Tibet - střecha světa

Základní údaje o Tibetu
Oficiální název: Tibet, tibetsky Böjul (dnes Tibetská autonomní oblast ČLR)
Státní zřízení: do roku 1951 samostatný stát, dnes pod okupací Číny
Hlavní město: Lhasa
Rozloha: 2,5 mil km2
Počet obyvatel: přibl. 5 - 6 mil (podle nezávislých odhadů)
Úřední jazyk: tibetština, čínština
Členění země: tři historické části Tibetu
o Ü-Cang - Centrální a střední Tibet včetně západního Tibetu Ngari
o Amdo - Severní Tibet, dnes přičleněn k čínské provincii Čching-chaj
o Kham - Východní Tibet, dnes přičleněn k čínské provincii S'čchuan

Když se řekne Tibet, možná se vám vybaví…
Lhasa (Zakázané město) - hlavní město Tibetu, ležící na stejné rovnoběžce jako egyptská Káhira.
Panda velká - jedno z nejpřísněji chráněních zvířat na světě, žijící pouze v Khamu, na historickém území východního Tibetu, dnes připojeném k čínským provinciím
Lhasa Apso, tibetský terriér nebo tibetská doga (mastif)
Tibet má takovýchto jedinečností samozřejmě více:
posvátná hora Kailás [tibetsky Gang Rinpočhe] - nejposvátnější hora Asie nacházející se v západním Tibetu, která je poutním místem pro džinisty, hinduisty, buddhisty a také bönisty
campa - tibetské národním jídlo; mouka z praženého tibetského ječmene a po smíchání s čajem a přidání másla vznikne kaše, která tvoří základní potravu Tibeťanů
v Tibetu pramení většina velkých řek centrální, jižní a jihovýchodní Asie. V západním Tibetu u posvátné hory Kailás pramení Brahmaputra, Indus, Satladž a Karnálí, na severovýchodě Chuang-che a Jang-c'-ťjang a ve východním Tibetu Mekong, Salwin a Irawady.
Tibeťané jsou v celém světě známí svojí svébytnou kulturou a zejména tibetskou formou buddhismu, který po staletí lákal cestovatele do této těžko přístupné země. Jejich jazyk, tibetština, patří do tibetsko-barmské jazykové skupiny a používá vlastní písmo, které vytvořil v 7. století, v době panování krále Songcän Gampa, tibetský učenec Thönmi Sambhóta na základě indického písma dévanágarí. Písmo má dvě základní formy, Učän a Ume. Učän je písmo tiskací, používá se při tisku knih, novin, časopisů, oficiálních dokumentů apod. Ume je psací, používá se v osobním styku, korespondenci apod.
Podle posledních věrohodných údajů dnes žije na území Čínské lidové republiky přibližně 5 milionů Tibeťanů. Od poloviny 80. let, kdy čínská vláda vyhlásila program tzv. konečného řešení tibetské otázky, byly do oblasti Tibetu přesídleny miliony Číňanů (odhaduje se až 7 milionů). Dnes již tedy převyšují počet Tibeťanů, což je zřetelné zejména ve městech a v úrodnějších zemědělských oblastech centrálního Tibetu. Po okupaci Tibetu statisíce Tibeťanů uprchly do exilu, zejména do Indie, kde dnes žije i světský a duchovní představitel Tibetu - Dalajláma.
Čínská invaze a okupace Tibetu
Tibet si v průběhu své dlouhé historie prošel nejrůznějšími etapami vývoje. V čase budování tibetské říše byl Tibet vojensky silný se značnými expanzivnímu tendencemi, patřil k nejsilnějším mocnostem Asie a v 8.st. dokonce okupoval značnou část Číny, včetně jejího tehdejšího hlavního města Si-anu. Příchod buddhismu však Tibeťany transformoval z obávaných válečníků na mírumilovný národ. Tibet se nejprve na dlouhou dobu stal mongolským protektorátem a od 18. století do začátku 20. století pak protektorátem čínským. V souvislosti s pádem čínského císařství v roce 1911 Tibet oficiálně vyhlásil nezávislost, následujících 40 let pak až do roku 1951 vystupoval Tibet jako plně suverénní stát.
Roku 1949 vyhlásil Mao Ce-tung Čínskou lidovou republiku a jeho rudá vojska tuto svobodnou zemi obsadila. Započalo nenásilné komunistické reformování obyvatelstva, kultury, stylu života, vyznání. Konec svobody...
Od 7. října 1950, kdy vojska Číny překročila hranice Tibetu, okupuje komunistická Čína Tibet a tvrdí, že Tibet byl odjakživa součástí Číny. Jako argument jí slouží také ovládnutí Tibetu dynastiemi Jüan a Čching. To by si však potom Mongolsko mohlo nárokovat celou Čínu.
Naprostá většina právních studií a teoretických prací se sice jednoznačně vyslovuje ve prospěch tvrzení, že Tibet byl před vpádem čínských vojsk plně suverénním státem a že navzdory 40ti letům vojenské okupace suverénním státem nadále zůstává, ani jeden stát světa však zatím tváří v tvář ekonomické a politické síle Číny nepotvrdily tento teoretický závěr také výslovným uznáním Tibetu jako nezávislého státu.
Existuje závažné podezření, že Čína se v Tibetu dopustila zločinu genocidy. Je však zcela zásadní dokázat, že masové zabíjení Tibeťanů bylo vedeno úmyslem zničit úplně nebo částečně Tibeťany jako skupinu obyvatelstva. Přímé důkazy neexistují, přesto jsou zde závažné nepřímé důkazy, z nichž lze tento úmysl usuzovat.
Již od prvotního obsazení Tibetu se hlavní překážkou čínského ovládnutí Tibetu stalo buddhistické náboženství. Tibeťané ve své oddanosti buddhistickému učení nikdy nebyli ochotni přijmout komunistickou ideologii a nadále zůstali věrni svým náboženským představitelům.
Číňané se stejně neúnavně pokoušejí buddhistické náboženství v Tibetu vymítit. V letech 1950 až 1969 se hlavním terčem tohoto úsilí staly buddhistické kláštery – páteř tibetské víry a do značné míry tibetské národní identity. Mnišky a mniši byli povražděni, uvězněni… tisíce klášterů byly vybombardovány v průběhu obsazování Tibetu nebo se staly obětí řádění Rudých gard v průběhu kulturní revoluce... Podle tibetské exilové vlády z původního počtu 6259 klášterů s přibližně 600 000 mnichy a mniškami zůstalo v Tibetu po skončení kulturní revoluce jen 8 klášterů a přibližně 900 mnichů a mnišek. Jakýkoliv projev víry byl trestán, lidé byli zatýkáni za vlastnictví fotografií, nahrávek a knih, které obsahovaly projevy dalajlámy.
Do 50. let v Tibetu nikdy nedošlo k lidovému povstání. Tibetské hnutí odporu vůči Číňanům začalo až v době invaze. V roce 1956 propukly ve východních tibetských provinciích Kham a Amdo otevřené boje. O tři roky později se povstání rozšířilo po celém Tibetu a vyvrcholilo masovými demonstracemi ve Lhase v březnu 1959 a odchodem dalajlámy a 80 000 uprchlíků do sousedních zemí. Desítky tisíc Tibeťanů byly zmasakrovány „čínskou lidovou osvobozeneckou armádou“. Od té doby tibetská povstání a demonstrace pokračovaly. V březnu 1989 bylo v Tibetu – podruhé v jeho historii – vyhlášeno stanné právo, poprvé se tak stalo v roce 1959.
V důsledku čínské invaze a okupace Tibetu dosud zemřelo více než 1,2 miliónu Tibeťanů, příčiny smrti byly různé – od mučení přes popravy až po sebevraždy. Nezávislý Tibet jistě nebyl obrazem dokonalé lidské společnosti, v žádném případě však nebyl tak tyranský, jako dnes pod nadvládou Číny. Ve dvou největších tibetských věznicích ve Lhase nikdy nepobývalo více než 30 vězňů. Po čínské invazi byl však Tibet přeměněn v rozsáhlou síť věznic a pracovních táborů.
Situace dnes
Situace v Tibetu se v posledních letech ještě zhoršila. Počet lidí, kteří prchají přes Himálaje do exilu, stoupl už na 130 000. Hrůzné přechody přes Himálaje končí většinou v severoindickém městě Dharmasala, kde se stavějí útulky pro utečence. V tomto městě žije od roku 1959 i současný dalajláma, kterému je dnes čtyřiašedesát let. Situaci se snaží řešit slovním vyjednáváním s Čínou, ale ta na jeho prosby nereaguje.
Čtyřicet let od tibetského povstání a čtyřicet let od odchodu dalajlámy do exilu, se ve vztahu Čína - Tibet téměř nic nezměnilo. Protesty světa nepomohly a nepomáhají. Tibetský "papež" však stále usiluje o dohodu s Pekingem. "Dál potlačují lidská práva a základní svobody Tibeťanů," konstatovala výroční zpráva nezávislého Tibetského centra pro lidská práva a demokracii. Peking tedy od roku 1959 svůj přístup k Tibetu nezměnil, jen poněkud "zjemnil" své metody.
Povolila by tedy Čína dalajlámovi na stará kolena se alespoň vrátit do Tibetu? ptají se jeho stoupenci na "střeše světa". Peking to veřejně odmítá jako nemožné. Dalajláma je pro ni nadále "zavilý nepřítel, který se pod pláštíkem náboženství snaží rozštěpit Čínu". Přesto, že nositel Nobelovy ceny za mír (byl mu udělěna v roce 1989) mnohokrát potvrdil, že by nechtěl hrát v Tibetu žádnou politickou roli, pokud by mu Číňané dovolili vrátit se domů. Přesto, že otevřeně zdůraznil, že usiluje o skutečnou autonomii a nikoli o úplnou nezávislost Tibetu.
Dalajláma ani v této situaci neopustil svoji vizi nenásilné cesty a znovu a znovu nabízí Pekingu dialog o budoucnosti Tibetu.
I téměř padesát let poté, co čínská komunistická vláda poslala armádu, aby uplatnila údajné čínské právo na tibetské území. Žádná země, ani ta nejmocnější, nechce kvůli Tibeťanům dát v sázku své vztahy s gigantickou Čínou.
Čtyřiašedesátiletý dalajláma si nadále udržuje nejvlivnější postavení mezi zhruba 130 000 příslušníky tibetské exilové komunity, rozptýlené po celé planetě. V poslední době však proti němu v samém lůně tibetského hnutí vzrůstá opozice. Tibetští stoupenci tvrdé linie, rozčarovaní z toho, že za čtyřicet let mírových kampaní se záležitost autonomie nepohla ani o píď, se chystají vzít záležitosti do vlastních rukou. Kritika dalajlámova rozhodnutí neusilovat o nezávislost je dnes stále hlasitější.
Víte že…
klášter Däpung (Hromada rýže) ležící na okraji Lhasy byl před rokem 1959 s více než deseti tisíci mnichy považován za největší klášter na světě, patří mezi tzv. Tři sloupy státu spolu s klášterem Sera (Růžová zahrada), Gandän (Naplněný radostí); Näčhung (klášter, který uchovává tibetské svátosti)
Potála „zlaté střechy“ - zimní sídlo dalajlámy; Norbulingka – zahrady, letní dalajlámovo sídlo (Lhasa)
Tibetská vlajka
zasněžená hora symbolizuje Tibet
červené pásy zastupují šest původních kmenů
tmavě modré pásy symbolizují nepřetržitou ochranu duchovních nauk
lvi představují sjednocení duchovního a světského života
tříbarevný drahokam představuje tři buddhistické klenoty: Buddhu, Dharmu a Sanghu
červenomodrý drahokam symbolizuje správné etické chování
žlutý lem na obvodu vlajky je čisté zlato, symbol Buddhova učení zářící do všech stran
602 Namri Songcän, vládce Jarlungu, první král Tibetu
821 Čínsko-tibetská mírová smlouva
1247 spojení Tibetu s Mongolskou říší, která poskytuje Tibetu vojenskou ochranu a Tibet je pro Mongolsko duchovním a náboženským centrem; propojení vládnoucí tibetské školy Sakja s mongolských chánem
1904 Britská invaze do Tibetu a obsazení Lhasy, mírová smlouva o vlivu Britů v Tibetu
1910 čínská armáda obsazuje Tibet; 13.dalajláma utíká do Indie
1913 13.dalajláma vyhlašuje nezávislost Tibetu
1943 Británie potvrzuje nezávislost Tibetu
1947-49 Tibet vysílá do OSN a světa oficiální tibetské mise, vyhlášena úplná nezávislost Tibetu
1949 Vznik komunistické Čínské lidové republiky
1950 Čínská vojska vtrhla do Tibetu; tibetská armáda zničena v bitvě v Čhamdu
1951 Sedmnáctibodová smlouva o mírovém osvobození Tibetu podepsaná tibetskou stranou pod čínským nátlakem; Číňané obsazují Lhasu
1957 USA začínají prostřednictvím CIA vojensky podporovat Tibeťany
1959 lidové protičínské povstání ve Lhase; 14.dalajláma utíká do Indie
1960 Mezinárodní komise právníků uvádí ve své zprávě, že Číňané v Tibetu provádějí genocidu, dalajláma přesídlí do severoindické Dharamsaly, která se později stane i sídlem tibetské exilové vlády
1966-69 čínská kulturní revoluce: Rudé gardy ničí tibetské chrámy a kláštery, terorizují a zabíjejí Tibeťany
1971 USA ukončují svoji vojenskou podporu Tibeťanů
1987 masové demonstrace ve Lhase za nezávislost; opětovné přitvrzení čínské politiky v Tibetu
1988 nová vlna demonstrací za svobodu a nezávislost brutálně potlačená, hromadné zatýkaní; projev dalajlámy ve Štrasburku s vyhlášením pětibodové dohody, kterou Čína odmítne
1989 další demonstrace ve Lhase, policie zabila 80 - 150 Tibeťanů; vyhlášení stanného práva, zatýkaní, omezení pohybu, uzavření Tibetu pro cizince; dalajláma obdržel Nobelovou cenu míru; umírá desátý pančhenlama
1990 ukončení stanného práva ve Lhase po 13 měsících; dalajláma navštíví Československo na pozvání prezidenta Havla
1994 Potála, tradiční sídlo dalajlamů ve Lhase, po rekonstrukci opět otevřena
1995 šestiletý Gendün Čhökji Ňima je dalajlámou označen jako nová jedenáctá inkarnace pančhenlamy, vyhlášení vyjímečného stavu v Žikace a dočasné uzavření kláštera Tašilhünpo z důvodu podpory nového pančhenlamy, kterého Číňané neuznají a vyhlásí svého kandidáta za pančhenlamu, Gendün Čhökji Ňima je Číňany uvězněn na neznámém místě
Posvátná hora Kailás
Každý Tibeťan by měl alespoň jednou v životě obejít tři nejposvátnější hory Tibetu: Gang Rinpočhe (Kailás), Cari ve východní části Himálaje u bhutánských hranic a Lapčhi také v Himálaji, poblíž Mt. Everestu. Poutí po posvátném okruhu, kterému Tibeťané říkají khorlo nebo khora, dochází k pročišťování fyzického těla, řeči a mysli, podle buddhismu tří základních složek každé lidské bytost. Její tibetské jméno Gang Rinpočhe je možné přeložit jako "ledový klenot". Hora Kailás je posvátná pro čtyři asijská náboženství - pro hinduisty, buddhisty, džinisty i bönisty. Vyznavači prastarého tibetského náboženství bön patří pravděpodobně k nejstarším uctívačům hory. K hoře se konaly poutě ještě předtím, než v 7. století indický mág a učitel Padmasambhava přinesl do Tibetu buddhismus.
Pět kulturních tradic
Během dlouhé historie Tibetu vznikla a rozvíjela se bohatá, vnitřně propojená řada kulturních linií. Dnes můžeme obecně říci, že existuje pět hlavních tradic, které vznikly spojením těchto linií do pěti tradičních formálních struktur. Jsou to tradice Bön, Ňingma, Kagjü, Sakja a Gelug. Těchto pět tradic sledovalo stejný cíl, především rozšířit osvícený vhled do přirozenosti duše a fenomén, založený na soucítění motivovaném oslavou všech živých bytostí.
Pro splnění tohoto společného cíle má každá tradice jasné a živoucí dědictví ústního, literárního a uměleckého učení. Všechna byla generaci po generaci předávána dále a zůstala nepřerušena od doby svého vzniku. Vzhledem k nespočetným liniím, které patří ke každé z těchto tradic, existuje v Tibetu široká škála dokonale propracovaných a vyzkoušených systémů vnitřního rozvoje, podivuhodná znalost široce členěného a vycizelovaného filozofického vhledu a bohatě rozvinutá a velmi rozšířená tvorba uměleckých děl rituálního i užitého umění.
Železnice
Kvůli krajně obtížnému budování ve vysokohorském prostředí je dnes Tibet jediným regionem, kam nevedou žádné koleje. Ještě pár let a do bájemi opředeného Tibetu se každý dostane pohodlně vlakem. Alespoň to slibuje čínská vláda, která minulý týden posvětila kontroverzní plán na výstavbu dálkové železnice z Golmudu v západočínské provincii Čching-chaj do tibetské Lhasy. Podle Číňanů půjde o nejvýše položenou železnici na světě, neboť osmdesát procent trati povede v nadmořské výšce přes 4 000 metrů. Výstavba má začít tento rok a bude stát přes 2,5 miliardy dolarů. Po dokončení, a to bude nad jiné obtížný úkol, přímo spojí Lhasu s 3 900 kilometrů vzdáleným Pekingem.
Ovšem zdaleka ne každý je vyhlídkou na pohodlné cestování do legendárního města, odkud Číňané před 41 roky vyhnali tibetského duchovního vůdce dalajlamu, nadšen. Tibetský exil soudí, že nová trať umožní čínské armádě a její technice rychlejší přesun do oblasti v případě nepokojů a bude znamenat příliv dalších milionů Číňanů do Tibetu, kteří tam už dnes mají nad Tibeťany početní převahu. Pro pekingské vedení je projekt klíčovou cestou, jak otevřít ohromné přírodní bohatství tohoto himálajského regionu a zároveň zapojit odbojné území do hlavního proudu čínské ekonomiky.
Čína tedy otvírá dokořán to, co nazývá svou "západní pokladnicí" přírodních zdrojů: polovinu světových rezerv lithia, největší čínské zásoby chromu a třetí největší měděný důl, nemluvě o nevyčísleném množství drahých kamenů.
Působení CIA v Tibetu
V době, kdy Maovy oddíly vtrhly do Tibetu, se Lhamo Tsering seznámil s Gjalo Döndubem, starším bratrem dalajlamy, a již koncem roku 1949 spolu prchli do Indie. O devět let později se mu Döndub svěřil, že navázal styk s CIA, jež začala tajně cvičit první tibetské bojovníky. Dalajlama byl o celé věci povšechně informován, ale odmítl ji jako násilný prostředek.
Výcvik na partyzánskou válku v Coloradu, na Okinawě či na ostrově Guam prodělalo asi 400 Tibeťanů. Většina z nich pak byla tajně vysazena z amerických letadel na území Tibetu. Málokdo se také vrátil. V 60. letech změnila CIA strategii. Místo výcviku vybraných Tibeťanů v USA se Američané rozhodli zřídit velkou základnu v Mustangu, zapomenutém kusu země, který vyčnívá z Nepálu do Tibetu. Odtud pak byly vysílány gerilové oddíly na území Tibetu. Vyslané oddíly dosahovaly střídavých úspěchů, na to, aby se staly zárodkem skutečné osvobozenecké armády, však neměly dostatečnou podporu v týlu. Poslední ránu zasadil tibetskému hnutí odporu prezident Nixon, který počátkem 70. let prolomil ledy ve vztazích s Čínou. Brzy byli Tibeťané ponecháni sami sobě. Štědrý dolarový pramen vyschl definitivně v roce 1970.
Operace z Mustangu přesto pokračovaly až do roku 1974, kdy nepálská vláda podlehla čínskému tlaku a rozhodla se základnu zavřít. Dalajlama tehdy poslal velitelům vzkaz nahraný na magnetofonové pásce, aby se vzdali. Mnozí z vůdců se nechtěli dalajlamovi protivit, jeho příkaz však cítili jako zradu a raději spáchali sebevraždu.
Zdroje: www.idnes.cz ; www.lungta.cz ; www.maturita.cz
Sedm let v Tibetu, Návrat do Tibetu (H. Harrer)
Pravda o Tibetu – fakta a svědectví