František Hrubín

1910 – 1971

Charakteristika: Básník, dramatik a prozaik osobního života i světoznámého přerodu, průkopník moderní české poezie, překladatel poezie a příležitostný esejista. Vyvíjel se od spiritualisticky laděné pokorné poezie milostné a přírodní 30. let k tvorbě ve službě socialistického humanismu.

„Chci pozdravit básníka Františka Hrubína. Za sebe, za vás, za všechny děti, malé i velké. A chci ho pozdravit nejen v těchto vteřinách, ale i v plynoucím čase. Jsem si ovšem vědom, že to může být jenom slaboučká ozvěna za to všechno co František Hrubín pro děti udělal.“

Takto zahajoval národní umělec Jan Říha proslov k Hrubínovým šedesátinám. Jméno František Hrubín je nerozlučně spojeno s poezií pro děti. Málokterý básník vstoupil do tak obecného podvědomí, protože ne o každém spisovateli lze říct, že „ho četl úplně každý.

František Hrubín se narodil 17.9.1910 v Praze. Na počátku 1.světové války se s rodiči přestěhoval do matčina rodiště Lešan v Posázaví. Tato místa se stala inspiračním zdrojem mnoha jeho knih. Gymnázium vystudoval v Praze (1922 – 1932). Poté přešel na právnická a později i filozofická studia, která ale později nedokončil.
Hrubínovo dílo tvoří samostatný mezigenerační článek v posloupnosti básnického vývoje. Hrubín si vytvořil vlastní osobitou lyrickou melodiku s výraznou jasností a bohatou zpěvnou metaforikou. Narůstající rozpětí talentu mu umožnilo psát lyriku, verše epicko-lyrické básně a říkadla pro děti, pohádky, prózu, dramata, eseje a literární medailony.
Jeho prvotina nesla název Zpíváno do dálky (1933) byla příznivě přijata pro svojí bohatou metaforiku a je spjata s posázavskou krajinou. V této době vznikají i další sbírky jako např. Krásná po chudobě (1935) a Země po polednách (1937). Tyto sbírky v sobě nesou kromě ztvárnění jemně odstíněných prožitků milostného okouzlení a chvály živ. krás, přilnutí ke krajině, k domovu …

Další část Hrubínova vývoje tvoří poezie vznikající před a během války. Předtuchu válečné katastrofy vyjadřuje v básních reagující na situaci ve Španělsku. Během války vydané sbírky Včelí plást (1940), Země sudička (1941) a Mávnutí křídel (1944) pokračují v oslavě chudoby jako zdroje štěstí.
Otevřeně protifašistické verše Hrubín soustředil po válce do sbírek Chléb s ocelí (1945), Řeka Nezapomnění (1946) a Nesmírný krásný život (1947). Jejich jádro tvoří společensky závažné bloky bojovné i bolestné, úzkostné i optimistické. Nejzřetelněji zaznívá pochopení historického dějinného procesu z básnické skladby Jobova noc (1945, přepracované znění 1948), napsané k otevření Burianova divadla D46 a komponované na dramatickém principu sváru staré a nové země. Jobova noc znamená zároveň i spor o básníka a poezii. Básník Job, který lže krásu a haní život, představuje rozklad, pasivitu, osamocení a neschopnost pochopit vývoj.

Na vzrůstající nebezpečí války reagoval Hrubín lyricko-epickou skladbou Hirošima (1948), kterou soudobá kritika obviňovala z pesimismu. S hrůzou možné katastrofy a s pocitem bezmoci se mění i Hrubínův verš: zříká se zpěvné melodičnosti a pravidelnosti. Básník také oklešťuje metaforu, prozaizuje text a využívá několika významných a časových rovin. Obava z možného zániku planety zaznívá nově z Proměny (1957). V tomto díle si autor klade otázku budoucnosti.

Nová víra v život a převaha vědomí životního překladu se Hrubína rodila během let vyplněných tvorbou pro děti, v níž básník vycházel z tradic lidové slovesnosti.
Tvorba pro děti: Říkejte si se mnou (1943), Zvířátka a Petrovští (1947), Říkejte si abecedu (1948), Modré nebe (1948), Nesu, nesu kvítí (1951), Hrajte si s námi (1953), Pohádka o Květušce a její zahrádce (1955). Verše pro děti psal Hrubín až do konce života. Důvody Hrubínovi tvorby pro děti budou hlubší a nejlépe je asi najdeme v souvislostmi s tvorbou pro dospělé. Když totiž budete číst básníkovi knihy pro dospělé všimnete si, jak významnou roli v nich hrají některé motivy – např. motiv domova, lásky k rodné zemi, životního optimismu, víry v život … A když se tyto motivy proberou v souvislosti s dítětem zjístíte, že se všechny k dítěti vztahují (dítě přece vyrůstá uprostřed domova, ve své rodné zemi…).
Lyricko-epický vrchol Hrubínovi básnické tvorby představuje Romance pro Křídlovku (1962), jíž se autor vrací pro neopakovatelný svého života do raného mládí, aby znovu prožil okamžiky letmých setkání s dívkou od kolotoče, proměnu chlapce v muže, symbolizovanou otcovým nabídnutím břitvy k prvnímu oholení, proměnu navždy spojenou s vůní kopru v srpnových nocích. Nad celou skladbou zní stříbrný hlas křídlovky jako metafora pro mámivost života i pro atmosféru české venkovské krajiny.
Další knihy: U stolu (1958),Srpnová neděle (1958), Křišťálová noc (1961), Zlatá reneta (1964), Buďme všichni básníky (1966), Drahokam Země (1967), Lásky (1967), Svit hvězdy umřelé (1967), Černá denice (1969), Lešanské jehličky (1970).
Zemřel 1.března 1971 v Českých Budějovicích.

POUŽITÁ LITERATURA: Setkání s českými spisovateli
Čeští spisovatelé 20. století
Panorama české literatury