Božena Němcová

( 1820 - 1862 )

Božena Němcová narozena 4.2. roku 1820 ve Vídni jako nemanželská dcera mladičké české služky Terezie Novotné a panského podkoního - němce - Jana Pankla . Brzy po sňatku se oba manželé odstěhovali do Čech do Ratibořic , kde zaměstnavatelka Jana Pankla kněžna Zaháňská koupila tamější panství .
Matka Barunčina uzavřená strohá bytost si vedla po pansku a málo pečovala o výchovu svých dětí . Otec , citově založený a mírumilovný člověk byl většinu roku s kněžnou na cestách a domů se vraceli jen na letní měsíce spolu s panstvem . Byt Panklových nebyl v malebném údolíčku starého Bělidla , ale v neútulném koutě zámeckého dvora . Tam také s rodinou Panklovou pobývala čtyři roky babička - Magdalena Novotná matka paní Panklové . Barunka jako nejstarší z vnoučat vnímala velmi citlivě babiččino lásky plné zacházení, tak opačné vedle jednání matčina . Babička zažehla v duši mladého děvčátka lásku k přírodě , k lidem , lásku ke všemu čestnému . Tyto vlastnosti se později projevují v celém díle Boženy Němcové .
Terezie Panklová nemohla matce odpustit její češství ,vštěpované dětem . Matka pak se netajila pohrdáním popanštělými slečinkami k nimž chtěla patřit i její dcera . Po mnoha hádkách se matka s dcerou rozešla nadobro a odstěhovala se do panské ratejny k nejstarší dceři Johance , která byla na zámku kuchyňskou . Dceřina zloba došla tak daleko , že zakázala dětem babičku navštěvovat .
V devíti letech putovala malá Barunka na matčin tvrdý příkaz do nedalekých CHvalkovic do rodiny německého správce tamějšího panství. Působením německé panské rodiny se z Barbory stala popanštělá slečna Bětka .
Krásou rozkvétající děvčátko si libovalo v panském prostředí , zvídavě sledovalo učení a vyprávění vzdělaného pana správce , ale nadevše ráda četla německé knížky, jiné totiž v zámecké knihovně neměli . Matka se skrytou žárlivostí a také obavou sledovala neobvyklou krásu své dcery. Obávala se o ni , protože zámek byl plný mladých dobrodruhů , kteří i ve vsích hledali povyražení s venkovskými děvčaty . Barbora byla v duši stále dítětem . Vypráví se , že jako sedmnáctiletá byla přistižena s panenkou .
V sedmnácti letech byla Barbora Panklová provdána za Jana Němce, který byl o patnáct let starší , snědý , strohých rysů . Hlučně a rozhodně mluvil , doma i v zaměstnání jej znali jako vznětlivého prudkého člověka a vlastence . Jemu se přičítala zásluha o prohloubení češství jeho mladé ženy , která se na základě toho začala podepisovat Božena.
Jan Němec pocházel z Nového Bydžova , studoval na Gymnásium v Hradci Králové a v Praze . Filozofské studium nedokončil . Osm let byl na vojně a první práci dostal jako finanční úředník . Pro svou vznětlivou povahu a vlastenecké chování ztratil brzy oblibu u svých nadřízených a tak často býval z trestu překládán z místa na místo . Proto se Němcovi ze svého působiště z Červeného Kostelce záhy stěhovali do Josefova Litomyšle , až se dostali do Prahy . Z Prahy byl Němec zanedlouho přeložen do Domažlic , ale poté z trestu do Dařmot v Uhrách . To s ním ale rodina již neputovala . Němcová se s dětmi vrátila do Prahy , která ji učarovala . Němec sám a postupně noví známí uvedli Němcovou do společnosti mladých , nadšených a vzdělaných vlastenců , kteří poznali v mladé ženě citlivou a nadanou vypravěčku a spisovatelku . Josef Kajetán Tyl , Mudr . Čejka , Mudr . Staněk , Čelakovský , Antonie Bajská a básník Václav Nebeský , to byla společnost , která v Němcové probudila trvalou a vracející se touhu přispět svou činností k obrodě českého národa .
Její soukromý život byl však neradostný . U muže pro svou literární práci pochopení nenalezla a protože muž byl stále ještě služebně v Uhrách , z jednoho platu rodina na dvou místech trpěla velkým nedostatkem . Úplně sama ze svých skromných honorářů živila sebe a čtyři děti : Hynka, Karla , Jaroslava a Doru . Přátelé ji v nouzi začali opouštět jeden po druhém. Bída ji pronásledovala natrvalo. Odjela na půl roku se dvěma dětma za mužem do Dařmot . Nejmladší z dětí Hynek zatím v Praze onemocněl rychlými souchotinami a Němcová byla narychlo povolána již jen k jeho úmrtnímu loži . Skonal jí v náručí .
V Praze se octla bez prostředků a bez bytu . Zdrcená úmrtím svého milovaného dítěte sama nemocná . Posílala prosebné dopisy o zapůjčení peněz . Šetrně či nešetrně zasílané trochy jídla od bývalých přátel nemohly Němcové pomoci natrvalo . Živořila, až se její choroba změnila v rakovinu . V této době se vracela ve vzpomínkách do svého dětství po boku zidealisované babičky , kterou jako vzor české ženy hospodyně a matky zvěčnila ve své poslední povídce . Na smrtelném loži jí byl doručen první sešit jejího díla .

Zemřela 21. ledna roku 1862 .

DÍLA : 1, Babička ( poprvé vyšla v Praze roku 1855 )

2, Velká kniha pohádek ( O princezně se zlatou hvězdou na čele , Princ Bajaja )
3, Povídky ( Karla , Divá Bára , Chyže pod horami )