Zimbabwe

Oficiální název: Republika Zimbabwe

Rozloha: 390 580 km2

Obyvatelstvo: 11 908 000 obyvatel

Hustota zalidnění: 30 obyvatel na 1 km2

Politický systém: prezidentská republika

Jazyky: angličtina (úřední), mašonština, matabelština

Náboženství: křesťané 55%, animisté 24%, muslimové + ostatní 21%

Podnebí: subtropické

Hlavní zemědělské produkty a těžené suroviny:

kukuřice, tabák, pšenice, cukrová třtina, proso, bavlna; rudy železa, chromu, niklu, mědi a cínu; křemík, zlato, azbest, uhlí, dřevo

Hlavní hospodářskká odvětví:

zemědělství, výroba cigaret, hnojiv, cementu a koksu; železářstvía ocelářství, textilní průmysl, hornictví a cestovní ruch

Průměrná délka života: muži 41 let, ženy 44 let

V Zimbabwe je všechno neuvěřitelné - od pozoruhodné krajiny a bohaté fauny až po dramatické dějiny v nedávné minulosti. Na severní hranici vytváří řeka Zambezi přes jeden a půl kilometru široké Viktoriiny vodopády a pak protéká téměř 300 km dlouhým přehradním jezerem Kariba. Na jihu tvoří hranice s Jihoafrickou republikou "mohutná, šedozelená a líná" řeka Limpopo. Na východě se zvedají hory a na západě se prostírá krásná krajina s lesy a savanami, kde žijí lvi, sloni buvoli a žirafy.

Ložiska zlata přilákala anglického kolonizátora Cecila Johna Rhodese, po kterém bylo teritorium původně pojmenováno. Ten po rvavé válce přivedl do země vládu bílých kolonizátorů. Teprve po další válce o necelých sto let později se vlády chopily opět černí obyvatelé a přejmenovaly zemi na Zimbabwe.

Země oplývá značným nerosným bohatstvím a má relativně vyspělé zemědělství. Zimbabwe je také jedním z nejprůmyslovějších států kontinentu. Průmys založený na těžbě a na zpracování zemědělských výrobků dodává čtvrtinu hrubého domácího produktu.

Se Zimbabwe spojilo svůj osud několik významných osobností, které zpětně ovlivnily i osudy země. Pro Evropu objevil tento kout Afriky skotský misionář a cestovatel David Livingston, který se jako první běloch dostal roku 1851 k čece Zambezi a o čtyři roky později uviděl i její vodopády, později známé jako Viktoriiny. Méně pozitivní památku po sobě zanechal kolonizátor C. J Rhodes. Z bělochů jmenujme ještě posledního ministerského předsedu Iana Smithe, který zavedl v zemi rasistický režim. Mezi domácími černými obyvateli vynikli matabelský vojevůdce Mzilikazi a jeho syn král Lobengula a první ministerský předseda černé vlády Robert Mugabe.

Zimbabwe leží v klimaticky příjemné subtropické části jižní Afriky a její území z valné časti utváří rozlehlá žulová náhorní plošina Matabele, vyzvednutá do výšky 1000 až 1200 m. Je porostlá travnatými savanami, místy i světlímy subtropickými lesy. Zvlášť zajímavé území je na jihozápadě, kde leží malebná krajina vrchoviny Matopo, proslulá rozsáhlými výchozy žulových kleneb, nazývaných zde kopjes, které větry a deště ohladily do oblých tvarů Napříč celou plošinou se táhne severovýchodnímsměrem nevysoký, ale 515 km dlouhý skalnatý hřeben zvaný Velký Dyke. Tento kamenný val je zdrojem velkého nerostného bohatsví. Jsou v něm ložiska mnoho rud - chromu niklu, mědi berylia, i drahých kovů - stříbra, zlata, platiny. Tyto bohaté nerostné zdroje přispěly ke vzniku hlavního města země Harare.

Ačkoli jsou původní lesy a savany často zatlačeny rozsáhlou zemědělskou činností, přece jen se na mnoha místech ještě uchovala původní krajina, kde je dost prostoru pro velká africká zvířata. Průměrná teplota se na náhorní plošině v nejteplejších měsících (říjen až listopad) pohybuje kolem 23°C, v chladném období od 10°C do 17°C. Srážky jsou od místa kmístu rozdílné - od 500 do 1000 mm za rok a většinou spadnou při prudkých letních lijácích.

Náhorní plošina je ze všech stran výrazně ohraničená. Na východě ji lemují horské hřbety s vrcholem Inyangani (2592 m. n. m.), porostlé horskými lesy, které poskytují vzácné barevné dřevo. V tomto pohoří, které tvoří zároveň hranici s Mosambikem, bylo zřízeno několik národních parků. Na severu a jihu ohraničují plošinu tektonické sníženiny, jimiž protékají pohraniční řeky. Na jihu to je pomalé Limpopo se svýmy přítoky, na severu teče mohutná Zambezi proslulá svými vodopády. Angličané jim dyli jméno své královany Viktorie, ale domorodci je nazývají Mosi - oa - tunya (kouř který stoupá vzhůru). Severozápadně od vodopádů vyrostla na Zambezi velká přehrada, za níž vzniklo 300 km dlouhé údolní jezero Kariba s vodní plochou 5000 km2. Na západě se plošina zvolna sklání do bezodtoké vnitrozemské jihoafrické pánve Makarikari.

Nejdůležitější plodinou země je tabák, který zajišťuje 20% příjmu z vývozu. Nejhojněji pěstovanou plodinou je ale kukuřice, určená především pro obživu domácích obyvatel. Hodně se vysévají i ostatní obilniny, dále se pěstuje cukrová třtina a na plantážích rostou kávovníky, čajovníky, citronovníky. Významnou technickou plodinou je také bavlník. V klimaticky normálních letech je země ve výrobě potravin soběstačná, ovšem v období sucha (např. v letech 1991-1992) zemědělské výnosy obyvatelstvu nestačí.

Pohnuté dějiny

Koncem 20. století tvořili černoši 98% z 11,2 miliónů obyvatel země. Mezi mnoha etnickými skupinami jsou nejpočetnější Mašonové a Matabelové (Ndebelové).

Předkové dnešních Mašonů obývali toto území již od 10. století. Později vytvořily kmenový svaz a nakonec tzv. Monopatovu říši, která existovala až do poloviny 18. století. Jejím centrem patrně historické město Zimbabwe, v němž se zpracovávalo zlato a železo. Mašonové byli především pastevci a řemeslníci. Dnes žijí jednak na severu v oblasti nazývané Mashonaland kolem hlavního města Harare (dříve Salisbury), jednak na východě v provinciích Manicalan a Masvingo.

Druhá etnická skupina Matabelové patří k potomkům Mzihaziho válečnického kmene, který se odtrhl od zuluského národa a ve 30. letech 19. století vpadl na území Zimbabwe. Také Matabelové byli pastevci, ale i válečníci, kteří napadli usedlé obyvatelstvo a od porobených kmenů pak vybírali naturální daně. Nakonec se usídlili v okolí dnešního města Bulawayo a celé oblasti, kterou obývají, se říká Matabeleland.

Moderní dějiny Zimbabwe začínají v 80. letech 19. století, kdy vyslanci Cecila Rhodese přesvědčili krále Lobengulu, aby jim dovolil otevřít v zemi rudné doly. Když toto povolení získali, Rhodes se rozhodl, že králův souhlas platí pro celou zemi a založil Britskou jihoafrickou společnost, která roku 1890 ovládla téměř celé území. Rozhořčení Matabelovéc zahájili roku 1893 proti Společnosti válku. Krvyvý konflikt skončil porážkou domorodců a smrtí krále Lobenguly. Matabelové znava povastali v letech 1896-1897 a tentokrát se k nim připojili i Mašonové. Ani tento pokus o svržení koloniálního panství nebyl úspěšný, protože do něj zasáhly přivolané britské vojenské jednotky.

Takto násilně získané území se stalo britskou kolonií nazvanou Jižní Rhodesie. Ta se stala roku 1953 součástí federace, v níž byli i Severní Rhodesie (dnešní Zambie) a Ňasko (dnešní Malawi). O dest let později se federace rozpadla. Zambie a Malawi získaly nezávislost a ustavily si svou domorodou vládu. Jinak tomu bylo v Jižní Rhodesii. Tamních 300 000 bělochů ustavení černé vlády nepřipustilo a pod vedením Iana Smithe a jeho Rhodéské fronty země vyhlásilo jadnostranou nezávislost jakožto Rhodesie. Británie přerušila se svou bývalou kolonií všechny kontakty a k ní se připojila i OSN, která vyhlásila proti Rhodesii mezinárodní sankce.

V době Smithova bílého režimu vytvořili černí afričané dvě opoziční hnutí, která vedla proti vládě partyzánskou válku. Následky partyzánské války, hospodářská blokáda a silný diplomatický tlak přesvědčily po deseti letech Smithe, aby moc předal domácím obyvatelům, kteří tvořili v zemi většinu. V roce 1980 se konaly volby a vznikla republika Zimbabwe, jež se stala členem společenství.

V roce vyhlášení nezávislé republiky Zimbabwe a po nastolení domorodé vlády opouštělo bílé obyvatelstvo masově zemi. Černošsky mimisterský předseda Mugabe si byl vědom významu bělochů pro nový stát a ze všech sil se snažil, aby v zemi zůstali, a proto jim poskytl různé záruky bezpečnosti a volného podnikání. Dosáhl toho, že nakonec v zemi zůstala asi jedna třetina bělochů (100 000 osob) včetně 4000 farmářů.

Prvotní nadšení obyvatel, následující bezprostředně po vyhlášení nezávislosti, se postupně vytrácelo, a to nejen vinou nespravedlivého rozdělování půdy, ale také v důsledku rostoucích sporů mezi dvěma nejsilnějšími politickými stranami ZANU a ZAPU. Jejich ostré spory vyvrcholily v letech 1982-1986.

Pod tlakem mezinárodního měnového fondu byl prezident Mugabe donucen k určité liberalizaci hospodářství.

V posledním desetiletí 20. století se politické dění v zemi zklidnilo, přestože obyvatele stále ještě sužuje vysoká nezaměstnanost a růst domácího produktu je snižován prudkým nárůstem obyvatelstva (3% ročně). Zimbabwe však zdědila rozvinutý průmysl založený na bohatých zdrojích nerostných surovin a jen samotná těžba nerostů, zaměstnávající 5% práceschopného obyvatelstva, přináší 40% zisku z vývozu.

Se stabilizací politických poměrů se do země zase začínají vracet turisté, představující další nezanedbatelný příliv peněz. V roce 1990 do Zimbabwe přijelo kolem půl milionu návštěvníků, kteří oceňují jeho krásnou přírodu a velice příjemné podnebí. Vedle Viktoriiných vodopádů na Zambezi mohou navštívit několik národních parků se zajímavými přírodnímy povrchovými tvary, bujnou vegetací a velkými africkými zvířaty. Za zmínku stojí, že národní parky zaujímají 11% zimbabwského území.

Zimbabwe sice leží ve vnitrozemí, ale má strategicky významnou polohu na hlavních dopravních cestách vedoucích ze severu na jih do jihoafrických přístavů. Nejbližší přístup k moři má země na východě přes Mosambik a jeho přístavy Beira a Maputo, ale většina dopravy se přesto uskutečňuje přes Jihoafrickou republiku.