Alberto Moravia

(* 28. 11. 1907, † 26. 9. 1990)
(vlastním jménem Píncherle)

Alberto Moravia byl italský prozaik, dramatik, literární kritik a novinář, který sám sebe označoval za kritického realistu, což zdůvodňoval svým zájmem o sociální tematiku.
Pocházel ze zámožné rodiny benátského architekta a malíře. Narodil se v Římě, jehož prostředí je také tématem většiny z jeho próz . V dětství onemocněl kostní TBC a strávil dlouhá léta na lůžku nejprve doma, pak v horském sanatoriu a další roky jako rekonvalescent v různých alpských letoviscích. Nemoc a izolace s ní spojená v něm vyvolaly pocit osamění a nedostatku kontaktu s okolním světem, což se promítá i v Moraviově díle. Studoval francouzštinu, angličtinu a němčinu. Také hodně četl např. G. Boccaccia, Ludovica Ariosta, W. Shakespeara, Moliéra. Už od dvacátých ledpůsobil jako novinář a literární tvorbě se věnoval od třicátých let. Byl v Anglii, v letech 1930 – 35 žil střídavě v Paříži (v mládí psal také francouzsky) a v Římě, navštívil New York, Čínu , SSSR, Indii, Afriku a napsal o cestách knihy reportáží. Pro svůj židovský původ měl za války omezené publikační možnosti a musel se skrývat. Pracoval dlouho jako dopisovatel, na sklonku života pak jako filmový kritik. V poválečném období se pro nekonformní názory dostal do sporu s církví. Dočkal se však i slávy a poct. Zemřel v Římě.

Dílo
Vynikl již v roce 1927 prvním románem Lhostejní (Gli indifferenti), kritickým obrazem úpadku italské měšťanské rodiny, s typickými motivy odcizení a neschopnosti lidských vztahů. Od té doby pravidelně publikuje. Pracuje jako novinář v italském Turínu, scénárista, filmový kritik. Ve funkci dopisovatele londýnských novin mnoho cestuje. Uvádí na jeviště dramatizaci Lhostejných a Maškarády, které těží z grotesky napsané roku 1941 a původní dramatizaci Beatrice Centi (1955).
V 50. letech obohatil Moravia neorealistickou prózu o osobitý lyrismus, grotesknost a záhadnost, jež byly charakteristickým rysem jeho předválečné povídkové, novelistické a románové tvorby. Zevrubný a pečlivý popis životní reality, výsek každodenního života, důraz na sociální problematiku, drsnost charakterů a lidový jazyk ulice - všechny tyto prvky najdeme v jeho vrcholném díle tohoto období, v Římských povídkách (1954,1959) kde zobrazil svět římské chudiny žijící na okraji římské společnosti (prostitutek, šoférů, prodavaček, různých řemeslníků…).
V řadě dalších děl, např. Agostino (1944), Neposlušnost, Pohrdání (1954), Nuda (1960) i v povídkové knize Věci nejsou věci se objevují typické znaky existencialismu-odcizení a zvěcnění. Protifašistická a odbojová tematika se objevila v románech Konformista, Římanka a Horalka (1957).
Rozsáhlé literární dílo bylo zpočátku ovlivněno existencionalismem, ve čtyřicátých a padesátých letech neorealismem, jehož byl vůdčím představitelem. V této době v jeho tvorbě převládaly výjevy ze života prostých, anonymních hrdinů z lidu (Římské povídky, Racconti romani; Horalka, La Ciociara). V pozdější tvorbě autor obměňuje a dále rozvíjí svá typická témata prázdného života vyšších vrstev, neschopnosti komunikovat a sexuality narušující sociální vazby (Nuda, La noia).
Pro Moraviu je typická kombinace vypravěče s moralistou. Jádrem jeho děl je neklid a hořkost. Přes rozsáhlost svého díla je Moravia v podstatě autor úzkého rejstříku, vrací se stále k motivu obsaženému již v Lhostejných: k neschopnosti „normálního“ života. Vinu klade Moravia společnosti založené na vlastnictví, pro kterou člověk přestal být účelem a stal se prostředkem, věcí: Člověk jako účel (1964). Protipólem nenávisti k buržoazii a zejména buržoazní rodině je obdiv vitality, spontánnosti lidu, ale i tento obdiv v posledních dílech vystřídal pocit definitivního rozčarování, nemožnosti navázat plný lidský vztah, pochopit smysl dění.
Pro Moraviovu tvorbu, jako pro tvorbu autora vyrostlého z moderní světové literatury, je charakteristická i tematika sexuální, inspirovaná nejen životem, ale i moderní literaturou a vědou, především Freudovou psychoanalýzou a surrealismem. S touto tematikou se u Moravii můžeme setkat i v předválečných prózách ( např. v povídce Lenochovy sny). Znovu ji pak rozvinul na sklonku života v sedmdesátých a osmdesátých letech. Téma voyerství(slídičství-sexuální deviace) a oidipovského komplexu(syn má nebo touží po poměru s matkou) zpracoval v textu Voyeur aneb muž, který se dívá (1985).
K vrcholným dílům pozdního období Moraviovy tvorby patří postmoderní román Já + on (1971) líčí formou kruté a vtipné groteskní parodie a ironizuje čtyři hlavní proudy moderní kultury a moderního umění(marxismus, existencialismus, psychoanalýza a fenomenologie-učení o vědomí a jeho vývoji). Filmový scénárista Rico, který chce své nižší společenské a umělecké uplatnění související s pocitem méněcennosti, svou podřízenost překonat tím, že se ze scénáristy stane režisérem. Rico vede však neúspěšný zápas o své vyvýšení a jeho protivníkem se stane jeho sexuální pud. V tomto zápase však prohrává a nezbývá mu nic jiného než se pokorně vrátit, po všech snahách a pokusech vymanit se z vlivu toho silného soupeře, k normálnímu životu průměrného scénáristy anormálního manžela bývalé prostitutky.
Za svou světovou proslulost vděčí nejen románům, ale i povídkám, kde se plnou měrou projevilo mistrovství klasického vypravěče lidské a zároveň typicky římské komedie. Řada jeho románů a povídek byla zfilmována

Přehled děl
Romány:
- Zklamané naděje
- Marné ctižádosti (1935)
- Lhostejní (1929)
- Maškaráda (1941)
- Láska manželská (1949)
- Římanka (1947)
- Pohrdání (1954)
- Horalka (1957)
- Nešťastná milenka (1943)
- Konformista
- Nuda (1960)
- Pozornost
- Já a on (1971)
- Cesta do Říma
- Leopardí žena aj.

Povídky a novely:
-Epidemie
-Římské povídky (1954)
-Nové římské povídky
-Agostino (1944)
-Automat (1963)

Dramata:
-Beatrice Centi
-Život je hra

Publicistické knihy:
-Člověk jako cíl
-Představa Indie

Román Lhostejní - Gli indifferenti (1927/9)

Román zachycuje neodvratný úpadek vyšší společenské vrstvy a morální rozklad těch, kteří se považují za elitu společnosti. Jazyk této prózy je nevýrazný, protože se podřizuje autorovu záměru analyzovat určitou situaci . Tato snaha o objektivitu se odráží v potlačené roli vypravěče a ve zprostředkování duševních stavů pomocí vnitřního monologu. Stručnost popisů a dialogická povaha textu poukazují na inspiraci divadelní formou: ta ostatně poznamenává i strukturu románu. Děj se odehrává během dvou dní převážně v bytových interiérech a účastní se ho pouze pět postav: matka, syn Michele, dcera Carla, matčin milenec Leo a Leova bývalá milenka Lisa. Příslušníci starší generace si kladou za cíl uspokojit své základní materiální zájmy. Michele a Carla se pokoušejí o obrat v dosavadním životě, snaží se překonat vlastní „lhostejnost“. Lhostejností Moravia označuje pasivní postoj k životu, neschopnost činu, nezájem o morální problémy. Michele kritizuje prostředí, jehož je součástí a od něhož se nedokáže odpoutat: jeho morální slabost mu znemožňuje realizovat své touhy a rozhodnutí. Carla potlačuje své city a přijímá nabídku k sňatku od nemilovaného Lea. Sourozenci obětují ideály ve prospěch konkrétního užitku: zabezpečují si bohatství. Oba tak přejímají morálku svých "učitelů" a začleňují se do jejich světa, přestože Michele stále zůstává nerozhodným dítětem a Carla přijímá přetvářku dospělého člověka. Tato Moraviova realistická interpretace historické situace na počátku diktátorského režimu pobouřila tehdejší publikum jak svou amorálností, tak popřením fašistického ideálu zdravého člověka.

Horalka - román La ciociara (1957)
Celý příběh ve vzpomínkách vypráví hlavní hrdinka Cesira, žena z Ciociarie, chudého kraje mezi Neapolí a Římem. Děj se odehrává v posledních měsících války, v době, kdy byla Itálie nejprve obsazena německým vojskem a posléze obsazována spojeneckými armádami Američanů, Angličanů i Francouzů. Právě vojáci francouzské vítězné armády(Marokánci) zbaví drastickým šokem (znásilněním dcery Rossety) Cesiru posledních iluzí o lidech a morálce nadcházejícího světa. Teprve nyní úplně pochopila, co válka způsobila: stará morálka, zákony, náboženství už neplatí, lidé znecitlivěli, jsou hluší k cizímu neštěstí, ztvrdla jim srdce, všude vládnou lumpové, zloději, násilníci, vrahové. V postavě Michella , vystudovaného filozofa z vesnice, vyjádřil autor touhy své, ale všech lidí ,bojujících pro důstojný život pro všechny, po změně společenského uspořádání. Vše , co Michelle dělá je projevem uvědomělého člověka, který má svůj pevný světonázor, ví, co chce a ovládá i umění volit za vše menší zlo, aby nedopustil větší. To, jak zemřel, je projevem člověka s velkou lidskostí(chránil rodinu chudých rolníků a byl zastřelen).Poválečný svět není již světem lidským. Vše se proměnilo ve zboží, kšeftování, obchodování. I lidé jsou prodejní. Život ztratil smysl, je teď bez hlavy a paty, a důležité věci „ už nejsou důležité, kdežto ty nedůležité se staly důležitými“. I z Cesiry a Rossety válka málem udělala zlodějku a prostitutku, od toho je však „zachránila“ bolest, ztráta přítele(zastřelen zloději), který je vezl po válce zpět do Říma. Děj končí perspektivou návratu do Říma a možností začít „nový“ život.
Italská kritika podtrhává jako základní, určující motiv Horalky dvojí znásilnění lidské důstojnosti : znásilnění celé společnosti hrůzami závěrečné fáze války a znásilnění děvčete. Dílo se řadí mezi početné pokrokové italské prózy na téma druhé světové války, které vznikaly v padesátých letech. Patří k nejúspěšnějším Moraviovým románům: byla mnohokrát vydána ve vlasti, přeložena do mnoha cizích jazyků a krátce po vydání zfilmována v De Sicově režii se Sofií Lorenovou v titulní roli.

Seznam použité literatury:

Slovník spisovatelů - Itálie; vydal Odeon v Praze r. 1968
Světová literatura po roce 1945; vydalo nakl. Fortuna v Praze r.
Světové literatury 20. století v kostce; vydalo nakl. Libri v Praze r.1999
Britanica
Přehledné dějiny literatury III; vydalo pedagogické nakl. SPN a.s. 1997