Franklin Delano Roosevelt

S letošním 60. výročím skončení druhé světové války by nemělo zapadnout určitě neméně významné výročí 60-ti let od úmrtí 32. amerického prezidenta, kterým není nikdo jiný než Franklin Delano Roosevelt. Stal se prvním americkým prezidentem, který byl zvolen více než dvakrát po sobě – byl zvolen celkem čtyřikrát. Byl osobností světového významu první poloviny 20. století. Je jeho zásluhou, že přiměl Spojené státy, aby se po druhé ve čtvrtstoletí postavily po bok evropských mocností v boji proti nepřátelům demokracie a pokroku. Rooseveltovo působení je trvalým příkladem jeho obrovské odvahy, nesobecké obětavosti a neúmorné práce ve prospěch svého národa a světa, staví ho do popředí největších osobností 20. století, je nám příkladem dodnes.

Franklin Delano Roosevelt se narodil 30. 1. 1882 jako jediný syn bohatého velkostatkáře Jamese Roosevelta v údolí řeky Hudsonu ve státě New York. Absolvoval diplomem na universitě v Harvardu. Oženil se ještě jako mladý posluchač práv s neteří tehdejšího prezidenta Theodora Roosevelta – Annou Eleonorou. Začínal v advokátní kanceláři, ale už ve svých 28 letech začal svojí politickou dráhu zvolením jako první demokrat ve svém okrsku Dutcher County (New York) do státního senátu. Za prezidenta W. Wilsona působil na ministerstvu námořnictva. V srpnu roku 1921, ve svých 39 letech, při nehodě na vodě u kanadského ostrůvku Campobello si poškodil páteř a dostal dětskou obrnu, celá dolní část trupu byla paralyzována. Po více jak tříletém léčení se jeho stav zlepšil, přesto mu následky zůstaly na celý život. Přesto byl už v roce 1928 zvolen guvernérem státu New York. Následující čtyři roky v Albany se mu staly přípravou pro Bílý dům. Roku 1932 byl jmenován kandidátem na prezidentské křeslo za demokraty. Ve volbách zvítězil svým programem Nového řádu (New Deal) pro americký lid a později okřídleným heslem : Jediná věc, které se musíme bát, je strach sám! V březnu roku 1933 se stal 32. prezidentem USA.

Pro ukončení hospodářské krize a nový rozvoj země zavedl některé prvky plánovaného hospodářství, také státní kontrolu nad peněžním oběhem, za jeho vedení stát poprvé vystoupil v úloze společnosti s povinnostmi v hospodářské a také sociální oblasti k lidem. Hned po svém nástupu vydal provolání k 54 národům, aby odzbrojily a pracovaly pro mír. Na podzim roku 1933 rozšířil diplomatické uznání Spojených států i na SSSR, uzavřel se sovětským komisařem zahraničí Maximem Litvinovem smlouvu o navázání diplomatických styků zemí a konzulární dohodu. Někteří z jeho odpůrců mu dokonce vytýkali bolševizaci Ameriky. Roosevelt bedlivě sledoval nástup fašismu ve 30. letech v Německu, Itálii a v Japonsku. V naivní představě, že stačí zakázat obchod se zbraněmi a Amerika už nikdy nebude zavlečena do války, odhlasoval Kongres jeho zákon o neutralitě a embargo na vývoz zbraní.

Mnichovské události a zábor našeho pohraničí Německem na podzim 1938 jenom ukázaly i Americe, kam až vede politika izolacionistů a ustupování fašismu. Svět ale nechtěl slyšet Rooseveltovo volání po míru, trpně a platonicky přihlížel agresi fašismu, snesl útok na Čínu, na Habeš, bratrovražedný boj ve Španělsku, znásilnění Rakouska a Československa. A tak Roosevelt tehdy, maje nadto i mezi svými diplomaty některé Mnichovany (později se jich zbavil), nemohl podniknout více, než opravdu učinil. Po vypuknutí války v září 1939 sám Roosevelt ve svém rozhlasovém projevu připomenul světu a svému národu: Je-li mír porušen kdekoli, je mír ve všech zemích v nebezpečí.

Roosevelt prosadil revizi neutrálního zákona, jež znemožňoval vývoz zbraní a munice, Američanům se dostalo povolení bojovat ve spojeneckých armádách, Číně schválil Kongres americké půjčky, aby mohla pokračovat v boji proti japonské agresi, po napadení Sovětského svazu schválil půjčky také jemu. Američané začali s přeměnou průmyslu na válečnou výrobu, nařídili vojenskou ochranu ostrovů Grónsko a Island, Velké Británii bylo výměnou za nájem námořních základen předáno na 50 starších torpédoborců, aby bylo možno čelit ponorkové blokádě. V roce 1940 byl Roosevelt zvolen už potřetí prezidentem, přestože krátce předtím nařídil všeobecnou vojenskou povinnost, což se v době míru stalo v USA prvně, zavedl také jednoroční aktivní službu Národní stráže.

V srpnu 1941 společně s britským premiérem W. Churchillem vyhlásili na historické schůzce na moři u Nového Skotska tzv. Atlantickou chartu. Zde byly stanoveny válečné cíle pro porážku států Osy zla a uvažovalo se už i o založení mezinárodní organizace k ochraně trvalého míru. Atlantické spojenectví, jež vzniklo po válce už jako spojenectví s výslovným protisovětským zaměřením, bylo již novým odrazem poválečné situace ve světě, bylo již dílem Rooseveltových nástupců.

Po přepadení Pearl Harboru na Havajských ostrovech dne 7. 12. 1941 Japonci se USA octly také v přímé válce. Svým vojákům Roosevelt stanovil 4 ideály svobody, pro které se jeho národ dal proti své vůli do války – svoboda projevu, vyznání, osvobození od nedostatku a osvobození od strachu. Za přímé účasti prezidenta USA následovaly potom konference ve Washingtonu (první deklarace Spojených národů), Casablance v Maroku, Quebecu, Káhiře, v Teheránu (první za účasti Stalina). Armáda Spojených států vzrostla na 11 mil. mužů, do zemí Spojenců proudila produkce válečného průmyslu USA. Z iniciativy Roosevelta také dne 9. 11. 1943 podepsali zástupci 44 spojeneckých národů Dohodu o Správě Spojených národů pro pomoc a obnovu (UNRRA), zde již Roosevelt uvažoval o podpoře světa rozvráceného válkou. Projevil zde také přání, že USA ponesou po válce 2/3 nákladů na tuto pomocnou akci.

V červnu roku 1944 se spojenci vylodili v Normandii a Druhá fronta se stala skutečností, Roosevelt byl koncem roku už po čtvrté zvolen prezidentem USA. Počátkem roku 1945 následovala Jaltská konference, kde byla definitivně dohodnuta demarkační čára mezi sovětskou a anglo-americkou armádou uprostřed Německa, sovětská strana se zavázala, že do 6 měsíců po skončení války v Evropě pomůže Spojeným státům proti Japonsku, byly dohodnuty oblasti působnosti po válce při zajišťování míru, také velká poválečná půjčka Sovětskému svazu. Prezident Roosevelt byl tehdy přesvědčen, že sovětský národ bude spoluodpovědný za poválečný vývoj světa, věděl, že dobré zabezpečení míru a soužití států na principech partnerství a spolupráce je stejně nutné jako vítězství ve válce.

Po návratu z Jalty se Roosevelt odebral do lázní Warm Springs, aby si odpočinul, ale zde 12. dubna 1945 postižen mozkovou mrtvicí zemřel. Rooseveltovi nástupci už o půjčce na obnovu Sovětského svazu nikdy nemluvili a platnost zákona o půjčce a pronájmu, pokud jde o Sovětský svaz, zrušili hned několik dní po skončení války. Smrt prezidenta Roosevelta přišla těsně před ukončením jeho dvou velkých cílů – vítězství ve válce a vítězství v míru. Zapsal se do světových dějin jako hlasatel nové demokracie, všelidského dorozumění a spolupráce mezi národy. Až do své smrti zastával Roosevelt zásady demokracie a v jednom ze svých posledních projevů uvedl –Věřím v demokracii, mou kotvou je demokracie, snaha po demokracii není novou fází v dějinách lidstva, tvoří podstatu dějin lidstva!