Mnoho sportovců v historii už neslo přívlastek fenomenální. Padlo mnoho rekordů, mnoho obdivuhodných výkonů, proběhlo mnoho nezapomenutelných chvil. Emil Zátopek byl však jedinečný. Jeho kariéra byla závratná a dlouhý seznam sportovních úspěchů dosud nebyl překonán. Jeho sportovní dráha se začala za druhé světové války a vyvrcholila v padesátých letech v zemi, která se proslavila svým nevděkem k vlastním hrdinům. Podle toho také vypadal jeho životní příběh.
Narodil se v roce 1922 v Kopřivnici jako sedmý z osmi synů. "První zkoušku se mnou provedli ještě v peřince. Podle starého zvyku nachystali přede mne všechno možné - nářadí i peníze - abych projevil své sklony. Chytil jsem prý levou rukou obuvnické kladívko. Všichni zajásali, neboť to považovali za znamení, že ze mne bude švec. A ono to zatím znamenalo, že budu levák," vyprávěl kdysi Emil Zátopek o svém dětství. Jako kluka ho sice víc bavilo chodit do cvičení než do školy, ale o nějakém systematickém sportování se nedalo mluvit. Když ve čtrnácti vychodil školu a hledal zaměstnání, odešel do sto kilometrů vzdáleného Zlína pracovat do Baťovy továrny. Zručností prý zrovna nevynikal. Když mu bylo devatenáct, přihlásil vychovatel z internátu celou družinu na tradiční běh Zlínem. Zátopkovi se nechtělo, vymlouval se na bolavé koleno, ale neprošlo mu to - doktor jeho "nemoc" neuznal a on musel na start. "Vychovatel měl vztek a já taky. Říkal jsem si, kéž bych to vyhrál, abych ho dožral ještě víc," řekl o závodu, kde nakonec skončil druhý. Byl to však okamžik, který určil jeho příští směr. Běhání mu zachutnalo, začal se věnovat tréninku a o tři roky později vytvořil první rekord, když zaběhl patnáctistovku za 4:01 min. Na olympijských hrách v Londýně v roce 1948 zvítězil v běhu na 10 kilometrů a na trati na 5 kilometrů podlehl vítěznému Belgičanu Reiffovi o pouhé dvě desetiny vteřiny. Na olympiádě v Helsinkách v roce 1952 byli manželé Zátopkovi nejslavnějším sportovním párem světa, když v jednom dni získali dvě zlaté medaile. Dana poprvé v životě poslala oštěp za hranici padesáti metrů a Emil vyhrál běh na pět kilometrů. V Helsinkách Zátopek ještě získal zlatou za běh na deset kilometrů a za maraton. Před olympijskými hrami v Melbourne v roce 1956 měl problémy s kýlou, které narušily tréninkovou přípravu a Zátopek doběhl v maratonu šestý. Poslední vítězný závod běžel v roce 1958 jako šestatřicetiletý v San Sebastianu. Poté symbolicky pověsil tretry na hřebík a svou závodnickou kariéru ukončil.
Dodnes se traduje, jaké nároky na sebe Emil Zátopek při tréninku kladl. "Neměl jsem dlouhé nohy ani silné svaly, moje první výsledky byly zrovna tak průměrné jako u ostatních. Ale chtěl jsem něco dokázat," vzpomínal na své začátky. Měl vlastní systém jak bojovat s únavou, jak posilovat a otužovat, jak připravit své nervy na závod. "Vytrénované tělo je jako ocelová pružina. Zmáčknete je a ono pak vyskočí. Zmáčknete je ještě víc a ono vyskočí výš než předtím. Jenom ho nesmíte zmáčknout tolik, že byste ho zlámali nebo zdeformovali," tvrdil. "Ve vojenské akademii byla krytá jízdárna. Sice pro koně, ale nikdo se nezlobil, když se tam objevil i atlet. Jen se všichni divili, proč se mořím s těžkýma botama v hlubokých pilinách, když v tretrách po dráze je to snazší. Mně šlo právě o tu dřinu. Zvedat nohy, které se bořily, pachtit se dál a dál, to bylo něco pro mne!" I tak vypadal trénink vrcholového běžce.
Možná právě proto se Emil Zátopek nikdy nestal trenérem. Zřejmě by nenašel svěřence, kteří by byli ochotni trénovat stejně tvrdě jako kdysi on. Nečinnost mu však po skončení sportovní kariéry problémy nedělala. Měl spoustu zájmů a přátel, ovládal několik jazyků, zajímal se o politické dění v roce 1968. Tím se však znelíbil vládnoucí garnituře a byl poslán do výslužby s přiznáním nejnižšího možného důchodu. Odešel pracovat ke geologickému průzkumu, bydlel v maringotce a začal stavět rodinný dům v pražské Troji. Přestože se k němu vlastní země zachovala macešsky, sportovní svět na něj nezapomněl a zval ho jako čestného hosta na nejrůznější šampionáty. Představitelé režimu se nechtěli světu znelíbit, a tak jim nezbylo nic jiného než ho pouštět...
Emil Zátopek, čtyřnásobný olympijský vítěz a držitel titulu Český olympionik století, zemřel 21. listopadu 2000.
Jako prvnímu našemu sportovci mu byl vypraven státní pohřeb z Národního divadla.
28. prosinec 2012
15 208×
713 slov
