Emil Hácha

17. 7. 1872 Trhové Sviny
27. 6. 1945 Praha

český právník a státník, prezident Česko-Slovenské republiky a státní prezident Protektorátu Čechy a Morava
Při svém odjezdu do Berlína 14.března 1939 byl Emil Hácha ještě prezidentem Česko-Slovenska, byť Mnichovskou dohodou a Vídeňskou arbitráží z podzimu 1938 okleštěného a vnitřně přetvořeného. Když začal jednat s Hitlerem, neexistoval už ani tento stát, neboť sněm v Bratislavě vyhlásil v poledne toho dne slovenskou samostatnost. Po brutálním nátlaku v noci ze 14.na 15.března vyčerpán, už "div ne mrtev" Hácha svěřil Čechy a Moravu do "ochrany Říše". 16.března vyhlásil Hitler v Praze Protektorát Čechy a Morava a Hácha se stal jeho státním prezidentem.

Emil Hácha byl zkušený právník. Roku 1896 absolvoval právnickou fakultu pražské university a působil pak převážně jako úředník zemského výboru Království českého a rada Nejvyššího správního soudního dvora ve Vídni. Zde za 1.světové války spolupracoval s dr.Ferdinandem Pantůčkem, napojeným na Maffii, který byl po vzniku ČSR jmenován prezidentem senátu Nejvyššího správního soudu. Hácha se stal jeho členem a po Pantůčkově smrti ho T.G.Masaryk roku 1925 jmenoval prezidentem tohoto orgánu. Hácha publikoval vědecké práce z oboru mezinárodního práva, byl expertem na anglosaské právo a také znalcem anglické literatury; se svým bratrem přeložil i známý humoristický román "Tři muži ve člunu" Jeroma Klapky Jeroma. Jako uznávaný právník byl soudcem haagského soudního dvora a před Mnichovem působil po několik let jako člen legislativní rady, poradního orgánu vlády.

Rok 1938 nebyl pro Háchu šťastný. V únoru mu zemřela choť Marie, s níž měl šťastné a harmonické manželství a její smrt (podobně jako rozvod jeho dcery) na něj zapůsobila tak, že si připadal osamělý. Po Mnichovu, abdikaci E.Beneše na úřad prezidenta, přijetí ústavního zákona o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi a změně názvu státu na Česko-Slovensko byl dne 30.11.1938 zvolen jako nezávislá osobnost prezidentem republiky. E.Beneš mu ke zvolení gratuloval a Háchova odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. S jejím obsahem seznámil též P.Drtinu, tehdejšího referenta prezidentské kanceláře. Když po svém zvolení prezidentem Česko-Slovenska trávil vánoce na Slovensku, dostalo se mu od J.Tisa příslibu, že dosažená slovenská autonomie je vrcholem snah Slováků.

Po vyhlášení Protektorátu se Hácha ocitl ve velmi těžké situaci. Okupanti a gestapo byli pro něj "bestie a hyeny", K.H.Frank "odporný krokodýl". Dokud mohl spolupracovat s A.Eliášem - tedy do příchodu Heydricha do Prahy - jeho postup odpovídal premiérově politice retardace. Prezident odmítl v říjnu 1939 slib věrnosti Hitlerovi, říšskému protektorovi K.von Neurathovi podával protesty proti germanizaci, žádal o propuštění zatčených vlastenců včetně vysokoškolských studentů. Přes Eliáše a Z. B. Dohalského byl ve spojení s Benešem. Ještě 12.dubna 1941 sdělil Benešovi: "Souhlasím se společným postupem a podřizuji se mu". Za pět dní odpověděl Beneš do Prahy: "Odpověď Háchy a Eliáše jsem obdržel. Děkuji jim upřímně. Je to odpověď mužná, statečná a důstojná. Nebude jim zapomenuta."

Situace se změnila po příchodu Heydricha do Prahy. Po zatčení Eliáše se zastupující říšský protektor snažil Háchu zlomit rozpoutáním teroru (v rámci prvního stanného práva) a likvidací jemu blízkých osob. Když byl zatčen J. Havelka, Hácha pod hrozbou své demise dosáhl jeho propuštění do domácího vězení, ale Eliáše se mu už zachránit nepodařilo. Navíc Heydrich odhalil Háchovo spojení na Z. B. Dohalského a tlak ještě vystupňoval. Sílil však i tlak na "domácí" frontě od skutečně kolaborantských kruhů, které vycítily svou šanci. Jmenování E.Moravce do vlády na Frankův návrh Hácha ještě v lednu 1942 odmítl, ale nakonec se podvolil. Pak přišel atentát na Heydricha.

Dne 9.června 1942, při pohřbu Heydricha, jednal Hácha v Berlíně znovu s Hitlerem. Vůdce byl nepříčetný. Otevřeně hrozil likvidací a vystěhováním zbytku českého národa ještě během války. V době heydrichiády, po vyhlazení Lidic a masových popravách a výhružkách Hitlera se Hácha zlomil. Navíc u něj postupovala rychle arterioskleróza, a jak po válce prohlásil Národní soud, který nebyl Háchovi nijak příznivě nakloněn, od ledna 1943 nebyl fakticky odpovědný za své činy. Osamělý, nemocný a duševně zlomený starý muž neměl důvěru okupantů, ani českých fašistů, ale už ani domácího a zahraničního odboje. "Háchovština" se stala synonymem pro kolaboraci.

Dne 13. května 1945 byl Hácha na pokyn ministerstva, v jehož čele stál V. Nosek, zatčen na lánském zámku a dopraven do vězeňské nemocnice na Pankrác, kde zemřel ve večerních hodinách 27.června (nikoliv tedy 1. 6., jak mylně tvrdí mnohé slovníkové i publicistické práce). Pohřeb se konal za přísných bezpečnostních opatření na vinohradském hřbitově o tři dny později. Z příkazu ministra vnitra nesmělo být Háchovo jméno vyryto na jeho náhrobním kameni.

V dubnu 1939 popisoval Hácha na Pražském hradě spisovateli K.Horkému své zážitky z Berlína v noci na 15.březen 1939 - to, jak mu Göring hleděl do očí "mazlivě... jako nějaká ženská" a přitom vyhrožoval, že v několika hodinách všechno vylétne do vzduchu. "Hradschin i dóm, zkrátka alles, alles". Hácha pak pokračoval: "A potom tedy jsem podepsal... A podepsal jsem to sám za sebe a v sázce byla jen má vlastni čest, protože, jak vám známo, ani náš parlament, ani náš národ neměl s tím co činit". Je pozoruhodné, že obdobný názor na sebe měli ti, kdo Háchu co nejtvrději odsuzovali. V květnu 1942 politický tajemník Benešův a věrný mluvčí jeho názorů P.Drtina v rozhlasovém vysílání z Londýna vysvětloval, že vše, co se stalo od 21.září 1938 včetně Benešovy abdikace, bylo vynuceno násilím, a není proto právně a politicky platné: "Proto si to také nikdy dr.Beneš nedal žádným ústavním orgánem parlamentním schválit, aby tím národ vázán nebyl."