří dobyli r. 1420 město Ústí, se ve vypáleném městě necítili bezpečně a převedli své stoupence na pustinu pod Hradiště. Záhy vybudovali město, které nazvali Hradiště hory Tábor. V čele města stál Mikuláš z Husi se třemi dalšími hejtmany, vystřídán po smrti Janem Žižkou z Trocnova. Po porážce táboritů v bitvě u Lipan uzavřela obec r. 1436 smlouvu s císařem Zikmundem, který udělil následujícího roku Táboru privilegia královského města.

Pamětihodnosti:
Radnice
Táborská radnice se řadí k nejvýznamnějším památkám pozdní gotiky v českých městech. Autorství paláce i celé radniční budovy se připusuje architektu a kameníkovi Wendelu Roskopfovi, snad původem z Lužice.

Renesanční kašna
Uprostřed náměstí se vyjímá kašna zhotovená v letech 1567 - 1568 kamenickým mistrem Ondřejem ze Sušice. Kašna tvořila součást systému zásobování města vodou. Uprostřed nádrže na sloupku s korintskou hlavicí byla umístěna plastika rytíře, která symbolizuje tržní práva města. Místní tradice pojmenovala rytíře Koudela či Koudelka, snad podle jednoho z husitských hejtmanů. V ruce držel rytíř prapor na znamení, že se ve městě koná trh.

Táborské podzemí
Komplex podzemních prostor a chodeb představuje zvlášť vyhledávanou táborskou raritu. Dnes hojně navštěvovaná památka vznikala od 15. století hloubením sklepů, nazývaných "lochy", pod jednotlivými domy v historické části Tábora, na Starém městě. Část podzemních prostor, vinoucí se pod Žižkovým náměstím v délce 650 m, byla po druhé světové válce zpřístupněna veřejnosti.

Botanická zahrada
Zajímavé místo k odpočinku i k poučení nabízí také botanická zahrada Střední zemědělské školy, která tvoří oázu klidu nedaleko nejrušnější části města. Ve sklenících a na záhonech zahrady se pěstuje přes 4 000 rostlin. Zahrada vznikla v roce 1866 a je druhou nejstarší v České republice.

Divadlo Oskara Nedbala
Táborské divadlo dostalo jméno podle slavného rodáka ,vzýnamného hudeního skladatele a dirigenta Oskara Nedbala (1874 - 1930). První stálá divadelní budova, otevřená 17. října 1840, vznikla na místě dnešního divadla z původní obilní sýpky. Teprve po zbourání Pražské brány se vytvořilo místo pro novou budovu, postavenou roku 1887podle vzoru ND. Roku 1965 prodělalo divadlo náročnou rekonstrukci,jejímž výsldekem je je zvláštní kombinace jediného jeviště s dvěma pravoúhle připojenými hledišti-středoevropská rarita

Klášterní kostel Narození Panny Marie
Na bývalém Klášterním náměstí (dnes nám. Mikuláše z Husi) vznikla stavba, která, jak je v Táboře zvykem, opět představuje významného svědka bohaté minulosti města. Po porážce vzpoury českých protestantských stavů na Bílé hoře (roku 1621) museli i táborští měšťané přestoupit ke katolictví. Do Tábora byli k šíření nové víry pozváni mniši řádu bosých augustiniánů. Na místě řady zpustlých a válkou poničených domů začala pod vedením architekta Antonia de Alfieriho, Itala usedlého v Praze, vyrůstat raně barokní stavba nového kláštera. Základní kámen byl položen v roce 1642 a roku 1666 se budovu podařilo dokončit. Chloubou areálu se stal klášterní kostel zasvěcený Panně Marii. Bohatě členěné průčelí ve stylu klasického baroka je osazeno sochami sv. Augustina, patrona řádu, a jeho matky, sv. Moniky. Interiér kostela, vybavený dnes již ztraceným cenným barokním zařízením z místní řezbářské dílny, není v současnosti veřejně přístupný. Samotný klášter na počátku 19. století postupně ukončil svou činnost a jeho budova byla využívána jako věznice. Dnes zde sídlí pracoviště táborského muzea s bohatými depozitáři.

Městské hradby
Opevnění města budované od založení husitské pevnosti a zdokonalované i dalšími generacemi se právem stalo chloubou Tábora. V době svého vzniku, tj. kolem poloviny 15. století, představovaly táborské hradby značně komplikovaný opevňovací systém, který ve střední a západní Evropě jen stěží nalézal konkurenci. Soustava opevnění využívala účinnou kombinaci parkánové a hlavní hradby. Pokud se nepříteli podařilo překonat první pásmo obrany - nižší parkánovou hradbu, ocitl se v parkánu, 6 až 10 m širokém prostoru mezi parkánovou a hlavní hradbou. Sevřený dvěma zdmi a vystavený střelám obránců jistě musel ztratit chuť pokračovat v útoku. Na vhodných místech hradbu doplňovaly věže a bašty, odkud mohli obránci z děl i ručních zbraní působit nepříteli značné ztráty. Dodnes stojící Žižkova bašta (č. 20.), zvaná také Velká bašta, kdysi ovládala přístup směrem od severu a kontrolovala údolí Tismenického potoka. Později byla přestavěna k obytným účelům. Díky tomu zůstala jedním z nejlépe zachovaných zbytků opevnění. Nejslabší místo představovaly brány, zejména tzv. Nová brána, která otvírala přístup do města z východní strany. Proto byla chráněna zvláštní pevnostní stavbou, nazývanou barbakán. Všechny na svou dobu neobvykle moderní prvky opevnění dokumentují značnou pokročilost husitského vojenského stavitelství. Přestože většinu hradeb v průběhu 19. století měšťané zbourali, představují jejich zbytky hodnotný vklad do historického dědictví města. Význam táborského opevnění zdůraznilo jeho prohlášení za národní kulturní památku se zvláštním režimem památkové péče a ochrany.SEZNAM

Hrad "Hradiště"
Dominantu nejstarší dochované architektonické památky v Táboře představuje z daleka viditelná věž Kotnov, nazývaná podle bájného zakladatele hradu. O původ a stáří hradu se vědci dodnes přou. Nejstarší písemná zmínka spadá do roku 1370, ale je skoro jisté, že k založení hradu došlo již někdy ve druhé polovině 13. století, za vlády českého krále Přemysla Otakara II. Podle dosavadních znalostí, které však stále ještě probíhající výzkum může výrazně pozměnit, se hrad pyšnil čtyřmi okrouhlými a jednou čtverhrannou věží. Jeho opevnění bylo navíc zesíleno příkopy a parkánovou hradbou. Postupem času klesal obranný význam citadely a těžkou ránu jí zasadil i požár z roku 1532. Od té doby hrad sloužil především k hospodářským účelům, ale nacházela se zde i městská šatlava. V letech 1612 - 1613 byl areál hradu přestavěn na pivovar. V souvislosti s výraznou modernizací jeho provozu se ve druhé polovině 19. století pokračovalo se stavebními úpravami hradních objektů. Ještě v roce 1908 muselo celé východní křídlo hradu ustoupit průmyslovým budovám rozšiřujícího se pivovaru. Vzhledem k tomu představuje kotnovská věž nejvýznamnější dochovanou část hradu. Z jejího ochozu může návštěvník obdivovat krásu města i okolí. K hradní věži přiléhá jediná dosud stojící městská brána, zvaná Bechyňská. Na rozdíl od věže se brána dočkala lepšího zacházení. Dochovala se v téměř původním stavu z doby po roce 1420, kdy se začalo s její výstavbou. Na konci 19. století byla pod vedením architekta Josefa Mockera upravena ve stylu odpovídajícímu architektuře vrcholné gotiky. V působivém prostředí jejích gotických interiérů je umístěna stálá expozice s názvem Život a práce středověké společnosti.SEZNAM

Hřbitovní kaple sv. Filipa a Jakuba
Téměř ve stínu kotnovské věže a Bechyňské brány se rozkládá městský park "pod Kotnovem". Vznikl v letech 1969 - 1973 na místě starého táborského hřbitova. Zde ještě v 19. století nalezly odpočinek mnohé významné osobnosti Tábora, například Josef Němec, manžel spisovatelky Boženy Němcové, autorky pohádkových sbírek i proslulé knížky s autobiografickými motivy "Babička". Bohoslužby za klidný spánek zesnulých se odehrávaly ve hřbitovní kapli, poprvé připomínané v roce 1388 v souvislosti se šlechtickým rodem pánů z Ústí, kteří v kapli nechali zřídit dva oltáře. Nynější podoba kaple je výsledkem několika barokních úpravu původně gotické stavby. Naposledy byla kaple přestavěna po roce 1744, kdy ji vypálila pruská vojska. Dnes kaple slouží pořádání koncertů a jiným kulturním účelům.