Ema Destinnová

Ema Věnceslava Kittlová se narodila 26. 2. 1878 v Praze v rodině bohatého mecenáše umění E. Kittla. Měla všestranné umělecké nadání – mohla se stát houslovou virtuoskou, skladatelkou, herečkou, dramatičkou, spisovatelkou či básnířkou, osud jí však do cesty postavil vynikající učitelku zpěvu Marii von Dreger, která se proslavila ve světě pod pseudonymem Destinn. Ema se tedy rozhodla pro operní zpěv a z úcty ke své učitelce přijala její pseudonym. Již jako Emmy Destinn debutovala 19. 7. 1898 v Krollově opeře v Berlíně, kde zazářila v úloze Santuzzy. Fascinujícím hlasem si brzy podmanila celý svět, hostovala na řadě dalších scén – v Karlových Varech, Zhořelci, Praze, Mohuči, Frankfurtu, Lipsku, Karlsruhe, Darmstadtu, Curychu, Linci, Hamburku, Poznani, Wiesbadenu, Vídni, Vratislavi, Štětíně, Hannoveru, Londýně, Paříži …

V letech 1909-16 vystupovala Destinnová v newyorské Metropolitní opeře spolu s Enrikem Carusem , kde zpívala Mařenku z Prodané nevěsty a Miladu v Daliborovi. Její světovou kariéru rámuje 231 triumfálních operních vystoupení v Covent Garden, 268 v Met a 706 ve Dvorní opeře v Berlíně. Mimo to obsáhla také Chicago, Brooklyn, San Francisko, Los Angeles, Kodaň, Stockholm, Oslo, Budapešť, Lublaň a Bělehrad. Jen Praha se k ní zachovala poněkud macešsky – po celou dobu její skvělé kariéry se pro ni nenašlo trvalé místo v Národním divadle. Přesto však zde mělo její hostování pro českou operu zásadní význam: statistika zaznamenala, že během 23 let (1901-24) tu vystoupila celkem 86krát, a to v šestnácti úlohách. Svoji velmi intenzivní světovou kariéru vyvažovala hostováními v Praze, Brně, Plzni, Olomouci, Ostravě a Bratislavě. Na prahu vzniku samostatného Československa byla tato její vystoupení provázena manifestačním nadšením - v přeplněných sálech za bouřlivých ovací zpívala slavné árie, přepásána červenobílou stuhou, a své koncerty končila zpěvem písně Kde domov můj. Za svůj vlastenecký postoj a dodnes ne zcela vyjasněnou špionážní aféru byla internována v soukromí svého zámečku ve Stráži nad Nežárkou.

Vždy si přála odejít do ústraní na vrcholu slávy, a tak svou mezinárodní působnost uzavřela v londýnské Queen´s Hall dne 16. 10. 1928 ve věku 50ti let. Zbytek života strávila v samotě. Zemřela 28. 1. 1930 v Českých Budějovicích a pochována je na vyšehradském Slavíně.

Pěveckou dráhu naší největší pěvkyně dnes dokumentuje mimořádný počet 213 gramofonových záznamů, což byl ve své době počet srovnatelný pouze s Enrikem Carusem.