Baruch De Spinoza

1632 - 1977
Amsterodamský žid, potomek uprchlých židů z Pyrenejského poloostrova,v uzavřené společnosti, měl solidní vzdělání učil se na rabína a brousil čočky. Přes Deskarta a J. Bruna se dostal k filozofii. Ve 24 letech byl za své názory vyhnán z židovské obce, proklet a nařčen z kacířství. Stal se psancem (byl všude znám), Jean de Vit se ho ujal a u něj žil do konce svého života. Do 44 let. 1672 mu nabídli aby vyučoval na universitě , ale odmítl to. Jeho spisy za jeho života nebyly vydány.
Dílo: Theologickopolitický traktát
Podrobil bibli textové kritice ( spíše vymezení jejích sfér) Bible podle Spinozy nebyla zjevena jen několika vyvoleným, ale celému národu. Jak je možné, že je jazyk bible tak nesrozumitelný? Je srozumitelný pouze kněžím. Prostý lid oslní pouze nadpřirozené zázraky a nepochopí hlubší význam, ani by ho nehledali. Hlubší význam pochopí až kněží. Z toho vyplývá, že zázraky jsou tam jen pro prostý lid. Ve skutečnosti nic z toho není pravda. Ježíš také nebyl syn boží, ale existující člověk, nadán tím, že svá přání sděloval jiným způsobem. Ježíš byl nejpravdivější z lidí. Spinoza se ho snažil přiblížit lidem a to šlo jenom tím, že ho sundal z nebes. Snažil se najít v Bibli cestu, která by spojila židovství a křesťanství dohromady. Lidé si mají odpouštět. Nechce aby lidé žili jako on.

Stupně poznání – Spinoza
1) Z doslechu – Jedna paní povídala… charakter všech dogmat
2) Z neurčité zkušenosti
3) Poznání z rozumu – poznání vzniklé názorem. Poznání pravé podstaty a vzniklé podstaty.
Poznání je nejvyšším mravním stupněm člověka. Kdo nepoznává je nemravný. Poznání nelze od člověka oddělit. Pokud se nerozvíjí, tak se dopouští něčeho nemravného.

Postup poznání
- strach z neznámého, z nevědění, z toho co nás obklopují.
- Zkoumáme ho, poznáváme skutečnost a strachu se zbavujeme (předmět získáváme k sobě). Tím získáváme svobodu. Bojuje proti pasivitě, svobodný je ten, kdo nemá strach.

Nepoznáváme všechno najednou (po částech). Bůh nevytvořil každou realitu zvlášť. Vytvořil substanci, ze které všechny reality vyhřeznou sami. Bůh=příroda=substance (má bytný základ)
Co je Bůh, příroda, substance?
- něco naprosto dokonalého, nekonečného, věčného,
- existuje samo o sobě bez podmínek. Existuje svobodně a nutně.
Modus – je jednotlivá realita, neexistuje sám, je závislý na tom, co ho vytvořilo.
Představíme-li si substanci znázorněnou nesmírně velkou plochou, např. listem papíru, pak mody, jednotlivé věci, odpovídají obrazcům, které mohou být nakresleny na tuto plochu. Rozdělíme-li plochu na samé čtverce a soustředíme-li zrak na jeden určitý z nich a zeptáme-li se čím je tento čtverec podmíněn, odpovíme, že čtverci, které ho obklopují, a nikoli alespoň bezprostředně, celou plochou. Je přirozené, že by tomu tak nebylo, kdyby tu předem ta plocha nebyla. V souladu s tím Spinoza učí, že každá konečná věc je vždy určena jen ostatními konečnými věcmi

Spinoza rozděluje přírodu na : Přírodu tvořící – Natura naturans – příroda okolo nás, která ze sebe vyvrhuje části přírody – přírodniny – přírodu stvořenou – natura naturáta.
Bůh vytváří rámec, ze kterého se ostatní věci tvoří –nekonečná modifikace (suma všech modů).

Jsou dvě vlastnosti Boha:
1) myšlení – idea
2) rozprostraněnost – těleso.

Takto lze zkoumat všechny součásti světa. Jako ideu a jako těleso.
Člověk je jedna bytost se dvěmi atributy.(idea a těleso).duše a tělo - jsou spolu harmonicky spojeny.
Hlavním úkolem živé bytosti je snaha o zachování své existence. Je to přírodní nutností. Všechny naše projevy jsou nutné (vášeň, láska, stesk, bolest trápení). Nemůžeme se tomu vyhnout. Člověk je svobodný jako kámen vržený do vzduchu, který si myslí, že řítí to, kam dopadne. Člověk spadá pod lidské jednání. Lidský život je držen a ovládán Bohem.
Člověk, který poznává je bytost nadána rozumem a také má v sobě citovost (touhy a vášeň) – odtrhuje ho to od poznávání. Nesmí být v zajetí vášně. Dokáže ji ovládnout pouze rozum. Ten nás ale pouze poučuje, abychom pudy ovládli. Vášně se nemůžeme zbavit.
Rozum sám se musí stát vášní – tím ovládneme pudy.

Politické názory Spinozy:
1) chce od státu duchovní svobodu. Nechce aby mluvil lidem do jejich náboženské orientace. Stát nesmí stanovit celkové náboženství. To samé se týká i vědeckých názorů.
2) Svoboda myšlení a slova – za to má stát ručit. Lidé obětovali část své moci a práva a od státu chtějí naoplátku jistotu, svobodu slova, myšlení a náboženství.Stát nesmí zasahovat do práv jednotlivce, tím by se jen zesměšnil.
3) Stát se má chovat směrem do zahraničí – dodržovat smlouvy, Ve vnitřní politice nesmí dělat jen to co se mu vyplatí! Svoboda občana má své hranice, které stát nesmí překročit. Stát musí držet po hromadě a občané se nesmí vzbouřit.