I. základní informace
- řekni a přečti ty základní informace
Oficiální název: Tuniská republika
Rozloha: 164 000 km2
Počet obyvatel: 9,5 milionu
Hlavní město: Tunis
Státní zřízení: republika s prezidentem Zine El Abidin Ben Ali
Náboženství: Islám
Jazyk: úředním jazykem je arabština a francouzština
V turistických oblastech se domluvíme německy, francouzsky, anglicky
Měna: Tuniský dinár TND, který se dělí na 1 000 Milimů – 1 dinár – I USD – 40Kč
Časová posun: plus jedna hodina v letních měsících
II. mapa
- ukaž na mapě
- ukaž okolní státy
- podle polohy řekni, kolik je v letních měsících a zimních měsících stupňů
- a moře jaký obléhají stát
- ukaž pohoří, řeky, města a ostatní
III. historie
- přečti
- Tunisko je země, jejíž historie sahá do daleké minulosti, je to země, ve které v běhu staletí zanechalo své stopy mnoho kultur a civilizací.Původně pobřeží kolonizována Foiničany od 6. století př. Kr. centrem mocného městského státu Karthága. Po 2. punské válce zničeno Římany, později součást římské provincie Afrika. Území v 5. století dobyto Vandaly, roku 534 Byzancií. Na počátku letopočtu bylo jedním ze středisek šíření křesťanství. V 7. století Tunisko bylo dobyto muslimskými Araby a herberské obyvatelstvo obráceno na islám. Na konci 16. století bylo Tunisko obsazeno Osmanskou říší a stalo se centrem pirátů, na nichž byla státní pokladna závislá po několik století. V polovině 19. století nastala francouzská expanze, v roce 1883 se Tunisko stalo francouzským protektorátem. Z války bylo Tunisko obsazeno Německem, roku 1943 převzala správu de Gaullova „Svobodná Francie“. V roce 1956 Francie uznala plnou nezávislost Tuniska ( do té doby členská země Frncouzské unie), hlavou byl konstituční monarcha, i když skutečnou moc měla předseda vlády. Monarchie byla zrušena v roce 1957. Tunisko byla vyhlášeno republikou, prezidentem se stal Burgiba sesazen pro senilitu. Jeho nástupce Zín al- Ábidín Ben Alí vládl se vzrůstajícími autokritickými tendencemi, provázenými porušováním lidských práv. Na druhé straně se Tunisko stalo jedním z mála arabských států, který aktivně bojuje s islámským fundamentalismem Ve volbách roku 1994 se poprvé od vyhlášení nezávislosti dostal do parlamentu opoziční poslanci. V prezidentských volbách získal jediný kandidát Ben Ali pro sebe 99, 92% hlasů.
IV.Turistický ruch
- naveď, že budeš povídat něco o turistice a její podtématech
- pošli fotky po třídě
úvod:
- Do Tuniska směřuje většina turistů pod ochrannými křídly cestovních kanceláří se zajištěným ubytováním i stravováním.
kdy přijet:
- Samozřejmě , že nejvíce turistů jezdí do Tunisu převážně v letních měsících, i když menší výjimku bývá první polovina srpna, kdy zde teploty ve stínu mohou přesahovat i 35 stupňů. V poslední době se do Tuniska jezdí po celý rok, je ovšem dobré si dopředu zjistit, co zde můžete například v zimě očekávat, protože na koupání v moři to rozhodně v té době není a mnoho lidí je například překvapeno studenými večery.
Peníze:
- Dovoz a vývoz místní měny je přísně zakázán!
- Vyměňuje se na letišti
- 1 dinár – 1 USD- 40 Kč
Nakupování:
Popiš formu nakupování
- Smlouvání o ceně je nepsané pravidlo při nákupech na SUKU (arabské tržiště). Většinou zde lze cenu
usmlouvat až na 1/3 původní nabídky. Zásadně se nesmlouvá v hotelech, a státních obchodech. Nákupy se tedy nejčastěji týkají nápojů či suvenýrů nebo posezení v kavárnách. Do země ještě nedorazil bum supermarketů, takže obchodní síť tam má nejčastěji podobu menších soukromých obchůdků typu koloniál edy s nabídkou všeho. Ceny se v kamenných obchodech neliší. Jiné je to v případě tržišť – tam je smlouvání součástí nákupního obřadu. V aglomeracích jsou ceny samozřejmě vyšší než ve vnitrozemí. Otvírací doba státních organizací jsou v sobotu po obědě a v neděli zavřeny celý den
Orientační ceny
Ceny jsou tu převážně v normě někdy trochu zvýšené
Chléb – I kilogram 16Kč
Mléko- 18 Kč – I litr
Pivo – půl litru – 40 Kč
Pohled – 10 kč
Víza
- Pro organizovanou turistiku s cestovní kanceláří není vízová povinnost, pro individuální cestovatelé ano.
Vystavuje je Turecké velvyslanectví.
Na co si dát pozor:
- V Tunisku je přísně zakázáno fotografovat a filmovat uniformované osoby, policejní a státní budovy a může se stát, že při vašem nedodržení vám bude film zabaven.
popiš smysl jejich náboženství
- Díky jejich náboženství – islámu je v zemi situace celkově dobrá, pouliční kriminalistika je minimální. Snad jedině dávat pozor na věci na pláži.
- Nesmějí se dovážet zbraně všeho druhu, explozivní materiál, onamné a psychotropní látky.
- V době modlení je vstup do mešit zakázán a pozor na vstup odhaleným ženám.
Doprava:
- taxi je zde nepraktičtějším a nejlevnějším dopravním prostředkem. Městská taxi jsou žlutá a fungují na stejném principu jako v ČR. Kilometr průměrně stojí 9 korun.
Zdravotní péče:
- V případě nutné lékařské pomoci se lidé obrací na recepci hotelu která zajistí převoz do zdravot. zařízení.
zdravotnictví je zde na velmi vysoké úrovni.
V.Památky:
Na území Tuniska se nacházejí ruin mocného starověkého Kartága, které také proslulo svými válkami se starověkým Římem. V hlavním městě Tunisu se kromě jiného nachází druhé nejvýznamnější muzeum v Africe – Muzeum Bardo. Pro milovníky antiky je zde spousta příležitostí ke shlédnutí nádherných antických památek. Největšími areály zachovalých památek je slavná Dougga a méně známá Sbeitia. Římské koloseum v EL jemu je jedno ze čtyř největších dochovaných na světě. Na mně významné antické památky můžete narazit i na jiných místech. V Tunisku se nalézá jedno ze čtyř svatých měst muslimů – Kairouan. Vyniká především krásnou velkou mešitou, kterou mohou navštívit i nevěřící, což je v arabském světě vzácná vyjímka.
VI.Řemesla:
Řemeslo je zlatý náramek," říkávají obyvatelé Tuniska, jako by chtěli vyjádřit svůj vřelý vztah k řemeslům. Ten je ostatně zřejmý každému, kdo kdy vkročil na tuniská tržiště - súky. Arabský duch na takovém místě zaútočí na všechny smysly. Je slyšet tlukot kladívek kovotepců, kteří před svými krámky vyrábějí mosazné talíře a vázy. Je možné přejet dlaní přes chladnou glazuru keramických výrobků a ucítit přitom vůni mátového čaje, linoucí se z otevřených dveří dílny. A konečně pro oči je tu nepřeberná galerie barev a tvarů koberců, výrobků z kůže, zlatých náramků a tkaných přehozů. V úzkých a klikatých uličkách, kde většinou tržnice bývají, tomu všemu vévodí vzrušené hlasy prodávajících a kupujících.
LÉTAJÍCÍ KOBERCE
Létající koberce se tu sice neprodávají a asi ani nevyrábějí, ovšem jinak se tuniské koberce pyšní krásou přímo pohádkovou. A také prodej koberců bývá epizodou z Tisíce a jedné noci. Šikovný obchodník před zákazníkem rozvíjí jeden koberec za druhým, přičemž vybrat si není jednoduché. Zvlášť když potenciální kupec sedí v místnosti doslova obalené koberci, v příjemném chládku popíjí přeslazený mátový čaj a poslouchá plynulý proud chvály, jenž na své koberce mistr pěje. A podaří-li se někomu nakonec ten svůj koberec vybrat, nemůže se vyhnout následnému smlouvání o cenu, bezpodmínečné součásti arabského obchodování.
Tam, kde se koberce vyrábějí, se také většinou prodávají. A tak není obtížné spatřit ženy a dívky - neboť jde o výlučně ženskou práci - sedící u rámů s napjatými osnovami. Na osnovu se váže jeden uzlík za druhým, řádky uzlíků se pak železným hřebenem přirážejí k hotové části. Uzle se váží ve stejném směru a vlněná vlákna se většinou odstřihávají ve výšce 16 mm. Podle počtu uzlíků se určuje hodnota koberce - čím více, tím dražší je výsledné dílo. Na čtvereční metr se zpravidla vejde 100-200 tisíc uzlů, u luxusních koberců z jemné příze jich může být až půl milionu. Tyto koberce jsou ale tak drahé, že jsou prakticky neprodejné
NAD HRNČÍŘSKÝM KRUHEM
Mluví-li se v souvislosti s Tuniskem o hrnčířství, padnou jistě názvy dvou míst - Nábel a Džerba. Hrnčířství tu bylo proslulé už v antické době, dnes se obě střediska vydala trochu odlišnými směry.
Na Džerbě se vyrábějí nádoby bez glazury, amfory a jiné "hrnce" určené převážně na skladování potravin. Povrch těchto nádob se zdobí vrypy, vlnovkami, žlábky či otisky prstů. Tradiční výrobní postup se zachovává dodnes jen s nepatrnými odchylkami. Hrnčířský jíl se rozloží na zem, zalije mořskou vodou a nechá odpočívat. Když zmizí voda, jíl se rozšlapáváním zpracuje na mazlavou hmotu a teprve pak je možné začít s vytáčením nádoby. Malým obřadem je i vypalování - v hrnčířské peci se zapálí olivové větve a polena, pak se přidá palmové dřevo. Vypalování trvá kolem pěti dní.
V RYTMU KOVOTEPCOVA KLADÍVKA
Jsou nepřehlédnutelní. Mladí i staří, krásní i obyčejní - muži, kteří sedí mezi svým vystaveným zbožím a kladívkem a dlátkem zdobí další talíř. Pod jejich rukama se objevují elegantní ornamenty či ozdobné arabské nápisy. Dnes tvoří nedílnou součást každé tržnice, každého města. Nebylo tomu tak ale vždy.
Talíře, vázy a ostatní mosazné předměty totiž nepatří mezi tradiční domácí výrobky. Jde o napodobeniny marockých, egyptských, iráckých a indických předmětů, i když dnes už s nepřehlédnutelným "tuniským přízvukem". Výrobky jsou určeny hlavně pro turisty - ostatně právě oni svým zájmem přispěli podstatnou měrou k rozkvětu tohoto řemesla.
Zcela určitě však mají tuniský původ výrobky ze zlata a ze stříbra. Jejich výrobou jsou proslulá tři města - Tunis, Sús a Sfax. Pověstné jsou tuniské šperky ze stříbra se svými filigránsky zpracovanými ornamentálními vzory. Šperky mohou mít i magickou moc, tak jako známá Fatmina ruka, amulet proti uhranutí.
Zajímavosti
Jejich život:
Mohlo by se zdát, že kolem půl páté ráno, kdy se v hotelových komplexech na pobřeží probouzejí první většinou němečtí - turisté, aby svými osuškami obsadili volná lehátka u bazénů, ještě život na tuniském ostrově Djerba nezačal. Vždyť i Hans či Joachim poté, co zaberou svá oblíbená místa, se vrací zpět do postele. Cizinci ale většinou netuší, že Djerba v té době již dávno žije. Stačí si například zajít ve čtyři ráno do centra hlavního města ostrova, do Houmt Souku. Středoevropan může být najednou v šoku: jsou čtyři ráno, ale kavárničky již otvírají, trousí se do nich první hosté - pozor, výhradně muži - a objednávají oblíbenou malou sladkou kávu či oslazený mátový čaj, do nějž se pro ochucení ještě dávají piniové oříšky.
Ženy versus islám
Obsah hovoru bývá téměř vždy stejný: práce, obchod, politika a... ženy. Často cizí ženy, tedy cizinky. Vlastní nevěru totiž berou místní muži jako zcela přirozenou záležitost a zejména postarší Němky, Skandinávky či Francouzky sem pravidelně jezdí, aby chytily v objetí svalnatých mládenců druhou mízu
23. listopad 2007
5 677×
1614 slov
