Bedřich Smetana

2.3.1824 - 12.5.1884

Bedřich Smetana se narodil roku 1824 v rodině sládka zámeckého pivovaru Františka Smetany a Barbory jako jejich 11.dítě a zároveň první syn. Studoval v Jihlavě, Havlíčkově Brodě a Plzni. Na studiích se seznámil s Karlem Havlíčkem Borovským, s kterým se scházel až do jeho smrti. V Praze byl žákem slepého Josefa Proksche, u něhož studoval kompozici i virtuózní hru na klavír. V období studia měl Bedřich Smetana roztržky s otcem, který hudbu amatérsky podporoval, ale jako profesi ji odsuzoval, proto ho v ní ani finančně nepodporoval. Od počátku své kariéry Smetana podvědomě cítil, že právě on může ve sféře vrcholného umění uskutečnit poslání pomoci probouzejícímu se obrozenému národu v hledání identity a v zápasu o vlastní osvobození. Bedřich Smetana patřil ke generaci umělců Národního divadla, jež ve vytvoření národního umění spatřovala nejvyšší metu svého snažení. V jeho snažení ho podporoval i známý maďarský skladatel Ferenc Liszt. V roce 1848 založil hudební ústav, kde vyučoval hře na klavír. V této době se seznamuje s Kateřinou Kolářovou, která se stala roku 1849 jeho ženou.
Ač vědom si cílů, jichž chtěl v hudbě dosáhnout, musel přesto v padesátých letech minulého století z existenčních důvodů opustit vlast a živit se koncertní a pedagogickou prací ve vzdáleném Švédsku. Tam stráví pět let a stihne tam uspořádat 69 koncertů. Když byl Smetana ve Švédsku, tak v jeho rodině propukají všelijaké nemoce. Například jeho dcera Žofie onemocní spálou, na niž již zemřela jeho další dcera Bedřiška. Žofie se nakonec vyléčí.
Po zlomení tzv. Bachova absolutismu a říjnovém diplomu z roku 1860, k němuž se čeští lidé upínali jako možnosti k česko-rakouskému vyrovnání, se otevírá prostor i pro realizaci snah českých umělců. Smetana se vrací, aby pracoval ve prospěch českého umění. Bohužel při jeho zpáteční cestě umírá jeho žena.
Krom této smrti ho jinak potkává štěstí. Stává se sbormistrem Hlaholu, řídí hudební školu, od roku 1866 je dirigentem opery v Prozatímním divadle, podněcuje český hudební život činností v Umělecké besedě i hudebně kritickou prací. Svými operami Braniboři v Čechách a zejména Prodanou nevěstou na libreto Karla Sabiny dosáhl skutečného ideálu české národní hudby, jenž pak cílevědomě rozšiřoval do dalších oblastí kompozičního umění. Jeho České tance pro klavír, stylizace klavírních polek jako nejtypičtějšího projevu české tvořivosti, dua pro housle a klavír Z domoviny, sbory Věno, Rolnická, Píseň na moři, Odrodilec, Tři jezdci, Tři ženské sbory, kvartet Z mého života ad. jsou díla, jež vývoj české hudby orientovala k pozitivním národním hodnotám. Bedřich Smetana se snaží všemi prostředky sloužit národnímu životu a umění.
Vraťme se k Prodané nevěstě (Prodaná nevěsta - Krásy české hudby - Supraphon), která se svou jednoduchou zápletkou stala velmi oblíbenou. Řekněme si stručně o čem Prodaná nevěsta je. O Mařenku Krušinovou se uchází Jeník, rodiče Mařenky však získává Kecal pro jiného ženicha - Vaška, mladého a naivního chlapce. V naléhání Vaškových rodičů, gruntovníka Míchy a jeho ženy Háty, na uskutečnění tohoto sňatku se odráží i dávná úmluva mezi Krušinou a Míchou o spojení jejich dětí, motivovaná i materiálně. Vážná překážka se však vyskytne v lásce Mařenky a Jeníka. V Jeníkovi nikdo nepoznává Míchova syna z prvního manželství, kterého druhá matka před lety vyhnala do světa. A na tomto svém utajení postaví Jeník i svůj plán. Když na něho Kecal naléhá, aby od Mařenky upustil a nabízí peníze jako odstupné, Jeník svolí. S jedinou výhradou, že tak učiní pouze ve prospěch Míchova syna - tedy jeho samého. Před svědky podepíše smlouvu o prodeji, v níž si ještě vymíní, že sňatkem Mařenky se synem Míchovým budou vyrovnány všechny dávné dluhy. Ani Kecal nepoznává v Jeníkovi staršího Míchova syna, který smlouvou jen utvrzuje své právo na sňatek s Mařenkou. Lidé přítomni podpisu smlouvy jsou rozhořčeni; i Mařenka nechápe přes všechny náznaky pravou skutečnost a je bolestně zraněna ve své upřímné lásce. Ve vzdoru souhlasí se sňatkem s Vaškem. Když však Jeník předstupuje před všechny shromážděné a situaci vysvětlí, Mařenka neváhá ani chvíli. Komický dovětek, v němž Vašek v přestrojení za medvěda vystraší celou vesnici, stvrzuje, že sám život dává za pravdu lásce Mařenky a Jeníka musí vést i ke smíření otce Míchy se synem.
Symfonická báseň Má vlast (ukázka Vltava - Czech Philharmonic Orhcestra - Supraphon) složená ze symfonických básní: Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor a Blaník, opery Dalibor, Dvě vdovy, Libuše, Hubička, Tajemství, Čertova stěna se stali typem české melodiky, na niž navazovali další skladatelé včetně Antonína Dvořáka. Vrcholem Smetanovy operní tvorby byla nejen Prodaná nevěsta, jež skladateli v roce 1892 na světové výstavě ve Vídni zajistila světovou slávu, ale též Libuše, komponovaná na Špindlerův překlad německého textu Josefa Wenziga a určená ke slavnostnímu otevření Národního divadla v roce 1881. Sedm let Smetana obětavě čekal na provedení díla, byť již potom jako neslyšící tvůrce. Význam opery pro život národa byl mimořádný: pověst o Libuši a její věštba, že "český národ všechny pekla hrůzy slavně překoná", se stala božským přáním celé vlasti. Druhým jedinečným dílem Smetanovy tvorby je již zmíněná Má vlast. Autor zde oživil slávu českého mýtu i historie (Vyšehrad, Šárka, Tábor), krásu české přírody a života (Vltava, Z českých luhů a hájů), v Blaníku pak povýšil husitskou tradici. Má vlast v kritických chvílích národa sehrála nezastupitelnou úlohu, když duchovně stmelovala české lidi a posilovala jejich vůli k odporu.
Bedřich Smetana se po svém ohluchnutí v roce 1874 uchýlil do samoty myslivny a okolních lesů u svého švagra v Jabkenicích, kde dožíval svůj smutný a tolika bolestmi prostoupený život. Přesto v absolutní hluchotě, jež mu byla údělem na posledních deset let života, tvořil svá vrcholná díla (Má vlast, Hubička, Sny, České tance). Chvíle, kdy mohl komponovat, aniž by trpěl prudkými bolestmi, byly stále řidší. Smetana dožil svůj věk v ústavu pro choromyslné v Praze a byl pochován na Vyšehradském hřbitově.

Použitá literatura:
Milan Kuna - Skladatelé světové hudby (Fragment 1993)
Zdeněk Nejedlý - Zdeněk Nejedlý o Bedřichu Smetanovi (Academia Praha 1980)
Hana Séquardtová - Hudební profily - Bedřich Smetana (Editio Supraphon 1988)
Jaroslav Smolka - Dílo a život Bedřicha Smetany (Editio Supraphon 1984)