Tři soutěsky

Za dva roky Čína dokončí druhou etapu stavby hráze na konci Tří soutěsek a voda začne stoupat ke kótě 135 metrů. Do roku 2009 by měla být dokončena i poslední etapa a voda vystoupá do výšky 175 metrů. Za gigantickou hrází vysokou 185 metrů se rozlije vnitrozemské moře dlouhé 650 kilometrů. Dvacet šest turbosoustrojí, každé o výkonu středně velké jaderné elektrárny, poskytne přes 18 tisíc megawattů. Už mnoho let se v záplavové zóně nestaví a neinvestuje. Města ztrácejí svůj glanc, silnice jsou rozbité. „Za dva roky to bude stejně všechno pod vodou.“ vysvětlují místní.

V jezeře o ploše přes 1000 čtverečných kilometrů zmizí kus historické krajiny, o které Číňané tvrdí, že si jí bohové stvořili pro svou potěchu. Řeka se tady prodírá horami, soutěskami, které její tok vměstnávají do koryta širokého místy jen několik desítek metrů.

První ze tří soutěsek je Čchü-tchang. Dlouhá je sice jen osm kilometrů, zato je nejužší a proud formuje divoké skály spadající do řeky srázy vysokými až tři sta metrů. Druhá soutěska Wu vytváří pro řeku kaňon dlouhý čtyřicet kilometrů.Konečně třetí, nejdelší soutěska Si-ling má osmdesát kilometrů. Na každém kilometru břehu jsou pozůstatky dávných kultur.

Takže Čína nezaplaví jen kus jedinečné krajiny, ale také kus své historie. Bohužel do rozsáhlých záchranných akcí se nepouští. V tom se liší od výstavby Asuánské přehrady na Nilu. Mnoha lidem je líto chrámu zasvěcenému legendárnímu generálu Čang Fejovi. Byl to velký muž a své ambice věnoval znovusjednocení Číny někdy v pátém století před naším letopočtem, v období Válčících států. Však se mu také „odměnili“: byl zavražděn v posteli, což je v chrámu vypodobněno do všech podrobností. V místě, kde se chrám nachází, má být pochována Čangova hlava. Kde přesně, nikdo neví. Zato teď každý ví, že hlava i s chrámem zmizí pod vodou ….

Stavba přehrady uvolnila lavinu exodu, jaký moderní Čína nepamatuje. Vodě padne za oběť na sto měst a osm set vesnic. V jezeře zmizí 1579 továren. Ještě na jaře roku 1999 to vypadalo, že se celý projekt nepodaří realizovat. Kolem stavby se roztočil obrovský vír korupce a fušerství. Například jeden z vedoucích úředníků rozvojové agentury spojené s projektem si podle čínských novin ulil osm miliónů amerických dolarů do zahraniční banky. Ohlásili se problémy s financováním, zesílil odpor domácích i zahraničních odborníků, kteří doporučovali, když už nelze stavbu úplně zastavit, tak ji alespoň nerealizovat v plném rozsahu a snížit plánovanou výšku přehrady. Avšak už na podzim stejného roku překročili Tři soutěsky onen neviditelný bod, za nějž už není návratu.
Oficiální údaje říkají, že přesídleno bude muset být na 1,3 milionu lidí. Proslýchá se, že neoficiálně bude jejich počet dvojnásobný. Přibližně každý třetí člověk, který má být přesídlen, je zemědělec. Ale pravdou také je, že naprostá většina z nich je i podle čínských měřítek chudá. Vláda jim nabízí odškodnění ve výši 180 jüanů za čtverečný metr jejich obydlí. To je asi 900 korun, pokud přepočteme jeden americký dolar oficiálním kursem. Ale byty v domech, které mají být postaveny pro lidi po celé západní části Číny, stojí přinejmenším dvakrát tolik. Nelze se divit, že lidé, jejichž domky a políčka se ocitnou pod úrovní hladiny, žádnou radostí neoplývají. Panují mezi nimi obavy, že budou přemístěni na méně úrodnou půdu, do oblastí, které se mají teprve rozvíjet. Pokud se nepodaří program přesidlovaní ukončit do roku 2003, kdy má začít napouštění přehrady, hrozí nepokoje. I oficiální místa nyní připouštějí, že programy přesidlování byly největším problémem i při realizaci jiných velkých vodních děl.
Každá ze šesti provincií, kterými protéká řeka Jang-c‘-tiang na své cestě k moři dlouhé 6300 kilometrů, by měla podle plánu přijmout alespoň deset tisíc přesídlenců. Jak se krátí čas, roste nervozita a tlak úřadů. Břehy řeky a všechny obce jsou prostoupeny propagandistickými hesly, která mají vysvětlit důležitost tohoto projektu pro celou Čínu. Ale potřebuje Říše středu tak obrovský projekt?

„O stavbě přehrady na Jang-c‘-tiang snil už zakladatel Čínské republiky Sunjatsen, tedy ještě před první světovou válkou,“ říká oficiální spisek k projektu Tří soutěsek. Rozhodně jde dnes o nejprestižnější projekt moderní Číny. Poté, co v roce 1989 byla v Pekingu potlačena revolta studentů žádajících více osobních svobod, což mělo za následek, že se ze země stáhlo několik zahraničních investorů a Západ se uchýlil i k různým sankcím, které beztak jen málokdo dodržoval, vyhlásila vláda projekt Tří soutěsek za věc cti a výraz nové národní hrdosti Čínské lidové republiky. Ačkoliv se na stavbě podílí mnoho firem ze zahraničí a řada expertů ze Západu dohlíží na nejchoulostivější části stavby, je projekt prezentován jako doklad čínské samostatnosti a – konec konců – také schopnosti improvizovat. Projekt je prostě odsouzen k úspěchu.
Přehrada bude dlouhá dva kilometry. Je zapuštěná do skály. Vedle přehrady a hydroelektrárny tu budou obří plavební komory s celkovou délkou dva kilometry, které zvednou lodě sto sedmdesát metrů nad spodní hladinu…..

Ekologové i manažeři varují, že projekt může přinést mnoho škod. Hovoří se o tom, že přehrada se brzo naplní bahnem, že se změní mikroklima. A že přehrada bude představovat ohrožení pro roviny pod městem I-čchang. Podle některých ekologů by dokonce mohla být Dlouhá řeka do třiceti let zcela vysušená …..
To vše ukáže čas a možná, že už hodně brzo…..

Dlouhá řeka

S 6300 kilometry je to nejdelší řeka Číny s největším průtokem. Společně s vedlejšími přítoky představuje 17 tisíc kilometrů vodních cest pro parníky a 58 tisíc kilometrů pro džunky. Je zdrojem energie (mnoho přehrad s velkými elektrárnami) a života pro 250 tisíc lidí.

Pramení ve východním Tibetu, od Yibinu (provincie S-čchuan) splavná, u Chu-pej tvoří jedinečnou průrvu, dále vytváří velmi úrodnou nížinu, kterou často zaplavuje, a teče dalších 1735 km do Východočínského moře. Zámořské lodě se dostanou až do 1065 km vzdáleného průmyslového centra Wu-chan, u ústí řeky leží přístav Šanghaj.

Čínsky se jmenuje Čchang-ťiang, na dolním toku se jí také říká i Jang-c‘-tiang, což znamená řeka provincie Jang, tedy jedné ze starověkých provincií, na něž legendární císař Jü v roce 2206 př. n. l. rozdělil čínské území.

V neolitu byla řeka, tam, kde protéká centrální Čínou, obrovským jezerem. Na sever od ní a na jejím dolním toku vznikaly první státní útvary v Číně. Páteří života v říčním údolí řeky byla intenzivní zemědělská výroba, zejména pěstování rýže. Od poloviny osmého století kolem Dlouhé řeky a jižně od ní žila polovina populace Číny.

Císař Jang Ti nechal od dolního toku řeky vystavět Velký kanál, který s přilehlými řekami a jezery umožňoval dopravu potravin a zboží do severní Číny, a sloužil tak k posílení pohraničních oblastí a k zásobování metropole. Vodní cesty o celkové délce přibližně třicet tisíc kilometrů tvořili nejlidnatější obchodní prostor světa