Urbanizace zahrnuje kulturní, ekonomické i sociální změny společnosti a je jednou z klíčových složek její modernizace. Zároveň však urbanizace přináší koncentraci obyvatelstva ve městech a městských regionech.
Na Filipínách je patrná celkem vysoká hustota zalidnění, dosahující až 228 obyv/km2, což je značný nadprůměr vyspělých evropských zemí (pro srovnání: ČR má 131 obyv/km2). Přičemž počet obyvatel (71,4 mil.) se bude stále zvětšovat. Průměrný roční přírůstek byl například v letech 1990-2000 2,25%. Zajímavá je statistika věkového složení. Obyvatel mladších 15 let je 38,4% a populace starší 65 let pouze 3,5%. Co z toho vyplývá? Jasná statistika, že klesá průměrná délka života a naopak se dále rozrůstá počet obyvatel. Svědčí o tom i poměrně malé procento obyvatel v produktivním věku. V posledních letech také ovšem stagnuje index rozvoje společnosti, který dosahuje pouze 67,7%! Naopak je zde poměrně vysoká gramotnost, necelých 95%. O jisté míře stagnace může vypovídat i průměrná fertilita žen, která na jednu ženu dosahuje výšky 3,6. Ukazatel hrubé porodnosti je hodnoty 28,6. Zatímco mortalita se může chlubit indexem 5,8. Ve společnosti připadá na 100 žen v průměru 101,6 muže. A městská populace (řekněme míra urbanizace) dosáhla 54%.
Dobře. To jsou však jen holá fakta, ale co z toho pro Filipínce vyplývá? Především bychom si měli uvědomit nepříliš velký HDP, který neumožňuje všem obyvatelům možnost v sociálně zabezpečeném prostředí. Díky narůstající míře urbanizace začínají v některých částech Manily kolabovat nemocnice a sociální zařízení, šíří se epidemie, vznikají nové formy chorob. Lidé se do jádrových oblastí stěhují záměrně za prací, avšak ani ta zde není zaručena. Často žijí na samých periferiích, zakládají nová předměstí, která se pak dále propojují. Špatná infrastruktura jen napomáhá dalšímu vzrůstu. Hromadění odpadů, smog a především nedostatek potravin a pitné vody jsou teď trnem v oku nejenom OSN. Bída živí rostoucí kriminalitu, drogy, prostituci, násilí. S tím vším se dnes a denně setkávají lidé žijící v Manile. Chudoba je zde patrná na každém rohu. Bohužel, nejvíce dětí mají lidé z nejnižších vrstev. A nejchudší plodí zase nejchudší…
Mezi stěžejní příčiny filipínské urbanizace nepatří vidiny z televizních reklam (které lákají za lepším životem do měst), nýbrž nadnárodní společnosti, které nutí stát k přechodu na jakýsi pokročilejší druh hospodářství. Následuje ztráta důvěry fondů ve fiskální politiku a následné položení filipínské ekonomiky na lopatky. Ale nemuselo by tomu tak být. Jsou města, jež se s urbanizací vyrovnala celkem obstojně (za všechna jmenujme třeba NYC, Tokio…), ale bohužel, stagnace rozvoje filipínské politiky nepomáhá zmírnění této „civilizační choroby“.
Urbanizace je hlavním neduhem Filipínské republiky. OSN měla pravdu, když v jedné ze svých zpráv uvedla: „Pokračující urbanizace, pokud nebude nějakým způsobem řízena, by se mohla stát životu nebezpečným prvkem při rozvoji asijských velkoměst, poškozené životní prostředí a pětkrát větší emise totiž vážně ohrožují zdraví lidí…“
25. září 2007
3 344×
462 slov
