Albert Einstein

1879 – 1955

Narodil se 14. března 1879 v Ulmu, průmyslovém městě Německa. Následujícího roku se rodina přestěhovala do Mnichova, kde si jeho otec a strýc otevřeli malou strojírnu a elektrárnu. Albert se začal zajímat o fyziku, když mu byly asi čtyři a ležel nemocný v posteli. Otec mu dal na hraní magnetický kompas. Malého chlapce fascinovala skutečnost, že bez ohledu na to, kam kompas otočí, střelka stále míří na sever. V šesti letech ho maminka uvedla do světa hudby a Einstein se později stal nadšeným hráčem na housle a obzvláště si zamiloval Mozarta. Vynikal v matematice a ve svých jedenácti studoval fyziku na univerzální úrovni. Studoval rovněž latinu, řečtinu a francouzštinu, která mu však překvapivě nešla – odtud pochází fámy, že byl ve škole špatný žák.

V roce 1895, ve věku 16 let, nesložil kvůli své bídné francouzštině přijímací zkoušku na vyhlášený Spolkový technický institut v Curychu. Protože věk běžný pro přijetí byl osmnáct let, doporučili mu, aby pokračoval ve studiu jeden a o přijetí požádal další rok. Poslechl a vyzbrojen maturitním vysvědčením byl pak na institut automaticky přijat a strávil tam čtyři roky studiem matematiky a fyziky.

Po krátkém působení v Curychu jako učitel matematiky dostal Einstein švýcarské občanství a v roce 1902 jej zaměstnal Švýcarský patentový úřad v hlavním městě Bernu jako „technického odborníka třetí třídy ve zkušební lhůtě“. V roce 1905 vydal čtyři převratné technické práce – i první část své revoluční teorie relativity: speciální teorii relativity. V tomto roce, ve svých šestadvaceti letech, publikoval Einstein jednoduše znějící rovnici E = mc2 (kde E je energie, m je hmota a c je rychlost světla). Tato jednoduše znějící rovnice doložila, že malou hmotu je možné změnit v obrovské množství energie. Kromě jiného to vedlo k vynálezu atomové pumy – faktu, který mučil Einsteinovo svědomí po závěrečná dvě desetiletí jeho života.

Einstein rovněž matematicky odvodil, že hmota a energie jsou vzájemně zaměnitelné, což vyjádřil v této své rovnici. Kromě toho, že tato teorie otevřela cestu k výrobě atomové pumy, odkryla rovněž tajemství toho, proč Slunce září. Oba procesy jsou jaderné reakce, při nichž se malé množství jaderné hmoty uvolňuje v podobě světla a tepla (energie). V roce 1909 Einstein odešel z patentového úřadu a následujících několik let přednášel teoretickou fyziku na univerzitách v Bernu, Curychu, Praze a nakonec, v roce 1914, v Berlíně. O dva roky později, uprostřed 1. světové války, vydal druhou část své teorie relativity: obecnou teorii relativity.

V roce 1921 dostal Einstein Nobelovu cenu za fyziku – zejména za teorii fotoefektu, kdy prokázal, že světlo neproudí v kontinuálním proudu, ale v jednotlivých „vlnových balíčcích“, nazývaných fotony.

Teorie relativity se výboru pro udělování Nobelových cen zdála příliš kontroverzní, a tak se Einstein rozhodl, že svou práci zpopularizuje. Dalších několik let proto cestoval po světě, a jak se sám vyjádřil: „Pískal svou písničku o teorii relativity.“ Dostal se na titulní stránky novin svým výrokem: „Pán Bůh nehraje s vesmírem kostky“, čímž chtěl obrazně vyjádřit, že vesmír se řídí pravidly.