Bezesporu nejslavnější český sportovec, legenda světové atletiky, je zřejmě i neuznávanějším Čechem na světě. Znali ho obyvatelé celé zeměkoule v období jeho stěží překonatelných olympijských úspěchů a znají ho i dnes. Slabikové skandování diváků na helsinském olympijském stadionu:Sá to pek, Sá to pek a možná i jeho tehdejší obdivná přezdívka “Lokomotiva“ zůstávají v myslích a srdcích milionů lidí po celém světě. Slovo Zátopek se stalo jedním z pojmů, jež přísluší k dějinám 20.století. Aby tomu tak bylo i nadále, pojmenovali astronomové jeho jménem planetku (nacházející se v pásmu mezi Marsem a Jupiterem).
K lehké atletice se dostal náhodou, když studoval Baťovu průmyslovou školu ve Zlíně a vychovatel ho donutil k běhu městem. Ze vzteku to vzal vážně a doběhl druhý. Nejdříve běhal pod dohledem trenéra a pak sám si vymyslel vlastní systém tréninku, který od něj přejala spousta dalších vytrvalců. Po 2. světové válce nastoupil na vojenskou akademii a později závodil za armádní klub Praha. Zpočátku běhal hlavně 500m, později přidal tratě na 10 000 metrů a maratón. Zúčastňoval se nejen domácích soutěží, ale i mistrovství Evropy a světa. Byl několikanásobným Mistrem Světa a Evropy. Jako pro každého sportovce, tak i pro něj bylo poctou medailová účast na olympijských hrách. První zlatou medaili získal na OH v Londýně v r.1948 (trať 10 000m). Vrcholem jeho sportovní kariéry však byly XV.Olympijské hry v Helsinkách v roce 1952, kde získal tři zlaté medaile v běhu na 5000m, 10 000m a maratónském běhu. Dále závodil i přes zdravotní potíže s obrovskou poctivostí, houževnatostí a cílevědomostí. Jeho soupeři si ho cenili pro jeho kamarádství, veselou a družnou povahu, ochotu kdykoliv podat pomocnou ruku.
Tyto jeho vlastnosti učinily z Emila Zátopka nejen legendu světového sportu, ale i nejlepšího představitele olympijských ideálů. Po zásluze byl jako první český sportovec odměněn (Mezinárodním výborem pro fair play) Cenou Pierra de Coubetina. V roce 1997 byl zvolen nejlepším atletem 20. století v České republice.
S aktivní atletickou kariérou se Zátopek rozloučil v roce 1958. Potom byl zaměstnán na ministerstvu národní obrany v oddělení tělesné přípravy vojsk. Roku 1968 patřil k nejpopulárnějším a nejodhodlanějším nositelům Pražského jara, což mělo hned v následujícím roce za následek propuštění z armády a dále pak byl zaměstnán jako pomocný dělník, později až do penze na ČSTV.
Jeho celoživotní družkou se stala oštěpařka Dana Zátopková. Na osudových OH v Helsinkách oba ve stejný den zvítězili. Ona na hodu oštěpen a on v běhu na 500m. Jejich společné manželství bylo šťastné a veselé, ale bohužel bezdětné. Možná právě proto rádi předávali svoje zkušenosti a životní elán dětem a mládeži jako trenéři mladých sportovních atletů.
Svůj životní maraton doběhl 21.listopadu 2000 v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích. Zemřel na následky mozkové mrtvice. Na počest tak výjimečné osobnosti se smuteční obřad konal na jevišti Národního divadla. Za zvuků cimbálové muziky se s Emilem Zátopkem přišlo rozloučit nesčetné množství lidí.
28. prosinec 2012
10 666×
476 slov