Narozen ve Strakonicích jako syn tesaře. Začal studovat filisofii v Praze a poté v Českých Budějovicích. Poměry v tehdejším rakouském školství dobře ilustruje Čelákovského 'přečin' pro četbu Husovy Postily byl vyloučen ze studia. Pokračoval v rakouském Linci a opět v Praze, ale studia nedokončil a stává se vychovatelem. Od roku 1834 redaktorem Pražských novin a jejich přílohy Česká včela. Pro nepříznivou zmínku, které noviny uveřejnily o ruském carovi jako utlačovateli polského národa, byl propuštěn. Žil poté ve stístěnných existenčních poměrech, až začátkem čtyřicátých let se stal profesorem slavistiky ve Vratislavi(Polsko) a několik let před smrtí odešel do Prahy. Již v době studií se věnoval studiu slovanských jazyků a slovanské lidové slovesnosti. Sbíral a vydával lidovou poezii všech slovanských národů v původním znění i v českém překladu (Slovanské národní písně), tři svazky v letech (1822-1827), Mudrosloví národu slovanského v příslovích. Z básnické tvorby jsou nejznámější- Ohlas písní ruských(1829), Ohlas písní českých(1839). Název "ohlas" vyjadřuje, že básně byly vytvořeny v duchu lidové poezie ruské a české. Původně zamýšlel vytvořit ohlasy lidové poezie všech slovanských jazyků, ale dobové okolnosti způsobily, že se soustředil na písně ruské a později české. Zájem o ruskou lidovou slovesnost vyplýval u Čelákovského z jeho citového poměru k Rusku, v němž viděl posilu vlastního nesvobodného národa, zvláště od doby, kdy ruský lid zvítězil ve vlastenecké válce proti Napoleonovi. Naděje v Rusko jako oporu všech slovanských národů se ještě zvýšila v době, kdy ruská vojska v letech 1827-1829 vítězila ve válce proti Turecku. Po vzoru Čelákovského vytvářeli ohlasovou poezii i další básníci, mimo jiné i Mácha. U autorových současníku byly oblíbeny i básně ze sbírky- Růže stolistá (1840) a sbírka kritických epigramů-Padesátka z mé tobolky.
OHLAS PÍSNÍ RUSKÝCH
Vznikl v době národního obrození, kdy český národ usiloval o národní samostatnost. Obrozenci propagovali myšlenku slovanské vzájemnosti-všichni Slované jsou bratři a český národ, i když je malý, je součástí velké rodiny Slovanů. V ruských lidových bohatýrských zpěvech-bylinách-vystupují udatní bohatýři, přemožitelé přesily nepřátel, kteří pomáhají svou silou a odvahou utlačovaným. Málokdo tehdy u nás věděl, že Rusko je zaostalá země se středověkým nevolnictvím a tvrdým carským absolutismem.
Ilja Muromec -tři Tataři přepadli a zbyli mladíka jedoucího na koni. Když se dělili o jeho drahocenný oděv, objevil se náhle na koni bohatýr Ilja Muromec. Prvního Tatařína zabil kalenou střelou, druhého mečem. Třetí se dal na útěk, Ilja ho však dostihl a Tatařín zahynul pod kopyty jeho koně. Pak Ilja Muromec pohřbil mládence a pomodlil se za jeho duši.
Rozmluva noční - mladý ruský voják ve švédské zemi (pravděpodobně jde o válku Švédům v době Petra Velikého) vzpomíná na domov- na starého otce a mladou ženu s dětmi-prosí ruskou zemiá, aby jeho drahé pozdravovala a chránila.
Romantická láska - mladá dívka si stěžuje svému milému, že rodiče ji chtějí zasnoubit jinému ženichovi. Milý ji utěšuje, že spolu odjedou na ostrov ve velkém jezeře, kde budou spolu šťastně žít.
Odchod a příchod - dívka naříká nad odchodem svého milého, který v carských službách odjel bojovat proti Turkům. Dívka se bojí, že se jí chlapec již nevrátí. Když se však chlapec vrátí, je její radost veliká.
Veliká panichida - (panichida= smuteční obřad za zemřelé)
V roce 1812 svedla ruská vojska pod vedením Kutuzova nedaleko Moskvy krvavou bitvu s Napoleonou armádou. Celkový počet zabitých a zraněných byl asi 100 tisíc. Rusové ustoupili, Napoleonova armáda vstoupila do Moskvy, kde vypukl velký požár-panichida za mrtvé vojáky. Říká se, že Moskvu zapálili sami Rusové, aby nepadla nepříteli do rukou.
Smrt Alexandra - Nedaleko Azovského moře v městě Taganrogu zemřel ruský car Alexandr I. Oplákává ho néjen jeho matka carevna Jelizaveta, ale celý ruský pravoslavný národ. (Autor ho nazývá carem dobrým, bohumilým, otcem laskavým -vidí v něm pokořitele napoleonské armády).
Rusové na Dunaji r.1829 -ruské vojsko táhlo směrem k Dunajido války proti Turkům. Před bojem hovoří k vojákům car Nikolaj a povbuzuje je ke statečnosti. Vojáci odpovídají, že jsou ochotni položit život (-cit.. ".....turecký měsíc bude klesati, slunce jasnosti bude vzcházeti a sláva ruská z něho svítiti." )
Opuštěná - smutná dívka přemýšlí u studánky o svém osudu- je sama na světě, nemá rodiče ani sourozence a milý odešel na vojnu. Touží po tom, aby měla dvě chaloupky-jednu pro otce a matku, druhou pro sebe a svého milého.
Mládenec koně pochvaluje - mladík hovoří ke svému koni o cestě do Moskvy bělokamenné-budou tam krásné domy, zlaté věže a mnoho krásných koní, ale pro mládence je jeho kůń tím nejlepším, nejvěrnějším a nejrychlejším.
Dovtipní milý - rodiče nepřejí lásce mladých lidí, dívka hovoří s holoubkem, aby přiletěl k jejímu okénku až zajde slunce. Milý pochopí, že tato slova jsou určena jemu.
Dívčino plesání - dívka se raduje z návratu svého milého, který byl dva roky na dlouhé cestě.
Vyznání - dívka a chlapec si navzájem sdělují své pocity, které měli, když se porvé viděli a zamilovali se do sebe.
Odšedivělý -chlapec prijíždí za svou dívkou ve sněhové vánici-jeho vlasy, obočí, vousy jsou pokryty sněhem a jinovatkou. Dívka ho nepoznala, domnívá se, že přijíždí nějaký stařec, kterému starostmi zešedivěly vlasy. Když však svého milého obejme a políbí, vlasy, vousy i obočí mu opět potemní, sníh roztaje.
Udobření -v zimě se dívka pohádala se svým milým, nemluvili spolu. Na jaře o Velikonocích, kdy je v Rusku zvykem, že se lidé na důkaz radosti z Kristova vzkříšení spolu líbají, potkala svého milého, políbili se a udobřili se.
Láska nad bohatství -matka se zlobí na dceru, že má ráda chudého chlapce. Dcera ji prosí, aby nebránila jejímu štěstí, že i ona jistě měla jejího otce ráda.
Smrt milé -mládenec po smrti své milé chce opustit rodnou ves a odejít do dalekého světa, kde snad zapomene na svůj žal.
Vězěň - u řeky Donu nedaleko Azovského moře v tmavém vězení leží smrtelně zraněný kozácký ataman. Připadá mu, že měsíc na nebi se posmívá jeho utrpení. Aby nikdo neviděl jeho utrpení a slzy, strhává ze svých ran obvazy, z ran prodí krev a ataman umírá.
Výslechy -car vyslýchá mladého muže, který v lesích olupoval pocestné. Nikita Ivanovič mu vypráví o svém dětství bez rodičů. Měl velkou sílu, ale bídu touto silou nepřekonal. Stal se proto zbojníkem. Odvážně říká carovi, že kdyby se narodil v paláci, byl by dobrým carem, a naopak, kdyby se car narodil v chudobě, stal by se jistě zbojníkem. Car uznává jeho pravdu a propouští ho. Mladík se brzy stává slávným kozáckým atamanem. Veliký ptačí trh -sýkorka modřinka létala po celé ruské zemi a svolávala ptactvo na veliký ptačí trh k sinému moři. Kupci z ptačí říše přijeli za svým zbožím-sokol a krahujec prodávali kožešiny, čáp sukno, pávi, sojky žluvy drahé kamení až z Polska. Bohatá vdova sova nakoupila na trhu mnoho věcí, zaplatila hotově pět tisíc rublů. všichni kupci ji velebili a vrátili se zase do svých zemí. Jen čápa postihla pohroma- v mořské bouři se jeho koráb se zbožím rozbil o skálu. Od té doby bloudí po břehu a loví žáby a vodní plazy.
Odplata - Krásná Marja, dcera kupce Ivana si vzala za muže bojara Maxima, který ji velmi trápil žárlivostí. Když onemocněl car Boris Godunov, vymyslela Marja pomstu svému muži. Napsala dopis caru, že jedině její muž ho může vyléčit. Marně Maxim carovi vysvětloval, že se v léčení nevyzná. Car poručil, aby ho vyléčil, jinak bude o hlavu kratší. Maxim si nechal donést byliny a masti a 'lečil." Za tři dny se car zázračně uzdravil. Jako odměnu za vzpouru měl Maxim dostat tolik ran holí, kolik vydrží a jako odměnu za vyléčení dvakrát tolik dvorů. Maxim vydržel devět ran a dostal od cara osmnáct dvorů. Snad se tak vyléčil i ze své žárlivosti.
Čurila Plenkovič - bohatýr přijiždí ke Kyjevu, kde vládne velký smutek. Dozvídá se, že zemi sužuje pták Velikán Velikánovič, který všechno ničí, požírá stáda i lidi, boří města i vesnice. Čurila se vydá se dvěma statečnými bratry Vaskou a Michajlem k hoře, kde hnízdí Velikán. Zabijí krávu a do její kuže zašijí Čurilu. Pták Velikán sezobne kuži jako zrno. Čurila si zevnitř proseká cestu ostrým mečem. Pták bolestí tluče křídly, a nakonec padá mrtev k zemi nedaleko Kyjeva. Kníže Vladimír pozoruje všechno z okna paláce a na Čurilovo přání nechává Velikánovo tělo zavézt hlínou a vystavět na tomto vrchu novy palác.
Ilja Volžanín - bohatá vdova Marfa Andrejevna hledá všude svého syna Iljušku. Na břehu Volhy nachází jeho oděv a poznává, že jejího syna jí vzala řeka Volha. Mladý Iljuška zatím pobíhá pod hladinou řeky v krásných palácích a zahradách plných bohatství. Žije zde v přepychu dvanáct let a potom se mu zachce podívat se opět na zem. Volha ho nechce propustit, ale když jí pohrozí, že zničí svou velikou silou její paláce a bohatství, souhlasí. Dává mu na cestu krásného koně a drahocennou výzbroj. Ilja chce navštívit svou matku Marfu Andrejevnu, ale město zničili Tataři, pobyli obyvatele, zabili i jeho matku. Ilja chce do boje, přidává se k ruskému vojsku. Zabije tatarského chána Bajadura. Pod Iljou padá kůň a zradila ho i zbroj.,kterou mu darovala Volha, aby se mu pomstila za to, že ji opustil. Tataři se na Ilju vrhli a odvedli ho k caru Ugadaji. Ten Ilju uvěznil a mučil-chtěl, aby Ilja přijal tatarskou víru, dokonce mu chce dát za ženu vlastní dceru. Jinak mu hrozí krutá smrt. Ilja prosí o pomoc Boha. Bůh posílá hrom, který zabíjí cara Ugadaje a osvobozuje Ilju z pout. Ilja prcha z tatarského vězení a přitom pobíjí mnoho Tatarů. Pak děkuje Bohu za svou záchranu.
Autor ve své sbírce užívá prvky obvyklé v ruské lid.poezii.
a, básnické přivlástky (jasný sokol, šavle ocelová kalená střela)
b, zdrobněliny (dolinečka, matička, tatíček)
c, opakování veršů nebo jejich částí
d, ruské výrazy (denežka= drobný peníz, žitelé= obyvatelé atd.
e, přirovnání (zachvěl se po osičímu= jako osika a jiné).
Za deset let po Ohlasu písní ruských vyšel Čelákovského Ohlas písní českých (1839). Na rozdíl od ruského Ohlasu, který vznikl v krátké době za šťastné životní a umělecké pohody, rodil se český Ohlas dlouho. Čelákovský v něm vyjádřil ráz českého lidového života, obraz českého venkovského lidu z konce třicátých let.
OHLAS PÍSNÍ ČESKÝCH (Vybrané básně)
Toman a lesní panna - svatojánskou noc lidé vždy považovali za kouzelnou, věřili, že všechny zlé nadpřirozené bytosti mají nad člověkem zvláštní moc. Večer před svatým Janem odjíždí Toman za svou nevěstou do Podhájí. Sestra ho varuje, aby nejel lesem-doubravou, ale volil cestu kolem Svaté hory. Toman poslechne, ale v myslivcově příbytku ho čeká zlé překvapení. Jeho milá sláví zásnuby s jiným ženichem. Zarmoucený Toman ponechává svému koni volnost, a ten se ubírá známou cestou k doubravě. Náhle se objevuje Tomanovi po boku krásná lesní panna na jelenu - cit.. "šaty půl má zelené, půl kadeřemi černěné" - a přemlouvá Tomana, aby zapomněl na nevěrnou dívku. Pojede-li s ní domů, bude šťasten. Hovoří k němu třikrát a omámený Toman nakonec podléhá jejímu lákání - cit.. "...uzdu pouští, z koně klesá, pod skalami prostřed lesa...". Druhý den ráno se domů vrací osamělý kůň a sestra oplakává bratrovu smrt.
Jízda k milé - chlapec jedoucí na koni k milé vzpomíná na zemřelého otce, který by měl jistě radost, že do jeho domu přijde krásná hospodyňka.
Celoroční výživa - chudá dívka vysvětluje svému Jeníčkovi, jak budou spolu po svatbě po celý rok hospodařit - cit.. "...ze sněhu homolky budou nám na dolky,... kroupy a krupici najdem na ulici, ...šípků, trnek natrháme, také si Jeníčku pochutnáme."
Stasa čarodějnice - krásná dívka svýma černýma očima okouzlila mnoho mládenců - cit.. "...utopte ji, upalte ji, kantorovic Stasu, než okouzlí, očaruje všecku naši chasu..."
Pražská - ironický výsměch chudým, kteří se nechávají oslovovat jako bohatí, ale jsou tím jen pro smích.
Prokop Holý - vojevůdce čeká na zprávy o svém setřenci panu Rackovi, kterého zajal i s jeho družinou Sezima Kamenický. Vzkazuje Prokopovi, aby si pro sestřence přišel. Když se Prokopovo vojsko blíží ke Kamenici, uvidí popraveného sesřence, jehož hlava je nabodena na kůl a tělo vpleteno do kola. Pohřbili mrtvého a Prokop si ve strašném hněvu vzal s sebou z popraviště krvavý špičatý kůl. Se svým vojskem obléhá Kamenici dvě neděle, když se obležení nevzdávájí, připravuje rozhodující útok. Ze špice, na niž byla nabodena hlava pana Racka, nechává Prokop u svého šípaře ukout střelu. Druhý den, když znovu útočí na Kamenici, pozoruje je z hradeb Sezima Kamenický. Je zasažen Prokopovou střelou a jeho vojsko podléhá v boji Prokopovým husitům. Pro výstrahu naloží Prokop s tělem Sezimy stejně, jako Sezima s tělem Rackovým. Husité táhnou za zpěvu písně- Kdož jsú boží bojovníci dále směrem na Rakusice.
Dárek z pouti - milá přinesla jako dárek z pouti na Svaté hoře svému chlapci srdíčko z marcipánu. Chlapec se raduje, chce si srdéčko polepit pozlátkem a nosit je za kloboučkem jako památku od své hezké dívky.
Cikánova píš'talka - v písni je politický jinotaj- cikánova píšťalka dokázala vyhnat z domu šváby a německé myši - kdyby byl odkázal tatíček píšťalku svým dětem, mohly se mít dobře = kdyby se náš národ uměl bránit proti cizí nadvládě měl by "panský" život - žil by v blahobytu.
Nevěrný milý - dívka šla večer pro vodu ke studánce a tam uviděla svého milého, jak líbá jinou. Je nešťastná svou lásku "oželí až v hrobě."
Sňatek - dívce onemocněl a zemřel milý. Nepomohlo, že se modlila za jeho uzdravení. Když se vrátila z pohřbu, uslyšela o půlnoci hlas mrtvého milého, který ji volal, aby se ustrojila, že se spolu zasnoubí. Pak spolu odcházejí "kde ženich přebývá" - dívka zemřela žalem a nyní leží spolu s milým v jednom hrobě.
Dárek z lásky - nejmenší dárek z lásky - korálky, které ztratilo děvčátko na lávce přes potok, je nenahraditelný, protože byl darovám z lásky.
Pocestný - život chudých je jako by šli pěšky přes hory, blátem, jeden smutek střídá jiný. Páni se vezou na voze v suchu. Jediná spravedlnost je smrt - cit.. - "až své pouti přejedem a přejdem, v jedné hospodě na nocleh pán nepán se sejdem "
Neblahé sejití - dívka, která žne u lesa trávu, spatří svého milého, který se vrací z vojny. Říká, že pro něj plakala a vzdychala, ale dostala se jinému.
Pomluva - dívka si stěžuje na sousedy, kteří pomlouvají ji a jejího milého. V závěru básně však je ráda, že si z pomluvy nemá nic dělat.
Svatební den - ( podle národní pověsti )
Ludmila, dcera rytíře Žicha z hradu Střely (nedaleko Strakonic) slaví svatbu. Ovčák, myslivec a rybář jí přinášejí dary. Dívka v duchu smutně uvažuje, že by se ráda odřekla svého šlechtického stavu, kdyby měla mladého ženicha, jako jsou gratulanti. Po svatebním veselí ji její ženich rytíř odváží do svého hradu. Nezvládne však koně a kočár se zřítí z vysoké skály do řeky. Ovčák, myslivec a rybář litují života krásné dívky. Poslední vůle - žertovná báseň - autor se vysmívá Jankovi ( Jan Nejedlý, kterému se autorovi současníci posmívali, jako představiteli jazykového a literárního zpátečnictví ), který nosí paruku s copem. Ptá se, komu odkáže svůj cop. Janek odpovídá, že chce, aby mu cop postavili na hrob jako stráž. ( Cop byl již v době Čelákovského přežitkem. )
Český sedlák - autor se vysmívá vychytralosti českého sedláka, který naoko před pány běduje nad svou nouzí, ale za vraty si výská.
Krasná Kordula - ironický popis krásné dívky Korduly - ona má - cit.. " bradu na tři facky a nos sedmihradský, tváře v roznícení, muchomorka nic není, očka popelavé, trochu naříkavé, kudrnatou hlavičku jako kapustičku, pystíčky odulé jako dvě cibule....."
Vrchní z Kozlova - vrhní přijel na křtiny do Rousova, poznal zde pannu Hejduli. Když jeli domů, převrátil se kočár do bahna u řeky, tlustý vrchní uvízl v bachně, hubená nevěsta mu "uplavala."
Odbytí - šlechtic přemlouvá hezkou venkovskou dívku, aby odjela s ním do města, kde bude žít jako paní. Dívka odpovídá, aby on raději zůstal na vsi - bude spát na peci a kdyby ho to netěšilo, mohl by pást husy.
Kalendár a ne farár - ( Po slovensku )
Farář káže, aby člověk pamatoval na smrt. Chlapec odpovídá, že se drží raději kaledáře - nejdřív bude masopust, potom teprve půst - na memento mori je času dost.
Odlišnost lidové poezie ruské a české charakterizoval Čelákovský úvodním srovnáním krajinného rázu ruské a české země. Ruskou lidovou poezii přirovnal k rozsáhlým hvozdům, mohutným řekám a jezerům ruské země, českou k drobným lesíkům, říčkám a potokům. Rozdíl mezi oběma Ohlasy je také v tom, že český Ohlas nemá hrdinské písně. Mnohem častější jsou satirické a výsměšné písně a popěvky, mířící hlavně na vrchnost a na maloměšťáka. Na rozhrání mezi lyrikou a epikou jsou básně, jimiž se snaží Čelákovský typizovat lidové postavy, zejména českého sedláka. ( Český sedlák ). Alegorické básně mají sociální a politickou tendenci, např.již zmiňováná Cikánova píšťalka - vyslovuje myšlenku svobozeného boje, vyjádřenou s ohledem na cenzuru jen náznakem. K epickým básní patří také jedna z prvních českých balad - Toman a lesní panna.
V ohlasu písní českých - vystihl Čelákovský zdařile ráz české lidové písně s její lehkostí a myšlenkovou i formální rozmanitostí, s jejím uměním charakterizace i se sklonem k satirickému zaměření.
Daleko skromnější byla Čelákovského tvorba prozaická, zaměřena, zaměřena většinou satiricky : LITERATURA KRKONOŠSKÁ ( 1824 ) a PATRNÉ DOPISY NEPATRNÝCH OSOB ( 1830 ) napadají břitkou kritikou soudobě malicherné poměry české společnosti, zejména literární.
Použité prameny:
1, J. Eislerová - Čtenářský deník
2, J. Černíková, V. Martínková - Čítanka 1
3, B. Balajka - Přehledné dějiny literarury
28. prosinec 2012
4 600×
2812 slov
