Veselí nad Lužnicí

Veselí nad Lužnicí leží v Třeboňské pánvi, na jihu táborského okresu,
při soutoku Lužnice a Nežárky.

Starosta Veselí nad Lužnicí: Petr Hynek
Struktura úřadu: Starosta, tajemník, odbory
Počet částí : 3
Katastrální výměra 2956 ha
Počet obyvatel: 6680 Z toho v produkt. veku: 4390
Průměrný věk: 36,7
Pošta: ano
Škola: ano
Zdravotnické zařízení: ano
Policie: ano
Kanalizace (COV): ano
Vodovod: ano
Plynofikace: ano

Dnešní město Veselí nad Lužnicí vzniklo sloučením původních měst
Veselí a Mezimostí 1.1.1943, a to do dvou komunit oddělených jen
tokem řeky Lužnice. Proto také obě města prožívala dějinné zvraty v
zásadě stejné.
Původní osídlení na soutoku řek Lužnice a Nežárky je dokumentováno
archeologickými nálezy až z doby mladší kamenné. Po osídlení Kelty a
později Markomany v 5.-7. století, osidlují prostor slovanské kmeny,
jak dokazuje pohřebiště a pozůstatky sídliště v Klobasné u Zlukova.
Podél obou řek vedly odedávna obchodní cesty a jejich spojení dalo
vzniknout tržní osadě. Kdy Veselí jako tržní osada vzniklo nelze
doložit i když obchodní cesta z dob římských po pravém břehu Lužnice
je prokázána nálezy římských mincí
Asi v devátém století byla zde zbudována tvrz na místě zvaném
"talíř", pahorku obepínaném příkopy. Tvrz byla původně součástí pásu
stejných objektů na jižním okraji tehdy slavníkovského panství. V 15.
století se již nepřipomíná.
Nejstarší připomínka o Veselí je v dokumentu z roku 1259, kterým Vok
z Rožmberka předává, spolu s právem dosazovat kněze v kostele ve
Veselí, klášteru ve Vyšším Brodě ves Ponědraž. Fara, později povýšená
na děkanství, zajišťuje církevní služby a potřeby širokému okolí
dodnes. V tomto dokumentu je uveden název osady Wessele. Tento název,
jak uvádí historici vznikl na křižovatkách cest v řadě případů v
Čechách, kde se setkávali, nocovali a veselili se dopravci a zřejmě
proto vznikl i název Veselí (v r. 1608 je ve Veselí 11 šenkovních
domů). R. 1302 se Veselí stává za krále Václava II královským
majetkem. Město bylo již na takové ekonomické úrovni, že císař i král
Karel IV je v r. 1362 povyšuje na královské komorní město s
rozsáhlými privilegii jako mělo město Budějovice, včetně práva
várečného, mýtného, a dalších. Tato privilegia byla ve stejném
rozsahu potvrzována dalšími majiteli města (Švamberkové,
Schwarzenberkové) včetně zápisů do zemských desk, a to do r. 1852,
kdy se Veselí stává okresním městem.
Město se od svého vzniku stává stále důležitější křižovatkou
dopravních spojů. Přes město vedla původní římská cesta na sever,
později zvaná Vitorazská nebo Rakouská, potom z Prahy přes Veselí a
Budějovice na Linec Linecká, na Jindřichův Hradec a Vídeň
Norimberskovíděňská na Moravu a Slovensko. Po těchto trasách byla
realizována poštovní služba. Kurýrní a poštovní služby příležitostné
jsou přes Veselí dokládány v letech 1562-1613, v 17. Století je toto
spojení již pravidelné. Ve Veselí vzniká pošta - soukromé zařízení -
tehdy dokonce dědičná. V r. 1775 je veselská pošta jednou ze čtyř
přestupních poštovních stanic v Čechách. Další byly jen v Chebu,
Plzni a Hradci Králové.

Uvedené dopravní a poštovní trasy byly postupně doplněny železnicí.
Spoj Praha-Vídeň r. 1871, do Budějovic a dále r. 1874 na Jindřichův
Hradec a Moravu r. 1888. Stanice postavená na původním katastru
Mezimostí byla důležitou železniční křižovatkou s výtopněmi a odborem
pro udržování dráhy. Město jako křižovatka dopravy, pošty, ale také
jako středisko regionů, zajišťovalo nejen potřeby dopravců po stránce
odpočinku a stravy, ale i eventuelní opravy dopravních prostředků a
samozřejmě také obchodní a řemeslné práce i pro okolí. To bylo
umožněno privilegii města i podporou vlastníků panství, a proto byla
do města soustředěna řemeslnická výroba a obchodní činnost. Jako
příklad lze uvést, že podle soupisu obyvatelstva v r. 1651 každý
šestý obyvatel starší nad 20 roků pracoval v řemesle. Povinnost
zúčastnit se trhů ve Veselí pro okolní obce byla dána například Řádem
o živnostech městských vydaným Vilémem z Rožmberka.
Koncem 19. a začátkem 20. století úměrně výhodné poloze a dalším
výhodám vznikla ve městě řada družstev a průmyslových podniků jako
družstvo umělecké výroby (nyní Blata), Sodovkárna, Legiostavba (nyní
Jihotvar), Mlýn (nyní Vesco).
Osada Mezimostí je poprvé připomínána ve 14. století v souvislosti s
veselskou tvrzí. Držitelé, páni z Mezimostí, se nazývali Jeníkové. V
r. 1369 se stal majitelem Mezimostí Oldřich z Rožmberka, koncem 14.
století Vilém z Landštejna a 15. století opět Rožmberkové. V roce
1494 povyšuje Petr z Rožmberka Mezimostí na městečko se všemi právy
svobodných měst. Od r. 1725 vystřídala obec několik majitelů až se po
r. 1769 vrátila zpět měšťanstvu. Mezimostí sdílelo podobné osudy jako
Veselí, ale vzhledem k nepříznivější poloze zažilo více povodňových
katastrof. Spolu s Veselím se účastnilo na řemeslnické činnosti
zajišťující potřeby regionu. Jinak bylo město převážně zemědělské.
Koncem 19. a začátkem 20. století v souvislosti s železniční
křižovatkou zde vznikají průmyslové závody. Lihovar a rafinérii
Fischl a synové (později Rekord, nyní Hitko), stavební závody (nyní
MaO Prefa), Jihočeské lnářské podniky (později Lužan, nyní Grena),
výroba natívních krmiv (nyní Propesko).

Zajímavými architektonickými památkami jsou především renesanční domy
na náměstí T.G.Masaryka. Domy na severní straně náměstí č. 110,111 -
stará radnice a muzeum byly postaveny veselským primátorem Martinem
Lomnickým ze Šebínu a tvoří architektonický celek. V průčelí radnice
jsou znaky rožmberků, švancenberků a habsburků. Muzeum zaujme krásnou
fasádou se sgrafity. Je zde husitské muzeum Tábor - Weisův dům.
Jednopatrová tzv. "nová" radnice č. 26 byla postavena v r. 1897 v
podobě návratu historických stylů.
Dominantou města je kostel Povýšení sv. Kříže, poprvé zmiňovaný v r.
1259.

Portál na jižní straně je v románském slohu, v gotickém slohu jsou
severní a západní vchod, klenby v presbyteriu a sakrystii a také
kropenka u hlavního oltáře. V r. 1542 byla postavena chrámová předsíň
v renesančním slohu a r. 1598 třicetimetrová věž, na níž jsou čtyři
zvony. Oltáře jsou barokní. V r. 1915 byl v parku u řeky Lužnice
postaven pomník na památku pětistého výročí upálení mistra Jana Husa.
Přibližně ve středu města se nachází kostelíček sv. Floriána z r.
1718. V r. 1754 byla na jižním okraji města vystavěna kaple sv.
Marka.
V parku u železniční zastávky se tyčí Husova mohyla. Na počátku 1.
světové války ji postavilo 18 obcí z kvádrů se vtesanými názvy jako
výraz přihlášení se k Husově pravdě
Pozoruhodným objektem na severní straně náměstí je jednopatrová
radnice renesančního původu z 2. poloviny 16. století, s hranolovou
věží z r. 1764. Radnice tvoří celek s vedlejší renesanční bodovou
muzea. Tento později novorenesančně upravený dům náležel v dávné
minulosti promtoru veselskému, Martinu Lomnickému ze Šebínů.

Dům na západní straně náměstí se třemi renesančními štíty ze 16.
století je dnes sídlem základní umělecké školy. Dříve se zde
vyměňovaly koňské přípřeže pro poštovní dopravu a byla tu jedna z
nejstarších pošt. stanic

SOUČASNOST

Veselí nad Lužnicí bylo městem převážně zemědělským. Dnes pracuje
většina z 6500 obyvatel v místních podnicích. Vyrábějí se zde
prefabrikáty a potraviny, těží se písky. Přímo ve městě je i družstvo
pletařské a cementářské.

Tomuto městu se nevyhnuly ani letošní povodně. Bylo dokonce
nejpostiženějším městem na řece Lužnici. Zaplaveno bylo celkem 40%
zastavěné plochy města, 430 objektů v obytné části městě, z toho 380
obydlených, dalších téměř 600 garáží a několik desítek zahradních
domků. Dosud bylo k demolici určeno 20 domů. Zaplavené území bylo nuceno opustit 1600 obyvatel města.