Fráňa Šrámek

- 1877-1952
- básník, dramatik, prozaik, publicista
- představitel generace anarchistických buřičů
- narodil se v Sobotce, studoval gymnázium v Zbirohu, Písku a v Roudnici
- studoval právnickou fakultu v Praze, nedostudoval
- 1903 se stal členem Neumanovi literární družiny
- redigoval časopis práce 1905-1906
- 1905 uvězněn pro účast na studentských demonstracích
- za války působil na ruské frontě, Itálii, Rumunsku a později u útvaru válečného tisku ve Vídni
- po válce spolupracoval s Neumanovým Červnem a sblížil se s okruhem K.Čapka
- 1946 jmenován národním umělcem
- 1952 v Praze zemřel.

Poezie: Rozbolestněnými ženami-v mládí, ovlivněn dekadentní poezií Života bído, přec tě mám rád
Modrý a rudý- antimilitaristické verše
Splav- téma souladu člověka s přírodou
Básně- přírodní lyrika
Nové básně- motivy loučení a hořké životní rezignace
Ještě zní- -!!-
Rány růže- poslední(1945), napsaná pod dojmem okupace

Povídk. sbírky: Sláva života- hrdinové jsou společností opovrhováni, dostávají se do konfliktu se spol. konvencemi
Žasnoucí voják- protest proti válce

Romány: Stříbrný vítr- příběhy studenta Ratkina objevujícího tajemství, Krásu i bolest života
Křižovatky- téma citové osamělosti

Dramata: Léto- přirozenost a spontánnost mládí v kontrastu s povrchním Intelektuálstvím
Měsíc nad řekou- melancholická komedie o životní rezignaci
Hagenbek- komedie, politická satira