Adolf Hitler

Úvod

Téma Adolfa Hitlera mě upoutalo, protože je to asi poprvé v historii, co jediný člověk přesvědčil svými idejemi celý národ a rozpoutal světovou válku. Fascinuje mě osud neúspěšného umělce bez perspektivy, který se stal politikem a posléze vůdcem tehdy nejsilnější evropské země. To dokázal jen kvůli svým nezlomným idejím a skvělému řečnickému umění, kterým hypnotizoval, fanatizoval davy. Jeho osud líp skončit nemohl. Vrah miliónů unikl z tohoto světa pouhou kulkou do hlavy. Zabil se zároveň se svojí milenkou Evou Braunovou. Byla to asi příjemná smrt pro největšího vraha moderních a možná celých dějin.

ADOLF HITLER

(20. 4. 1889 - 30. 4. 1945)

Adolf Hitler se narodil v roce 1889 v rakouském městečku Braunau, kde vyrůstal se svými sourozenci Edmundem a Paolou. Byl synem celního úředníka. Jeho výkony na základní škole, kam byl zapsán roku 1895, byly vynikající, na vysvědčení byly samé jedničky. To se ovšem změnilo na střední škole. Podle svého učitele byl inteligentní a talentovaný. Ale na vysvědčení, které dostal po ukončení prvního ročníku na reálce v Linci je uvedeno, že je nepravidelně pilný a jeho výkony v matematice a přírodovědě nedostačují na postup. Později to Hitler v Mein kampf
vysvětlil svůj neúspěch těmito slovy: "Co mě těšilo, učil jsem se, co se mi zdálo bezvýznamné nebo mě to tak nepřitahovalo jsem sabotoval. Potom byl neúspěšným umělcem ve Vídni. Totiž vídeňská Akademie výtvarných umění jej dvakrát odmítla. Zatím ho postihla těžká osudová rána. V roce 1907 mu umřela matka, kterou nade vše miloval na rakovinu. Tak se živil příležitostnými pracemi. Žil ve vídeňských noclehárnách kde se živil výrobou a prodejem pohlednic nebo i klepáním koberců. Teprve ve Vídni, už před 1. světovou válkou se Hitler začal zastávat antisemitské a nacionalistické názory. Židy viděl jako příčinu všeho zla v Evropě. Těmto předsudkům ale v té době podléhalo i mnoho jiných.
Pak začala 1. světová. V roce 1913 se přestěhoval do hlavního města Bavorska - Mnichova, tam vstoupil do armády, ale nedosáhl v ní vyšší hodnosti, než svobodníka. Byl však nadšeným vojákem a dostal vyznamenání- dva železné kříže za statečnost. V roce 1918 mu bojový plyn poškodil zrak. V době, kdy se ze svého zranění uzdravoval, tak se pevně rozhodl, že bude politikem.
V roce 1919 vstoupil jako 7. do DAP (Německá dělnická strana). Stal se členem této strany, hlavním řečníkem a zanedlouho se stal i jejím vůdcem. Tam se spojil s některými muži, jejichž jména se stala proslulá v tom špatném slova smyslu: s Rohnem, Hessem, Luddendorfem a Goebblesem.
V roce 1923 strana dostala nový název- Národní socialistická německá strana, zkratkou nacistická.V programu obsahujícím 25 bodů požadoval semknutí všech Němců na základě práva národa na sebeurčení do jednoho velkého Velkoněmecka, zrušení versailské smlouvy, získání kolonií, zvláštní zákonodárství o cizincích pro Židy, popřípadě jejich vyhoštění, konfiskace všech válečných zisků beze zbytku, zestátnění všech podniků, provedení pozemkové reformy, trest smrti pro zrádce lidu, podvodníky a další.
Pak vytvořil SA (Sturmabteilung)- "útočný oddíl"- tzv. hnědé košile. Milice nacistické strany, jež Hitler založil 1923, v roce 1934 v nich provedl čistku. Nejdřív banda "ostrých" hochů, většinou válečných veteránů, kteří šířili nacismus kopanci a údery holí v Mnichově, jenž se stal prvním centrem Hitlerovy strany.
Pokus o svržení bavorské vlády, který měl být předehrou útoku na Berlín, však skončil úplným fiaskem. Za účast v neúspěšném povstání musel Hitler strávit rok 1924 ve vězení.

Rudolfu Hessovi, tehdy dalšímu nespokojenci, který se později stal zástupcem vůdce nacistické strany, tam nadiktoval svůj spis Mein kampf (můj boj). V této knize Hitler se chaoticky snažil popsat své názory, teorie a předsudky, které posbíral z různých zdrojů, pošpinil v ní demokracii a opovržlivě se v ní vyjadřoval o Židech a Slovanech. Nijak se netajil tím, že hodlá pro panskou německou árijskou rasu dobýt Lebensraum (životní prostor) ve východní Evropě.
Po propuštění z vězení byla snaha o vyhoštění Hitlera z Německa, ale k tomu nedošlo. Od 9. března 1925 mu byl uložen zákaz veřejných projevů, což byla jeho nejsilnější zbraň v boji o masy. Tento zákaz platil dva roky. Za tu dobu co byl ve vězení se změnila struktura NSDSAP. O moc se dělili bratři Otto a Gregor Strasseovi a Joseph Goebles.
Prozatím si vzal ponaučení z mnichovského fiaska a rozhodl se, že zničí demokracii parlamentní cestou. Shromáždil skupinu oddaných stoupenců, do níž patřil třeba Goebbels, pozdější dramaturg inscenovaných propagandistických akcí a sjezdů strany v Norimberku, Goring, Ernst Rohm a chovatel drůbeže Heinrich Himmler.
Hiter podnikl řadu cest po celé zemi a zahlcoval národ sliby, že na troskách starého Německa vytvoří novou a mocnou říši. Po celé své tažení se Hitler vracel k dvěma tématům. Prvním z nich byl populární mýtus, že německé armádě byl tzv. Vražen nůž do zad, tedy podle tohoto tvrzení mohlo Německo válku vyhrát, kdyby němečtí politici nekapitulovali. Ovšem pravda je taková, že Německo kapitulovalo na doporučení nejvyššího velitelství armády. Dále Hitler využil přesvědčení mnoha Němců, že podmínky Versailské mírové smlouvy z roku 1919 znemožnily obnovu Německa a že ztráta území, uvalení obrovských reparací a zákaz opětovného vyzbrojení učinily jejich vlast druhořadou zemí.
Jedním z hlavních témat kritizovaných Hitlerem v této době byla kritika hospodářské politiky orientované na export, která nemohla vyřešit rozpor mezi životním prostředím a počtem obyvatelstva, vztahem státu a revoluce, historickou vinou buržoazie, vznikem sociální otázky a průmyslového proletariátu. Úvahy o malých denních otázkách tedy ustoupily do pozadí.
Při volbách do Říšského sněmu v roce 1928 získala NSDAP pouhá 2,6% hlasů, což odpovídalo 12 křeslům v Říšském sněmu. V roce 1930 se znovu konaly volby do Říšského sněmu. NSDAP získala 18,3% hlasů, což odpovídalo už 107 křeslům v Říšském sněmu a stala se tak druhou nejsilnější stranou v Německu po SDP. Parlament nebyl pro národní socialisty nějakým místem pro konstruktivní spolupráci, nýbrž tribunou pro revoluční agitaci.
Na počátku 30.tých let se do čela SA ("útočný oddíl", milice nacistické strany, jež Hitler založil 1923, 1934 v nich provedl čistku) postavil Rohm. Pod jeho vedením se
SA vyvíjeli směrem k nebezpečné občanské armádě, která měla na konci roku 1932 již přes půl miliónu členů.
Ve volbách roku 1932, kdy se počet nezaměstnaných blížil 6 miliónům, NSDAP získala víc hlasů než dříve. Se 37% se stala nejsilnější stranou Německa.
Nejzávažnějším problémem byla nezaměstnanost. V roce 1938 bylo bez práce 38% dělníků a úředníků.
V témže roce končilo Hindenburgovo sedmileté úřední období a tudíž se Hitler rozhodl kandidovat na prezidenta. V prvním kole získal 30,5% hlasů, což ho rozhodně zklamalo. Postoupil do druhého kola. Ve druhém kole stál proti Hindenburgovi. Hitler ale ve druhém kole prohrál v poměru 53%/ 37%. Bezprostředně po volbách zasáhl národní socialisty další úder. Byly zakázány SA a SS.

30.ledna 1933 byl jmenován říšským kancléřem Adolf Hitler. Všechna intrikánská a zákulisní hra posledních týdnů nic nemění na tom, že Hitler za své povolání nevděčí temnému spiknutí, ale bezvýchodné ústavní situaci. Nastala "Třetí říše", ten pojem je prastarý, avšak ve smyslu třetí německé státní moci, po staroněmeckém a novo německém císařství, pochází teprve od Arthura Moellera van den Bruck z roku Hitlerova puče.
Nejdříve Hitler vystoupil proti těm, které považoval za obzvlášť nebezpečné protivníky. Proti komunistům. Příležitost se mu naskytla 27. února, při zapálení Říšského sněmu holandským anarchistou Marianem von der Lubbem, který se již předtím pokusil prostřednictvím založení požáru dát bojový signál, aby dělnictvo vyburcoval z pasivity. Tato událost byla dlouho chápána jako národněsocialistický komplot. Hitler sám věřil, že to bylo dílo komunistické strany a že Říšský sněm zapálil její předseda v Říšském sněmu Torgler.
Nařízení po požáru Říšského sněmu vyřadila základní práva, která přestala mít účinnost, umožnila zneužívat policejní "ochranné" vazby bez soudní kontroly a odůvodnila dlouhodobý výjimečný stav. To byl první a rozhodující krok k diktatuře. Ve volbách 5.března 1933 dostala NSDAP 43,9% hlasů.
10.května založil Hitler Německou pracovní frontu (Deutche arbeitsfront) a vedením pověřil Roberta Leye. Do listopadu klesla nezaměstnanost o třetinu.
20.července uzavřel s Vatikánem konkordát. Konkordát sice obsahoval důležité ústupky katolické církvi, ale důležitější bylo pro Hitlera zahraničněpolitický zisk prestiže, prolomení předsudků katolických voličů proti NSDAP a v neposlední řadě skutečnost, že konkordátem se vyznačoval také konec katolistické centrické strany. Dále pak zakázal vytváření nových stran, po té, co se dosavadní strany samy rozpustily s vyjímkou NSDAP a SPD byla zakázána.
Ve volbách se při volební účasti 95,2% k Hitlerovi přiklonilo neuvěřitelných 92,2% voličů.
Uprostřed října Německo vystoupilo ze Společnosti národů.
Při výročí prvního jmenování říšským kancléřem Hitler spokojeně konstatoval: To, co se v tomto krátkém časovém úseku událo, bylo jistě ještě v předvečer pamětihodného 30.ledna 1933 převážnou většinou našeho národa...považováno a označovaného za fantastickou utopii...Hrozná nouze volala po nápravě do té míry, že chvíle jen čekala na vůli, jež byla připravena tento dějinný úkol vykonat.
Skromnost nebyla Hitlerovou vlastností, avšak poslanci nyní už jen dekorativního Říšského sněmu se také neusmívali, neboť velká slova, dunivě, pevně a světodějně splňovala potřeby pozdně nacistické doby. Mimoto tu přece byly hmatatelné výsledky.
Muži německého Říšského sněmu! Tak Hitler pokračoval v bilanci svých úspěchů: Jakkoli jsou výsledky roku nacionálně socialistické revoluce a vedení státu velké, je přece ještě pozoruhodnější skutečnost, že se tento zlom v našem národě mohl stát za prvé takřka bleskovým tempem a za druhé téměř bez prolití krve.
Tuto daň odvedl až po svém upevnění moci v létě 1934: odstraněním Rohma a jiných odpůrců.

NOC DLOUHÝCH NOŽŮ

Na jaře roku 1934 začal Hitler dostávat zprávy SS a gestapa, podle nichž se jej vůdcové SA chystali svrhnout. Zprávy byly vymyšlené, ale Hitler jim uvěřil. Počet příslušníků SA již dosáhl 2,5 miliónu a Rohm a někteří další vůdcové SA hovořili o nutnosti další, čistě socialistické revoluce. Navrhovali také, aby SS a SA připadly pod jednotné ministerstvo obrany, jehož šéfem se měl stát Rohm. Hitler a jeho okruh stoupenců dospěli k názoru, že je na čase proti SA rázně zasáhnout.

Třicátého června časně ráno vyvlekli důstojníci SS Rohma z postele v hotelovém pokoji na předměstí Mnichova. Odvezli jej do vězení, kde mu nabídli možnost sebevraždy. Jestliže mne chce Adolf zabít, ať to udělá sám. odpověděl s opovržením Rohm.Toto přání mu splnili dva důstojníci SS. Oné noci a o následujícím víkendu bylo zavražděno mnoho Hitlerových odpůrců. Podle některých pramenů to byly stovky, podle jiných tisíce lidí. O tom, jak pevně držel Hitler národ v moci, svědčí skutečnost, že i když o těchto událostech vyšly podrobné zprávy, nikdy nijak neprotestoval, ani tisk, ani církve, ani ozbrojené síly, ani sama nacistická strana. V Říšském sněmu hájil Hitler čistku v SA poukazováním na Rohmovu homosexualitu. "Noc dlouhých nožů" však nejvíce prospěla Hitlerovi tím, že uklidnila důstojnický sbor, jehož podporu tolik potřeboval. Umírající Hindenburg poslal Hitlerovi telegram: "Kdo se chce zapsat do dějin, musí umět prolít krev."

NORIMBERSKÉ ZÁKONY

Od roku 1935 se součástí německého právního řádu staly Norimberské zákony = rasistické zákony nacistického Německa o :"říšském státním občanství a o ochraně německé krve a cti". Ty propůjčily právní podklad k zabavování majetku židům, romům i slovanům. Později umisťování do ghett (Terezín) a v konečné fázi deportaci do koncentračních táborů (např. Osvětim), kde byli tito lidé zabíjeni po statisících v plynových komorách.
Zavražděno asi čtyři až šest milionů židovských a 500 000 nežidovských vězňů. Přibližné minimální údaje:

Polsko 2 350 000
Sovětský svaz 700 000
Československo 233 000
Rumunsko 200 000
Maďarsko 180 000
Německo 160 000
Holandsko 104 000
Francie 60 000
Rakousko 58 000
Řecko 57 000
Jugoslávie 55 000
Belgie 25 000
Itálie 8 500

Podepsání a ratifikaci sovětsko- francouzské smlouvy o pomoci 27.února 1936 viděl Hitler jako porušení Locarnské smlouvy (1925). Německo odpovědělo vypovězením Locarnské smlouvy a obsazením demilitarizovaného Porýní Wehrmachtem 7.března. Lid ho plně podporoval.
Hitlerův svazek s Anglií se jevil jako nemožný, tak se obrátil k Itálii. Již v říjnu 1936 došlo k uzavření N-It smlouvy a 1. listopadu oznámil Mussolini v Miláně "osu Berlín- Řím."
12.března 1938 vpochodovaly německé jednotky oslavované většinou obyvatel do Rakouska. Den po té podepsal Hitler "Zákon o sjednocení Rakouska s Německou říší." Požadavek na připojení Rakouska bylo jedním z hlavních témat Hitlerových projevů. Skutečnost, že Anglie a Francie jeho postupy připustily, povzbudilo Hitlera, aby si začal přemýšlet o sudetoněmecké otázce.

29.září byla překvapivě svolána "Mnichovská konference". Jejími účastníky byl Hitler, Mussoliny, Chamberlain, Daladier. Konference učinila závěr, že Československo má do 1.října předat Sudety Německé říši. Za to mělo obdržet od velmocí záruku pro existenci zbytku svého státu. Dne 15.března 1939 vpochodovaly německé jednotky do Prahy a Hitler oznámil výnos o zřízení "Říšského protektorátu Čechy a Morava".
Dne 1.září 1939 napadlo Německo Polsko. Dva dny po té, 3.září, vyhlásila Anglie společně s Francií válku Německu. Již po 18 dnech bylo Polsko přemoženo. Již 17.září vpochodovala Rudá armáda do východního Polska. 28. září podepsali sovětský ministr zahraničních věcí Molotov a jeho německý kolega Ribbentrop společné německo- sovětské prohlášení a tajný dodatečný protokol. Ten obsahoval rozdělení sfér zájmů dojednané mezi oběma státy již 23.srpna.
8.listopadu se nezdařil atentát na Hitlera v mnichovském pivovaru. Bylo při něm zabito 8 lidí a 62 osob bylo zraněno.
1. března 1940 vydal Hitler rozkaz k útoku na Dánsko a Norsko pod krycím označením "Weserubung". Pro útok na Francii se Hitler rozhodl pro plán vypracovaný generálem von Mansteinem: k průniku tankovými jednotkami přes Ardeny ve směru Sedan a dále k pobřeží Kanálu. Boje v Norsku ještě pokračovaly, když 10. května začala dlouho očekávaná ofenzíva na západě.
Holandská armáda kapitulovala po několika málo dnech, do 16.května padly nejdůležitější pevnosti v Belgii, 18.května Antverpy, 20.května dosáhly německé tankové svazy Kanálu, dobyly Bolougne a Calais. Pomalu byly uzavírány britské jednotky v Darenque. Během obléhání 14.června 1940 padla Paříž. V lese u Compiegne, ve stejném železnicním vagónu, v němž v roce 1918 Erzenberg přijal spojenecké podmínky pro příměří, podepsali 22. června 1940 francouzští vyjednávači mír s Německem.
Již 16.července udělil Hitler pokyny pro přípravu vylodění v Anglii Unternehmen Seelowe. Dne 13.srpna začala Luftwafe s útoky na jihoanglické radarové stanice, letiště, přístavy, továrny na výrobu letadel a pozemní komunikace. Příchodem podzimních bouří byl Seelowe dočasně posunut na jaro 1940.
7.června 1941 začala akce Barbarossa - Útok na Sovětský svaz. Válkou proti Svazu se Hitlerovy názory značně zradikalizovaly. Projevoval obdiv ke Stalinovi. Stále více docházel k přesvědčení, že sovětský systém plánování je vysoce nadřazen tržnějospodářskému systému kapitalistických zemí.
7.prosince 1941 přepadly japonské bombardéry americkou pacifickou flotilu v Pearlu Harboru. Začala válka mezi Japonskem a USA.
Po obratu v bitvě u Stalingradu se Hitlerovy začala válka hroutit. 13.května 1943 došlo ke kapitulaci německých vojsk v Tunisku. Teprve 4.června 1944 vpochodovaly spojenecké jednotky do Říma. O dva dny později začala spojenecká invaze v Normandii. Ani Hitlerova ofenzíva v Ardenách, která začala 16.prosince, již nemohla vpád spojeneckých jednotek zadržet. Dne 3.ledna začala spojenecká protiofenzíva v Ardenách, v polovině ledna sovětská ofenyíva k dobytí Východního Pruska.
S otevřeným hledím bojoval proti židům a dal jim při vypuknutí války poslední varování. Nenechal jsem se v nevědomosti o tom, že tentokrát, jelikož nechali padnout svět znovu do války nebudou chráněni - aby ta havěť byla v Evropě konečně vymýcena.
Zda Hitler v očekávání porážky skutečně řekl, že německý lid se ukázal jako slabý a musí zaniknout, s určitostí nevíme.

V konečných fázích války, kdy je Německo podrobováno kobercovému bombardování, celosvětovou blokádou, nedostatkem pohonných hmot, je na Hitlera spáchán další neúspěšný atentát. Hitler není vážně zraněn, ale stává se z něj troska. Rapidně se blížil úplnému tělesnému zhroucení, pohyboval se s únavou a těžkopádně, chyběl mu pocit rovnováhy, na krátké cestě se musel po 20-30 metrech zastavovat. Oči byly plovoucí v krvi, z koutků úst mu odkapávaly sliny.
teprve když sovětské jednotky bojovaly v blízkosti Říšského kancléřství, spáchal Hitler sebevraždu. Jeho milenka, Eva Braunová, se kterou se den před tím oženil, se otrávila jedem. Hitler sám se usmrtil výstřelem do pravého spánku. Mrtvoly byly zabaleny do dek Wehrmachtu, vyneseny do zahrady Říšského kancléřství, polity benzínem a zapáleny.

Prameny: Kdy, kde, proč a jek se to stalo (Asa Briggs, Angus Hall,...)
Hitler (Harald Steffahn)
Slovník A-Ž
Československý biografický slovník A-Ž
Internet

Seznam: Gestapo (Geheime Staatpolizei) - tajná státní policie, již zřídil Hermann Goring v roce 1933, aby zatýkala a vyslýchala politické protivníky.
SA (Sturmabteilung) - útočný oddíl, tzv. Hnědé košile. Milice nacistické strany, jež Hitler založil 1923 a 1934 v nich provedl čistku (noc dlouhých nožů).
SS (Schutztaffel) - složka nacistické strany nosící černé uniformy, fanaticky oddaná Hitlerovi. Nejprve mu sloužila jako tělesná stráž, časem z ní však vyrostla celá armáda. SS tvořily dvě hlavní skupiny: Totenkopf SS (umrlčí lebky), která měla na starosti koncentrační tábory, a Waffen SS, ozbrojené oddíly, které se vydávaly za elitní vojenský sbor. Ve skutečnosti rozdíl mezi oběma často zanikal.