Je těžké postihnout slovy velikost umělce, který oslavil život způsobem tak spontánním a okouzlujícím jako Renoir.Jedno z tajemství Renoirova objevného pohledu na svět tkví bezpochyby v tom, že ve svých obrazech upřímně a plně zjevoval své sklony a záliby,svou vizi lidí a věcí.
Narodil se 25. února roku 1841 v Limoges, jako předposlední z pěti dětí, ve velmi chudé rodině.Jeho otec, malý krejčí, který těžce opatřoval živobytí pro velkou rodinu, se roku 1845 odstěhoval s rodinou do Paříže.V chudé rodině, kde bylo nutno posílat děti do práce co nejdříve, se brzy rozhodovalo o povolání malého Augusta.V úvahu přicházela hudby nebo výtvarné řemeslo.Zpíval v kostele za vedení Gounodova a projevil přitom nemalý talent, ale plnil také všechny své školní sešity různými náčrty.A to poté rozhodlo.Po vzpomínkách na slavné porcelánky v Limoges byl poslán na vyučení k majiteli dílny na polévané nádobí.Tomuto rozhodnutí vděčil umělec za mnohé.Prosté úlohy v dílně na porcelán ho naučily oceňovat dekorativní účinek barvy i její funkčnost a zdá se, že mu naznačili přístup k tradici i k lidovému vkusu. Než však mohl začít s vážnou malbou, čekaly ho těžké životní zkoušky.Po čtyřech letech učení se ocitl na dlažbě.Konkurence podniků, které začaly s mechanickým tiskem obrazů na porcelán, vedla k uzavření dílny.
Na škole krásných umění vstoupil roku 1862 do atelieru Gleyrova spíše náhodou než po zralé úvaze.Ale nezvolil špatně.
Ale i před vstupem do tohoto spolku ukázal Renoir, že už má jistotu v malbě, když roku 1857 namaloval podobiznu své babičky, které nám poskytuje, jako nejstarší dochované dílo o tom co už chlapec uměl v šestnácti letech.
Renoir měl hluboký vztah k přírodě, například obraz mladého pastýře, na jehož ruku se snášejí ptáci.Toto dílo je projevem hluboké sympatie a snahy o vyjádření člověka s přírodou.Byl ovšem typickým, francouzským malířem a měl všechny vlastnosti Pařížana.Rád na svých obrazech zobrazoval nevázaný, veselý život v Paříži.Často maloval Pařížské kavárny, letní restaurace a výlety do přírody.
Cítil se také doma na březích středozemního moře, miloval slunce, mořské vlny, květy pomerančovníků.Dokonce se jednou veřejně vyjádřil před kritiky: ,,Dávám si práci s kvetoucími stromy, ženami a dětmi, nechci kromě toho nic jiného vidět.Všude kvetou květiny, pro toho, kdo je chce vidět“.
V šedesátých letech však zajímala Renoira nejvíce lidská postava, kterou se snažil spojit s krajinou.Jedním z prvních úspěšných obrazů je Kabaret u matky Anthonyové.
Renoirovy postavy nejsou ideálně krásné a nemají nic společného se závazným kánonem proporcí, s akademickou ušlechtilostí forem-a přece, kdo z moderních malířů nám ukázal naléhavěji a jasněji krásu v její původní a nejtrvalejší podobě?Renoir objevil v prostých skutečnostech každodenního života hluboké zdroje hudební harmonie a oblažujícího souzvuku, který spojuje v jeho obrazech všechny vjemy a pocity v okouzlující celek a dává jim podivuhodný životní smysl.
Předělem byl pro Renoira rok 1870, kde francouzsko-německá válka rozptýlila skupinu mladých umělců.Někteří se uchýlili na venkov a někteří uprchli přes Holandsko do Anglie.
Krásný obraz z roku 1872 Le Pont Neuf, jímá slunečním osvětlením a jasnými barvami.Další známý obraz Cesty stoupající v trávě kreslil Renoir s Monetem ze stejného místa.A už laik pozná, že Renoirovo obraz je jiskřivější.
V letech 1875-1876 vznikl první ženský akt (Studie Anny), který má už všechny osobité vlastnosti umělcova zralého umění.Malíř lačný slunce a očarovaný krásou, nakreslil obraz Akt v Přírodě v plném slunečním osvětlení.
Cesta, kterou Renoir nalezl byla už jistá a bezpečná.Právě tehdy v polovině sedmdesátých let devatenáctého století vzniklo mnoho mistrovských děl.
Umělec, jehož finanční situace se už zlepšila, si najal dům s parkem na Montmartru, kde mohl v plenéru připravovat velké obrazy.V této staré zahradě vznikla Houpačka, svěží plátno, jež je celým svým obsahovým laděním nápadné obrazu Mlýna.V roce 1876 vznikaly i dívčí tváře, například Čtenářka.
O vyzrávání na sklonku osmdesátých let hovoří obrazy velkého formátu, k jejichž řešení umělec stále přistupoval, i kvůli společenským objednávkám.Jeho díla v tomto období byli Portrét paní Charpentirové a jejich dětí, Snídaně v zahradě a Deštníky.Podobné vlastnosti má i vyrovnanější obraz Tanec v Bougival.
Již během druhé poloviny sedmdesátých let se začala proměňovat jeho barevnost.Důkazem je toho obraz z roku 1881 Snídaně veslařů.
Někdy jej ovšem snaha o přesnou kresebnost vedla k překvapující suchosti, která je vidět například v obraze Dívek hrající hru s peříčky nebo v Ženě s krávou a ovcí.
Během svého vývoje vyzkoušel malíř různé postupy.Vedle osobitého výtvarného stanoviska uváděl Renoir i argument trvanlivosti.
Tato skutečnost je velmi důležitá pro pochopení Renoirova místa ve vývoji evropské malby.
V posledním období, které se datuje od roku 1900, vyjadřovaly Renoirovy malířské prostředky v té míře obraznou představu, že nelze mluvit o technice, aniž bychom se neobraceli k umělcově pojetí světa.
Už po roce 1904 Renoir sotva seděl, pak se jen šoural a od roku 1910 byl odkázán jen na vozíček.Mezi významné obrazy patřily Portrét Coca, Gabriela v rozhalené blůze nebo Po koupeli.Jeho obraz Odpočinek po koupeli za závěru umělcova života má proto téměř vulkanickou sílu.
Stařec, který už nemohl udržet ani štětec se začal věnovat sochařství.Jeho nejznámější socha je medailón s hlavou synka Clauda.
Cesta nalezená Renoirem dostávala v dalším vývoji překvapující perspektivu.Renoirova vize radosti ze života a vnitřní rovnováhy nezůstala stranou velkého zápasu o pokrok: její hodnota a úloha byly potvrzeny uměním i dějinami.
28. prosinec 2012
5 936×
888 slov
