František Ferdinand d´Este

František Ferdinand se narodil 18. prosince roku 1863 ve Štýrském Hradci jako syn mladšího bratra císaře Františka Josefa Karla Ludvíka a Marie Annunciaty, která byla dcerou Ferdinanda II, krále obojí Sicílie. První část jména dostal podle pradědečka z otcovy strany císaře Františka a druhou podle dědečka z matčiny strany krále Ferdinanda II. Narodil se jako slabé dítě. Kromě tradičních habsburských zdravotních dispozic získal také chatrné zdraví po matce. Lékaři dokonce pochybovali o tom, zda-li zůstane vůbec živ. V létě roku 1864 byla jeho matka Marie Annunciata opět těhotná a na jaře následujícího roku byl na světě další syn Otto František Josef. Stejně jako František Ferdinand i on byl slabé dítě. Ještě dvakrát byla princezna těhotná. Při posledním těhotenství zemřela.
Tehdy bylo Františku Ferdinandovi osm let. Na radu arcivévodkyně Žofie, Ferdinandovy babičky, si čtyřicetiletý Karel Ludvík vzal teprve šestnáctiletou portugalskou princeznu Marii Terezii. Marie Terezie dětem nahradila matku a zvlášť u Františka Ferdinanda získala na oblibě. Jako jeho vychovatelé byli zvoleni hrabata Degenfeld a Wallis a dále rytmistr Nostic.
V roce 1874 zemřel ve Vídni poslední vévoda z Modeny František V. z Este. Protože byl bohatý, tak do závěti napsal, že všechen svůj majetek, který činil osm milionů zlatých, daruje tomu, kdo prohlásí, že přijímá jméno Este. A tak následujícího roku přijal František Ferdinand jméno Este a zdědil staty modenské větve rodu.
V roce 1877 se stali vychovatelé chlapců historik dr.Otto Klopp a probošt dr. Godfried Marschall, který měl na Františka Ferdinanda, kterému se také říkalo Franci, velký vliv. Byl vychováván v katolicko-konzervativním prostředí a jako většina arcivévodů mu byla předurčena služba v armádě. Když bylo Francimu čtrnáct let, začal nosit uniformu a stal se poručíkem 32. pěšího pluku. Roku 1883 byl jmenován nadporučíkem čtvrtého jízdního pluku v Enži. Jeho komořím byl jmenován hrabě Leo Wurmbrand , který na rozdíl od Františka Ferdinanda se stal středem místní společnosti. František Ferdinand d´Este na společnost zanevřel a utíkal před ní lovit zvěř, což se mu stalo jedinou skutečnou zálibou. Na jaře 1888 byl povýšen na majora a přeložen do Prahy ke 102. pěšímu pluku. Praha se mu líbila. Když se 30. ledna 1889 dozvěděl, že následník trůnu Rudolf - syn císaře Františka Josefa I a Alžběty – spáchal sebevraždu za dosud nevijasněných okolností, vydal se vlakem do Vídně, kde se setkal s císařem. Myslil si, že bude jmenován následníkem císaře. Ale přepočítal se. Následníkem se stal jeho otec Karel Ludvík a tak František Ferdinand se navrací zklamán do Prahy.
V roce 1889 si koupil zámek Konopiště, kde kdysi žil nenáviděný Valdštejn. Byly zde krásné lesy plné zvěře a tak se František Ferdinand d´Este mohl věnovat své oblíbené činnosti-lovu. Na Konopišti nechal také zbořit pozůstatky z Valdštejnovy doby- pivovar a cukrovar- přes nevůli lidu.Dále nechal zbudovat nádhernou zahradu, kterou však nechal oplotit, aby tam prostí lidé nemohli a on měl klid a mohl nerušeně přemítat o svém zklamání.
V létě roku 1889 byl císařem jmenován plukovníkem a přeložen do Ödenburgu neboli Šoproně v Maďarsku. Zde se mu však nelíbilo protože a s ním bylo jednáno nepřátelsky. František Ferdinand se snažil vyvázat ze služby v Maďarsku a proto odjel za císařem zpět do Vídně, ale ten mu poručil, že se musí vrátit do Šoproně a naučit se maďarsky, aby se mohl stát příštím císařem. Poslechl. Jelikož se mu v Ödenburgu dále nelíbilo, snažil se využít svého nepříznivého zdravotního stavu, aby mohl být přeložen z Maďarska jinam. Na radu lékaře, aby si upevnil své zdraví měl odcestovat do Davosu nebo do Egypta. Teprve nyní se dozvěděl, že by mohl mít souchotiny, stejně jako je měla jeho matka. Na přímluvu nevlastní matky u císaře dostal dovolenou a přijel do Vídně, kde v roce 1892 navštívil mnoho lékařů, z nichž většina mu doporučila, aby se odebral do Davosu.
Rozhodl se, že místo do Davosu uskuteční cestu kolem světa, kterou také vykonal. Navštívil Spojené státy, jejichž politický systém srovnával s rakousko-uherským a který se mu zdál jako vhodný vzor pro pozdější uspořádání manarchie. Dále navštívil mimo jiné Austrálii, Asii, Afriku. Cesta mu trvala deset měsíců. Po návratu napsal knihu, která měla velký úspěch, ačkoliv si veřejnost myslela, že ji nepsal František Ferdinand d´Este. V roce 1894 byl jmenován velitelem 38. pěšího budějovického pluku. Lidé z posádky se ho báli a nenáviděli ho pro jeho povahu, v níž se skloubila jeho uzavřenost, nešťastnost, vyplývající z nemoci s panovačností a vzpupností. Na podzim roku 1894 se zúčastnil večírku na českém místodržitelství v Praze. Zde se setkal s šestadvacetiletou hraběnkou Žofií z Chotkova a Vojnína, která byla nenáviděnou příbuznou hraběte Lea Wurmbranda. Chotkové patřili k staré české šlechtě, přestože česky nikdy nemluvili. Hraběnka Žofie Františka Ferdinanda uchvátila a ten se do ní bezhlavě zamiloval. Žofie se tak stala po jeho nevlastní matce Marii Terezii jedinou osobou, které věřil a která na něj měla vliv. Chotková ho požádala, aby se léčil a on uposlechl. František Ferdinand si po navrátu do Budějovic začal s hraběnkou Chotkovou dopisovat a scházet se s ní. Často odjížděl do Prahy, kde se setkával s Žofií. Vždy po návratu ze schůzky jakoby pookřál a získal životní optimismus, přestože jejich vztah nebyl jednoduchý díky jejich vzájemné společenské nerovnosti a díky tomu, že otec Chotkové byl těžce nemocný a umíral. To pro oba znamenalo odloučení a proto mu Žofie doporučila, aby odjel na zimu do Merana, kde by si upevnil své zdraví.František ji poslechl a odcestoval do Merana.
Po návratu k 38. pěšímu pluku se intenzivně zabýval budoucím politický vývojem monarchie, při čemž získal na svoji stranu několik osobností, jimž se svěřil se svým plánem federalizace Rakouska-Uherska podle vzoru Spojených států. V téže době se stal ministrem zahraničí polský hrabě Agenor Goluchowski, v nějž vkládal František Ferdinand veliké naděje. Domníval se, že hrabě je jeho stoupencem a že s jeho pomocí se mu podaří reformovat monarchii. Goluchowski ho však zklamal a postavil se proti Františku Ferdinandovi, s tím, že arcivévoda je nebezpečný, domýšlivý a že s ním nechce nic mít.
Zklamání z Goluchowského postojů a odloučení od milované Žofie vedlo ke zhoršení zdravotního stavu Františka Ferdinanda. Proto se nechává ve Vídni vyšetřit profesorem Schrötterem, který mu doporučil, aby si najmul svého osobního lékaře a doporučil mu doktora Victora Eisenmengera, který tuto nabídku přijal. Jeho plat činil sto korun měsíčně. František Ferdinand d´Este odjíždí za Žofií do Chlumce, kam za ním dorazil doktor Eisenmenger a vyšetřil ho. Nález doktora Eisenmengera zněl: vysoká horečka, rychlé ubývání na váze, oba plicní hroty napadeny tuberkulózními bacily. Na radu svého nového lékaře se pak Ferdinand rozhodl léčit v Mendelu v Jižních Tyrolích. Kvůli své netrpělivosti brzy přesídlil do Lussinpiccola a na zimu odjel do Egypta, kde se měl léčit na dahábiji- loďi, která jezdila po Nilu od Káhiry k prvním peřejím a zpět. Po příjezdu do Káhiry se však setkal s arcivévodou Evženem a hrabětem Felixem Thunem a odmítl vstoupit na loď. Ovšem po několika dnech mu stoupla teplota a lékař zjistil, že Franci má katar hrtanu a možná i TBC. Lékař se domníval, že František Ferdinand d´Este nepřežije rok. Franci vstupuje na dahábiji. V Egyptě ho také navštívil otec s nevlastní matkou, kteří odjeli do Palestiny, kde se otec modlil za zdraví syna a kde zbožně pil vodu z Jordánu. Na dahábiji zastihuje Františka Ferdinanda d´Este telegram, že jeho otec po napití vody z Jordánu dostal tyfus a v šedesáti třech letech umírá. Proto František odjíždí hned zpátky do Vídně, kde byl oficiálně jmenován následníkem trůnu, s tím, že mu císař zakázal se veřeně politicky angažovat.
Po svém jmenování odjel d´Este na Konopiště, kde nechal propustit hraběte Wurmbranda a novým hofmistrem jmenoval Františka Thuna, do té doby místodržitele v Čechách, s kterým byl později také nespokojený. Na Konopišti, kam za ním přijela Žofie Chotková, se pod jejím vlivem rozhodl pokračovat v další léčbě,
V této době v italských částech monarchie vznikly dvě organizace proti Habsburkům- „Trento e Trieste“ a „Dante Alighieri“. František Ferdinand začal také nenávidět Italy, kteří mu nechtěli vydat povolení k vývozu majetku rodu Este, který získal již jako dvanáctiletý.
Vztah mezi Goluchowskim a Františkem Ferdinandem se ještě zostřil, když hrabě Goluchowski navštívil císaře v Išlu a žádal ho, aby stanovil nové následnictví trůnu. Ten odmítl.
Krátce na to umírá ve Zhořelci hrabě Bohuslav Chotek, otec Žofie, která se od této doby již mohla plně věnovat Františku Ferdindovi, i když tajně. V březnu bylo přizváno k Františku Ferdinandovi několik doktorů, kteří konstatovali, že je d´Este již zdráv. Tato skutečnost byla v novinách zastíněna jinou událost, kterou bylo, vydání tzv. Badeniho jazykových zákonů tj vyhláškou, která povolovala Čechům za úřední jazyk češtinu. Kvůli tomu začali Němci bouřit. I na této události si František Ferdinand uvědomil postupný rozpad říše. Proto také začal bez souhlasu císaře vést politická jednání. Císaři nic jiného nezbylo, než vyslat Františka Ferdinanda v roce 1897 do Anglie na jubilejní slavnosti. Po návratu z Anglie předal císaři zprávu. Ten byl spokojen s prvním reprezentačním úkolem d´Esteho.
Žofie Chotková kvůli svému původu nemohla ve Vídni udržovat oficiální poměr s následníkem Františkem Ferdinandem, a tak, když v roce 1898 hledala dvorní dámu arcivévodkyně Isabela a její muž Bedřich, kteří žili v Bratislavě, František Ferdinand d´Este, který byl Isabelin příbuzný, jim doporučil Chotkovou, kterou přijali v červenci 1898. Od té doby jezdil Franci do Bratislavy často a aby to nebylo nápadné, předstíral, že se dvoří jedné jejich dceři Marii Krystýně. Takto to probíhalo až do dubna roku 1899, kdy si zapomněl po jedné návštěvé v Bratislavě hodinky s podobiznou Chotkové v koupelně. Poté, co tyto hodinky objevila arcivévodkyně, Chotkovou vyhodila a odjela říct císaři, co se stalo. Císař si Franciho zavolal a požádal ho o vysvětlení. František Ferdinand prohlásil, že si ji chce Chotkovou vzít za manželku. Císař mu sňatek zakázal, protože by se jednalo o tzv. marganatický sňatek, protože Žofie Chotková byla jen hraběnka. Císař mu dal na rozhodnutí nejprve osm dní a později lhůtu prodloužil na jeden rok. Mezitím se císař a jeho rádci snažili všemožně sňatek překazit. Kníže Alfred Montenuovo, nejvyšší hofmistr a tajný rada rakouského císaře, objel všechny příbuzné Chotkové a řekl jim, že musí rozbít vztah Chotkové a Esteho, jinak že budou u císaře v nemilosti. Příbuzní nechali Žofii unést a chtěli ji ponechat zavřenou v klášteře do té doby, než ukončí svůj vztah s následníkem trůnu. Také na Chotkovou byl vyvinut nesmírný nátlak, tak že sama napsala dopis Františku Ferdinandovi, v němž mu oznámila, že se s ním rozchází a stává se jeptiškou. František Ferdinand d´Este přijel do kláštera a odvezl si Chotkovou s sebou do Vídně, kam za ním přijel jeho bratr Otto a pokoušel se mu svatbu také rozmluvit.
Prvního července roku 1900 uzavřel František Ferdinand d´Este přes odpor celého habsburského domu morganatický sňatek s Žofií Chotkovou. Aby ostuda nebyla tak velká, udělil císař hraběnce Chotkové titul kněžna z Hohenbergu. Po svatbě odjeli novomanželé na Konopiště, kde se Ferdinand věnoval rodině a lovu. Zde také připravoval rozsáhlé plány na přestavbu monarchie, zamýšlel revidovat vyrovnání s Uherskem.
Po smrti bratra Františka Ferdinanda Otty v listopadu 1906 odjel d´Este do Španělska do Alhambry. V této době byl do té doby sekční šéf Beck povolán císařem k sestavení nové vlády. František Ferdinand d´Este, který po návratu zjistil, co se stalo, nebyl spokojen s touto volbou a proto se vydal za císařem, který ale nehodlal Becka propustit. Beckovi se vše doneslo a začal Františka Ferdinanda nenávidět a stále více se ho snažil izolovat od politiky. Teprve po delší době byl František Fedinand d´Este opět pověřen císařem k jeho zastupování na veřejnosti. D´Este měl za císaře sledovat vyloďovací manévry v Dubrovníku, které organizoval a vedl Beck. Manévry ukázaly nepřipravenost armády, a proto František Ferdinand d´Este informoval císaře ve Vídni a požádal ho, aby Becka odvolal. Navrhl mu místo něj Conrada z Hötzendorfu, který se osvědčil na manévrech v jižních Tyrolích v roce 1905, se kterým si d´Este rozuměl. V téže době podal také demisi ministr války a nepřítel Františka Ferdinanda d´Este Pitreich a na jeho místo byl jmenován Schönaich. V roce 1913 byl František Ferdinand d´Este císařem jmenován generálním inspektorem ozbrojených sil. Ze své vojenské kanceláře učinil významné centrum politické moci napojené na vládu, strany a politiky jednotlivých národů mocnářství. V zahraniční politice odmítal riskantní expanzivní politiku na Balkáně, zásadně nesouhlasil s plány na preventivní válku proti Itálii a Srbsku. V letech 1912-1913 se zasadil o udržení míru s Ruskem. Tisk však vytvořil o následníkovi představu, že je hlavou válečné strany, která chce rozpoutat válku se Srbskem.
V roce 1914 se v Praze sjednotily tři spolky- Hrvat, Adria a Šumadija a dali si jméno Jugoslavija. Také v Bosně existovala protirakouská skupina tentokrát s názvem Mladá Bosna. Vedle také existovala obávaná skupina Černá ruka, jejím šéfem byl nemilosrdný plukovník Dragutin Dmitrejevič zvaný Apis. Bělehradští důstojníci, patřící k Černé ruce se dozvěděli, že v červnu roku 1914 přijede František Ferdinand d´Este do Sarajeva na manévry. Této situace chtěli využít k odstranění následníka trůnu. Atentát měl uskutečnit osmnáctiletý gymnazista Gavrillo Princip se svými kumpány z Mladé Bosny.
I když byl František Ferdinand d´Este varován, přesto se rozhodl manévrů zúčastnit. Dne 28. června roku 1914 přijel ráno František Ferdinand d´Este do Sarajeva, kde se setkal se svojí manželkou Žofií. Pro manžele to byla první oficiální společná cesta.
Již při příjezdu arcivévody a jeho manželky do Sarajeva explodovala v blizkosti železniční stanice bomba. Arcivévodův vůz zasažen nebyl avšak jedenáct osob bylo při atentátu zraněno. Po přijetí v městské radnici se následnický pár vydal do nemocnice navštívit raněné. Během cesty na Appelové nábřeží vyběhl ze zástupu Princip přímo k autu a z bezprostřední blízkosti dvakrát vystřelil - první ránou zasáhl Františka Ferdinanda do krku a druhou Žofii do břicha. Lidé začali mlátit Principa, kterého nakonec odvedla policie. První zemřela Žofie a po několika minutách František Ferdinand d´Este.
Rakve manželů byly převezeny na válečné jachtě Dalmat. Ani po smrti nemohli být manželé pochováni spolu v v habsburské kapucínské hrobce ve Vídni. Vzhledem k poslednímu přání Františka Ferdinanda d´Este byli oba manželé pochováni v dolnorakouském Arstettenu, kde má František Ferdinand d´Este také své museum.
Sarajevský atentát a následná trestná výprava proti Srbsku přerostly v první světovou válku, která změnila uspořádání v Evropě i ve světě.