G. Apollinaire

“Sluníčko” Vendulka Šmídová
Guillaume Apollinaire
Apollinaire byl básníkem eruptivním jako sopka i strhujícím jako řeka. Vilém Závada

Kacíř a spol.
Je kniha formátu malého, o počtu listů 253 plus doslov Vladimíra Diviše. Od autora známého, dokonce světového a přirozeně mrtvého. Bylo tomu 9,listopadu roku 1918 v pět hodin odpoledne, kdy Guillaume Apollinaire podlehl španělské chřipce. Bylo mu právě 38 let a 75 dní. Zemřel tedy mlád, avšak i za tak krátkou dobu stihl toho prožít tolik a ještě více, než většina lidí za svůj konečně dlouhý a nudný život. Žil, prostě jako bohém, jako básník jehož básně tu zůstanou dlouho, dlouho po něm, protože to nejsou jen prázdná slova. A právě proto, že nejsou prázdná je velmi namáhavé je číst a vnímat a nádherně uspokojující o nich pak přemítat. A právě proto, že ne vždy se člověku chce, či je schopen plně se věnovat poezii, je tento referát o povídkové knize Kacíř a spol.
Guillaume Apollinaire zde v 33 povídkách popisuje, líčí, to co na něj působilo od dětství až do napsání knihy, tedy zhruba do roku 1910. V povídce Pražský chodec, například, popisuje Prahu. Ale ne „suše“, jako historické památky někde uprostřed Evropy. Přibližuje čtenáři českou pohostinnost, ty typické hospůdky v podloubí a pak uličky a zákoutí, kterými se můžete procházet hodiny a ony se vám neomrzí. K tomuto ho inspirovala návštěva Prahy a Praha samotné do které se zamiloval, což je u francouzů výjimečné. Toto je viděno očima starého toulavého žida, legendy. K tomu byl zase inspirován v době kdy žil v židovské komunitě a dokonale se seznámil, jak s jejich zvyky, náboženstvím, tak legendami, kterým je těžko nevěřit. Z prostředí v kterém se pohyboval téměř celý život je Ubrousek básníků. Není ani tak dějový, jako spíš filozofický. Ukazuje přátelství několika různých umělců, básníků a malíře v jehož ateliéru se scházeli, vždy jeden po druhém. Nakonec jeden po druhém zemřou. Nebo Tanečnice, další z legend, která zvláštním způsobem nám jen naznačuje, přibližuje krutý osud Salome. A opět více než na děj dává důraz na dojem, na drobnosti a na konečný popis tanečnice zamrzlé v řece.
Jak jsem se již zmínila Guillaume Apollinaire byl především básník, jeho nejznámějším dílem jsou jeho Kaligramy, takzvané básně v obraze. Nebo sbírka Alkoholy. U nás byl Apollinaire poprvé publikován v překladu Karla Čapka v mezi válečném období.

„Je těžko věděti, kdo je tento člověk: lze jej snad nazvati symbolistou, ale je toto slovo také jménem pro zármutek, úzkost, přátelství a citlivost, jež mluví z jeho básní? Je z nejsmutnějších básníků této epochy, ale je to on, kdo vrhl do světa čtrnáctý manifest futurismu, jenž je nejveselejší sotizou, jaká dnes může být napsána. Je zbožný jaksi uprostřed, mezi křesťanstvím a židovstvím. V jeho básních stále se vrací Chaldea a Kristus, tento jenž je krásná lilie, kterou my všichni pěstíme, ale zároveň který získal výškový rekord světa“, nebeský avion s rozpjatými křídly, obklopený vlaštovkami, ibisy a ptáky všech zemí.
Karel Čapek