(14. 7. 1860 Ivančice (Brno)- 24. 7. 1939 Praha)
Malíř, grafik a návrhář. Přibližně v roce 1880 nastoupil jako malíř bez profesionálního školení do malířské dílny divadelních dekorací vídeňské firmy Kautský - Brioschi – Burghardt. V letech 1881- 1882 působil na Moravě u hraběte Khuena, pro kterého vyzdobil jídelnu zámku v Hrušovanech, 1883 – 1885 pracoval na jeho zámku Gandegg u Bolzana. Od roku 1885 studoval na mnichovské Akademii. V roce 1887 odjel do Paříže , kde studoval rok na Akademii Julian. Od roku 1888 pracoval samostatně, živil se převážně ilustrátorskou prací pro pařížská nakladatelství a časopisy. V Paříži měl vlastní školu v ulici Grande Chaumiére. V roce 1900 se účastnil přípravy světové výstavy v Paříži. Roku 1904 se poprvé vydal do Spojených států amerických. Střídavě působil v Americe a v Paříži. V USA byl činný jako malíř a pedagog. V r. 1910 se vrátil do Prahy. Muchovo dílo představuje jeden z nejpříznačnějších projevů evropského secesního umění, pro které v Paříži kolem roku 1900 vznikla přezdívka Le styl Mucha. Bez prostředně vyjadřuje problematiku doby dvou epoch. Současně dokončuje vývoj salonního malířství 19.stol. a otevírá cestu masovému projevu. Spojením prvků čes. Umění, s jeho sklonem k lyričnosti i dobovým zaujetím pro lidové umění, a pařížské výtvarné kultury konce století nalezl Mucha svébytný projev, který sice nepředstavuje mezník či posun v proměnách struktur moderního umění, který je však hlubokou rezonací doby označované La Belle Epoque a jejím mytizujícím spolutvůrcem. Kromě ilustrace se zabýval malířstvím historických obrazů akademického aranžmá. Teprve ke konci 80. let se začínají v Muchově tvorbě projevovat náznaky proměny jeho projevu. Postupně se osamostatňuje linie jako autonomní dekorativní prvek a dosavadní alegorické vyjadřování přechází symbolickým nápovědím. Muchuva tvorba, citlivě reagující na mýty dobového života, byla připravena stát se účinným prostředkem masové komunikace. Příležitost k takovému projevu se Muchovi naskytla v zakázce plakátu pro inscenaci Gismondy v divadle Sáry Bernhardtové (1894). Tento plakát přinesl autorovi okamžitý úspěch a určil jeho další tvorbu. V té době vznikla řada plakátů pro divadlo S. Bernhardtové(Dáma s kaméliemi,1896, Samaritánka, 1897) a řada návrhů na dekorační grafické práce. V Muchově symbolice se odráží neklidná doba a její touha po nečasovosti přírodního mýtu. Práce pro světovou výstavu a návrhy pro užité umění znamenají dokončení a doznění Muchovy stylově jednotné tvorby. Po svém návratu do Čech roku 1910 se věnoval mýtu historie slovanských národů v cyklu dvaceti obrazů Slovanská epopej.
7. březen 2008
5 446×
391 slov
